Holux M-241

Před vypuknutím problémů s kolenem jsem jezdil na jednokolce i kolem šesti hodin v kuse (vydržel bych to i déle, i po této době nepozoruji žádné známky únavy, ale zadek už začíná tak bolet, že bych si ty další hodiny neužil) a tak mě začalo zajímat, jakou vzdálenost za tu dobu tak můžu ujet. Sice bych na ní nějak mohl namontovat klasický cyklo tacháč, ale při jízdě bych na něj stejně neviděl; jelikož chráničema občas zadrhávám o rám, byl by problém i s jeho uchycením a vedením drátku (ještě abych utrácel za nějaký bezdrátový) a hlavně by ty občasné tvrdé pády jednokolky na zem ta základna, do které se upíná, jen těžko dlouhodobě zvládala. Hledal jsem proto nějaké elegantnější a funkčnější řešení a celkem rychle narazil na tento GPS logger. Protože nabízel vše, co jsem si tak laicky vysnil – malý, na (mikro)tužkovou baterii (to vyžaduji od veškeré elektroniky, pokud je to možné – není nad zásobu baterií, jako snadného zdroje energie) a aby uměl zaznamenat a v mapě zobrazit ujetou trasu. Díky tomu, že jsem TADY a TADY našel spoustu informací a zkušeností, rozhodl jsem se do něj jít. V tomto e-shopu mě přišel na 1598Kč.

Balení

V balení potěší USB nabíječka do auta (i když vloženou nabíjecí baterii v přístroji prý nedobíjí) a krátký miniUSB-USB kabel. Na přiloženém mini CD je obsažen veškerý potřebný software (nejen pro toto zařízení, ale i pro další modely značky), manuály atd. Driver jsem si ale stáhl ze stránek výrobce, protože ten na CD měl nějaké podezřele staré datum.

Obsah balení

Přístroj vypadá pěkně/kvalitně, člověk z něj nemá pocit, že by se měl po prvním pádu na zem rozpadnout. Jako drobné nedostatky ve zpracování bych uvedl ztuha jdoucí ovládací tlačítka (ale zase se jen tak nezmáčknou, když zapomenete přístroj zamknout), uzávěr baterie – když je zacvaknutý, drží pevně, ale jeho především zavírání jde tak nějak blbě, a také jakousi „děravost přístroje“, protože již po několika použitích mám pod sklíčkem kryjícím displej celkem dost prachu – chci to vidět za rok dva:)

Prach v přístroji

Nebudu podrobně popisovat všechny funkce atd., protože v uvedených odkazech se vše dozvíte, takže jen pár drobností. Na volném prostranství nalezne polohu během několika desítek sekund, v domě to trvá i nějakou tu minutu (a samozřejmě musíte být poblíž okna), ale tam záleží na mnoha faktorech. Podsvícení displeje nelze trvale vypnout, což by také mohlo ušetřit celkově nějakou tu minutu – nejkratší možná doba je 5s. Vedle aktuálního zaznamenávání trasy (1. obrazovka – zobrazuje se odpočet zbývajících bodů pro záznam v paměti; výrobce uvádí, že je jich k dispozici 130 tisíc – to s posledním fw už ovšem neplatí a máte jich tam pouze 104728, údajně to souvisí s tím, že se nyní ke každému bodu ukládají i informace o nadmořské výšce a do paměti se jich tak vejde méně), aktuální rychlosti, nadmořské výšky (poměrně nepřesné – stačí, abyste šli z kopce a co dva kroky, to pokles třeba o metr, což jasně neodpovídá, ale je vidět, že to funguje a po delší době se to třeba stabilizuje a zobrazuje správný údaj, nevím) a směru pohybu (2. obrazovka), aktuálních souřadnic (3. obrazovka), si můžete (bez ohledu na to, zda jste si zapnuli či nezapnuli záznam trasy) spustit měření vzdálenosti (4. obrazovka). To má dvě formy, buď měří ušlou vzdálenost, ať chodíte, jak chodíte, nebo zobrazuje vzdálenost od místa, kde jste to měření spustili, takže pokud uděláte okruh a skončíte v místě, odkud jste vyšli, bude vám vzdálenost nejprve narůstat a postupně klesat na nulu. Oba záznamy můžete spustit, i když zatím nemáte signál a přístroj umístit, kam potřebujete, jakmile se chytne, začne zaznamenávat. Zobrazení trasy je velmi přesné, ale to musíte být na alespoň trochu volném prostoru. Jakmile jdete např. po ulici a po obou stranách jsou domy (čím vyšší, tím je to horší), dočkáte se při zobrazení vaší cesty na mapě i pár set metrových odskoků někam do strany.

