Rukavice

Když jsem začínal jezdit (ať už na jaře či po zranění na podzim 2010), bylo příjemně chladno a tak jsem mohl používat svoje staré zimní rukavice. Byly už v rozkladu, ale na ty první tréninky, kdy jsem neustále padal, byly perfektní, protože měly opravdu silnou vycpávku. Po jejich vyhození následovaly další, tentokráte staré/nové zimní rukavice. Měl jsem je ve skříni už dlouhá léta, protože mi je někdo aktivně koupil a mně byly nepříjemné jejich krátké prsty. Vypadaly ale docela pěkně a byla by škoda je zkusit nevyužít, takže jsem je vytáhl a nakonec v nich v naprosté spokojenosti odjezdil celou zimu. Teď čekají ve skříni na svou další šanci.

No name rukavice na zimní období

Když se začalo oteplovat, začal jsem se rozhlížet po nějakých na léto. Jako provizorní jsem měl připravené svoje staré dobré cyklistické, ale nechtěl jsem si je zbytečně zničit, takže nějaké jen pro jednokolku byly nutností. Ačkoli jsem věděl, že v celoprsťácích mi bude v létě asi dost teplo, stejně jsem chtěl je, protože ta ochrana prstů před odřením mi za to pocení stojí. Ani jsem nějak moc nevybíral a spolu s chrániči stejné značky objednal za 990Kč i rukavice. Jednak nebyly dražší, než většina cyklistických rukavic tohoto typu a měly navíc ochranu zápěstí.

KH Gloves

Dojmy z nich jsou značně rozporuplné. Rukavice jsou z příjemného materiálu, který je na horní straně elastický (až na rozměrnou část kolem palce, kde je taková příjemně měkká látka, která slouží jako skvělý pomocník, když vám teče z nosu:) ) a pěkně kopíruje tvar ruky.

Už je ruka v rukavici

Ihned po nasazení jsem si však všiml, že ačkoli velikost L po všech stránkách odpovídá mojí ruce (včetně palce), zbylé prsty jsou mi krátké. To mě dost naštvalo, protože mi tahle věc poměrně vadí. Jelikož jsem se ale nechtěl babrat s výměnou za XL (což by možná nebylo řešení, protože by mi sice seděla délka prstů, ale celé rukavice by mohly být dělané na mohutnější ruku a to by snad bylo ještě horší), řekl jsem si, že tomu dám šanci. To se ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože už po první jízdě jsem to přestal vnímat. Že je něco v nepořádku s rukavicemi a ne s mými prsty značí jednak podobné stížnosti dalších lidí na fóru a také to, že sám jejich tvůrce přiznal, že o tom ví a nový typ těchto rukavic má prodloužené prsty.

Rozmotaná ochrana zápěstí

Ochranný „pásek“ kolem zápěstí nijak neomezuje a dovoluje ohnout ruku „k sobě“, takže chytání jednokolky neovlivňuje a naopak zamezuje při pádu ohnout ruku na druhou stranu. Samozřejmě to není z oceli, takže když hodně zaberete, zápěstí ohnete, ale při běžném pádu to zpevnění uvítáte. Na dlaních jsou vyměnitelné gelové podložky, které se mi na začátku zdály jako zbytečně otravný element, ale teď si je nemohu vynachválit. Jednak díky nim přední úchyt sedla tolik „neřeže“ do dlaně, a když se občas rozplácnu pěkně naplocho dlaněmi na zem, tak není náraz vůbec tvrdý.

Co mě ale vůbec nepotěšilo, je jejich odolnost. Dvakrát jsem s nimi spadnul (jednou hladký asfalt, podruhé hlína, žádné velké pády), a hned se takhle roztrhly (a to tam ještě není vidět malá díra ve švu mezi palcem a ukazováčkem).

Trhlina v nových rukavicích

Jelikož se zrovna na fóru Kris Holm chlubil novým modelem, tak jsem se ho zeptal, co na to říká a on to zdůvodnil právě těmi krátkými prsty, které prý způsobují nadměrný tlak na švy a nové rukavice by tohle měly řešit. Já jsem díru zašil a zatím to drží, ale v tomhle mě zklamaly, čekal jsem větší odolnost. A že nevydrží moc, jsem se dočetl i od ostatních lidí. Já naštěstí nejezdím tak, že bych neustále ryl rukama v zemi, takže mi snad nějaký ten rok vydrží, ale po rukavicích do náročnějších podmínek bych se raději poohlédl někde jinde.

