Rám Nimbus Muni 24“ atd.

Reklamace prasklého QU-AX rámu byla uznána jako oprávněná, takže jsem nemusel řešit vybírání a koupi nového. Když mi ale prodejce nabídl možnost jeho výměny za jiný, nebylo co řešit. Jednak jsem už měl pochybnosti o jeho kvalitě a po tom roce a půl jsem vítal změnu (jak v designu, tak v barvě). Volba padla na, v nadpise uvedený, kousek v parádní oranžové barvě. Bohužel se časem ukázalo, že nebude jen tak skladem a musel bych čekat kdovíjak dlouho. I když jsem ho fakt moc chtěl, na další čekání jsem už neměl náladu a spokojil se s tím, který byl jako jediný skladem – chromový. Jak už jsem jednou psal, chrom a podobné lesklé věci absolutně nesnáším:) Ale tady se, pokud už jsem chtěl začít zase konečně jezdit, nedalo nic moc co dělat a ještě jsem se chlácholil tím, že jednokolka je stejně tak divná věc, že odporný pochromovaný rám vlastně jen doplní moji, už tak neobvyklou, pouliční prezentaci:)

Vše bylo domluveno a já netrpělivě čekal na zásilku, protože jsem chtěl o víkendu vyrazit do světa. Nyní malá odbočka k České poště, která měla doručení na starost. Pomocí jejich sledování zásilek jsem sledoval celý postup – ve čtvrtek ráno byla zásilka podána v Brně, ještě ten den večer už byla v Praze. Již v pátek ráno jsem si přečetl, že je doručována. To mě naplnilo optimismem, protože jsem si byl jist, že to za celý den musí stihnout a i kdyby se vykašlali na zazvonění, že jsou tu, tak nechají alespoň lístek ve schránce a já si tam před zavíračkou, když už se to bude na pobočce válet, zajdu balík vyzvednout. Trčel jsem kvůli tomu celý den doma a po pošťácích vidu ani slechu. O to víc mě nasralo, když jsem si večer na stránkách pošty přečetl, že po neúspěšném pokusu o doručení byla zásilka uložena na poště. Jelikož nebyl ani lístek ve schránce, tak to znamenalo, že se vůbec neobtěžovali přijet a prostě si vymysleli mojí nepřítomnost. Já chápu, že mají před Vánocemi fofr, ale ať aspoň nekecají a v systému zadávají pravdivé informace (že tam třeba nějakou možnost „nedoručeno z časových důvodů“ ti, co to tam zadávají, nemají, mě nezajímá). Naštěstí má tato pobočka otevřeno i v sobotu, takže víkend byl zachráněn. BTW Lístek o uložení zásilky na poště se v pondělí konečně objevil ve schránce.

Co napsat k rámu samotnému. Nakonec nevypadá tak strašně, jak jsem si myslel:)

Nimbus Muni 24" Frame Chrome

Nepříjemnosti, které protáhly složení jednokolky, se objevily dvě. Po sloupnutí různých informačních samolepek po nich samozřejmě zůstaly na rámu takové hnusné zbytky lepidla a šlo to hrozně špatně dolů - už by s tím jejich výrobci mohli něco udělat. Jako horší se ukázalo poškození jednoho šroubu, který fixuje rám k ložiskům středu kola. Jakoby do něj někdo velice nešetrně rval špatný nástroj a lehce zdeformoval hlavu, což stačilo k tomu, že jsem do něj prostě nemohl nacpat imbus a dotáhnout ho. Má nástrojová vybavenost není příliš vysoká, takže už jsem to viděl černě, ale nakonec jsem naštěstí objevil obyčejný šroubovák, který tam akorát pasoval, a bylo hotovo.

Poskládáno jest

Jelikož se celé reklamační řízení z různých důvodů protáhlo na téměř tři měsíce, nemusel jsem za údajně lepší rám (než ten origoš od QU-AXu) nic doplácet a zdarma jsem obdržel i objímku od Impactu a držák pod sedlo na brzdu.

Navářky na brzdu

To mi alespoň trochu spravilo náladu po tom nekonečném čekání. Ale kdybych neměl ten problém s kolenem a mohl celou dobu v pohodě jezdit, tak bych to asi nevydržel a v průběhu toho čekání snad objednal samostatně nový rám – přeci jen nejsou zase tak drahé.

Domečky

Nová objímka je proti té staré mnohem menší, ale svoji funkci plní stejně dobře. Chtěl jsem jí proto, aby trochu rozbíjela tu stříbrnou barvu, která se teď táhle od shora až dolů – sedlovka, rám, kliky. Z jara si ještě asi koupím nastavitelnou KH sedlovku (potřebuji sedlo ještě více zvrátit dozadu, abych seděl na té zadní rozšířené části a nesklouzával na ten úzký střed), která je černá, takže tu stříbrnou ještě trochu potlačím.

Objímky QU-AX vs Impact
Držák na brzdu pro KH Sedlo

No a na ten bazmek pod sedlo asi jednou přijde brzda. Jaká, toť otázka. Na novém rámu mám konečně navářky, takže by to neměl být problém - pokud to tam není nějak nakřivo:) Jenže ta jediná nabízená Magura HS33 je nechutně drahá (se vším potřebným skoro 3 litry) a co jsem si tak přečetl na fórech, za tu cenu to není nic, co by léta bez problémů fungovalo. Navíc prý není jednoduchá ani samotná instalace. Nechápu, proč se oficiálně nenabízí alespoň jedna levná alternativa v podobě obyčejné lankové brzdy, něco jako na této fotce.

