Rám Nimbus Muni 24“ atd.

Reklamace prasklého QU-AX rámu byla uznána jako oprávněná, takže jsem nemusel řešit vybírání a koupi nového. Když mi ale prodejce nabídl možnost jeho výměny za jiný, nebylo co řešit. Jednak jsem už měl pochybnosti o jeho kvalitě a po tom roce a půl jsem vítal změnu (jak v designu, tak v barvě). Volba padla na, v nadpise uvedený, kousek v parádní oranžové barvě. Bohužel se časem ukázalo, že nebude jen tak skladem a musel bych čekat kdovíjak dlouho. I když jsem ho fakt moc chtěl, na další čekání jsem už neměl náladu a spokojil se s tím, který byl jako jediný skladem – chromový. Jak už jsem jednou psal, chrom a podobné lesklé věci absolutně nesnáším:) Ale tady se, pokud už jsem chtěl začít zase konečně jezdit, nedalo nic moc co dělat a ještě jsem se chlácholil tím, že jednokolka je stejně tak divná věc, že odporný pochromovaný rám vlastně jen doplní moji, už tak neobvyklou, pouliční prezentaci:)

Vše bylo domluveno a já netrpělivě čekal na zásilku, protože jsem chtěl o víkendu vyrazit do světa. Nyní malá odbočka k České poště, která měla doručení na starost. Pomocí jejich sledování zásilek jsem sledoval celý postup – ve čtvrtek ráno byla zásilka podána v Brně, ještě ten den večer už byla v Praze. Již v pátek ráno jsem si přečetl, že je doručována. To mě naplnilo optimismem, protože jsem si byl jist, že to za celý den musí stihnout a i kdyby se vykašlali na zazvonění, že jsou tu, tak nechají alespoň lístek ve schránce a já si tam před zavíračkou, když už se to bude na pobočce válet, zajdu balík vyzvednout. Trčel jsem kvůli tomu celý den doma a po pošťácích vidu ani slechu. O to víc mě nasralo, když jsem si večer na stránkách pošty přečetl, že po neúspěšném pokusu o doručení byla zásilka uložena na poště. Jelikož nebyl ani lístek ve schránce, tak to znamenalo, že se vůbec neobtěžovali přijet a prostě si vymysleli mojí nepřítomnost. Já chápu, že mají před Vánocemi fofr, ale ať aspoň nekecají a v systému zadávají pravdivé informace (že tam třeba nějakou možnost „nedoručeno z časových důvodů“ ti, co to tam zadávají, nemají, mě nezajímá). Naštěstí má tato pobočka otevřeno i v sobotu, takže víkend byl zachráněn. BTW Lístek o uložení zásilky na poště se v pondělí konečně objevil ve schránce.

Co napsat k rámu samotnému. Nakonec nevypadá tak strašně, jak jsem si myslel:)

Nimbus Muni 24" Frame Chrome

Nepříjemnosti, které protáhly složení jednokolky, se objevily dvě. Po sloupnutí různých informačních samolepek po nich samozřejmě zůstaly na rámu takové hnusné zbytky lepidla a šlo to hrozně špatně dolů - už by s tím jejich výrobci mohli něco udělat. Jako horší se ukázalo poškození jednoho šroubu, který fixuje rám k ložiskům středu kola. Jakoby do něj někdo velice nešetrně rval špatný nástroj a lehce zdeformoval hlavu, což stačilo k tomu, že jsem do něj prostě nemohl nacpat imbus a dotáhnout ho. Má nástrojová vybavenost není příliš vysoká, takže už jsem to viděl černě, ale nakonec jsem naštěstí objevil obyčejný šroubovák, který tam akorát pasoval, a bylo hotovo.

Poskládáno jest

Jelikož se celé reklamační řízení z různých důvodů protáhlo na téměř tři měsíce, nemusel jsem za údajně lepší rám (než ten origoš od QU-AXu) nic doplácet a zdarma jsem obdržel i objímku od Impactu a držák pod sedlo na brzdu.

Navářky na brzdu

To mi alespoň trochu spravilo náladu po tom nekonečném čekání. Ale kdybych neměl ten problém s kolenem a mohl celou dobu v pohodě jezdit, tak bych to asi nevydržel a v průběhu toho čekání snad objednal samostatně nový rám – přeci jen nejsou zase tak drahé.