Víceméně náhodou jsem si teď ještě koupil na opravdu horké dny tyto cyklistické rukavice.

Nakamura Calypso

Vypadají pěkně, perfektně mi padnou, mají také nějaké vycpávky na dlani a cena 179Kč mi přišla dobrá. Díky menší ochraně je ale budu nosit jen v opravdu teplém počasí, protože pokud nejsou třicítky, tak se v těch KH rukavicích dá opravdu bez problémů fungovat, což je fajn.

Helma a boty

Jelikož jsem si naivně myslel, že to bude (nejen) na začátku samý pád na hlavu, pořídil jsem si bez většího rozmýšlení přilbu. Ani nevím proč, tak nějak automaticky jsem vybíral mezi těmi typy, které se nosí na brusle. Až později jsem si všiml, že většina jednokolkařů (když už teda na hlavě něco mají) nosí klasické cyklistické, ale třeba jen nechtějí utrácet za kokosku a používají tu, kterou tahají i na kolo:) Po krátkém vybírání jsem se rozhodl pro 661 Dirt Lid za 790Kč.

661 Dirt Lid Chocolade

Líbila se mi a nestála moc. Objednal jsem si jí v e-shopu a před koupí v prodejně jsem měl ještě možnost si jí vyzkoušet, jestli mi bude sedět, což je u tohoto prodejce fajn. S helmou dostanete několik různě silných výstelek, takže pokud nemáte neobvyklý tvar hlavy, měli byste být schopni si jí přizpůsobit obrazu svému. Já byl naštěstí „nucen“ použít ty nejsilnější, takže mě nikde nic netlačí, helma drží jako přibitá a ani po 6h ježdění nemám žádné nepříjemné pocity nějakého tlaku na hlavu. Kvalitu odvětrávání nedokážu posoudit. Osobně nemám žádný problém a to při posledních jízdách bylo skoro 30 stupňů a já jel převážně na slunci, ale jistě v ní díky těm pouhým pár dírám bude větší teplo než v těch jako řešeto děravých cyklistických. To samé platí o váze. Nemám srovnání, a jelikož jsem si nikdy nepomyslel, že je to nějaké těžké, tak bude váha asi v normě. Jediné, s čím mám problém je, že při jejím nasazení mám za ušima asi tak 2-3cm místa a když si nasadím sluneční brýle, tak helma tlačí na jejich nožičky, což způsobuje jejich „deformaci“ a ty pak nesedí, jak mají. Provizorně jsem to vyřešil tak, že nemám helmu úplně nadoraz (jde jen o kousek, takže to není nic proti ničemu) a asi si koupím nějaké brýle za pár šupů, u kterých konce nožiček zkrátím a bude. Ale to by se mi ještě muselo chtít někam jít a nějaké vybrat:) Helma je to ale dobrá a pro obyčejné ježdění na čemkoli myslím naprosto dostačující. Za ten rok jsem na ní ještě neudělal ani škrábanec, což mě ale nijak nemotivuje jezdit bez ní, protože už vidím, jak by to zrovna ten den dopadlo. Už jsem jí teda párkrát neměl (to když jsem chtěl mít nasazené sluneční brýle a ještě jsem nevěděl, že to jde i s helmou), ale to bylo ještě v době, kdy jsem jezdil převážně po rovince a nic moc nehrozilo. A stejně jsem se bez ní cítil takový nejistý – už jsem holt starší pán a začínám se bát zranění:)

Výstelky v helmě

Speciální boty pro jednokolkaře se pravděpodobně nedělají (no něco asi existovat bude, ale jelikož jednokolka není v tomto ohledu v ničem specifická, musel by být člověk hodně velký nadšenec, aby si takové údajné boty, zcela jistě se zvláštní přirážkou za jejich unikátnost, koupil), takže jsem první tréninky absolvoval ve svých 10 let starých, rozpadajících se pumách. Pak jsem si řekl, že by možná nebylo od věci pořídit si nějaké alespoň trochu zpevněné boty, které by mi ochránily chodidlo při nejrůznějších pádech. Protože jsem především v začátcích očekával jejich značné opotřebení, nechtělo se mi utrácet na něco lepšího a zamířil jsem ho Holešovické tržnice, kde jsem si koupil tuším za tři stovky tyhle krasavce:)

