Tento článek jsem mohl dát do kupy již začátkem léta, ale to jsem byl zrovna ve fázi, kdy jsem se za žádnou cenu nebyl schopen přinutit k psaní. Naštěstí všechny produkty jsou stále v prodeji, takže si je, zaujme-li nějaký, můžete stále pořídit.
Věděl jsem, že budu na letní/podzimní dovolené potřebovat power bank k živení telefonu na cestách. Nejdříve jsem koukal po nějaké kapesní, na jednodenní výlety, kdy je potřeba a čas maximálně tak na jedno dobití. Objednal jsem tedy za pár šupů TUTO.
Můj telefon má baterii o kapacitě 2000mAh, takže s přihlédnutím ke ztrátám při dobíjení by 2600mAh PB měla na jedno číslo dostačovat. Realita však byla mnohem horší, než jsem očekával. Telefon se vždy dobil jen o 50%, což mi přišlo jako velká bída i na produkt tohoto typu. Nelenil jsem a zkusil poprvé zboží z Číny reklamovat. Jelikož není reálné problém tohoto charakteru prokazatelně zdokumentovat (natáčet několikahodinové nepřerušené video nabíjení PB s následným nabíjením telefonu, na což by se tam u nich stejně nikdo nepodíval), natočil jsem pouze krátké video, kde jsem jim na pozadí s mým banggood účtem ukázal, že PB skutečně mám a krátce popsal problém. Obratem mi nabídli, že pošlou jiný kus, což jsem přijal (že měli zrovna jen bílou variantu mi už bylo fuk). Druhý kousek na tom byl s kapacitou úplně stejně, znovu nabíjel telefon jen o 50%, takže jsem pochopil, že tato PB nestojí za moc a smířil se s tím. Při jedné letní výpravě, kdy jsem zmoknul, mi navíc bílý kus vyplavila voda a bylo po něm, takže mám už zase jen tu černou:) Nabitá je až za nějakých 90 minut, protože nabíjecí proud konstantně klesá od 1A po 0,15A (mám 1,5A nabíječku). Aktuálně mi dokáže navýšit stav baterie v mobilu o 27%, takže je stěží použitelná i jako naprostá rezerva. Vědět výše popsané, nekoupil bych si ji. V té době jsem si v recenzích uživatelů nic podobného nepřečetl, proto jsem ji zkusil.
Xiaomi 10000mAh Power Bank
Když
se přiblížila dovolená ve Finsku, začal jsem se poohlížet po
nějaké "větší" a kvalitnější. Už předtím jsem
četl pár pochvalných recenzí na PB Xiaomi a tak jsem vybral
TUHLE. Dost se píše o nekvalitních napodobeninách, které se dají
všemožně pořídit, zde evidentně prodávají originály, takže
se dá stále ušetřit více než stovka oproti nejlepší nabídce
českých e-shopů. PB samotná je moc pěkná, působí hodnotně
(stejně jako přiložený 34cm plochý kabel), což potěší. Nyní
mají v nabídce i gumová pouzdra, která tehdy ještě nenabízeli,
tak jsem si před odjezdem na sever musel jedno narychlo spíchnout a
tipuji, že ho na ní budu mít až do konce i když mělo být jen
dočasné. Ale když drží a svou funkci plní, kdo by se lopotil s
novým... Velké zapínací tlačítko vůbec nepoužívám. Slouží
vlastně jen k aktivaci PB bez připojeného zařízení (po jeho
připojení se zapne sama), kdy se rozsvítí diody signalizující
stav nabití. Po několika testovacích nabíjeních, kdy jsem
připojoval pouze telefon, je výsledek takový, že mi ho dokáže
nabít o cca 350%. Počítáno způsobem, že jsem telefon připojil
při nějakém procentním stavu, dobíjel do plna a tato procenta
postupně sčítal až do úplného vybití PB. To sice není zrovna
laboratorní způsob měření, ale za to vychází z
nejpravděpodobnějšího způsobu použití. Reálná kapacita
6250mAh při odběru proudu 1A při napětí 5,1V (což odpovídá
odběru mého telefonu) psaná na spodní straně PB byla tedy
splněna (více k tomuto třeba ZDE). Při nabíjení si PB bere mezi
0,80 - 1,15A a je plná po zhruba 9,5 h. Celkově hodnotím jako
dobrý produkt a za těch současných 11,29$ asi nekoupíte lépe.