Domečky

Nová objímka je proti té staré mnohem menší, ale svoji funkci plní stejně dobře. Chtěl jsem jí proto, aby trochu rozbíjela tu stříbrnou barvu, která se teď táhle od shora až dolů – sedlovka, rám, kliky. Z jara si ještě asi koupím nastavitelnou KH sedlovku (potřebuji sedlo ještě více zvrátit dozadu, abych seděl na té zadní rozšířené části a nesklouzával na ten úzký střed), která je černá, takže tu stříbrnou ještě trochu potlačím.

Objímky QU-AX vs Impact
Držák na brzdu pro KH Sedlo

No a na ten bazmek pod sedlo asi jednou přijde brzda. Jaká, toť otázka. Na novém rámu mám konečně navářky, takže by to neměl být problém - pokud to tam není nějak nakřivo:) Jenže ta jediná nabízená Magura HS33 je nechutně drahá (se vším potřebným skoro 3 litry) a co jsem si tak přečetl na fórech, za tu cenu to není nic, co by léta bez problémů fungovalo. Navíc prý není jednoduchá ani samotná instalace. Nechápu, proč se oficiálně nenabízí alespoň jedna levná alternativa v podobě obyčejné lankové brzdy, něco jako na této fotce.

Tohle ať do litru někdo nabízí

Problém samozřejmě není koupit brzdu jako takovou, ale jak jí vhodně uchytit na, na Maguru připravené, navářky. Dotyčný si sám vyrobil nějaké nástavce, ale na to já nemám vybavení. Ale právě kvůli té nechuti jít do Magury, se to pokusím nějak vyřešit. V poslední době jsem zaregistroval postupné rozšiřování kotoučových brzd (příští rok by to měl snad začít oficiálně nabízet u svých jednokolek třeba Kris Holm), ale to jaksi není to technicky prosté řešení, po kterém volám, právě naopak.

Poprvé venku

Na poslední fotce je nad samolepkou s nápisem výrobce vidět průhledná izolepa. Tu jsem tam dal proto, abych zabránil odírání povrchu v těchto místech od chráničů a neměl tam ty odřeniny, jako posledně. Tahle povrchová úprava by tomu asi odolávala lépe (možná úplně), než matný černý lak, který byl na předchozím rámu, ale proč to tam nedat. Vidět to skoro není a až se odrbe, tak jí odstraním a už to nebudu řešit.

Tolik k nové technice a doufám, že rám bude bez problémů alespoň pár let dobře sloužit, byť časem jen na sekundární jednokolce, protože pokud zdravotní obtíže zmizí a současná nejistota ohledně mé unibudoucnosti bude tatam, nová a větší jednokolka to jistí.

Je to doma

Jednokolka je zase konečně v kupě a tak jsem jí hned vyrazil otestovat (stejně jako mojí hnátu). A dobře to dopadlo. Rám od Nimbusu (více přístě), který jsem mimo jiné i doporučoval v minulém článku (součást té 24“ jednokolky) se nerozpadl a koleno vydrželo – ty dva měsíce pilného cvičení asi přinesly ovoce. Snad už to bude dobré i když ještě hodně dlouhou dobu budu klepat zubama při každé jízdě a očekávat zradu:) Také jsem si nastavil sedlo asi o 3 cm výše, abych neměl při šlapání tak pokrčené nohy. Ze začátku to bylo dost divné, ale ke konci jízdy už to celkem šlo. Sice mám výše těžiště, takže jsem znatelně méně stabilní (i když postupně si zvyknu a bude to ok) a znesnadňuje to skákání, ale když mi to umožní jezdit… Časem to třeba budu moci zase dát dolů.

O ten nádherný, a na ježdění ideální, přelom září/říjen jsem samozřejmě přišel ale co, těch si snad v životě ještě užiju. Těch pár měsíců jsem alespoň využil k courání po Praze a hledání nových tras. A že je kde jezdit – Kunratický les, Přírodní park Hostivař, Milíčovský les, Obora Hvězda, Divoká Šárka atd. Ta dostupnější místa dám v zimě, vzdálenější (třeba ten rozlehlý les u Klánovic) až se trochu oteplí.