Boty z tržnice

Byly takové tužší, takže jsem očekával dobrou ochranu. No jak to dopadlo jsem popisoval hned v prvním článku:) Ale to nebyla chyba bot, ta postranní kost by mi rupla i kdyby byly ze železa, jen bych si ji nezlomil o asfalt ale o stranu boty. Botky se mnou nakonec absolvovaly každovíkendové ježdění po celé zimní období a na střídačku je nosím s těmi dalšími i teď. Odraná je na některých místech akorát podrážka od pinů šlapek a na pravé botě mám odstávající lem, protože když naskočím špatně na jednokolku, tak při prvních šlápnutích, než si nohu na pedálu srovnám, hranou boty zavadím o kliku.

O dalších botech jsem začal uvažovat z toho důvodu, že tyhle jsou nízké a občas se mi stávalo, že jsem se při jízdě/pádu nepříjemně praštil, zřejmě o kliku, do kotníku. A jelikož se to stávalo neustále na tom samém místě, které se z toho důvodu nechtělo hojit (a stále víc to bolelo), řekl jsem si, že si musím sehnat nějaké vyšší boty nad kotník. Náhodou jsem pak zabrousil do Deichmannu, kde jsem si za 599Kč pořídil tento páreček.

Memphis One

Na ježdění jsou to boty fakt pěkné a navíc mi ten oranžový proužek ladí s oranžovými pruhy na sedle:) Co je ale hlavní, ta zvýšená část mi dobře chrání kotníky a navíc je taková extra vycpaná, takže se cítím jako v bavlnce. Doufám, že mi dlouho vydrží…

Chrániče holeň/koleno

Když jsem pár dnů před prvním tréninkem sháněl a nakupoval základní ochranné vybavení, zaměřil jsem se spíše na levnější kousky s tím, že pokud budu jezdit dál, časem koupím něco lepšího a také jsem očekával, že ty chrániče ze začátku dostanou pořádnou čočku a ať tedy zničím právě je. Teď už můžu říct, že jsem měl poněkud velké oči, protože žádné velké pády se nekonaly (ta zlomenina se nepočítá) a na všech chráničích mám max. pár škrábanců. Ale nic jsem nekoupil zbytečně, takže nemám čeho litovat.

Jako první chrániče jsem si koupil tyto Exustar E-CPK30 za 520Kč.

Exustar E-CPK30

Když jsem si je v e-shopu vybíral, nevypadaly na obrázku nic moc (mluvím o vzhledu … jinak přišly mi praktické, jinak bych do nich nešel), ale po prohlídce v obchodě jsem byl mile překvapen. Ne, že by šlo o nějaké krasavce, ale čekal jsem horší vizuál. Na noze je drží tři části – nenastavitelný pružný dvojpásek za kolenem a dva suchým zipem nastavitelné pásky kolem lýtka. Chrániče na noze dobře drží, nesjíždějí a plast chránící koleno a holeň se zdá poměrně masivní, což ve spojení s příjemně měkkou vnitřní vystýlkou znamená slušnou ochranu kosti při případném pádu třeba na hranu nějaké zídky či kořene stromu. Problémy těchto chráničů vidím dva – část chránící holeň je poměrně krátká (ten šedý plast měří 24cm + jsou pod ním ještě cca 2cm tuhé látky; celé chrániče měří cca 41cm) a lýtko není zezadu chráněno téměř vůbec. S tím souvisí fakt, že když mi sjede noha z pedálu, dostanu ránu do holeně těsně pod chránič a při určitých pádech ránu do lýtka. To první eliminuje skutečnost, pokud jste menšího vzrůstu, to druhé nic. Každopádně jde ale o vcelku povedené chrániče a můžu je, především menším postavám, doporučit.

