Z cest 020 + haraburdí z Asie 2

V sobotu bylo celkem pěkně. I neodolal jsem a vytáhl po roce a půl ze sklepa temného 24“. Pauza se na ní naštěstí nijak nepodepsala a frčela jako za její zlaté éry. Až nyní jsem si uvědomil, o kolik je to menší kolo obratnější a jak dobře se s ním blbne. Na druhou stranu jakoukoliv delší jízdu po rovince jsem proklínal a byl zhnusen, jak to jede pomalu a jaká je to otrava … člověk holt nemůže mít vše:) Celkově mi 29“ vyhovuje více a pravidelně bych na 24“ už jezdit nechtěl (i když co bych dal za pravidelné ježdění alespoň jen na té 24“), ale až bude někdy v zimě o víkendu sníh, dostane přednost. Letošní, již pátý, unirok hodnotím jako zatím nejhorší. Sice se mi nic nestalo, ale na uni jsem byl všeho všudy 5x (dokonce možná jen 4x, nějak se toho nemůžu dopočítat). Budu se muset začátkem příštího roku poohlédnout po nějakém schopném ortopedovi, který bude mít snahu, na rozdíl od těch nemocničních, kteří se s člověkem asi nechtějí zbytečně zdržovat, zjistit co mi je a nějak to napravit. Třeba je to jen drobnost kvůli které bych přišel o další rok(y). 




Ale dost bylo jednokolek, vždyť o nich píšu pořád (haha). Přišlo mi zase nějaké užitečné zboží z dalekého východu, takže proč o to nenatáhnout jinak dosti stručný uničlánek. Jako minule uvádím ceny, za které jsem věci pořídil já.

Už v minulosti jsem psal, že si časem koupím ťamanský stativ a porovnám ho s origoš GorillaPodem. Nakonec jsem si koupil pro jistotu dva, protože tomu druhému, malinkému, prostě nešlo odolat. Vybral jsem si tedy větší KLIK za 3,50$ a menší KLIK za 4,20$. Ten prcek je z hlediska praktické použitelnosti nedobrý kauf, protože má příliš málo článků na to, abyste ho mohli omotat kolem nějaké větve/trubky atd. Potřebujete-li však něco vyloženě kapesního, jako normální stativ (mám na mysli postavení na více či méně vodorovnou plochu) pro malý kompakt či (přes nějakou redukci) mobil poslouží velice dobře. Při složení (rozuměj narovnání nožiček do jedné přímky) měří necelých 12 cm. Větší stativ má totožné rozměry (necelých 17 cm) i vzhled (až na drobné detaily) jako G. I zpracování a materiál se zdá být OK. Problém je, že na rozdíl od G. jsou některé klouby volnější než jiné, což znamená, že v případě těžšího foťáku stativ nikam nepřichytíte, protože onen volný kloub vždy povolí a celé to spadne. Já žádný z nich vyloženě volný nemám, ale některé jsou na hraně použitelnosti. Prostě to bude kus od kusu – buď budete mít štěstí nebo smůlu. Navíc, jak jsem teď koukal, G. už prodávají za 2 stovky, což je celkem rozumná cena. Ale proč si jeden noname nepřihodit k nákupu něčeho jiného, že...


Velkej a malej Číňan
GorillaPod vs Číňan






Externí nabíječka na tužkovky KLIK za 3,70$. Po dlouhých 8 letech a pár měsících jsem poslal na zasloužený odpočinek svůj věrný Siemens ME75 a po dobrých zkušenostech s tátovou Nokií Lumií 820 koupil Lumii 925, která naprosto vyhovuje mým potřebám. Jelikož ji na výletech používám jako foťák/kameru + navigaci (díky skvělé aplikaci Mapy.cz obsahující offline turistické mapy, které si konečně nemusím vždy nutně tisknout), očekával jsem, že mi celý den nevydrží a budu vždy např. přes obědovou pauzu pro jistotu dobíjet (to se nakonec ukázalo jako zbytečná obava a při mém způsobu použití mi navečer zbývá zhruba polovina baterie). Potřeboval jsem proto nějaký externí zdroj energie. Nechtěl jsem zbytečně utrácet za klasickou powerbank (tu si můžu koupit vždycky) a zároveň mi bylo líto nevyužívaných nabíjecích AA baterií, které jsem si koupil pro jiná zařízení, jenž záhy nahradila jiná s integrovanými akumulátory. Zkusil jsem proto dát šanci téhle srandě. Za tu cenu to působí poměrně hodnotně (ale opravdu jen vzhledem k té ceně) a dokonce to i fungovalo. Když jsem do toho dal čerstvě nabité Sanyo 2700mAh, nabil jsem 700 mAh akumulátor ve foťáku 3x. Jakmile jsem však později pořídil L925 a zkusil nabít tu, baterie byly během cca 20 minut bez šťávy a tak horké, že se pomalu nedaly udržet v ruce (a to jsem měl sundanou tu krytku). Docela se divím, že to neroztavilo okolní plast. Další pokusy jsem proto přestal dělat, protože takové podmínky těm bateriím jistě nesvědčí a nic kromě telefonu nemám v terénu potřebu dobíjet (k foťáku druhý aku mám). No a co čert nechtěl, místo toho, aby to mohlo posloužit jako případná nabíjecí rezerva pro nějaká příkonově méně náročná zařízení, vypadlo mi to jednou z ruky na tvrdou podlahu a od té doby už to nenabíjí:)




No a nakonec tu máme za 4$ KLIK průchozí USB měřič napětí/proudu, jelikož mě zajímá, kolik dávají originální/čínské nabíječky, porty z počítače atd. Funguje to úplně jednoduše, zapojíte to někam „doprostřed“ a ve zhruba 5s intervalech se zobrazuje hodnota napětí/proudu. Škoda, že se mi ta externí nabíječka na tužkovky rozbila dříve, než jsem stihl změřit, kolik tam svištělo třeba při tom nabíjení mobilu.