Tohle ať do litru někdo nabízí

Problém samozřejmě není koupit brzdu jako takovou, ale jak jí vhodně uchytit na, na Maguru připravené, navářky. Dotyčný si sám vyrobil nějaké nástavce, ale na to já nemám vybavení. Ale právě kvůli té nechuti jít do Magury, se to pokusím nějak vyřešit. V poslední době jsem zaregistroval postupné rozšiřování kotoučových brzd (příští rok by to měl snad začít oficiálně nabízet u svých jednokolek třeba Kris Holm), ale to jaksi není to technicky prosté řešení, po kterém volám, právě naopak.

Poprvé venku

Na poslední fotce je nad samolepkou s nápisem výrobce vidět průhledná izolepa. Tu jsem tam dal proto, abych zabránil odírání povrchu v těchto místech od chráničů a neměl tam ty odřeniny, jako posledně. Tahle povrchová úprava by tomu asi odolávala lépe (možná úplně), než matný černý lak, který byl na předchozím rámu, ale proč to tam nedat. Vidět to skoro není a až se odrbe, tak jí odstraním a už to nebudu řešit.

Tolik k nové technice a doufám, že rám bude bez problémů alespoň pár let dobře sloužit, byť časem jen na sekundární jednokolce, protože pokud zdravotní obtíže zmizí a současná nejistota ohledně mé unibudoucnosti bude tatam, nová a větší jednokolka to jistí.

Je to doma

Jednokolka je zase konečně v kupě a tak jsem jí hned vyrazil otestovat (stejně jako mojí hnátu). A dobře to dopadlo. Rám od Nimbusu (více přístě), který jsem mimo jiné i doporučoval v minulém článku (součást té 24“ jednokolky) se nerozpadl a koleno vydrželo – ty dva měsíce pilného cvičení asi přinesly ovoce. Snad už to bude dobré i když ještě hodně dlouhou dobu budu klepat zubama při každé jízdě a očekávat zradu:) Také jsem si nastavil sedlo asi o 3 cm výše, abych neměl při šlapání tak pokrčené nohy. Ze začátku to bylo dost divné, ale ke konci jízdy už to celkem šlo. Sice mám výše těžiště, takže jsem znatelně méně stabilní (i když postupně si zvyknu a bude to ok) a znesnadňuje to skákání, ale když mi to umožní jezdit… Časem to třeba budu moci zase dát dolů.

O ten nádherný, a na ježdění ideální, přelom září/říjen jsem samozřejmě přišel ale co, těch si snad v životě ještě užiju. Těch pár měsíců jsem alespoň využil k courání po Praze a hledání nových tras. A že je kde jezdit – Kunratický les, Přírodní park Hostivař, Milíčovský les, Obora Hvězda, Divoká Šárka atd. Ta dostupnější místa dám v zimě, vzdálenější (třeba ten rozlehlý les u Klánovic) až se trochu oteplí.

A tady je pár fotek mé „nové“ jednokolky a z víkendového ježdění. V sobotu jsem s sebou neměl GPS, v neděli ano a bylo z toho rozehřívacích 20,4km … ale měl jsem docela dost.




Pár rad a postřehů

Tento článek bude takový neučesaný. Na jednu hromadu prostě sepíšu vše, co mě tak napadne, že by se mohlo úplnému jednokolkařskému začátečníkovi (nebo teprve vážnému zájemci) hodit. Obecně toho totiž na NETu moc není (ve srovnání s jinými sporty) nebo je to obtížné najít. Na českém internetu vám vyhledávač najde pár stránek, kde se dozvíte nějaké stručné informace, na tom světovém jsem zase nepátral tak dlouho, abych našel nějakou vyloženě užitečnou pro začátečníky, ale co jsem našel (nebo najdu) a za něco stojí, objeví se v odkazech na pravé straně blogu.

Jakmile se rozhodnute, že do toho půjdete, začnete řešit, jakou jednokolku. Mladší jedinci asi zvolí nějakou 20" na blbnutí po městě, ti odrostlejší, kteří už se nechtějí tolik válet po zemi a hodlají spíše jezdit než skákat, půjdou o pár palců výše. V tom případě už bych asi přeskočil 24" a šel rovnou do 26". 24" pořiďte jen v případě, že jste menší a drobnější, takže byste měli s 26" pravděpodobně problémy, nebo chcete utratit co nejméně. Jak už jsem to psal u recenze mé 24", ta velikost není špatná, ale jakmile se na tom naučíte a budete chtít i v terénu jezdit rychle, nebude vám stačit – abyste jeli trochu rychleji, musíte šlapat jako diví a to člověk dlouho nevydrží neboť je to dosti otravné. Uznávám, že pouze teoretizuji a možná sám uvidím (až si tu 26" pořídím), že je sice rychlejší, ale v technických místech obtížně zvládnutelná. To sice v diskuzích její majitelé sami uznávají, ale přesto jí celkově velebí, jak s ní člověk snadno překonává překážky atd., takže já už jsem pro ni rozhodnutý a příště jí určitě vyzkouším. 29" má také něco do sebe, ale ta už je přeci jen spíše pro ty, co chtějí jezdit delší vzdálenosti a vyhýbat se těžšímu terénu. Ale je také dosti oblíbená a možná jí po té 26“ také zkusím. Na 36“ už ale přestupovat nebudu, ta mi již příliš evokuje silniční cyklistiku, která mi nic neříká.