Divím se, že stále nabízejí starší 10400 mAh model, který
nenabízí nic navíc (těch 400mAh nepočítám), navíc je dražší
a mnohem větší.
Můj krásný ochranný obal
Srovnání se starším, mnohem větším, modelem
Cheerson
CX-10
V
průběhu loňských vánočních svátků mi kamarád ukázal svojí
novou malou kvadrokoptéru - KLIK. Nevěřil jsem vlastním očím,
když s něčím tak malým v pohodě létal venku, kde lehce
foukalo. Já byl totiž dosud zvyklý jen na všemožné RC
vrtulníky, které byly jednak příšerně ovladatelné a v domácích
podmínkách tudíž neřiditelné/nezábavné, druhak nedokázaly se
vyrovnat ani s lehkým větrem, takže i venku to bylo o ničem. A to
jich táta koupil za poslední léta snad pět (na můj popud ani
jeden), malé i velké, a všechny stály za prd. Šlo sice o takové
ty levné šunky kolem litru, takže nikdo nečekal kdovíco, jenže
ta kvadro stála méně a dovedla mnohem více. Hned jsem mu ji proto
začátkem roku koupil k narozeninám.
Na
začátku, jak už to tak bývá, je to s ovládáním složité a
člověk nechápe, jak to ten týpek ve videích na stránkách
prodejce dělá. Nám to navíc v začátcích ztěžovala přikoupená
ochranná klec, která sice chrání vrtule při nárazech do stěn,
jenže celou kvadro dost zatěžuje a zhoršuje ovladatelnost.
Jakmile jsme ji sundali, bylo to úplně o něčem jiném a radím
zbytečně nekupovat (pořiďte raději náhradní vrtule). Pak už jde učení rychle a do kanceláře a
všemožné blbnutí v uzavřených prostorách (i rozlehlejších,
když ji dokážete sledovat), je to skvělá hračka. Ta naše dosud
funguje i s původní baterií a snad jen jednou vyměněnou
vrtulkou. TENTO dražší model se (kromě barevných kombinací)
liší akorát v tom, že když kvadro pootočíte a je k vám přední
částí, tak stále můžete pohnout páčkou ovladače doleva a ona
se pohne doleva (namísto doprava, protože její levá je v ten
okamžik vaše pravá ... no snad je to každému jasné). Osobně mi
tato funkce nevyhovuje a na své kvadro, která ji podporuje, ji
nepoužívám, takže bych to při výběru nebral v potaz.
Eachine
CG023
Pro
sebe jsem chtěl po této dobré zkušenosti také nějakou. Začal
jsem ale vybírat mezi většími modely, aby se s ní dalo létat i
venku a nemusel jsem kroužit v okruhu 10 m, protože poté již toho
prcka sotva vidíte. Netrvalo dlouho a měl jsem vybráno - KLIK. Asi
jsem nemohl zvolit lépe, pro začátečníka super model. Skvěle
ovladatelný, i v malé místnosti nebudete zakrátko do ničeho
vrážet. Vzhledem k velikosti a rychlosti, jakou dovede létat (má
tři, po zapnutí je nastavena vždy ta nejnižší, což začátečník velmi ocení) vás to však doma brzy začne štvát a vyrazíte ven.