Z výše uvedených důvodů jsem se po roce začal poohlížet po nějakých lepších. Vybíral jsem mezi těmito

661 Race Knee/Shin

a KH chrániči, které, jak je z dalších obrázků vidět, vyhrály. Ty první jsem měl možnost vyzkoušet, byly v pohodě, ale přišly mi možná zbytečně masivní (také jsou dělané spíše pro bikery) a také nemají zcela chráněné lýtko. A když jsou ty KH určené přímo pro jednokolkaře, tak jsem si řekl, že není nic moc co řešit (cena je navíc srovnatelná - obojí se prodávají kolem 1500Kč).

Kris Holm Percussion Leg Armor

Abych měl jistotu, že budu mít chráněnou holeň po celé její délce, zvolil jsem velikost XL a doufal, že mi bude sedět. Jen jsem se obával, že s tím bude souviset celková mohutnost chráničů a mé štíhlé lýtko bude mít problém. Potvrdilo se obojí:) Chrániče mají, pro mě, ideální délku (od hlavy až k patě měří 53cm). Když se mi jejich spodní okraj zarazí v tom ohybu mezi holení a chodidlem (a tudíž už nemohou sjet níž), tak mám chráněnou celou nohu až nad koleno. Díky tomu také můžu mít povolené to stahování kolem kolene (které je zde na rozdíl od předchozích chráničů nastavitelné) a při šlapání mě to zezadu nedře. V případě pádu je však koleno, i přes tu odstávající ochranu, stále víceméně chráněno, a pokud bych vyrazil do náročnějšího terénu, stačí to pořádně zatáhnout a je ochrana stoprocentní.

KH vs Exustar

Takže délka je v pohodě, teď ten objem. Jak je vidět na obrázku, po rozvinutí jsou ty chrániče poměrně „rozlehlé“ (v nejširším místě 44cm).

KH Rozbalené

Po omotání kolem nohy, je ta celá obalená, což zamezí všemožným škrábancům a ránám (i když lýtko je chráněna pouze takovou režnou látkou, takže je to ochrana opravdu spíše proti škrábancům než modřinám), ale v teplejším počasí člověk musí počítat s tím, že se v chráničích bude docela slušně potit. Mimo toto stahování kolem kolene jsou tam ještě 3 pásky, jenže vzhledem k tomu, že ta režná látka, která kryje lýtko a na jejímž konci jsou pásky přišité, je dosti široká, mám při obmotání chrániče kolem nohy problém s přilepením suchého zipu neboť se jeho části již skoro minou. Naštěstí je ten suchý zip kvalitní a bez problému to vydrží celé ježdění udržet i ten cca centimetr, který se mi překrývá, ale až se v budoucnu opotřebuje, budu to muset vyřešit buď sichrhajckou či nějakým zkrácením té režné látky.

Nasazené KH

Jak už to tak bývá, jeden chránič mi sedí lépe a druhý hůř. Ten na pravé noze se mi neustále pootáčí a já ho musím vracet, takže je asi trochu křivě ušitý nebo co. Není to sice nic hrozného, protože se neotáčí kolem dokola, a zarazí se tak po pootočení o 45 stupňů, ale je to dost otravné. Štve mě to o to víc, že ten druhý sedí opravdu perfektně a ani po mnoha hodinách jízdy se ani nehne. Tento otáčející se chránič mám také na rozdíl od toho druhého zapnutý jen na těch kouscích suchého zipu (jako by byl trochu větší než ten druhý i když měřením jsem žádný rozdíl ve velikosti nezjistil), ale nezdá se mi, že by ještě větší přitažení k noze (kdyby to bylo možné) zabránilo jeho pootáčení.

Srovnání nasazených KH a Exustar

Pokud bych měl zhodnotit samotnou ochranu nohy a srovnat ji s mými předchozími chrániči, nebude to tak jednoznačné. KH chrániče jsou složeny z takových 3 podlouhlých „plátů“, které se poskládají kolem chodidla (jejich délka je 34cm). Jistě to nahrává ergonomii, na druhou stranu, obávám se, neochrání nohu před opravdu tvrdými pády. Jde o to, že jednak nejsou z tvrdého materiálu, ale z takové tuhé hmoty (která se při tlaku při pádu lehce prohne) a tím, že máte přímo před holení ten jejich spoj,

Zlomy mezi jednotlivými částmi chrániče

při pádu např. na hranu zídky by to vaše holeň asi nepěkně odnesla. Samozřejmě by to dopadlo mnohem lépe než bez chráničů, ale v těch mých starých byste to přečkali opravdu bez úhony. To samé se dá říci o ochraně kolene, opět je to spíše na bázi tuhého polstrování než tvrdého plastu s měkkou výstelkou, takže padat z metru na beton by asi nebyl ten nejlepší nápad. Na to, co teď popisuji, se opravdu více hodí ty chrániče 661, tyto KH jsou určené spíše do přírody, kde jistě skvěle ochrání proti porostu, kamení atd.