České shopy výhradně pro jednokolky jsem našel jen dva - klikklak. Pro omrknutí větší nabídky doporučuji tuto síť obchodů. Co se konkrétních modelů týče, četl jsem spoustu pochvalných komentářů na 24" a 26" Nimbus Muni (prý jsou velmi odolné, cena kolem 6,5k) a celkem podařená má být i levná 29" Qu-ax Cross (kolem 4,5k). Kris Holm jednokolky si majitelé také chválí, ale vzhledem k jejich ceně (kolem 12k) je to snad povinnost:) Šílenosti jako Surly (klep) nebo něco s rámem od Tritonu (pic, zde ještě vyšperkováno kotoučovou brzdou) lze uvést snad jen pro zpestření - něco takového si jako začátečník asi nikdo nekoupí.

Pro první trénink se mi osvědčila dlouhá zeď, podél které jsem se mohl nejdříve plazit, později se od ní začít odrážet a dělat první šlápance ve volném prostoru. Pokud jste na sport tak šikovní, jako já (tedy hrozně moc), nebudete pro začátek potřebovat vůbec žádné ochranné vybavení. Ale to soudím jen podle toho, že se mi čirou náhodou podařilo se nijak nepraštit atd. (což je malý zázrak vzhledem k tomu všemu, co později následovalo). Jinak bych určitě doporučil minimálně rukavice, chrániče holení a boty nad kotník. Pokud nebude zrovna 30 stupňů, zkuste staré zimní rukavice. Budete mít chráněné prsty proti odření a při pádu (stejně jako při neustálém chytání jednokolky) vám přijde vhod jejich měkkost. Ochranu holení využijete pravděpodobně více než kolen, protože když sjede noha z pedálu (což se na začátku stane velice snadno), tak ten se vám svými piny krásně zahryzne do masa. No a kotník si při těch prvních zběsilých pohybech jednokolky, která pod vámi tancuje jako divá, také pěkně oboucháte - no vlastně tolik ne, ale stačí jedna pořádná rána a už budete proklínat nízké tenisky:) Ovšem nejlepší je se obrnit celý a večer se vrátit domů se zdravou kůží.

Za první den se klidně můžete naučit jezdit desítky metrů a rozjíždět bez opory. Ovšem je to jízda velice nejistá (člověk je strnulý a napnutý jak pružina) a každá nerovnost vás rozhodí. Pak už záleží na tom, kolik času tomu věnujete. Já můžu trénovat akorát o víkendu, takže po zhruba měsíci jsem začal jezdit různě po okolí (jak to dopadlo, jsem psal v prvním článku). Když nebudu počítat tu půlroční pauzu, tak po 2 měsících jsem už zkoušel drobné terénní nerovnosti a sjíždění prudkých kopců (bez brzdy žádná sranda, jednokolka ujíždí pod zadkem a kolena bolí - moje až moc), potom přišla zima, takže jsem si vyzkoušel jízdu v hlubokém sněhu (téměř nemožné - kolo se zařízne a člověk letí), takové té směsi zmrzlý sníh + sůl na chodnících (docela zábavné to projíždět s prokluzujícím kolem) a hlaďoučkém ledu (když jedete pěkně klidně, tak to i přes malá smýknutí bez problémů jde). Po půl roce se v sedle cítíte už dost jistě, a i když vás na cestě něco nečekaně rozhodí, tak to většinou ustojíte a jedete a jedete a říkáte si, že takhle jste si to před tím půl rokem představovali:) Jen věci jako jízda z větších schodů, jízda pozadu a skok čelem na vyšší překážku, když jsem rozjetý, mi nejdou podle mých představ. Ty vynucené pauzy v tréninku mi holt kazí rychlý a plynulý vývoj, potvory:(

Jak jsem si vyzkoušel, jezdit se dá celoročně. Při jízdě se docela slušně zapotíte, takže ani když panovaly v loňském prosinci ty pořádné mrazy, 2 trička + svetr ke krku + mikina + šála (no uznávám, že jsem toho měl na sobě docela dost:-D) zajistily příjemné ježdění bez následků. Zima má také výhodu prázdných cest, takže se vám nikde nikdo nemotá a jste za ještě většího exota. A ta krásně čistá pneumatika, když mrzne a je všude sníh!

Při jízdě člověk budí slušnou pozornost - auta přibržďují a řidiči čumí, haranti jsou z toho paf vždy, psi vás naopak nesnášejí:) Většina lidí se na vás usmívá (většinou ženské), chlapi dávají najevo, jako že jste dobrej a jen ti největší tvrďáci dělají, jako že vás nevidí a vůbec je vaše uni kátní schopnost nezajímá:) No a tůristi si vás čile fotí - kdybych měl všechny ty fotky, které se na mě vyplácali kolem Hradu, tak bych neměl o kvalitní obrazový materiál na blog nouzi … věčná škoda.