Tam můžete létat jak chcete, omezovat vás bude jen a pouze špatná
viditelnost stroje na delší vzdálenost - mohl jsem létat tak 40 m
daleko, poté ji přes všemožné detaily na pozadí lehce ztratíte
a též přestáváte rozlišovat, zda, když s ní točíte, letí k
vám nebo naopak od vás, což je v případě větší výšky a
blížících se korun stromů o nervy:) Není problém létat ani za
silnějšího větru, ale jakmile letíte po jeho směru, nabere
pekelnou rychlost a je za pár sekund nepěkně daleko. Na jednu
baterii vydrží ve vzduchu cca 7 minut, proto je nezbytné pořídit
pár náhradních kousků, jinak si venku moc zábavy neužijete. Já
si koupil rovnou čtyři + TENTO rozbočovač (a ještě náhradní
vrtule, z nichž jsem dosud nevyužil ani jednu, protože jsou dosti
odolné), kde je do půl hodiny dobijete (a pátou rovnou v těle
pomocí přiloženého kablíku). Hned v závěru prvního venkovního
poletu mi odešel jeden motůrek (buď nevydržel půlhodinový
zápřah nebo mu ublížil nějaký pád). Nezbylo než objednat
náhradní a čekat. Vzal jsem rovnou 4, protože dva se vždy točí
na jednu stranu, dva na druhou a chtěl jsem mít od každého směru
ještě jeden do zásoby. Pak už bylo třeba jen mikropájkou
přeletovat dva drátky od měněného motorku. Vzhledem k
miniaturním rozměrům žádná sranda, ale při troše šikovnosti
se to dá. Dílo se podařilo a kvadro od té doby zase bez
problémů létá. Když jsem začal mít jistotu v prstech a
nechtělo se mi jít někam ven, začal jsem létat z otevřeného
okna v bytě před domem. V takovém případě (stejně jako např.
při létání nad vodou) je nutné sledovat čas, protože k poklesu
výkonu z důvodu vybité baterie dochází náhle a bez jakéhokoliv
varování. Stroj prostě začne klesat a můžete tak maximálně,
když jste alespoň v pár metrech, letět do strany, nahoru nikoliv.
Proto když mi došla šťáva pár metrů od okna a já byl zrovna v
jeho úrovni, nestačil jsem již doletět a musel makat před barák,
než mi jí někdo rozšlápne či šlohne. Nějaké zapípání
ovladače (přijde mi poněkud přerostlý, ale zase dobře padne do
ruky) 10 s před tím by bylo nanejvýš vhodné. Ale za tu cenu
naprostá spokojenost a kam se hrabou všechny ty levné vrtulníky
(i když i ty jistě za poslední roky prošly vývojem).
Když
jsem kvůli tomuto článku znovu prolézal net, zaujal mě TENTO
prcek. Za fajn praktickou věc považuji jeho uskladnění v těle
ovladače, což přímo vybízí nosit ho všude s sebou a
obšťastňovat okolí, kdekoli člověk zakotví:) Pokud do ledna (v
blížícím se celosvětovém nákupním šílenství ho objednávat
nehodlám) neobjevím nějaký zajímavější, bude můj...
Na
jednokolce od srpna už zase jezdím, koleno se konečně umoudřilo,
takže jsem od té doby najezdil více km, než za poslední téměř
dva roky. Když do toho přehnaně nedupu, zvládnu i třicet km, což
je oproti dobám, kdy jsem po deseti musel pajdajíc vyjížďku
ukončit, učiněný zázrak. Na těchto jízdách ale není nic
zajímavého, navíc už s sebou takřka vůbec netahám foťák,
takže o nich nereferuji.
O
to více jsem ale začal turistýrovat (fuj, co je to za slovo?!).
Pěšky chodím moc rád, těší mě na tom ta jednoduchost, kdy
se nemusím s ničím tahat (batoh na zádech nepočítám), nic se
nemůže rozbít (puchejře na chodidlech nepočítám) a tento
způsob pohybu, i když je dlouhý a náročný, zvládám bez
obtíží. Sem o tom nepíšu, ale proč neudělat výjimku o trochu
delší túře, která může někoho inspirovat k podobnému
vejšlapu nebo mu alespoň při čtení pomoci zabít volný čas v práci.