Zobrazení napětí
Zobrazení proudu

Spolu s tím mi přišlo ještě další příslušenství k telefonu jako kryty, fólie na displej, redukce na přichycení ke stativu atd., ale o tom už je zbytečné psát. Snad jen uvedu, že tyhle jednoduché věci dělají fakt dobré a jednoznačně se vyplatí. Např. těchto KLIK folií jsem si koupil deset (tedy dvě balení) a jsou naprosto v pohodě. Po 2 měsících jsou na té první místy jen slabounké škrábance, nikde se neodlepuje. Za tu cenu bych si v českém eshopu koupil možná tak jednu.

A to je vše, do Vánoc už asi nic nenapíšu, tak si je užijte a u nějakého, nejlépe zasněženého, Z cest X na čtenou.

Z cest 019

Jsem zpět! Ale jen na skok. Po rovném půlroce jsem provětral jednokolku a skončilo to stejně, jako koncem března – po 3h píchání v koleni a cesta dom. Tohle druhé evidentně nechce jít cestou toho prvního a dát se za pomoci samoléčby dohromady. Nemocniční ortopedi tehdá nenašli nic, takže si asi budu muset najít nějakého doporučovaného s vlastní praxí, který snad bude mít zájem mě dát do kupy. No ještě uvidím. V ničem jiném mě to naštěstí (nebo možná bohužel, to bych to řešil už dávno) neomezuje, takže je to beztak hudba příštího roku. Do té doby, obávám se, zůstane uni u ledu. Ale nějaký echt babí víkend mě možná donutí ještě jednou vyrazit … že bych po roce a půl sklepního snění probudil 24“ bestii?! To nezní úplně špatně. Každopádně jízda to v sobotu byla zajímavá, protože jsem čirou náhodou nic netušíc přijel k východnímu vyústění Blanky, kde se konal den otevřeného tunelu a já měl unikátní možnost si ho poprvé, a zřejmě i naposledy, projet na uni. Ne tedy celý, končili jsme na Letné, ale po čase už to bylo beztak lehce stereotypní. Poté jsem se ještě vydal potěšit turisty k Pražskému hradu a přes Václavák zamířil k metru.

Nový Trojský most 2 dny před otevřením
V Blance
Za Letnou nás už nepustili
Pražský hrad se blíží

Letos už to tedy z mé strany s uničlánky vypadá bídně, naštěstí Tomáš Moravák (nebo jak se to jmenuje) má podnětů za nás oba...

Rekapitulace starých článků III.


Na této uni jsem za necelý půlrok, než jsem téměř přestal jezdit, mohl natočit nějakých 500 km. Nízký nájezd spolu s nenáročným XC ježděním znamená její takřka nezměněný stav oproti původnímu článku – i na pneu se ještě najde spousta chloupků. Jen rám je v ohybu kolem pneu z vnější strany zase trochu vyleštěný od chráničů. Všechny díly si předou stejně tiše, jako při první jízdě, nic se nepovoluje či neviklá. I brzda funguje takřka bezhlučně a bez problémů. Moc jsem jí tedy prozatím neprověřil, ale její čas ještě určitě přijde … na podzim, a poté v dalších měsících … doufám.


Jak už jsem psal nedávno v reakci na dotaz pod článkem, pouzdro je po roce a půl jako nové. Povrch není ošoupaný (což bude ale především má zásluha), plastové části nikde nepraskly stejně jako ten spojovací pás mezi přední a zadní stranou, který ohýbám takřka denně. Dokonce i ten semiš není flekatý (opět to bude asi mnou a nemohu garantovat stejný výsledek při používání se špinavými pazourami).


AIO již téměř rok šlapě (naměřeno 2063 h v akci) jak Viator na vyjížďce kolem ČR, takže noťásek užívá zaslouženého důchodu. Ten si asi taky nechám na věčnou památku, takový krásný kus techniky bych nerad prodal za pár stováků. Před pár dny jsem ho zkušebně zapnul a stále funguje, sláva. Ale zpět k novince. Po HW stránce vše OK – dennodenní změny náklonu kloub nijak neopotřebovaly, větráček si stále takřka neznatelně šumí a na vyšší rychlost nespíná ani v letních vedrech, monitor svítí, repra hrají. Win 8 mně pily krev akorát při prvotním nastavování systému, od té doby jsem na ně nemusel ani hrábnout a za celou dobu neřešil jediný pád či něco podobného. Šlapou tak dobře, že jsem zatím raději ani neaktualizoval na v8.1 – krátce po jejím uvedení jsem četl nějaké problémy s ovladači a teď mě k tomu nic nenutí. To, že startují zásadně do Modern UI (které nepoužívám a v současné podobě asi ani nikdy nebudu) a já musím bouchnout do enteru, aby mi naskočila plocha, je jen muška. Ta podivnost při uspávání zmíněná minule v závěru se sice stále objevuje, ale mnohem méně často, tak jednou za měsíc či dva, takže to nijak neřeším.


Co čekat od jednoduché levné klávesnice, než že bude bez problémů fungovat. Jelikož do ní vzteky nebouchám, ani na ní neopatrně nezvrhávám hrnky s pitím, plní věrně svojí službu a já dokonce uvažuji, že bych si koupil ještě jednu do zásoby, kdyby mi za pár let odešla a já tak nemusel vybírat nějakou podobnou. No ještě uvidím.