Pokud se vám blbnutí na jednokolce na první pohled zalíbilo a víte o sobě, že nejste člověk, který se rychle pro něco nadchne a stejně rychle nadšení opadne, mohlo by se vám to skutečně zalíbit. Potom se připravte na spoustu "ztraceného" času v sedle, ovšem vyplněného skvělou zábavou:)


P.S. Dnes jsem šel v práci ze schodů, na jednom se mi smekla noha, já nějak blbě došlápl, něco v ní luplo a bolí to jak prase. Vzhledem k tomu, že mi má během pár dnů z reklamace konečně přijít nový rám, tak to snad ani nemohlo dopadnout jinak :-D Naštěstí to postihlo tu zdravou levou, která by se s tím měla vypořádat lépe, takže věřím, že budu do týdne běhat jako srnec. Ale strašlivé prokletí evidentně dále trvá…

Sandisk Sansa Clip+

Po více než 5 letech provozu mi odešel starý dobrý mp3 přehrávač Emgeton E2 Cult.

Emgeton E2 Cult

Teda ne úplně, můžu ho dál bez problémů používat jako diktafon (mimochodem velice schopný) či jako 1GB flešku, ale jako přehrávač už nikoliv, neboť zvukový výstup se odporoučel a kupodivu nepomohly ani mé vysoce odborné snahy o jeho záchranu:) Jelikož stále nemám telefon, který by ho dokázal nahradit (a doufám, že ještě nějakou dobu mít nebudu, protože můj Siemens je prostě fajn), musel jsem se poohlédnout po něčem novém. Požadavky byly následující: malý a lehký (aby mě netížil na krku - při ježdění na jednokolce ho totiž nemůžu mít v kapse; když jsem to poprvé zkusil, tak jsem si během pár minut několikrát zachytil za kabel od sluchátek a div si nenatrhl ucho či sluchátka), ne zbytečně drahý, zvládající mass storage a adresářovou strukturu (já na nějaké tagy, playlisty a podobné věci nehraju, poslouchám především všemožné podcasty, takže se orientuji podle složek a názvů souborů) a napájený AAA bateriemi (nedávno jsem si do Emgetonu koupil tisícovky od Sanya a jiné využití pro ně nemám a taky mám rád hned po ruce náhradní zdroj energie). Poslední podmínka se bohužel ukázala jako nereálná, páč výrobci jsou trotlové a všude cpou pevně vestavěné dobíjecí akumulátory:( Pravda, pár přehrávačů na baterky jsem našel, ale šlo o ty nejlevnější šunty s vestavěným USB konektorem (se samozřejmě krásně ztratitelnou krytkou), takže byly ještě k tomu dost velké. Tohle rozhodlo o tom, že jsem nakonec nevzal tento přehrávač od Sony,

Sony Walkman NWZ-B162

který se mi celkem líbil a byl překvapivě levný. Ale to by musel končit tím kulatým tlačítkem a ne tam mít ještě tu USB obludnost zvětšující ho o dobrou třetinu. Naštěstí jsem záhy narazil na Klipíka a bylo vymalováno. V tomto eshopu jsem si ho za krásných 947Kč pořídil.

Balení

Jako dárek jsem navíc dostal toto velice elegantní a na Clip perfektně padnoucí pozdro:)

Prý univerzální pouzdro na MP3 přehrávače

ZDE dávám link na diskuzi, která mě přiměla si ho koupit a kde si člověk přečte vše potřebné. Já to jen tak stručně shrnu a přidám své dojmy.
I když jsem na fotkách viděl, jak je přehrávač malý, stejně mě jeho velikost mile překvapila. Čekal jsem, že co do objemu bude srovnatelný s mým Cultem, který jsem považoval za velmi malý přehrávač, ale jak je na fotce vidět, Cult je proti němu těžká váha (a to doslova, aspoň nějaká výhoda toho Li-on akumulátoru).

Clip+ vs Cult

Zpracování je kvalitní, jen mě mrzí lesklá přední strana, na které je vidět každá nečistota. Kdyby byl celý přehrávač z matného plastu, jaký je použit všude jinde, bylo by to praktičtější, ale taková je holt doba, viz odporné lesklé notebooky. Středový kříž jde pěkně ztuha (ale ne nepříjemně), takže není potřeba přístroj zamykat, když ho máte někde v kapse, a můžete ho bez problémů ovládat. Jen by nemusel tak hlasitě cvakat. Vývodu na sluchátka do strany jsem se ze začátku obával, ale je to v pohodě. Při držení v ruce by teda byl lepší nahoře, ale když ho spustím na dno kapsy, kabel vede pěkně přímo nahoru (pokud samo nemáte L-kový jack sluchátek), ovládání hlasitosti je dole, takže se dá dobře nahmátnout (i když je hrozně malinké, takže přes silnější oděv či v rukavicích to bude téměř nemožné) a tím, že takto leží na své delší straně, nemá tendenci se převracet.