S KH chrániči jsem každopádně spokojen a nebýt toho otravného pootáčení u jednoho, neměl bych výhrad. Pokud máte přes 180cm a silnější lýtka, bude vám ta moje velikost XL sedět jako prdel na hrnec. Na ty první chrániče jsem také nezanevřel a až bude venku opravdu teplo, tak je zase vytáhnu, protože bych se v těch KH asi upekl:)

Trochu jsem ještě na NETu zapátral po dalších alternativách k výše uvedených kouskům a je z čeho vybírat:

Lizard Skins Knee-Shin Body Armor


Six Six One Race Pro


Dainese Racing Knee Guard Fullpro


Six Six One 4x4 (krátká recenze TADY)

Prodávají se kolem 1600Kč a nevypadají vůbec špatně. Mít peněz jako šlupek, všechny bych si je koupil a udělal srovnávací megatest, bohužel realita je taková, že se musíte spokojit jen s jejich výčtem:)

Vydařená sobota 2 : Vzpoura kolen

V týdnu mi konečně přišel objednaný GPS Logger Holux M-241 (recenze později, až s ním budu mít nějaké zkušenosti) a tak jsem v sobotu ráno celý nedočkavý vyrazil mapovat svoje ježdění. Bolest v koleni z minulého víkendu už pomalu odeznívala, tak jsem si řekl, že to bude dobré. No … nebylo. Zhoršovat se to začalo krátce po startu, ale to jsem tak trochu čekal. Jenže po necelých 2h, když jsem se akorát začal šplhat Kinského zahradou nahoru na Petřín, začalo mě to po vnější straně kolena tak bolet, že jsem to musel v polovině cesty vzdát a sjet zase dolů. Protože nemám na jednokolce brzdu, musel jsem to prudké klesání ubrzdit jen protipohybem nohou, což znamenalo enormní zátěž na kolena a v tom postiženém mě občas tak píchlo, že jsem bolestí vždy málem spadl z jednokolky. Nejhorší bylo, že se úleva nedostavila ani dole na rovině, kdy to pokračovalo i za naprosto volného šlapání a stačilo pouhé pokrčení kolene. To už mi bylo jasné, že je něco hodně špatně a tak jsem vyrazil k nejbližší tramvajové zastávce (tam má spanilá jízda skončila, takže jsem loggování vypnul) a po přestupu na metro se dostal domů ... MHDčkem ... jak ňákej lempl:-/

Co mám s nohou nevím, napadá mě akorát postranní kolenní vaz, snad to nebude nic vážného. Obvoďák mi předepsal nějaký sprej či co (teprve si to půjdu vyzvednout), tak jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet. Sere mě, že jsem to nenechal ještě tento víkend v klidu, ale co se dá dělat. Snad z toho nebude nějaká větší pauza (3 týdny a více), to by bylo pěkně na pytel:( Ale koleno vypadá úplně normálně a dnes, po dvou dnech, už je to zase lepší, takže snad si s tím mé mladé zdravé tělo poradí:) Rána na lokti je také nějaká špatná, hnisá a nechce se zavřít, takže tohle už nikdy více a již mám vyhlédnuté nějaké chrániče. Sice budu obrněný, jako kdybych sjížděl Alpy a ne ulice Prahy, ale léčení ran mě fakt nebaví.