***

Tak to bychom měli. Nyní by to chtělo zase nějaké uni téma, leč k nákupu nových komponent se překvapivě v nejbližší době nechystám a první unitrip plánuji až na podzim. Kdyby to stále nestálo za nic, alespoň si těch pár hodin v sedle užiju v můj nejoblíbenější čas. Mohl bych sem sice dávat reporty z mých nezřídka kdy maratonských mimopražských pěškovýletů, ale to by narušilo tento zcela výlučně a bezvýjimečně jednokolkařký blog, což bych jen těžko přenesl přes srdce:)

Rekapitulace starých článků II.


Rám drží, jestli ve sklepě neztrouchnivěl uvidím, až uni zase někdy vytáhnu. Objímka Impact slouží na 29“, držák na brzdu zůstal na 24“.


Kotoučové brzdy se nám za ty dva roky pěkně rozšířily a staly takřka standardem (když to trochu přeženu). Pokusy s mechanickým typem ihned narazily na značnou tloušťku třmenu, který překážel klikám. Možná někdo objevil použitelný typ a používá ho, ale hydraulika je zřejmě jasná volba. Jelikož moje 29“ nemá střed pro uchycení kotouče, nezbývá mi než koupit KH Spirits a Nimbus d-brake (raději rovnou dva) pro třmen. Ne, že bych to teda v nejbližší době plánoval, ale pokud začnu zase aktivně jezdit a provizorium v podobě Véčka přestane dostačovat, nevidím to na jiný způsob řešení.


Mám ji na obou jednokolkách, nastavovací mechanismus drží, nikde se nic neviklá. Nová verze zůstala určena pouze pro průměr sedlovky o průměru 27,2 mm – ještě, že jsem se nesnažil čekat:)


Jako nové, ale od pár bebí už mě stačily zachránit. Jakmile mám krátký rukáv, beru si je automaticky. Zvykl jsem si na ně během první jízdy a nijak mě neomezují. Elasticita zůstala zachována, takže pěkně drží a nemusím si je po cestě nijak upravovat.


Podomácku vyrobené Véčko jsem používal rok. Svůj účel splnilo (a stále plnit může, jen … no však víte). Žádná součástka nepraskla, první špalky jsem kvůli laborování s jejich nastavením sjel během pár jízd (dobrých 70% šlo dolů při jednom extra prudkém klesání), druhé tam mám doteď. Na 29“ slouží stále ty první a moc jsem je prozatím neobrousil. Hrátky s páčkou jsem brzy zvládl a nebyl problém brzdit i na hrbolatém povrchu, kdy vám „brzdící prst“ lítá nahoru dolů. V prudkých klesáních je brzdný účinek nedostatečný, ale těch zase tolik nezažívám, takže se s tím dá žít. 24“ už asi jinou brzdu nepozná a věřím, že ji jednou vyzkouší i mé děti – přece bych se nezbavil své první uni, na té se budu nechávat fotit i jako vetchý stařec.


Co nevidět oslaví 2 roky bezproblémové služby. Dobrý kup to byl. Jen si v porovnání s tím mým, o generaci novějším, všímám, že je celkově trochu pomalejší. Nemá-li však člověk přímé srovnání, ani mu to nepřijde. Teď jen, aby takhle šlapal ještě pár let.


Takřka na den přesně po 11 letech jsme se s kamarádem (ten, který tam leze na fotce s červeným křížkem), tentokráte na kolech, vypravili k Velké Americe. Ani bych to nezmiňoval, jen se tam od výpravy v minulém článku změnilo to, že zbudovaná vyhlídka skončila v propasti a ta menší skála, na které byla vybudována, se rozpadla, což napomohlo mnohem snadnějšímu přístupu dolů z onoho místa (podklad je sice méně stabilní, za to nová vrstva není tvrdá a uklouzaná a má mírnější sklon – dostanete se tam tak i s dědou, který tam před 60 lety zbouchnul vaší babi a teď by tam chtěl rozsypat její popel). Takže si pospěšte, než to nějací koumáci zase opraví.


Červenec 2012
Červen 2014


Všechny disky z článku se stále zvesela točí, 1TB běží tak 2h týdně, když obvykle v neděli dělám zálohu všeho nového, nemá tedy nárok na nějakou poruchu z opotřebení. Zbývá mi na něm posledních 70GB volného prostoru, takže se asi budu muset poohlédnout po nějakém dalším kousku:)


Po téměř roce a půl mi ukazuje počítadlo pořízených fotek/videí hodnotu 3420. Z pohledu HW je vše v pořádku, jen se objevily nějaké ty škrábance po těle, SW (nebo spíše FW) bez nejmenších problémů (ale to je zřejmě u fotoaparátů standard). Po přečtení mé recenze jsem nenašel nic, s čím bych nyní nesouhlasil. Jen na makro jsem poznal, že je tento foťák takřka nepoužitelný (těch 8 cm jsem přehnal, reálně je to tak 12 cm a to už nepovažuji za makro; navíc v tomto režimu se obvykle fotí objekty s různými malými detaily a ty ten objektiv prostě nedá). Z kvality nahrávaného videa jsem též stačil vystřízlivět. 720p přeci jen není žádný zázrak, navíc drobné detaily prostě neexistují (což se projeví typicky když natočíte obličej člověka vzdáleného pár metrů – sice poznáte, o koho jde, ale když na to koukáte zblízka, již vidíte, jak se mu po obličeji honí pixely, které deformují ústa atd.). Nekvality jsem si pořádně všiml až při porovnání s videem, které produkuje tátova Lumia 820. Ta sice vytváří 1080p video, ale zase s polovičním datovým tokem, přesto je ostrost úplně někde jinde. Pro Fuji tak hovoří akorát použitý formát videa a z toho plynoucí jednoduché stříhání po jednotlivých snímcích, což se mi při vytváření uni videí neskutečně hodí. Ačkoli by můj vyhlédnutý telefon měl točit nesrovnatelně lépe (a fotit zhruba stejně), budu Fuji používat i nadále, především při ježdění na uni, kde je klasický foťák se zabudovaným závitem na stativ praktičtější a hlavně odolnější (a postradatelnější) než tenký telefon s velkým displejem.