SanDisk Sansa Clip+

Co mě ale hodně sere je neoddělitelná klipsna na zadní straně. Předchůdce jí oddělitelnou měl, ale asi nedržela podle představ či jen museli za každou cenu přijít s nějakou změnou, tak jí přidělali na pevno. Je to ohromná škoda, protože tak zvětšuje hloubku celého přístroje o dobrou třetinu. Bez ní by byl skutečně miniaturní. Měl jsem sto chutí jí ihned odstranit, jenže… Tím, že Clip nemá žádné očko pro poutko, neměl bych ho kam uchytit a jak si ho pověsit na krk. To očko si teď vyvrtám do té klipsny. No a taky jsem viděl pokusy lidí, kteří jsou z toho nadšeni stejně jako já a není to hezký pohled:)

Pokusy o odstranění klipsny

Skoro to až vypadá, že ta kovová pružinka je přímo zatavená v zadním plastu, páč kdyby byla jen nějak přilepená na povrchu, musela by jít odříznout a nezůstal po ní takový kráter. Ale třeba to jen nikoho nenapadlo a všichni se to nejdříve snažili ukroutit:) Já na to teda zatím dlabu a budu to řešit, až se začne viklat nebo tak něco.

Ze všech stran

Jako všichni ostatní, i já jsem si tam po prvotním vyzkoušení orig. fw nahrál ten neoficiální od Rockboxu. Stručný a stále funkční (sám jsem podle něj jel) popis najdete v tom fóru na straně 27. Clip poté při zapnutí bootuje primárně do něj, ale stačí při zmáčknutí zapínacího tlačítka podržet směr doleva a jste rázem v původním fw. Vedle stopadesáti nastavení všeho možného (manuál tvůrců je naštěstí pěkně podrobný a občas se hodí, protože účel ne všech funkcí člověk hned pochopí) potěší hlavně spousta témat hlavní přehrávací obrazovky, kde si vybere jak ten, kdo chce vidět kdejakou blbost, tak člověk jako já, který upřednostňuje minimalismus. OLED displej je fajn, jen není na ostrém denní světle zase tak dobře čitelný a když se vypne, samozřejmě nevidíte nic. Směr dolů však při krátkém zmáčknutí nic nedělá, takže si ho tak můžete vždy pohodlně rozsvítit (ale nastavit se dá třeba i to, že po prvním zmáčknutí jakéhokoli tlačítka přehrávač nezareaguje a jen se rozsvítí displej – podobných „blbostí“ je tam spousta a díky tomu se jeho prostředí může snadno přiblížit k vašemu vysněnému, které byste v přehrávači chtěli mít).

Dvoubarevný OLED displej s tématem Simplest

Clip startuje velice rychle, za 3s po zmáčknutí tlačítka už hraje. Chvíli to trvá jen po jakékoli změně obsahu paměti, jenže to se přehrávač automaticky zapne ihned po odpojení od PC, takže při příštím spuštění už čekat nebudete. Také jsem si oddychl, když jsem Clipa v polovině dvouhodinového podcastu vypnul, že po zapnutí pokračoval tam, kde jsem v poslechu skončil. To se asi většině zdá jako úplně normální věc, ale já si musel u Cultu zvyknout, že cokoli delšího (odhadem +30 minut) nebyl schopen navázat ve správný čas (zvolil úplně náhodný), takže jsem si při takovém vypnutí musel vždy zapamatovat konkrétní minutu a pak na ní přetočit. Tyto temné časy zdá se konečně skončily:) Uloženou pozici však zapomene, pokud ho mezitím připojíte k PC a změníte nahraný obsah (ale ne vždy, jak jsem zjistil; možná to souvisí s tím, kde provedete změnu, jestli ve složce se souborem, který máte rozposlouchaný nebo jinde, anebo záleží úplně na něčem jiném). Stejně tak, když vám zdechne akumulátor.

Srovnání s telefonem klasické velikosti

Po připojení k PC se začne ihned dobíjet. Tady bych uvítal, kdyby se dalo nastavit, od kolika procent se tak má dít. Přijde mi zbytečné, aby to začalo při každém připojení, i když je baterie třeba na 90%. Přeci jen počet dobíjecích cyklů není neomezený a já bych ho rád používal dlouhá léta. Když jsem ho jednou nechal zcela vybít, nabíjení z 0 do 100% trvalo 2h 15 min. Výdrž se mi špatně odhaduje, protože poslouchám nárazově a krátkodobě. Ve fóru lidi uvádějí průměrně nějakých 12h.
Když ho k PC připojíte vypnutý, nastartuje origoš fw, ve Win se zobrazí další disková jednotka (resp. dvě, vnitřní paměť i čtečka karty), displej neustále svítí a akumulátor se dobíjí. Po skončení dobíjení se displej vypne, takže hned vidíte, že máte nabito. Když ho ale připojíte v zapnutém stavu (s Rockboxem), mass storage se nekoná, Win ho vůbec nezaregistrují a dochází jen k dobíjení. Tady už si můžete nastavit, aby displej zbytečně těch několik hodin nesvítil.