Alespoň že GPSka fungovala výborně. Na přiloženém obrázku je vidět, kudy jsem jel - celá trasa měří rovných 14km. Pokud jsem tohle najel za 2h, tak jsem za těch více než 6h z předminula musel najet dobrých 40km. To mi přijde jako docela slušná vzdálenost:) Až už budu OK a dokončím celý okruh, tak teprve uvidím, kolik to doopravdy dělá. Snad to bude brzy…

První zaznamenaná jízda

QU-AX Cross 24“

Jelikož nabídka jednokolek není nijak zvlášť rozsáhlá (pokud to srovnám např. s neskutečnou nabídkou kol), nevybíral jsem moc dlouho (což je také docela výhoda). Z celosvětově známých značek (jako amatér nějaké lokální neznám a u nás to s nimi stejně asi nebude moc horké) jsem měl na vybranou mezi 24“ od QU-AX, Nimbus či Kris Holm (KH). KH i přes mé počáteční nadšení z výběru vypadl hodně rychle, protože dát za jednokolku přes 12 tisíc (v době, kdy jsem netušil, jak mi to půjde a jestli mě to vůbec bude bavit) by bylo pro člověka nedisponujícího zbytečnými penězi čiré bláznovství. Nakonec jsem zavrhl i Nimbus za 6500Kč a vybral QU-AX za 3800Kč. Přeci jen jsem si říkal, že na to počáteční neumětelství je nějakého lepšího stroje škoda a ta QA by to snad měla také zvládnout. Tož objednal jsem a asi po dvou týdnech dorazila.

QU-AX Cross 24"

Po prvním vybalení z krabice jsem docela čuměl, jaký je to kus materiálu a říkal si, že jsem si měl asi spíš koupit tu 20“. Ale to bylo jen proto, že jsem zblízka na vlastní oči vlastně nikdy jednokolku neviděl, takže jsem měl o celkové velikosti jen zkreslené představy. Nastalo sestavování těch pár částí, které byly v krabici, a hned došlo k osudové chybě. Jaksi jsem si totiž nevšiml, že kliky a pedály jsou označené L a R. Prostě jsem si myslel, že je to jedno a vůbec mě nenapadlo to zkoumat. I když byla 50% šance, že to nasadím správně, sestavil jsem to samozřejmě blbě:) To se projevilo hned při prvním tréninku, kdy jsem si všiml, že se pedály povolují. Bohužel jsem tomu příliš nevěnoval pozornost a přisoudil to nově sestavenému stroji, kde, jak už to bývá, si musí nejprve vše sednout a člověk postupně dotahuje, co se dá. Samozřejmě to dopadlo tak, že se již při třetí vyjížďce hliníkový závit v klice působením mnohem tvrdší oceli, ze které jsou pedály, ožvýkal a ty se začaly viklat. Teprve poté mě to trklo a po zhlédnutí tohoto videa jsem zjistil, kde je chyba.

Bylo mi jasné, že kliky jsou v hajzlu, ale jejich předčasný konec jsem se ještě alespoň snažil odvrátit lepidlem (to se později ukázalo jako dosti pitomý nápad, protože mi to spolu s rozemletým hliníkem zalepilo drážky závitů na pedálech a stálo mě to asi půlhodinu práce s vyškrabáváním této „slitiny“ z inkriminovaných míst:) … naštěstí jsem je ale zachránil). Toto provizorní řešení vydrželo celé dvě jízdy a při té páté, kdy jsem si zlomil hnátu, mi při cestě zpět ještě vypadl pedál z úplně ožvýkané kliky. Jó, byl to tehdá vskutku vydařený den.

Kliky QU-AX ISIS Cross 145mm standardně dodávané k této jednokolce

Za šest stovek jsem si tedy objednal kliky nové. Jelikož byly zničeny mou vinou a ne svojí nekvalitou, rozhodl jsem koupit ty samé. Sice jsem uvažoval o údajně superodolných klikách od KH, jenže ty jsou skoro 3x dražší a mě zajímalo, jestli když se budu k těmto levným chovat dle „návodu“, tak zdali vydrží. Dnes můžu říct, že jsem chybu neudělal, zatím vše v pořádku. Z důvodu výměny klik jsem musel do objednávky přihodit i stahovák na kliky za 220Kč,

Stahovák na kliky

páč bez něj jsem ty zničené kliky prostě nebyl schopen sundat. S ním to šlo bez větších problémů (malá rada pro lamy, použijte ho jak na sundání, tak na nasazení klik; já jsem tu první nasazoval poklepem kladívka (protože tlačit na to prostě nestačí) a trvalo mi to asi čtvrt hodiny; zcela znaven jsem na tu druhou vzal stahovák (sloužící i jako „natahovák“) a měl jsem to za minutu bez jakékoli námahy). Jednokolka tedy byla opět připravena k jízdě a už zbývalo akorát čekat, než se mi nožka zahojí a budu připraven i já.