MicroSD karta funguje, pouzdro drží, noname akumulátor také, SOLID stativ zatím neopustil plastové pouzdro. JOBY s sebou tahám neustále, když jezdím na uni, mám ho nacpaný v kapse, párkrát jsem na něj upadl, ale je až na menší ušpiněnost jako nový. K novému telefonu jsem zase objednával nějaké drobnosti z Číny a rovnou tam přihodil i dvě malé napodobeniny JOBYho za zlomek jeho ceny, takže časem napíšu nějaké malé srovnání.

Rekapitulace starých článků I.

Již uveřejněné články needituji, protože se mi jednou při takovém zásahu rozházely mé pečlivě vytvářené rozestupy mezi textem a fotkami a už tu hrůzu nechci nikdy zažít:) K mnohým věcem mám ale s odstupem času co říct (především k zakoupeným výrobkům) a tak to napíšu souhrnně v několika samostatných článcích. Je to tak možná i lepší, bude to pěkně na jednom místě. Každý blok je uvozen nadpisem toho kterého článku, ten je klikatelný a dostane vás, světe div se, na článek samotný.

  
Z původní uni už toho moc nezbylo, takže těžko dělat nějaké dlouhodobé závěry. Sedlo vydrželo, ale záhy jsem ho nahradil pohodlnějším. Sedlovka nepraskla, byla vyměněna za nastavitelnou. Rám nevydržel. Kliky jsem si zničil vlastní blbostí hned na začátku, ty nové stejné jsou doteď ok. Kovové pedály vydržely všechny ty pády, jen ložiska už nestojí za moc - chrastí a jeden pedál se trochu viklá (při jízdě to člověk ale ani nezaregistruje). Pneu je už místy řádně sjetá a na kluzčím povrchu je to znát. Ráfek, střed a dráty jsou v pohodě. Levnou řadu Cross výrobce již zrušil a nabízí zřejmě více či méně odolnější řady Muni a QX. Kdybych si měl znovu koupit levnou 24", co ale něco vydrží, šel bych do Nimbus Muni. Moje 24" již 13 měsíců smutně stojí ve sklepě a čeká na svoji šanci. 29" se už také neklidně ošívá, neboť přes dva měsíce neviděla venkovní svět. Moc rád bych je holky provětral, ghanský šaman však mé koleno zaklel (stává se to i známějším osobnostem) a musím ještě nějakou dobu vydržet.


Exustary již nepoužívám, protože se vytahal ten nenastavitelný elastický pásek u kolena, chrániče sjíždějí a musejí se pravidelně vytahovat vzhůru. Mám je jen jako nouzovku a případně pod užší dlouhé kalhoty, které přes KH nepřetáhnu. KH jsou místy trochu ošoupané, jinak jim nic není. Stále mě trochu zlobí to pootáčení jednoho z nich a občas se mi po jízdě udělá na lýtku nepěkná vyrážka. Ale to bude nejspíše způsobeno bordelem, který se mi pod chrániče dostane a když s tím poté několik hodin jezdím, zažere se to do zpocené kůže a tropí neplechu. Žádný velký náraz jsem přes ně neschytal, ale od drobnějších, především odřenin, mě zachránily vždy. Udržovat je je snadné - osprchují se a jsou zase ok. Po vyschnutí se nijak nekroutí.


Helma na vhodnou příležitost demonstrovat svou nepostradatelnost stále marně čeká. Ještě jsem jí nezpůsobil ani škrábanec. Ale na uni bych bez ní nevyjel. Vycpávky se nevymačkaly, takže na hlavě drží pořád stejně dobře. Jen se jednou odlepila vnitřní polystyrenová část od svrchní plastové skořepiny, ale stačilo dát na pár míst lepidlo a problém byl zažehnán.

Hnědé boty z tržnice se první zimu díky svému papírovému základu částečně rozpadly, takže už je nenosím, ale svému účelu posloužily. K Memphis One jsem si pořídil ještě Memphis "Two" a mám vystaráno. Až na bortící se klenbu pod vložkou, což umím dát do kupy, nemají chybu. Do kotníku jsem od té doby od jednokolky nedostal a nízké boty už bych si na ní nepořídil.


Používám stále ty samé. KH se po prvotním zašití vzpamatovaly a od té doby drží. Kdyby bylo potřeba nových, asi bych si pořídil tu aktuální žluto-černou verzi, vypadá povedeně.


KH Freeride mám i na 29", z čehož je zřejmé, že jsem s ním spokojen. Ani na jednom mi nepraskl nárazník či někde látka, tuhost výplně též zůstává jako na začátku.

Cykloslipy jsem měl na sobě jen párkrát, než jsem poprvé zkusil cykloboxerky. Ty mám na sobě od té doby při každé jízdě. V létě se v nich teda dost pařím, ale to je tak vše. Hlavně, že nejsem nikde odřený a nemusím se pak mastičkovat. Kvalitu provedení musím pochválit - síťovina nikde nepraskla a vložka se neprodřela. Kdybych se do nich při občasném balancování nad okrajem propasti několikrát nepokálel, zůstala by i jejich bílá barva (ok, to byl hodně blbej vtip).


Stále funguje, stejně jako má starší S2. Vzhledem k tomu, že jsou 99,9% času ve vypnutém stavu, tak nic jiného ani nečekám, i když stárnutí materiálu je svině, já vím.