Srovnání s padesátkou - krabičku od sirek jsem prostě neměl no:)

Moc se mi nelíbí, že místo toho, aby člověk viděl po připojení k PC jen svojí adresářovou strukturu, tak vidí celý obsah paměti, včetně systémových souborů a přednastavených složek, které se automaticky vytvoří znovu i po jejich smazání. Těch jsem se zbavil tak, že jsem jim nastavil atribut skrytý, systémáky si to proradně změnily na zpět. Při prohlížení složek v samotném přehrávači se však neustále objevují dvě s názvy ##Music# a ##Port#. Těch se nemohu žádným z popisovaných způsobů zbavit, takže mi tam pořád oxidují. Rychlost zápisu/čtení na vnitřní paměť se pohybuje v hodnotách 2,8MB/4,9MB(/s). S MicroSD jsem Clip ještě nezkoušel a ani to neplánuji - mám 2GB verzi, což mi v pohodě dostačuje (tahám s sebou akorát aktuální podcasty a hudbu tam nahraju akorát, když jdu jezdit). Na rozdíl od Cultu se dají mazat i celé adresáře s kompletním obsahem (včetně podadresářů), což se může také občas hodit. Diktafon je bez problémů použitelný, nahrávka je pěkně čistá a váš hlas dokáže lovit po celé normálně velké místnosti.

Na dlani

A jak to hraje? Lidi tvrdí, že skvěle. Já jsem spokojen, protože se to téměř neliší od Cultu (ten hrál, zdá se mi, malinko lépe, ale je to možná tím, jak dlouho jsem na něj byl zvyklý). To samé nemohu říci o dodávaných sluchátkách (délka 115cm, kabel k oběma peckám stejně dlouhý). Zvuk z mých pecek Sennheiser XX (to není jejich označení, jen si nepamatuji název a nechce se mi ho hledat) se mi líbí víc, tyhle jsou jakoby takové trochu zahuhlané. TADY dávám odkaz na jejich recenzi, kde je autor vychválil do nebes, ale z obsahu je jasné, že pravda bude asi trochu někde jinde:) Ale na jednokolku budou dobrá, aspoň budu šetřit Senny.

Obsah balení (v přiloženém manuálu není téměř nic)

Zatím tedy, až na drobné mušky, velká spokojenost a pokud sháníte ryzí audiopřehrávač, nevidím jediný důvod (snad jen kratší výdrž by mohla někoho odradit), proč pořizovat cokoli jiného. SanDisk už sice uvedl nástupce Zip, ale ten přináší akorát MicroUSB a přiblblý malinký barevný display.

Sandisk Sansa Clip Zip

O nohách

Zdravý jako ryba. Alespoň tak to vypadá po vyšetření nožky magnetickou rezonancí. Jenže ještě před dvěma týdny jsem mohl sotva chodit. Z obvyklého stavu, kdy mě to bolelo jen při ježdění na uni, jinak ok, se to změnilo na permanentní bolest při jakémkoli pohybu. Už jsem čekal, že to kolínko definitivně zabalilo a pak se to zase zlepšilo a teď je opět vše v pohodě. Ne že bych nebyl rád, ale tyto změny stavu bez zjevných příčin mě fakt serou. Rám mám stále na reklamaci (blíží se měsíční výročí našeho odloučení), takže do té doby, než budu moci zase vyrazit a trochu koleno pozlobit, budu dál provádět rehabilitační cviky a posilovat svalstvo kolem něj. No a když mě to bude při sportu zase bolet, tak už to prý může být jen jedna věc (teda která doktora napadla), která je nezjistitelná běžným vyšetřením a musel bych absolvovat artroskopii. Sice říkal, že by šlo o malý zákrok a za měsíc bych mohl být ok, ale už by se mi vrtali v koleni a to bych opravdu nerad, takže pokud to bude jen trochu možné, budu se ho snažit vyléčit silou své vůle:)

Pro to posilování vybraných svalů jsem si jednak zjistil vhodné cviky, no a pro jejich provádění potom taky koupil v tomto eshopu za 243Kč závaží na nohy.

Závaží na nohy HMS OB 312 2x2kg

Všude sice inzerují červenou variantu, ale já překvapivě obdržel modrou (největší událost toho jinak zcela zapomenutelného dne). Každý jeden pás váží 2kg. Zpracování ok, písek se z toho nikde nesype. Doufám, že ty švy nejsou kvalitní jen na oko a nezačnou za pár měsíců praskat. Modrá látka je příjemná, nekouše, nedře… Jen se z toho sype jakoby takový jemný černý prášek!? Připomíná mi to to, co nacházím v krabičce u pytlíkového čaje. Buď je to písek z čajových plantáží nebo z uhelného dolu:) A taky jsem v jednom závaží nahmátl něco jako kus klacíku nebo co:-D Bych čekal, že to naplní nějakým krásným křemičitým pískem a oni tam zřejmě sypou nějaký odpad. Ale dokud se to neroztrhne, tak to řešit nebudu a ten černý sajrajt snad také nebude vypadávat věčně.

Na nohou mé přítelkyně Liběny

Tolik k tomuto komplikovanému výrobku a já se budu těšit u další recenze, protože si poslední dobou kupuji více nových věcí, než kolikrát vyrazím na jednokolku:) ;(

Holux M-241

Před vypuknutím problémů s kolenem jsem jezdil na jednokolce i kolem šesti hodin v kuse (vydržel bych to i déle, i po této době nepozoruji žádné známky únavy, ale zadek už začíná tak bolet, že bych si ty další hodiny neužil) a tak mě začalo zajímat, jakou vzdálenost za tu dobu tak můžu ujet. Sice bych na ní nějak mohl namontovat klasický cyklo tacháč, ale při jízdě bych na něj stejně neviděl; jelikož chráničema občas zadrhávám o rám, byl by problém i s jeho uchycením a vedením drátku (ještě abych utrácel za nějaký bezdrátový) a hlavně by ty občasné tvrdé pády jednokolky na zem ta základna, do které se upíná, jen těžko dlouhodobě zvládala. Hledal jsem proto nějaké elegantnější a funkčnější řešení a celkem rychle narazil na tento GPS logger. Protože nabízel vše, co jsem si tak laicky vysnil – malý, na (mikro)tužkovou baterii (to vyžaduji od veškeré elektroniky, pokud je to možné – není nad zásobu baterií, jako snadného zdroje energie) a aby uměl zaznamenat a v mapě zobrazit ujetou trasu. Díky tomu, že jsem TADY a TADY našel spoustu informací a zkušeností, rozhodl jsem se do něj jít. V tomto e-shopu mě přišel na 1598Kč.