Po
loňském podzimním putování po Českém
Švýcarsku/Lužických/Jizerských horách, kam jsem přijel autem a
mezi místy pobytu/výprav přejížděl, jsem to letos pojal trochu
odlišně - bez auta - a mohl tak pěkně celou cestu nepřerušeně
postupovat. S touto dovolenou jsem počítal a těšil se na ni celý
rok, jen jsem čekal na tu pravou chvíli, kdy meteorologové
zahlásí, že nás čeká inverze a bude ta pravá chvíle vypadnout
na hory. Jak se ukázalo, nakonec jsem to o pár dnů uspěchal, ale
mně skutečně vadí akorát déšť, který mě zcela minul, takže
nebylo čeho litovat. Na úvod ještě záznam celé trasy, pro lepší
představu:
Den
1. - červená linka, 28,2 km
Ve
čtyři ráno vstávám, abych se v pohodě stačil nasnídat, sbalit
a nemusel spěchat na MHD. Před šestou sprintuji v plné polní na
poslední BUS, kterým mám chytit poslední metro, kdy ještě
stíhám odjezd BUSu do Hradce Králové. Proč jen nejsem příliš
překvapen, že to opět dopadlo takto ... to už je mé životní
prokletí. Ještěže to ale nakonec, byť s jazykem na vestě, vždy
stihnu. Před osmou již zevluji v Hradci a čekám nedlouho na další
BUS do Trutnova. Tam kolem půl desáté začíná mé týdenní
putování. Je zataženo, ale věřím, že se mi ty mraky podaří
projít a v odpoledních hodinách se již budu údolňákům zvysoka
smát. Cesta je dlouhá, navíc pořád do kopce, ale já stejně
nemám v úmyslu nikde zastavovat (beztak po této trase není kde).
Zásoby jídla mám z domova pomalu na dva dny, což ovšem spolu se
všemi ostatními krámy, které jsem zredukoval na minimum, znamená
stále plnou 65l krosnu. V odpoledních hodinách už mě z ní začínají
bolet záda (kupodivu se to později nezhoršilo a to ani v dalších dnech), navíc vstupuji do oblačnosti, kde fouká a teplota
klesá. Začíná mi být zima, přestože mám z té námahy při
stoupání už lehce propocenou slabou látkovou bundu. Přikračuji
k poslednímu zoufalému činu (není nad dramatizaci nijak
nebezpečné situace) - oblékám dosud nenošenou, ve skříni asi 2
roky visící a překážející, rádoby kvalitní bundu od Banneru
(jedná se o TENTO kousek). A nestačím se divit - za chvíli je mi
teplo a při následném, ještě prudším stoupání se v ní,
ačkoli je to něco mezi zimní a "letní" bundou, nepařím.
Že by ten jejich popisek "odolnost proti větru a zároveň
prodyšnost pro páry z vnitřní strany" nebyl jen reklamní
žvást?! Jak se přesvědčuji v dalších dnech, kdy ji už nosím
pořád, není a je to vážně super kus materiálu. Po 16h se
konečně vydrápu na nejvyšší bod dnešního dne - Lysečinskou
horu. Po slunci samozřejmě ani památky, mlha, a protože se před
pár dny akorát měnil čas, začíná se již stmívat. Do Horní
Malé Úpy, mého dnešního cíle, už to ale není daleko. Přesto
přicházím za tmy a vydávám se na lov ubytka. Nechtěl jsem si
srabácky dopředu něco domlouvat, jen jsem si pro každou oblast
poznamenal pár míst, která mi přišla vyhovující (rozuměj -
cena za noc do cca 600Kč, wifi, možnost snídaně). První hotel
již z dálky tone ve tmě, volám na zapsané telefonní číslo,
dozvídám se, že jednotlivce na jednu noc neberou. Mířím k
druhému místu, cestou telefonuji, majitel je kdesi pryč, ale prý
to zařídí a budou mě čekat. I stalo se, milá paní mě ubytuje
v pěkném pokoji, konečně shazuji krosnu a jdu do blízké hospody
na kus žvance. Dle předpovědi by zítra mělo být na
horách pěkně, no sláva.
Trutnov, výprava začíná
Na rozhledně jsem nebyl, byl jsem příliš vyčerpán:)
Tak dnes definitivně žádné výhledy
Druhá volná postel vždy dobře poslouží
Ubytován, nasycen, spokojen...