A tady je pár fotek mé „nové“ jednokolky a z víkendového ježdění. V sobotu jsem s sebou neměl GPS, v neděli ano a bylo z toho rozehřívacích 20,4km … ale měl jsem docela dost.




Pár rad a postřehů

Tento článek bude takový neučesaný. Na jednu hromadu prostě sepíšu vše, co mě tak napadne, že by se mohlo úplnému jednokolkařskému začátečníkovi (nebo teprve vážnému zájemci) hodit. Obecně toho totiž na NETu moc není (ve srovnání s jinými sporty) nebo je to obtížné najít. Na českém internetu vám vyhledávač najde pár stránek, kde se dozvíte nějaké stručné informace, na tom světovém jsem zase nepátral tak dlouho, abych našel nějakou vyloženě užitečnou pro začátečníky, ale co jsem našel (nebo najdu) a za něco stojí, objeví se v odkazech na pravé straně blogu.

Jakmile se rozhodnute, že do toho půjdete, začnete řešit, jakou jednokolku. Mladší jedinci asi zvolí nějakou 20" na blbnutí po městě, ti odrostlejší, kteří už se nechtějí tolik válet po zemi a hodlají spíše jezdit než skákat, půjdou o pár palců výše. V tom případě už bych asi přeskočil 24" a šel rovnou do 26". 24" pořiďte jen v případě, že jste menší a drobnější, takže byste měli s 26" pravděpodobně problémy, nebo chcete utratit co nejméně. Jak už jsem to psal u recenze mé 24", ta velikost není špatná, ale jakmile se na tom naučíte a budete chtít i v terénu jezdit rychle, nebude vám stačit – abyste jeli trochu rychleji, musíte šlapat jako diví a to člověk dlouho nevydrží neboť je to dosti otravné. Uznávám, že pouze teoretizuji a možná sám uvidím (až si tu 26" pořídím), že je sice rychlejší, ale v technických místech obtížně zvládnutelná. To sice v diskuzích její majitelé sami uznávají, ale přesto jí celkově velebí, jak s ní člověk snadno překonává překážky atd., takže já už jsem pro ni rozhodnutý a příště jí určitě vyzkouším. 29" má také něco do sebe, ale ta už je přeci jen spíše pro ty, co chtějí jezdit delší vzdálenosti a vyhýbat se těžšímu terénu. Ale je také dosti oblíbená a možná jí po té 26“ také zkusím. Na 36“ už ale přestupovat nebudu, ta mi již příliš evokuje silniční cyklistiku, která mi nic neříká.

České shopy výhradně pro jednokolky jsem našel jen dva - klikklak. Pro omrknutí větší nabídky doporučuji tuto síť obchodů. Co se konkrétních modelů týče, četl jsem spoustu pochvalných komentářů na 24" a 26" Nimbus Muni (prý jsou velmi odolné, cena kolem 6,5k) a celkem podařená má být i levná 29" Qu-ax Cross (kolem 4,5k). Kris Holm jednokolky si majitelé také chválí, ale vzhledem k jejich ceně (kolem 12k) je to snad povinnost:) Šílenosti jako Surly (klep) nebo něco s rámem od Tritonu (pic, zde ještě vyšperkováno kotoučovou brzdou) lze uvést snad jen pro zpestření - něco takového si jako začátečník asi nikdo nekoupí.

Pro první trénink se mi osvědčila dlouhá zeď, podél které jsem se mohl nejdříve plazit, později se od ní začít odrážet a dělat první šlápance ve volném prostoru. Pokud jste na sport tak šikovní, jako já (tedy hrozně moc), nebudete pro začátek potřebovat vůbec žádné ochranné vybavení. Ale to soudím jen podle toho, že se mi čirou náhodou podařilo se nijak nepraštit atd. (což je malý zázrak vzhledem k tomu všemu, co později následovalo). Jinak bych určitě doporučil minimálně rukavice, chrániče holení a boty nad kotník. Pokud nebude zrovna 30 stupňů, zkuste staré zimní rukavice. Budete mít chráněné prsty proti odření a při pádu (stejně jako při neustálém chytání jednokolky) vám přijde vhod jejich měkkost. Ochranu holení využijete pravděpodobně více než kolen, protože když sjede noha z pedálu (což se na začátku stane velice snadno), tak ten se vám svými piny krásně zahryzne do masa. No a kotník si při těch prvních zběsilých pohybech jednokolky, která pod vámi tancuje jako divá, také pěkně oboucháte - no vlastně tolik ne, ale stačí jedna pořádná rána a už budete proklínat nízké tenisky:) Ovšem nejlepší je se obrnit celý a večer se vrátit domů se zdravou kůží.