Ze všech stran

Shora a zespodu

Zařízení bez problémů funguje, i když ho máte v kapse. Já pro něj však při jízdě na jednokolce našel ideální pozici – mám ho někde v místě lopatky, „anténkou“ (pokud to teda plní funkci antény a není to jen kousek plastu sloužící pro uchycení poutka) pěkně k nebi. Celý je schovaný v šachtě na hadičku pro pití, fixován svíracím špendlíkem provlečeným tou anténou, a uchycený k popruhu. Pokud sebou někdy nějak nešťastně neříznu nebo nezapomenu na déšť, tak by se mu tam snad nemělo nic stát.

Už jen na helmě by snadněji lapal signál:)

Co se výdrže týče, tak nedokážu napsat nic moc kloudného. Střídám tam nabíjecí baterie různého stáří a kapacity a proto těžko uvést nějaká konkrétní čísla. Ale na asi 4 roky starou 1300mAh no-name šunku, mi na dovolené vydržel na jeden zátah asi 5h (hrubý odhad, fakt jsem to moc nesledoval), takže na pořádnou baterii by teoreticky mohl celodenní (tím nemyslím 24h) zápřah zvládnout. Slabou baterii signalizuje blikáním ukazatele – jak dlouho před umřením přístroje se to děje, nevím. Vždy jsem si toho všiml, až když už to blikalo a raději ho vypnul a dal novou. Ale o dosud nasbírané body při zdechlé baterii nepřijdete – vyzkoušeno.

Srovnání s dodávanou baterií

Jediná věc, která mi nevyhovuje je, že když vypnete záznam trasy a např. se někam přemístíte dopravním prostředkem (což třeba nechcete mít zaznamenáno, protože si měříte jen co jste nachodili) a pak ho znovu zapnete (bez ohledu na to, zda jste pouze vypnuli záznam nebo celý přístroj), tak se nezačne zaznamenávat druhá trasa, ale poslední bod před vypnutím a první bod po zapnutí se přímkou spojí a rázem máte trasu o tento kus navýšenou, což ji zcela znehodnotí. Toto automatické navazování se jistě hodí v případě, kdy musíte přístroj vypnout např. kvůli výměně baterie, ale určitě by bylo lepší, aby začal vždy zapisovat novou trasu a v PC je pak dodávaný sw umožnil jednoduše spojit, než hloupě zobrazil „leteckou" trasu, při které ani nebyl přístroj zapnutý. Ta jde naštěstí v kartě Úprava trasy poměrně snadno odstranit. Při testování jsem zjistil, že ještě po 56 minutách dojde k navázání trasy, ale po 1h a 5 min už ne, takže tím rozhodným okamžikem je zřejmě 1h.

Dodávaný program pro zobrazování tras je ok (podotýkám, že nemám zkušenost s žádným jiným). Spouští se rychle, potřebuje připojení k internetu, jinak nic nezobrazí, a využívá mapové podklady od Googlu. Načítání obsahu přístroje je trochu pomalejší (desítky sekund i při pár tisících zaznamenaných bodů, takže zcela zaplněnou paměť bych teda načítat nechtěl), ale jinak nemám připomínek. Já si ovšem opravdu pouze zobrazuji na mapě ujetou trasu a nic moc dalšího mě nezajímá, takže netuším, jak moc dokáže program vyhovět těm, kteří mají se záznamem mnohem větší ambice.

Dodávaný program Holux ezTour a ukázka zobrazení tras

S tímto modelem od Holuxu jsem spokojen. Splnil přesně to, co jsem od něj očekával, takže mi snad vydrží až do doby, než EU spustí to slavné Galileo:)

Dokonáno jest

Fakt nevím, proč Matka příroda (na nic jiného nevěřím a obyčejná smůla to být prostě nemůže) nechce, abych jezdil na jednokolce. Od samého počátku se děje něco, co mi narušuje ježdění – zničené kliky, zlomenina, problémy s posezením, bolesti v koleni. Dnešní událost nezůstává nikterak pozadu.

Ráno jsem si vyrazil na blízké parkoviště „zafletit“. Asi hodinku jsem trénoval jízdu pozadu (nějak se mi nedaří dělat znatelné pokroky a po pár metrech jdu vždy dolů - je to těžší, než jsem čekal), naučil se rozjíždět naskočením na pedály oběma nohama (to mě potěšilo) a pak jsem si vyzkoušel pár skoků (no spíš poskočení, skákání stranou nahoru mi teda vůbec nejde, respektive to ani nezkouším páč vím, že by to špatně dopadlo:) ) se sedačkou ne pod zadkem, ale vystrčenou dopředu, abych mohl více pokrčit kolena. Prostě nic, co by mělo paní Jednokolku vyvést z míry. Pak ale najednou začala podivně vrzat. Okamžitě mě napadlo, že se mi povolil výplet a budu si ho holt muset nechat dotáhnout. Jenže ty zvuky byly tak příšerné, že jsem to začal prohlížet a potom si všimnul, že mám na obou stranách prasklý rám a to jako že na každé straně téměř kolem dokola. Takže jsem zamířil na naštěstí velice krátkou cestu domů a teď budu řešit, co dál.