Den
2. - modrá linka, 17,7 km
Vstávám
v sedm, ostatně jako po zbytek dovolené, kdy si nechávám dělat
snídaně na půl osmou. Za okny mocně fouká a je horší mlha než
včera. Ale dnes jdu přes vrchol Sněžky, takže opalovačka zcela
určitě bude. Snídaně prostá servírovaná, ale chutná, platím
celkově 500Kč a po deváté penzion (TENTO) opouštím. Opět
stoupám, mlha znovu houstne, lidí minimum - alespoň něco. Končí
les, přichází suť, kleč a mocný vítr. Začínám litovat, že
jsem si v rámci úspor hmotnosti nevzal rukavice. Pařáty mám díky
časté foto/video dokumentaci úplně ztuhlé, horní polovina těla
je však v pohodě, bunda opět čaruje. Konečně chápu i tvar její
kapuci, která mi přišla zbytečně hluboká - ač ji nemám nijak
staženou, z hlavy mi nesletí ani když se k větru (co větru,
vichru!) postavím čelem, zázrak. Nejvyšší bod ČR se blíží a
slunce ani neprosvítá, začínám pochybovat o českých
předpovědích počasí. Jsem na vrcholu, je vidět asi na 10 m,
dochází mi, že jsem s paní Mlhou po druhé za sebou prohrál. A
zrovna tady. Dlouho se tam proto nezdržuji a začínám sestupovat k
vytoužené Luční boudě. Abych to vysvětlil, už léta koukám na
TUTO webkameru a chtěl jsem se zvěčnit na tom betonovém tentononc
+ na vlastní oči to tam vidět. Místo toho nevidím ani prd. A na
to, jak je hnusně, se kolem motá až podezřele moc lidí. Zalézám
do hotelu a cpu borůvkové knedle. Cesta do Špindlerova Mlýna už
jde jako po másle, od Boudy už jenom klesám a čím jsem níž,
tím se počasí lepší - je tedy pořád stejně hnusně, ale mlha
se drží ve vyšších polohách. Nejdu až do centra, noclehy mám
vyhlédnuty na východní straně údolí. Hned první zapsaný
penzion (KLIK) vychází, mají takřka prázdno, takže dostávám
parádní dvoupatrový čtyřlůžák. Dlouho se nezdržuji a mířím,
jako po další dva večery, protože vařili nadmíru chutně a byla tam oku lahodící servírka, SEM
na večeři. Cestou jsem při obhlídce jedné chalupy stojící
vedle cesty zastaven a "vyslýchán" nějakým místním
Ferdou, co se tady tak motám a zdali nejsem nějaký ten zloděj
aut. Na mé námitky, že jsem v turistické oblasti, takže není
divu, že jsem tu cizí a chodím si tu jen tak, moc nedá a další
dny, kdy mě opět potkává, stále vyjadřuje značné pochybnosti
nad mou přítomností v oblasti:) Přitom vypadám tak důvěryhodně
a sympaticky! Den končí, slunce se opět neukázalo. Tak snad
zítra.
První nocleh - 8/10
Poslední ohlédnutí za Úpou
Stoupám na Sněžku, stále doufám v modré nebe
Teď již doufám pouze v nabytí opětovné funkce prstů na rukou
Sněžko Sněžko ... a já ti věřil
Památné foto z blížící se webkamery zřejmě nebude
Luční Bouda praská ve švech
Východní výběžek Špindlu
Snad mi bude pokoj stačit
Ve společenské místnosti to žije; Miloš uděluje vyznamenání
Den
3. - fialová linka, 22 km
Ráno
pohledem zjišťuji, že se ve vyšších polohách stále drží
mlha a vypadá to stejně, jako včera. Těší mě alespoň
skutečnost, že na zádech po následující dva dny nebudu tahat
krosnu se všemi krámy, ale jen svůj "jednodenní"
výletní batoh. Snídaně je ve formě švédského stolu (byť
prostého), takže mocně hoduji, abych zvládl ještě mocnější
stoupání, které mě čeká hned na začátku. Za to jsem však
před polednem odměněn prvními slunečnými paprsky této
dovolené. Škoda, že jen asi na 20 minut. Pak se mlha zvedne a je
vymalováno. Na oběd se zastavuji ZDE. Nedat si včera na Luční
sladké knedlíky, dal bych si zdejší borůvkový megaknedlík
rozprostírající se přes celý talíř. Takhle se musím spokojit
s vynikajícím vepřovým, knedlíkem a zelím (má nejčastější
volba v podobných provozovnách). Pak už jen jdu a jdu krajem
liduprázdným. Před šestou pochod končí.