Balení

V balení potěší USB nabíječka do auta (i když vloženou nabíjecí baterii v přístroji prý nedobíjí) a krátký miniUSB-USB kabel. Na přiloženém mini CD je obsažen veškerý potřebný software (nejen pro toto zařízení, ale i pro další modely značky), manuály atd. Driver jsem si ale stáhl ze stránek výrobce, protože ten na CD měl nějaké podezřele staré datum.

Obsah balení

Přístroj vypadá pěkně/kvalitně, člověk z něj nemá pocit, že by se měl po prvním pádu na zem rozpadnout. Jako drobné nedostatky ve zpracování bych uvedl ztuha jdoucí ovládací tlačítka (ale zase se jen tak nezmáčknou, když zapomenete přístroj zamknout), uzávěr baterie – když je zacvaknutý, drží pevně, ale jeho především zavírání jde tak nějak blbě, a také jakousi „děravost přístroje“, protože již po několika použitích mám pod sklíčkem kryjícím displej celkem dost prachu – chci to vidět za rok dva:)

Prach v přístroji

Nebudu podrobně popisovat všechny funkce atd., protože v uvedených odkazech se vše dozvíte, takže jen pár drobností. Na volném prostranství nalezne polohu během několika desítek sekund, v domě to trvá i nějakou tu minutu (a samozřejmě musíte být poblíž okna), ale tam záleží na mnoha faktorech. Podsvícení displeje nelze trvale vypnout, což by také mohlo ušetřit celkově nějakou tu minutu – nejkratší možná doba je 5s. Vedle aktuálního zaznamenávání trasy (1. obrazovka – zobrazuje se odpočet zbývajících bodů pro záznam v paměti; výrobce uvádí, že je jich k dispozici 130 tisíc – to s posledním fw už ovšem neplatí a máte jich tam pouze 104728, údajně to souvisí s tím, že se nyní ke každému bodu ukládají i informace o nadmořské výšce a do paměti se jich tak vejde méně), aktuální rychlosti, nadmořské výšky (poměrně nepřesné – stačí, abyste šli z kopce a co dva kroky, to pokles třeba o metr, což jasně neodpovídá, ale je vidět, že to funguje a po delší době se to třeba stabilizuje a zobrazuje správný údaj, nevím) a směru pohybu (2. obrazovka), aktuálních souřadnic (3. obrazovka), si můžete (bez ohledu na to, zda jste si zapnuli či nezapnuli záznam trasy) spustit měření vzdálenosti (4. obrazovka). To má dvě formy, buď měří ušlou vzdálenost, ať chodíte, jak chodíte, nebo zobrazuje vzdálenost od místa, kde jste to měření spustili, takže pokud uděláte okruh a skončíte v místě, odkud jste vyšli, bude vám vzdálenost nejprve narůstat a postupně klesat na nulu. Oba záznamy můžete spustit, i když zatím nemáte signál a přístroj umístit, kam potřebujete, jakmile se chytne, začne zaznamenávat. Zobrazení trasy je velmi přesné, ale to musíte být na alespoň trochu volném prostoru. Jakmile jdete např. po ulici a po obou stranách jsou domy (čím vyšší, tím je to horší), dočkáte se při zobrazení vaší cesty na mapě i pár set metrových odskoků někam do strany.

Ze všech stran
Shora a zespodu

Zařízení bez problémů funguje, i když ho máte v kapse. Já pro něj však při jízdě na jednokolce našel ideální pozici – mám ho někde v místě lopatky, „anténkou“ (pokud to teda plní funkci antény a není to jen kousek plastu sloužící pro uchycení poutka) pěkně k nebi. Celý je schovaný v šachtě na hadičku pro pití, fixován svíracím špendlíkem provlečeným tou anténou, a uchycený k popruhu. Pokud sebou někdy nějak nešťastně neříznu nebo nezapomenu na déšť, tak by se mu tam snad nemělo nic stát.

Už jen na helmě by snadněji lapal signál:)

Co se výdrže týče, tak nedokážu napsat nic moc kloudného. Střídám tam nabíjecí baterie různého stáří a kapacity a proto těžko uvést nějaká konkrétní čísla. Ale na asi 4 roky starou 1300mAh no-name šunku, mi na dovolené vydržel na jeden zátah asi 5h (hrubý odhad, fakt jsem to moc nesledoval), takže na pořádnou baterii by teoreticky mohl celodenní (tím nemyslím 24h) zápřah zvládnout. Slabou baterii signalizuje blikáním ukazatele – jak dlouho před umřením přístroje se to děje, nevím. Vždy jsem si toho všiml, až když už to blikalo a raději ho vypnul a dal novou. Ale o dosud nasbírané body při zdechlé baterii nepřijdete – vyzkoušeno.