Jedna strana



Druhá strana



Pěkně mě to štve. Díky všem těm mým zraněním je ta jednokolka v provozu necelý rok čistého času. Navíc není příliš namáhána neboť nejezdím náročný terén, při každém pádu jí chytám, aby sebou zbytečně nepráskala o zem, nikdy mi nespadla odnikud z výšky a tím, že vážím dost málo, jí ani celkově nijak moc nezatěžuji. Takže budu reklamovat a jsem zvědav, jak to dopadne. Pokud by mi to neuznali, tak bych si za normální situace už asi koupil novou 26“ od Nimbusu, ale když pořád nevím, jak se bude vyvíjet to koleno, tak bych nerad vyhodil skoro 10k (i s brzdou a lepšími klikami) do luftu. Z toho důvodu bych v tom případě asi skončil jen u Nimbusáckého rámu + vzal zřejmě ještě brzdu, abych při sjezdech ulevil mému kripl kolínku. Je sice drahá jako prase (kolem 3k), ale bez ní si můžu nechat zajít chuť na případnou akci lanovkou nahoru->na jednokolce dolů. To bych nedal ani se zdravými koleny.

Takže v následujících týdnech budu zřejmě rehabilitovat a posilovat kolena a těšit se na nejbližší ježdění v snad nepříliš vzdálené budoucnosti – jestli přijdu o celý podzim, na který se tak těším, tak budu řvát jak tahle ptáčata:)

Ze Žižkova

Za poslední 3 měsíce jsem byl jezdit tak 6x. Vždy vyjedu, šetřím pravou nohu, co to dá (to znamená, že jakékoliv prudké kopce a především „zkopce“ (při brždění to začíná bolet téměř okamžitě) chodím trapně pěšky), ale i tak to po max. 3h začínám cítit a tak mířím na nejbližší MHD, aby se to nedostalo do toho stádia jako tenkrát, když jsem nemohl ani zvednout nohu do schodu. Nad nemocnicí Na Františku, kde mi ani po dvou návštěvách nebyli schopni říci, co s tím mám (bodejť by jo, když mi to vždy leda prohmatal nějaký náhodný doktor na ambulanci – hlavně, že tam mají ortopedické oddělení, ale to asi nechtěli vytrhovat z klidu), natož nasadit vhodnou léčbu (magnetoterapie i obstřik nebyly k ničemu), jsem zlomil hůl a objednal se na ortopedii do Motola. Tam mi řekli podivuhodné informace a mých kolenech (ty si ze strategických důvodů nechám pro sebe:) – ještě by mě kvůli tomu nechtěli přijmout do kosmického programu) a nařídili magnetickou rezonanci, kde se snad konečně ukáže, jak na tom jsem (ale nevěřím, že by to mohlo být něco vážného). Bohužel mám termín až na počátku října, takže do té doby budu chodit na rehabilitace a, s tím jsem začal už dříve, posilovat svaly kolem kolene – jejich lepší stav by měl při námaze výrazně pomáhat.

Překvapuje mě, že mám zrovna tyto problémy. Nemám pocit, že bych si kolena někdy v minulosti nějakou činností opotřeboval a na druhou stranu jsem toho od třinácti, kdy jsem dostal první pořádné kolo, dost najezdil, takže to ani není tak, že by na to tato část těla nebyla zvyklá. Navíc na jednokolce jde o velice podobný pohyb, jako na kole (jen mám při šlapání více pokrčená kolena, protože mám o něco níž sedlo – kvůli potřebnému pokrčení nohou pro skoky) a na něm jsem podobné obtíže nikdy neměl. Holt se budu muset ještě nějakou dobu šetřit a namísto spanilých projížděk skrz naskrz Prahou, se zaměřím na to, co mě na jednokolkách absolutně nebaví – na flat – samozřejmě jen v uvozovkách, žádné triky, které by stály za řeč, neplánuji:) Při tom by se to koleno snad nemělo tak namáhat a alespoň natrénuju jízdu pozadu a tak nějak celkově rovnováhu, která mi při technických pasážích dost často chybí.

Teď už je tedy jasné, že opět přijdu o celou letní sezónu, to je fakt pech:( Příští jaro mě předpokládám porazí auto nebo tak nějak:) Ale projížďky zasněženou Prahou také nebudou od věci – ubude lidí na cestách a navíc mě z vedra nebude pálit v rozkroku, takže to bude příjemnější. Jen se mi to na těch kostkách, v mých oblíbených uličkách kolem Hradu, bude nepěkně klouzat...