Švy na batohu nikde nepovolily. Rezervoár vodu nepropouští, a protože do něj liji jen čistou vodu, kterou hned po jízdě vypustím a nechám ho vysušit, nedělá se mi v něm žádný humus a vypadá i po letech jako nový. V hadičce se mi trochu přírody vytvořilo, ale zatím mě to neotrávilo, takže neřeším. Náústek chrabře odolává mým tesákům.


Funguje i nadále bez problémů. Množství prachu po sklíčkem se ještě zvýšilo, ale nebrání čtení zobrazovaných informací. Když jsem si časem koupil nabíjecí baterie Sanyo 2700 mAh, výdrž násobně stoupla a na jednu se dá logovat od rána do večera (sorry, přesně jsem to nikdy nezměřil). Ta nepříjemnost s automatickým spojováním trasy po vypnutí/zapnutí logování byla krátce poté vyřešena novější verzí programu, kde si to lze nastavit. Já používám dlouhodobě 10 minut, ale zřejmě nejpraktičtější je si nastavit okamžité založení nové trasy a v případě potřeby je potom v programu jednoduše spojit. Jednou za rok vyprší tomu programu Holux ezTour nějaký klíč k mapám a je třeba stáhnou a nainstalovat novou verzi. Vždy se děsím, že to tentokrát nepůjde, a budu muset řešit co s tím, ale zatím to fachá.


Až se mi s tímto přehrávačem něco stane, tak budu hodně smutnit. Za toho 2,5 roku jsem si ho oblíbil ještě víc, než předchozí Emgeton, a i když během pár měsíců plánuji nový telefon, který bych mohl jako přehrávač audia používat, budu dál nosit Sansu. Ona prostě nemá chybu. Za celou dobu nenastal žádný SW problém, nezačalo zlobit ani jedno mechanické tlačítko. Ze začátku nenáviděná klipsna se stala vítanou součástí přehrávače, který si tak podle potřeby připínám, kam to jde. A viklat se nezačala. Celou dobu se potýkám vlastně jen s jednou otravností. Mám rozposlouchaný např. podcast C, ve 40 minutě ho pauznu a vypnu přehrávač. Když později přehrávač zapnu, přehrávání sice pokračuje ve 40 minutě, ale v podcastu B nebo D. Za celou dobu jsem nepřišel na to, proč se to občas (třeba v jednom případu z pěti) stává. Donutilo mě to k tomu, že si před vypnutím vždy snažím vštípit do paměti, co za podcast zrovna poslouchám, protože už se mi několikrát stalo, že jsem si toho nevšiml, doposlouchal ten jiný a smáznul ho (čímž jsem samozřejmě přišel o poslech obsahu, který předcházel času, ve kterém byl pozastaven původní podcast). Když jsem pak začal poslouchat ten, ze kterého mi to samo přeskočilo z té pauzy, divil jsem se, že tohle už jsem přece slyšel a docvaklo mi to:) K mému překvapení jsem zjistil, že ji pár obchodů ještě nabízí, takže si pospěšte, nebudete litovat.

Jak jsem doprovázel pana „Na jednokolce kolem ČR“

Všichni, kdo sem občas zavítají, asi vědí, že jsem v čilém kontaktu s autorem konkurenčního jednokolkařského blogu. Navenek to možná vypadá, jako že jsme si sympatičtí, činnost toho druhého nás zajímá a přejeme si úspěch. Ani náhodou! Ve skrytu duše se nenávidíme, ten vesnickej balík pravidelně bodá do kolena své voodoo panenky a znemožňuje mi tím ježdění na uni, já zase v posledních týdnech svolávám bouřky, abych mu maximálně znepříjemnil tu jeho pitomou cestu. A oběma se nám docela daří. Stále se mi to ale nezdálo dost, a tak jsem toho prosťáčka přesvědčil, abych ho mohl alespoň jednu etapu doprovázet a nenápadně škodit. Už to vypadalo, že z toho nebude nic, neboť to tomu slamákovi zatím docela odsejpá, a naší společnou etapu měl jet už ve čtvrtek (to bych kvůli práci nedal). Naštěstí mu začala zlobit technika, což ho zdrželo a sraz vyšel na pátek, kdy jsem se dokázal trhnout.


Oku lahodící Krušnohorská příroda

Měli jsme se sejít v Rudolicích v Horách, v nejvyšším bodě trasy široko daleko. Bohužel ten nekňuba měl kvůli lehkému bloudění zpoždění, takže jsem mu musel vyrazit naproti, abych tam kdovíjak dlouho netvrdnul, a spustil se do údolí. Tam jsme se zakrátko poprvé setkali a vyrazili zpět mou cestou. Před výšlapem kopce přišla první z mnoha přestávek na jídlo v místní hospodě. Z Tomášova popudu samozřejmě – jeho zmínky o neustálém hladu byly, jak jsem si do večera ověřil, bezezbytku naplněny. Po doplahočení se do Rudolic jsme konečně naskočili na své stroje a zahájili spanilou jízdu bok po boku. Naštěstí šlo víceméně o zcela pustou část naší země, takže jsme téměř nikoho nepotkávali a já tak nemusel poslouchat Tomášovy vychloubačné řeči, kolik už toho na tom prapodivném dopravním prostředku najel.