Srovnání s dodávanou baterií

Jediná věc, která mi nevyhovuje je, že když vypnete záznam trasy a např. se někam přemístíte dopravním prostředkem (což třeba nechcete mít zaznamenáno, protože si měříte jen co jste nachodili) a pak ho znovu zapnete (bez ohledu na to, zda jste pouze vypnuli záznam nebo celý přístroj), tak se nezačne zaznamenávat druhá trasa, ale poslední bod před vypnutím a první bod po zapnutí se přímkou spojí a rázem máte trasu o tento kus navýšenou, což ji zcela znehodnotí. Toto automatické navazování se jistě hodí v případě, kdy musíte přístroj vypnout např. kvůli výměně baterie, ale určitě by bylo lepší, aby začal vždy zapisovat novou trasu a v PC je pak dodávaný sw umožnil jednoduše spojit, než hloupě zobrazil leteckou" trasu, při které ani nebyl přístroj zapnutý. Ta jde naštěstí v kartě Úprava trasy poměrně snadno odstranit. Při testování jsem zjistil, že ještě po 56 minutách dojde k navázání trasy, ale po 1h a 5 min už ne, takže tím rozhodným okamžikem je zřejmě 1h.

Dodávaný program pro zobrazování tras je ok (podotýkám, že nemám zkušenost s žádným jiným). Spouští se rychle, potřebuje připojení k internetu, jinak nic nezobrazí, a využívá mapové podklady od Googlu. Načítání obsahu přístroje je trochu pomalejší (desítky sekund i při pár tisících zaznamenaných bodů, takže zcela zaplněnou paměť bych teda načítat nechtěl), ale jinak nemám připomínek. Já si ovšem opravdu pouze zobrazuji na mapě ujetou trasu a nic moc dalšího mě nezajímá, takže netuším, jak moc dokáže program vyhovět těm, kteří mají se záznamem mnohem větší ambice.

Dodávaný program Holux ezTour a ukázka zobrazení tras

S tímto modelem od Holuxu jsem spokojen. Splnil přesně to, co jsem od něj očekával, takže mi snad vydrží až do doby, než EU spustí to slavné Galileo:)

Dokonáno jest

Fakt nevím, proč Matka příroda (na nic jiného nevěřím a obyčejná smůla to být prostě nemůže) nechce, abych jezdil na jednokolce. Od samého počátku se děje něco, co mi narušuje ježdění – zničené kliky, zlomenina, problémy s posezením, bolesti v koleni. Dnešní událost nezůstává nikterak pozadu.

Ráno jsem si vyrazil na blízké parkoviště „zafletit“. Asi hodinku jsem trénoval jízdu pozadu (nějak se mi nedaří dělat znatelné pokroky a po pár metrech jdu vždy dolů - je to těžší, než jsem čekal), naučil se rozjíždět naskočením na pedály oběma nohama (to mě potěšilo) a pak jsem si vyzkoušel pár skoků (no spíš poskočení, skákání stranou nahoru mi teda vůbec nejde, respektive to ani nezkouším páč vím, že by to špatně dopadlo:) ) se sedačkou ne pod zadkem, ale vystrčenou dopředu, abych mohl více pokrčit kolena. Prostě nic, co by mělo paní Jednokolku vyvést z míry. Pak ale najednou začala podivně vrzat. Okamžitě mě napadlo, že se mi povolil výplet a budu si ho holt muset nechat dotáhnout. Jenže ty zvuky byly tak příšerné, že jsem to začal prohlížet a potom si všimnul, že mám na obou stranách prasklý rám a to jako že na každé straně téměř kolem dokola. Takže jsem zamířil na naštěstí velice krátkou cestu domů a teď budu řešit, co dál.

Jedna strana

Druhá strana

Pěkně mě to štve. Díky všem těm mým zraněním je ta jednokolka v provozu necelý rok čistého času. Navíc není příliš namáhána neboť nejezdím náročný terén, při každém pádu jí chytám, aby sebou zbytečně nepráskala o zem, nikdy mi nespadla odnikud z výšky a tím, že vážím dost málo, jí ani celkově nijak moc nezatěžuji. Takže budu reklamovat a jsem zvědav, jak to dopadne. Pokud by mi to neuznali, tak bych si za normální situace už asi koupil novou 26“ od Nimbusu, ale když pořád nevím, jak se bude vyvíjet to koleno, tak bych nerad vyhodil skoro 10k (i s brzdou a lepšími klikami) do luftu. Z toho důvodu bych v tom případě asi skončil jen u Nimbusáckého rámu + vzal zřejmě ještě brzdu, abych při sjezdech ulevil mému kripl kolínku. Je sice drahá jako prase (kolem 3k), ale bez ní si můžu nechat zajít chuť na případnou akci lanovkou nahoru->na jednokolce dolů. To bych nedal ani se zdravými koleny.

Takže v následujících týdnech budu zřejmě rehabilitovat a posilovat kolena a těšit se na nejbližší ježdění v snad nepříliš vzdálené budoucnosti – jestli přijdu o celý podzim, na který se tak těším, tak budu řvát jak tahle ptáčata:)