K samotné jednokolce. Jak už jsem říkal, je to skutečně kus (možná bych mluvil jinak, kdybych viděl nějakou větší, ale ta moje je zatím stále jediná, kterou jsem viděl zblízka:) ). Váží kolem 7kg a to hlavní, čím podle mě zaujme, je opravdu masivní 3“ pneumatika, vedle které vypadají běžné pláště na horském kole, mající kolem 2,2“ poněkud neduživě.

Vzorek pneu

Ve výchozím stavu (pokud neuříznete část sedlovky) je jednokolka poměrně vysoká a ačkoli měřím 184cm, musel jsem sedlovku zasunout do rámu na max., abych měl, když se v pedálech postavím, ještě nějakou vůli na případné pokrčení nohou pro potřebu odrazu a výskoku. Sedlo je na první pocit vydařené a pohodlné, ovšem se vzrůstající venkovní teplotou a s tím spojeného pocení se začalo ukazovat, že si nějak nerozumí s určitými částmi mé pokožky pod spodním prádlem, což vyústilo v nepříjemné odřeniny (a pokaženou jízdou již po zhruba 2h ježdění), takže jsem musel přistoupit k jeho výměně za pohodlnější (o něm více v některém z dalších článků). Každopádně jeho přední úchyt a zadní „nárazník“ vydržely bez problémů všechny rány, které jsou spojeny se začátky na jednokolce, takže pokud vám bude vyhovovat, nejde o špatné sedlo.

Sedlo

Spolu s novými chrániči (o nich také později), jsem však zaznamenal takový ošklivý, nepěkná věc a to, že mi jejich část na vnitřní straně lýtek během asi dvou několikahodinových jízd (tedy pekelně rychle), v místě dotyku zcela ošoupala lak na rámu.

Sedřený lak jedna strana
Sedřený lak druhá strana

Nevím, jestli je to malou odolností laku či „agresivními“ chrániči, každopádně mě to nepotěšilo. Jako další drobné mušky bych uvedl neustále se mírně otáčející sedlo, i když mám objímku na jeho uchycení dotaženou na max. a už od začátku ucházející duši (nejde o žádnou tragédii, ale každé dva týdny to musím trochu přifouknout, abych jí neměl moc měkkou – mám raději tvrdší nahuštění už kvůli ráfku, který tak nedostává rány od obrubníků atd.).

Každopádně s jednokolkou jsem spokojen (těžko říct jak moc mě ovlivňuje fakt, že nemám nejmenší srovnání s nějakou jinou, ale vzhledem k celkové jednoduchosti stroje jako takového (s čímž jsou logicky spojeny menší možné kvalitativní rozdíly mezi jednokolkami na rozdíl od kol) si troufám tvrdit, že začátečník by stejně nedokázal využít a dostatečně ocenit výhody lepšího kousku) a můžu jí s klidným srdcem doporučit každému zelenáči, který má v plánu naučit se na jednokolce a hodlá jezdit především v „terénu“. Já už začínám pokukovat po něčem dalším, a kdybych si musel vybrat právě teď, dlouho bych rozmýšlel mezi touto oranžovou krasavicí

Nimbus 24"

touhle červenou fešandou

Nimbus 26"

tímhle žluťáskem

QU-AX 26"

a zeleným monstrem:)

Nimbus 26" Oregon

Ta poslední samozřejmě okamžitě vypadává, protože stojí asi 15k, ale jezdit s tímhle po Praze, tak by asi lidem vypadly oči z důlků:) Ta oranžová se mi líbí nejvíce, ovšem je to 24“ a co jsem tak četl na fóru (uvedeno v odkazech), tak 26“ (což jsou ty další dvě) by mohla být to pravé ořechové. Měla by být ještě dostatečně „malá“ na technické pasáže, ale už dostatečně rychlá na přejezdy. U té mojí už totiž občas začínám pociťovat nedostatečnou velikost kola, a když to chci trochu rozpálit, musím šlapat jako divý (a stejně nejedu tak rychle, jak bych si představoval), což znamená, že se celá jednokolka rozkmitá a stabilita se tak snižuje. Ale to je zatím hudba budoucnosti (tedy pokud nějakým zázračným způsobem nezbohatnu). Ta moje mi předpokládám ještě nějakou tu sezónu vydrží (letošní určitě), a to už budou asi zase nějaké jiné modely.