Tomáš tankuje

T. žere banán

Tento přístřešek nám zachránil celý den

Po pouhých pár kilometrech následovala druhá delší přestávka. Přihnal se pořádný liják, naštěstí jsme krátce před tím zastavili, jak jinak než na jídlo … moje. Vezl jsem s sebou totiž zásoby pro oba, což Tomáš kvitoval s povděkem a zřejmě záměrně zrychleným metabolismem. Pršelo celkem dlouho, my to však využili k servisnímu zásahu do jednokolky. Prý se mu již den předtím začalo odněkud ze středu ozývat nepěkné chroupání. Tomáš to vysvětlil tlakem znehodnocenou vazelínou, která již neplní svou funkci atd., bla bla bla. Navíc se mu ráno tak povolila jedna klika, že musel ještě v Litvínově najít nějakou dílnu a požádat o dotažení. Náš pan Gramař si totiž s sebou nevzal osmičku inbus. Já mu ho přivezl (a jako sponzorský dar ponechal) spolu se stahovákem na kliky, vazelínou a „lepidlem na závity“. Když to dal do kupy, jal jsem se tu jeho mašinu také vyzkoušet. Vzhledem k výšce sedla a bagáži znemožňující normální nasednutí, jsem mu uni málem rozbil, ale nakonec vše dobře dopadlo a my pokračovali vstříc německé hranici. Mou vratkou jízdu možná uvidíte v některém z Tomášových videí.


Zanedlouho lilo jak z konve

T. servisuje

T. telefonuje a zdržuje

Poté už se počasí jen lepšilo a my nezastavitelně mířili k původnímu cíli etapy – Vodní nádrži Přísečnice. Až na jeden obzvláště odporný úsek, kdy jsme museli jít min. kilometr po krajnici velmi frekventované silnice, jsme jeli po asfaltových cestách klidnou krušnohorskou krajinou. Tomáš vyprávěl, já jsem dělal, jako že mě to zajímá, a bylo dobře na světě.


T. střeží státní hranici

T. žere zase banán

Studánka u Přísečnice

Oba jsme blázni do moderních technologií

Po příjezdu k nádrži se vyplnila má předpověď a dokonce vykouklo i slunce. Samotného by mě to asi přesvědčilo k nocování pod širákem, zvlášť když jsem se táhnul s karimatkou, spacákem a důmyslnou síťkou proti komárům, aby ze mě přes noc nevysáli všechnu krev. Tomáš však začal naříkat, že spaní pod širákem je jen taková habaďůra pro veřejnost, aby vypadal macho, že tak údajně čirou náhodou spal jen předchozí noc, a že chce do Měděnce do nějakého penzionu, aby mohl dát tolik potřebnou sprchu – v tom jsem mu dal za pravdu, neboť při jízdě v jeho závětří mě trochu štípaly oči. Jelikož slečně nedokážu říct ne (a taky jsem měl trochu vítr z nočního lijáku), nijak jsem nenaléhal na dodržení původního plánu a souhlasil. Toho jsem již brzy litoval, protože nás čekal dlouhý táhlý kopec, na kterém jsem málem vypustil duši a na jehož konec dorazil s pár minutových zpožděním za Tomášem. Pak už to bylo do cíle jen asi kilometr. První penzion, který jsme zkusili, byl zcela prázdný, takže naší návštěvou nepohrdli. Po sprše a vytouženém usazení do křesel jsem pro jednokolkaře vytáhl poslední 4 kusy pečiva + sýr a salám, s čímž jsem se mu celý den jako věrný šerpa táhnul, a ten nenasyta se tak mohl zase trochu najíst. Následovalo téměř 2h posezení v přízemní hospodě/jídelně, kde nám pan majitel za doprovodu Tomášova koštování všech druhů nabízených piv vyprávěl příběhy ze starých časů. Den končil večerkou těsně před půlnocí.


Já šťastný, že jsem to přežil

T. referuje své spojce

Ač jsme měli snídani objednanou až na 9h, oba jsme se probudili již kolem půl sedmé. Alespoň byl čas načnout dvě zbývající balení buchet a ještě trochu pokecat. Snídaně byla prostá, leč horsky chutná, poté jsme se sbalili a po desáté už stáli před domem. Ještě jednou jsem si, tentokráte bez zavazadel, vyzkoušel Tomášovu uni (tentokráte se mi jen podařilo shodit na zem tacháč) a společně se vydali do blízkého parku obstarat závěrečnou foto/video dokumentaci. Kolem půl jedenácté nabral Tomáš směr Klínovec (natočit jeho stylový odjezd mě samozřejmě napadlo, až když zmizel za první zatáčkou) a já vyrazil cestičkou k domovu.


Na špičkách a stejně to nestačí

Moje páteční etapa - rovných 50km, T. ujel ještě víc

Závěrem bych jen doplnil, že to byl super pojezd, Tomáš je fajn řízek, a začínám věřit, že se mu to povede:) Ten kluk je fakt stroj, dokáže udržovat tempo kolem 15km/h a do náhlejších kopců mi na té uni kolikrát ujížděl (z kopce ne, takovej tragéd zase nejsem). Je vidět, že ho ty desítky tisíc km na kole zocelily. Pevně věřím, že jeho následné články o jednotlivých etapách budou řádně výživné, a i poté, co ta hlavní událost, kvůli které byl založen jeho blog, bude pryč, se mu podaří udržet zájem čtenářů i do budoucna. Zaslechl jsem cestou něco o 36“?




Druhý video sestřih je na světě

Po několika měsících zcela nabitých víkendů a všech dalších volných dnů jsem v tom předminulém neměl do čeho píchnout a konečně se tak pustil do tvorby druhého unividea. Zbytečně jsem se s tím nemazal, abych u compu neproseděl mládí, a třetí víkend bylo hotovo (ne, že bych na tom dělal všech 6 dnů od rána do večera - to bych výsledný produkt nenáviděl, čehož se snažím vyvarovat). Nakonec je z toho takový průřez celým rokem 2013 (až na jeho počátek a s ním spojenou zimu, která je obsahem prvního videa), jak si tak jezdím po Praze a nejbližším okolí.