Mířím opět vzhůru do mraků
Po ukrutném stoupání chvilková odměna
Poté znovu marast
Den
4. - zelená linka, 25,1 km
Tvl
na kopcích zase mlha! Ale mám v plánu se na začátku etapy vyvézt
na vrchol Medvědína, takže to bude jistě dobré. Není, mlha je
tam zdaleka nejhustší. Cesta naštěstí dále stoupá, páry se
začínají rozpouštět. V tom jsem z toho venku a poprvé vidím
to, kvůli čemu jsem přijel - neproniknutelný poklop nad nížinami,
modré nebe bez mráčku nade mnou. Tohle si užívám dobré dvě
hodiny, poté má trasa začíná klesat zpět do údolí. Vnitřní
solární článek mám však nabit do plna, nesmutním tedy. Na oběd
se zastavuji ve Dvoračkách, resp. v sousedním, relativně nově
postaveném hotelu Štumpovka. Až po návratu domů a procházení
trasy mi dochází, že v té staré budově jsem byl asi ve čtrnácti
letech s rodiči na letní dovolené. Mlha a to nové stavení mi
však nedovolily rozpomenout se v pravý okamžik, a udělat si za
takové situace takřka povinnou fotku "po mnoha letech na
stejné místě". Škoda. Po zbytek dne již nic zajímavého,
což však neznamená, že bych si pochod přírodou neužil. Zde se
hodí dodat, že prosté chození po krajině (s pouhým nasloucháním
šumění korun stromů a cvrlikáním ptáčků) by mě zdaleka
nebavilo tolik, pokud bych nemohl po většinu doby poslouchat
všemožné podcasty. To se ani při celodenním osamoceném pochodu
nenudím. Hudbu naopak neposlouchám vůbec, tu si nechávám na
jednokolku, kde mi dodává křídla. Večer samotinký v hodovní
místnosti sleduji semifinále v ragby.
To bude zas den
O Medvědín je evidentně zájem i za tohoto počasí
I když není o co stát
Že by přece?!
Tak přesně kvůli tomuhle jsem přijel
Harrachovy kameny, vlevo v pozadí Sněžka
Pohled směr Labská Bouda - ten malý šedý trojúhelník
Hlavní cíl výpravy splněn
Dost bylo slunce, vzhůru dolů
Vod. n. Labská hlásí evidentně podstav
Den
5. - žlutá linka, 27,2 km
Koukám,
nestačím se divit - za oknem modrá obloha hned od rána. Příjemné
počasí se bude hodit, mám před sebou přesun do Harrachova. Při
odchodu se po mně za tři noci se snídaní chce krásných 960Kč.
Projdu centrem Špindlu a začíná dlouhé stoupání k Labské
boudě. V poledne jsem na místě, lidí mraky, tamní bufet však
rozlehlý, takže si mohu zakoupené vlažné borůvkové knedlíky
vychutnat v klidu. Příliš se nezdržuji (to já ostatně na těchto
cestách nikdy, vysedávat na zadku můžu doma) a pokračuji k
vyschlému prameni Labe. Cesta se poté konečně začíná svažovat
a začíná dlouhý pochod do města. Posledních několik km patří k nejnudnějším z celé výpravy vůbec, trasa totiž vede po
asfaltce. Alespoň, že tam nejezdí žádná auta. Procházím okolo
Mumlavských vodopádů (na naše poměry ok, jinak nic extra) a po
čtvrté jsem v Harrachově. Moc se mi tam nelíbí, hlavní tah
městem je úzký, silný provoz, proudy lidí ... Špindl byl lepší.