Za první den se klidně můžete naučit jezdit desítky metrů a rozjíždět bez opory. Ovšem je to jízda velice nejistá (člověk je strnulý a napnutý jak pružina) a každá nerovnost vás rozhodí. Pak už záleží na tom, kolik času tomu věnujete. Já můžu trénovat akorát o víkendu, takže po zhruba měsíci jsem začal jezdit různě po okolí (jak to dopadlo, jsem psal v prvním článku). Když nebudu počítat tu půlroční pauzu, tak po 2 měsících jsem už zkoušel drobné terénní nerovnosti a sjíždění prudkých kopců (bez brzdy žádná sranda, jednokolka ujíždí pod zadkem a kolena bolí - moje až moc), potom přišla zima, takže jsem si vyzkoušel jízdu v hlubokém sněhu (téměř nemožné - kolo se zařízne a člověk letí), takové té směsi zmrzlý sníh + sůl na chodnících (docela zábavné to projíždět s prokluzujícím kolem) a hlaďoučkém ledu (když jedete pěkně klidně, tak to i přes malá smýknutí bez problémů jde). Po půl roce se v sedle cítíte už dost jistě, a i když vás na cestě něco nečekaně rozhodí, tak to většinou ustojíte a jedete a jedete a říkáte si, že takhle jste si to před tím půl rokem představovali:) Jen věci jako jízda z větších schodů, jízda pozadu a skok čelem na vyšší překážku, když jsem rozjetý, mi nejdou podle mých představ. Ty vynucené pauzy v tréninku mi holt kazí rychlý a plynulý vývoj, potvory:(

Jak jsem si vyzkoušel, jezdit se dá celoročně. Při jízdě se docela slušně zapotíte, takže ani když panovaly v loňském prosinci ty pořádné mrazy, 2 trička + svetr ke krku + mikina + šála (no uznávám, že jsem toho měl na sobě docela dost:-D) zajistily příjemné ježdění bez následků. Zima má také výhodu prázdných cest, takže se vám nikde nikdo nemotá a jste za ještě většího exota. A ta krásně čistá pneumatika, když mrzne a je všude sníh!

Při jízdě člověk budí slušnou pozornost - auta přibržďují a řidiči čumí, haranti jsou z toho paf vždy, psi vás naopak nesnášejí:) Většina lidí se na vás usmívá (většinou ženské), chlapi dávají najevo, jako že jste dobrej a jen ti největší tvrďáci dělají, jako že vás nevidí a vůbec je vaše uni kátní schopnost nezajímá:) No a tůristi si vás čile fotí - kdybych měl všechny ty fotky, které se na mě vyplácali kolem Hradu, tak bych neměl o kvalitní obrazový materiál na blog nouzi … věčná škoda.

Pokud se vám blbnutí na jednokolce na první pohled zalíbilo a víte o sobě, že nejste člověk, který se rychle pro něco nadchne a stejně rychle nadšení opadne, mohlo by se vám to skutečně zalíbit. Potom se připravte na spoustu "ztraceného" času v sedle, ovšem vyplněného skvělou zábavou:)


P.S. Dnes jsem šel v práci ze schodů, na jednom se mi smekla noha, já nějak blbě došlápl, něco v ní luplo a bolí to jak prase. Vzhledem k tomu, že mi má během pár dnů z reklamace konečně přijít nový rám, tak to snad ani nemohlo dopadnout jinak :-D Naštěstí to postihlo tu zdravou levou, která by se s tím měla vypořádat lépe, takže věřím, že budu do týdne běhat jako srnec. Ale strašlivé prokletí evidentně dále trvá…