Letošní nezima, kdy nenastal v Práglu ani jeden víkend se souvislou sněhovou pokrývkou, mi zatím (určitě ještě napadne alespoň půl metru!) znemožnila vytáhnout 24", po 3/4 roce si ji zase vyzkoušet a konečně ji očistit od zaschlého bahna z Prokopáku (přesně od toho, které vidíte na náhledu videa). Místo toho jsem po dvouměsíční pauze vytáhl začátkem února 29", abych po necelých třech hodinách opět předčasně skončil kvůli známé bolesti v kolenu. Během pár dnů klidu zmizela, ale opět je něco špatně, takže budu doufat, že se to při stejném postupu jako minule do zhruba půl roku ztratí. Jinak holt prodám obě uni, založím konečně rodinu a začnu chodit s kočárem po Stromovce.

Spokey Form 2,5 kg

Po dvou letech docela aktivního cvičení a používání starých závaží, jsem si koncem podzimu konečně koupil nová – ZDE za 413Kč. Už bych se na to asi vybodnul, ale problém s druhým kolenem mě k tomu donutil. Samozřejmě nevím, jestli zrovna toto protahování/posilování mě zbavilo bolesti v tom prvním nebo by se to časem ztratilo tak jako tak, ale už jsem si na to i tak nějak zvykl a když to (možná) zabralo jednou, mohlo by to vyjít i podruhé. Jak jsem psal již tehdá (KLIK), od začátku jsem nebyl s kvalitou produktu příliš spokojen. Když pominu, že vypadal dost šupácky, nejvíce mě štvalo popisované píchání neznámého bordelu do kůže a čím dál větší množství sypajícího se prachu. Ne, že by se to z toho vyloženě valilo, to bych vyhodil okamžitě, ale na kůži jsem měl po cvičení trochu šmouhy a při jakékoli manipulaci se závažím z toho zase trochu napadalo na zem.

Jak jsem slíbil, jedno závaží jsem otevřel, abych se mohl pokochat obsaženou náplní. Nevím, co je to za materiál, ale když se na to člověk podívá, není těžké uhádnout, co stojí za nepříjemnými pocity, když to máte pevně utažené kolem nohy. A to jsem ještě k mé lítosti otevřel ten kus, kde se nenacházel nějaký ten klacík, který mě často píchal ještě víc. Druhé závaží jsem ale nechtěl také vyhazovat (co kdyby se náhodou k něčemu hodilo, znáte to) a proto jsem ho nerozřezal.



Nový pár je o půl kila/kus těžší (až tak jsem se za ty 2 roky vypracoval), při cvičení je to znát, ale v dobrém, vyhovuje. Ačkoli jsou celkově mnohem větší, dají se přitáhnout na ještě menší obvod, než staré, což jsem kvitoval s povděkem, protože jinak by mi už klouzaly po noze nahoru dolů. Samotné tělo je rozděleno na několik „bochánků“, takže se obsah nepřelévá na jednu stranu a zůstává řádně rozprostřen. Že z toho nepadá žádný bordel, ani mě nic neškrábe do kůže, snad ani nemusím psát. Na první pohled je vidět, že kvalita produktu je úplně někde jinde a je příjemné ho používat. Víc nemám, co bych dodal. Snad mi ono cvičení a skryté kvality mého zdraví dopomohou k opětovnému aktivnímu uniježdění:)





Haraburdí z Asie

K narozeninám jsem koupil tátovi telefon Nokia Lumia 820 a k Vánocům se to rozhodl doplnit o užitečné příslušenství. Už léta čtu o extravýhodných nákupech z Číny, navíc můj paypal učet od nákupu jednokolky zůstával nevyužit, takže jsem zamířil právě tam. Po rychlém prozkoumání nabídky takových těch známějších obchodů jsem skončil u toho nejprovařenějšího, u dealextreme. Abych se vešel do té hranice cca 25$, kdy se za zásilku neplatí clo ani DPH, musel jsem učinit dvě objednávky. To ale ničemu nevadí neboť jak všichni dávno vědí, u těchto eshopů se neplatí poštovné. Poté už šlo vše celkem rychle, jen s jednou zásilkou byl menší problém. Při objednávání jsem totiž v obou případech volil dodání až kompletní zásilky, ne postupně podle toho, co je skladem. Člověku to sice může být jedno, když za to nezaplatí nic navíc, ale mně to přijde neekonomické a zbytečně rozmařilé. Po pár dnech mi však napsali, že je nějaký kus momentálně nedostupný, takže musím čekat. Je sice hezké, že mi nabídli změnit či zrušit objednávku, ale pro případnou změnu mi jaksi chyběla informace, který kousek není skladem, abych ho mohl, v případě něčeho postradatelného, z objednávky vyjmout. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde jsem to tam nenašel. Stejně tak by se v tomto případě hodila i možnost dodatečně změnit způsob zaslání ve více zásilkách. Též bez úspěchu. Naštěstí zboží během asi 3 dnů naskladnili, takže bylo zdržení zanedbatelné. Jelikož jsem si již předtím přečetl, že DX to poslední dobou docela trvá a navíc jsem objednával začátkem listopadu, kdy už pomalu začíná vánoční nákupní šílenství, měl jsem trochu obavy o včasné doručení. Nakonec to bylo ok. Zboží jsem objednal 5. a 12.11., naše pošta hlásila zásilky k vyzvednutí 25.11 a 2.12. Ačkoli jde o měkké balení (ale tuhé, takže roztržení nehrozí, o totální likvidaci v případě zalehnutí nějakým těžkým balíkem ovšem nepochybujte), přišlo vše v naprostém pořádku.



Teď stručně ke všem kouskům. Jako cenu uvádím ne aktuální, ale tu mojí a pokud někde není odkaz, tak ho buď změnili, nebo zboží už není nabízeno. Ale proč ho i tak neukázat, že.

Téměř vše pohromadě

Žlutý kryt KLIK za 2,20$ a modrý KLIK za 2,70$. Jdou snadno nandat i sundat, přitom sedí, jak ulité. Povrch je velmi příjemný na dotyk, takový „hebký“, myslím, že se tomu říká soft-touch. Mít 820, asi bych si pár barevných variant koupil. Fakt se mi tento kryt líbí, navíc působí kvalitně.