Závěrem snad jen uvedu, že jednokolku i většinou věcí, o kterých ještě budu psát, jsem si koupil v tomto e-shopu a štvát mě může snad jen fakt, že nejde o pražský obchod, kde bych si mohl věci osobně vyzvedávat a neplatit tak nestále to pitomé poštovné, které vše zbytečně prodražuje:)

Vydařená sobota

Asi před dvěma týdny jsem oslavil první výročí od zlomeniny v chodidle a jednokolka mi dnes přichystala další vzpomínku na celý život. Ale postupně. Nepodařený víkend začal už tím, že mi prodejce do pátku nestihl na pobočku připravit objednaný GPS Logger, kterým si chci mapovat svoje jízdy (konečně budu vědět, kolik toho za těch cca 6h, což je poslední dobou obvyklý čas jedné vyjížďky, najezdím). Pokračovalo to pícháním v koleni již asi po hodině jízdy, ačkoli k tomu nebyl jediný důvod. Čekal jsem, že to samo přejde, ale naopak se to zhoršilo a na konci jízdy už jsem pajdal jak kripl, paráda. Ale čert to vem, kdyby nedošlo k té třetí věci.

Sjíždím si takhle takovou lesní cestičku vedle Strahovského kláštera (kousek nad Pražským hradem) a v jedné prudké části jsem to nějak neustál a vletěl po hlavě do nějakého bordelu, co tam byl (mix listí, hlíny, klacků a starého zdiva). Nohy ochránily chrániče, dlaně rukavice, takže to samozřejmě odnesla jediná nechráněná část, loket (asi o nějakou tu cihlu). Na místě jsem to vyčistil způsobem nasát do úst vodu z mého Camelbaku, plivnout na zranění a druhou rukou (která byla po vyndání z rukavice řekl bych čistá) vyšmudlat bordel:) Jelikož to místo, kam jsem spadnul, vypadalo dost odporně, tak jsem si řekl, že by to neškodilo nějak vydezinfikovat. Domů jsem to však měl daleko a stejně tam nic nemám, ale vzpomněl jsem si, že když jsem jel po břehu Vltavy, tak jsem na druhé straně, díky nějakým závodům na vodě, zahlédl záchranáře. Tak jsem se tam vypravil a naštěstí tam ještě byli. Vyčistili mi to a navrch přidali tento slušivý obvaz. Tímto jim ještě jednou děkuji:)

Profi obvaz

Pak mi ještě doporučili protitetanovku (zjistím si, kdy jsem jí dostal naposled a uvidím, co na to obvoďák) a já zamířil pomalu k domovu, páč už jsem toho měl v tom dnešním vedru dost. Doma jsem z rány ještě vystřihl kus zvlášť masité kůže, která mi z rány odstávala (mám tam teď takovou pěknou díru - jsem zvědav, jak se to zacelí) a zase si to pěkně zavázal. Jsem zvědav na zítřek, ale asi to přijde k sobě a bude to bolet jako prase a když k tomu připočtu to koleno (které se snad dá proboha během pár dnů dohromady), tak si asi už v neděli nezajezdím:( No hlavně, aby to šlo příští víkend...

Takový to byl krásný loket

Tímto jsem začal uvažovat i o chráničích loktů, ale není to už vlastně jedno:)? Zatím jsem se jim vyhýbal, protože si myslím, že nebudou pořádně držet a prostě budou tak nějak otravné. Ale na tenhle pád by bohatě stačily i nějaké slabé látkové, které sice neochrání kost od nárazu na dlažbu, ale proti roztržení kůže pomohou. No, asi se takové pokusím sehnat. Sice pak určitě spadnu zase na něco nechráněného (brada? nos? rameno?), ale aspoň už nebudu moci mít žádné výčitky svědomí, protože nemůžu mít chráněné všechno a tohle je asi poslední běžný ochranný prvek, který mi schází.