První hotel v seznamu má plno, v druhém chtějí za noc se snídaní
630Kč, což je i vzhledem k dosavadní nízké útratě dobrá cena,
ale mám v záloze ještě další, tak pokračuji v obchůzce. Třetí
se mi už od pohledu nelíbí a protože ten další je trochu z ruky
a já již nemám chuť na další experimenty, vracím se do centra
a beru dvojku (TUTEN). Když jsem odváděn do pokoje a ukazuje se,
že není připraven (ani žádný jiný) a budu muset tak dvacet
minut čekat, dostávám galantně slevu na 420Kč/noc. To už ale
začíná finále ragby a já stojím na chodbě. Uklízečka má
naštěstí pochopení a bere mě s sebou do pokoje, takže můžu
koukat, zatímco se kolem mě dává cimra do pořádku. Dost mě
překvapilo, že mi předali pokoj, aniž bych musel ukázat nějaký
průkaz či zaplatit předem. Tomu jsem se příliš nedivil v Úpě
(ve Špindlu chtěli alespoň vyplnit pár údajů do formuláře),
ale v Harrachově, v turistické oblasti, kde je zvýšené riziko
všelijakých živlů, bych takové neopatrné chování nečekal. No
ne že bych si na jejich postup stěžoval. Po krátké večerní
couračce liduprázdným městem a vydatné večeři se mohu konečně
svalit do postele, kde mám jako pokaždé zhruba 10 minut času na
čtení. Poté mi poprvé padne hlava a v následujících pokusech o
pokračování už nedám ani odstavec.
Druhý nocleh - 9/10
Ve Špindlu nad řekou
Labská bouda
Nevypadá tak hnusně, jak se o ní traduje, navíc ji teď dávají celou do kupy
Pramen Labe ... ani kapička
V dáli Szrenica, tam ale až zítra
Mumlavský vodopád
Třetí nocleh - 9/10
Tolik km v sobě mají
přesto krásné zůstávají
Den
6. - oranžová linka, 26 km
Vítá
mě další slunečný den. Ještě před snídaní si jdu do
blízkého marketu koupit jídlo na dnešní putování, protože se
tentokrát nechci nikde zdržovat. Snídaně ve formě švédského
stolu je vskutku bohatá, zřejmě to bude tím, že jsem tam snad
jediný Čech. Jinak samí Němci, takže se hotel musí snažit.
Nechám se lanovkou vytáhnout na Čertovu horu a mířím velkým
obloukem, nejdříve po hřebeni, poté do kopce, k hranici s
Polskem. Vystoupám na Szrenicu, kterou jsem včera z dálky zálibně
okukoval, nechám se řádně vyfoukat při nezbytné dokumentaci, a
sestupuji na polskou stranu. Mají tam moc pěkné úseky na
dřevěných lávkách, na uni bych se vyblbnul (což si ostatně
říkám minimálně na polovině všech tras). Aplikace v telefonu
mi tentokrát nepomůže, takže musím pěkně po staru odhadovat,
kde se asi tak nacházím, protože ty lesní cesty nějak nesouhlasí
s tou mapou oblasti, kterou jsem si alespoň vyfotil. Po cca 2 h ale
docházím tam, kam jsem potřeboval. K české hranici bohužel
nevede žádná kloudná lesní cesta, takže jdu až k nám pěkně
po silnici. Na hranicích konečně zalézám opět do lesa, ale
Harrachov už je nedaleko. Den zakončuji ZDE nad vynikajícím
segedínem, kde mi dobrou chuť přeje sám létající Pavel, který
zrovna přišel na jedno. Jako jediný host si ale pozornost jistě
zasloužím.
Vzhůru na Čertovu horu
Harrachov
Je z ní dobře vidět na Ještěd
Polsko
Polské cesty, na uni blbnutí jak dělané
Polská příroda
Znáte ze zpravodajských deníků
Den
7. - černá linka, 14,6 km
A
je to tady, poslední den. Alespoň, že je zase pěkně byť docela slušná zima. Plán je dojít až do Jablonce, vlakem do Liberce a BUSem do
Prahy. S nelibostí zjišťuji, že to dnes nebude jen samé klesání
a po pár kilometrech už zase stoupám, a jakože hodně. Po poledni
se stavuji na oběd, kde se nepěkně zdržím a začínám tušit,
že nestíhám. Teprve nyní podrobněji studuji profil posledního
úseku dnešního dne (měl vést po hřebeni toho pohoří ležícího
jihozápadně od Tanvaldu) a vidím, že by mě čekalo další řádné
stoupání, nemluvě o délce zbývající cesty. Nechci si kazit
poslední den nějakým shonem, zvolňuji proto krok, dělám menší
zacházku, aby mi to vyšlo akorát na odjezd vlaku do Liberce, a
končím své pěší putování již v Tanvaldu. Cesta po železnici
do Liberce krátká je, tam sednu na BUS a před sedmou večerní
vcházím do bytu. Putování jest definitivně u konce.