Silikonový kryt KLIK za 2,30$. Velmi měkký, ale na telefonu dobře drží, příjemný do ruky, neklouzavý.




Gumový černý kryt KLIK za 2,30$ a průhledný-šedý KLIK za 2,40$. Docela tuhé, ale zase lépe ochrání telefon. Na rozdíl od silikonového se ale hůře mačkají boční ovládací tlačítka, což se dá vyřešit vyříznutím otvorů. Po stranách jsou zdrsněné, takže nekloužou. Pokud si říkáte, že jsem magor, a na co tolik krytů, tak vysvětlení je prosté. Chtěl jsem dát tátovi na výběr, co se mu bude líbit či vyhovovat, potřeboval jsem víc konstrukcí kvůli uchycení do auta (viz dále), ten foun bude mít asi pěkných pár let, takže v případě zničení jednoho použije další, a nízké ceny umožnili nedržet se v počtu krytů při zemi.







Zřejmě koženkové pouzdro KLIK za 5,40$. Vypadá celkem pěkně, ale rozhodně není dělané přímo pro 820, neboť je v něm až příliš mnoho místa. Šířka i tloušťka je relativně v pořádku, ale na výšku (myšlena výška/délka telefonu – tam, kde jsou konektory) jsou tam snad 2 cm volného prostoru, takže foun lítá do stran. Gumový kryt by tomu zřejmě zabránil.




Držák do auta KLIK za 5,90$. Pro 820 žádný neměli, tak mě napadlo vzít pro rozměrově trochu větší 920 a 820 tam se štěstím uchytit pomocí jednoho z krytů. Má úvaha se ukázala jako správná a 820 tam drží při použití jakéhokoli krytu. Silikonový je na to vhodný nejméně, protože by se asi časem roztrhnul. Naopak nejlepší je použít ty tvrdé skořepiny, kdy to sice drží na těch postraních zarážkách jen na milimetrech, ale bezpečně a telefon zatím za jízdy nikdy nevypadl. Samotný držák je plastová klasika, drnčení vyřešil silikon na těch správných místech, přícucka na okně drží.



Nabíječka do auta KLIK za 3,70$. Je sice pro úplně jiný model, ale je vlastně univerzální, protože má micro USB koncovku.


Držák na stativ KLIK za 3,90$. Univerzální věcička na přichycení mobilu na stativ. Pomocí pružiny se nastavuje šířka čelistí, 69 mm široká 820 se tam vejde ještě v pohodě, ale nic nad řekněme 72 mm bych tam už cpát nechtěl. Navíc při natažení na maximum má ten horní gumový parchant tendenci vyskakovat. Je potřeba ho tam však mít, aby zařízení nedržely jen tu kluzké kovové packy. Zespodu je závit na stativ, zezadu ještě výklopná noha, o kterou může být držák/telefon opřený, jak je ostatně vidět na fotce.



Univerzální USB nabíječka do zásuvky za 2,50$. Koupil jsem rovnou dvě, černou už jsem nestihl vyfotit, táta si jí hned odnesl do práce. Na kvalitě zpracování bylo vidět, že se jedná levný výrobek, ale jinak plně funkční a telefon dobila zhruba stejně rychle jako origoš. Kabel jsem zapomněl změřit, ale teď už je to stejně jedno, neboť není v nabídce … asi někdo vyhořel:) Nám se ale při nabíjení telefonu nijak zvlášť nezahřívala.


Pak už jsem tam přihodil ještě pár věcí jen tak pro strýčka Příhodu. Podložka na myš KLIK za 2$. Malá, lehká, tenká, na pytel. No dobře, v nouzi by se použít dala. Vedle má stará dobrá používaná.



Bluetooth 2.0 USB dongle KLIK za 1,50$. To jsem koupil proto, kdyby se to jako někdy náhodou hodilo. Po připojení k PC se to sice hlásilo jako v pořádku, ale nepřipojil jsem k tomu ani Nokii C5-03, ani Sony Ericsson K750i. Můj starý foun ještě nemá ani BT, takže využití prozatím nulové.


Adaptér na micro SIM KLIK za 0,99$. Další nákup kvůli nízké ceně a případnému budoucímu použití.


Špuntová sluchátka KANEN Trendy Stereo Earphone SY-EX1001MP KLIK za 4,90$. To jsem také nepotřeboval, ale chtěl jsem nějaké levnější špunty na jednokolku, abych si nezhuntoval své primární Creative EP-630. Sice slyším trávu růst, ale kvality sluchátek porovnat nedovedu, takže snad jen laicky můžu říct, že mi zvuk z Kanenů přijde horší než z Cr. Především je na stejnou hlasitost mnohem tišší a tak nějak obecně se mi ta produkce líbí méně. S tím jsem ale za tu cenu počítal, takže si nestěžuju. Kabel je bohužel dlouhý 120 cm (bral bych mnohem méně) a obalený látkou. Špunty sedí v uchu zhruba stejně jako u Cr., jen nejdou tak do hloubky a snadněji vypadnou. To také znamená mnohem horší izolaci od okolí. Fakt to nemá daleko k peckám. Jo a ten chrom vypadá hnusně lacině, ostatně jako téměř u všeho, kde je použit.




S nákupem od ťamanů jako takovým jsem ale naprosto spokojen, vše proběhlo bez problémů, výrobky jsou za tu cenu více než dobré, takže už je na cestě další zásilka – náhradní rotorové listy pro tátův RC vrtulník. Za cenu nyní objednaných tří sad si u nás posledně koupil sadu jednu a tu hned při prvním letu rozšlehal:)