Listí ... ze stromů
Rozhledna Štěpánka ... měli zavřeno
Já se loučím ... a jdu na vlak
Nebýt
těch prvních tří mlhavých dnů, neměla dovolená chybu. Vlastně
mi to ani nevadilo, alespoň to mělo nějaký vývoj a nespálil
jsem si nos. I ten týden byl tak akorát. Ne že bych se snad těšil
do Prahy, ale poslední den jsem začínal cítit bolavá chodidla a
další dny plné chození už by možná nebyly dvakrát příjemné
(nemít s sebou dvoje trekové boty - jedny lehké s měkkou
podrážkou (kdy je zespodu cítit každý kámen, ale při dlouhých
stoupání do kopce činí nulový tlak zezadu na patu, což mě u
těch druhých trápí, jinak jsou super), druhé pořádné (TYTO) -
které jsem dle charakteru denní trasy střídal, došlo by k tomu
asi dříve). O žádném skvělém horském ubytování, kde dávají
lišky dobrou noc, a mohl bych tam jen tak v klidu relaxovat, jsem
nevěděl, takže nezbylo než opustit tento příjemný kraj. I z té
naložené krosny mě záda nebolela tolik, jak jsem se hrozil. Ale
obejít takto hranice ČR, což mě stále láká, bych asi
nedokázal. To by se mnou musel jít nějaký nosič nákladu, abych
si šlapal jen s Camelbakem na zádech a telefonem v kapse:)
Všechny
podobné pochody plánuji díky skvělým turistickým mapám od
Seznamu. V minulosti jsem si musel oblast vytisknout, nyní používám
tu jejich aplikaci v telefonu a kromě mapy samotné i rovnou vidím,
kde na jaké lesní cestičce se právě nacházím, což je prostě
paráda. Dříve jsem se občas zamotal a musel hledat správný směr
jen pomocí starého dobrého GPS loggeru, který mi alespoň
ukazoval, na jakou světovou stranu zrovna jdu. Občas najdu nějakou
tu nepřesnost, kdy je třeba cesta již neprůchozí (to jim to hned
po příchodu domů aktivně sdělím a během pár dnů vidím, že
to skutečně opraví) nebo narazím na dosud nezaznamenanou, ale
jinak klobouk dolů před těmito podklady. Pro tuto dovolenou jsem
poprvé použil i ten jejich batůžek, kdy si člověk pěkně na
velkém monitoru nakliká na všechny odbočky plánované trasy ty
jejich balónky, sesynchronizuje to s aplikací, trasu si poté v
telefonu otevře a už jen jde po vyznačené cestě ... praktická
funkce. Do budoucna by se hodila podpora záznamu ušlé cesty a
možnost si tam již něčí zaznamenanou nahrát a jít podle ní.
Kdyby to náhodou někoho zajímalo, zde je můj záznam celého
pochodu v .kml a .gpx - KLIK.
Ač
jsem se nijak neomezoval a nechával spropitné i za ubytování (tak
mě ty nízké ceny, způsobené ideálním obdobím mezi letní a
zimní sezonou, těšily), stálo mě to se vším všudy 4573,-Kč
(jo, je to na korunu přesně, pečlivě jsem si to zaznamenával,
abych na konci pro zajímavost věděl ... ne nejsem divnej).
Příští
podzim dám asi Šumavu - od severu na jih. Snad tam pojedu jako
turista a ne v rámci mobilizace s puškou v ruce chránit naší
hranici...
Na
závěr nemůže chybět pár živých záběrů z pochodu od začátku
do samého konce.