Forever MLP-100

Kupoval jsem pro někoho tento projektor, několik týdnů ho testoval, tak uvádím některé mé potřehy a dojmy z používání:

Forever MLP-100
Zadní strana
Boční pravá
Boční levá



● Zpracování OK, jen to čelní sklo na regulaci ostření má zcela volný chod, takže pokud máte projektor namířený na strop, začne samo zajíždět zpět do těla:) Musel jsem ovládací kolečko zafixovat izolepou. Druhé slouží k zarovnání stran obrazu, kdyby projektor nemířil kolmo na stěnu, ale to už po celé ploše ostrý obraz nenaladíte.

● Větráček se spustí asi 10 s po zapnutí projektoru, poté již běží konstantní rychlostí. Hlučnost asi jako u notebooku v zátěži – slyšet je dost (naštěstí bez nějakého otravného pazvuku), ale se sluchátkama no problemo.

● Ta budete potřebovat, protože integrovaný repráček (mířící pouze dozadu) je kvality bídné – v nouzi použitelný, ovšem na vyšší hlasitost nepříjemný a na nižší ho zase znateně ruší ventilátor. Ale i ve sluchátkách slyšíte, že se na výstupu zvuku šetřilo – to samé zní po zapojení sluchátek do mobilu či PC znatelně lépe.

● USB sloty jsou hned vedle výstupu teplého vzduchu, takže jsem kovový flash disk musel připojovat přes prodlužku, jinak byl po 10 minutách tak horký, že se na něm dal stěží udržet prst – to by jeho životnosti vskutku neprospělo.

● Vše se dá poměrně jednoduše ovládat dodaným dálkovým ovladačem (přijímač infra signálu je však na zadní straně, takže když si ho jako já položíte na zem při promítání na strop (v této poloze stojí pěkně stabilně), nebude fungovat), ale bezdrátová myš je určitě pohodlnější řešení (hlavně pro zadávání na sw klávesnici a pohybu po časové ose ve videu). V nouzi se pro všechny základní úkony dají využít i tlačítka na horní straně.

● V projektoru běží Android ve verzi 4.4.4, interní paměť má 8 GB (RAM 1 GB), polovina je volná. Je tam předinstalováno spousta aplikací, nejdou odinstalovat, ale u takovéhoto zařízení mi to nijak zvlášť nevadilo (jen tam zbytečně zavazí na ploše mezi těmi vašimi). Bez problémů jsem se připojil na wifi (při dalším spuštění se vždy připojí automaticky), samozřejmě zvládá jen 2,4 GHz, jak už je u levných přístrojů nedobrým zvykem. Videa z youtube (přes 2 nainstalované aplikace – každá má trochu jiné prostředí, ale obě fungují dobře) poté přehrává naprosto bez problémů a bez sekání. Aplikace Stream.cz však takřka nefungovala, pohyb v ní byl hrozně pomalý a po spuštění videa se to vždy seklo a nazdar.

● Pro přehrávání vlastních videí jsem si nainstalovat MX Player a VLC for Android. Poté nebyl problém z připojeného flash disku (zkoušel jsem i externí 2,5“ HDD – fungoval bez obtíží) přehrát takřka cokoliv. I integrovaný přehrávač toho zvládne dost, jen neumí titulky, takže není důvod, proč na vše nepoužívat MX Player. Na strop jsem narazil u těchto parametrů videa – 720p 120 fps, 1080p 60fps. Cokoliv nad tyto hodnoty bylo sekané, zvuk a obraz se již rozcházely = nepoužitelné. 4K se nepřehrálo v žádné variantě, co jsem testoval (ani v žádném přehrávači).

● A teď to hlavní, kvalita samotného obrazu. Berte na vědomí, že jsem člověk, který viděl obraz z projektoru v domácích podmínkách poprvé v životě – zatím jsem měl zkušenost jen s nějakým (obvykle statickým) obrazem někde na přednáškách. A tak říkám, že je fajn. Jistě, vidíte tam při větší úhlopříčce zrno (však má nativní rozlišení 800x480 bodů), ale při sledování mě to nijak nerušilo. Především ale není problém nastavit obraz tak, aby byl pěkně ostrý. Dokonce i v rozích není nijak rozmazaný/s menším jasem. Jen je třeba promítat kolmo na stěnu, jinak obraz nesrovnáte a tím pádem dojde k jeho deformaci. Ano, je vidět, že uprostřed je malinko ostřejší, než na krajích, ale toho si všimnete leda u statického obrazu, kde je např. text, ve videu ne (ani u titulků). Přiložené fotky berte s rezervou – hlavně hrany obrazu. V reálu je to obdélník, takhle se to rozbíhá jen na fotce.

Promítání na strop není problém
Pohled na totéž z postele ... něco pro náročného diváka

● Promítat se dá i ve dne (zatažené žaluzie stačí), ale přeci jen světelný výkon není takový, aby byl člověk s tím co vidí spokojen. Naopak v úplné tmě mě z toho po chvíli začaly bolet oči a musel jsem místnost lehce osvítit, aby to tak nešajnilo (ale já mám dost citlivý zrak, takže...). To můžete pořešit i nastavením parametrů obrazu, ale pak hodně klesne kontrast a není to příliš koukatelné.

● Minimální naměřená vzdálenost od stěny, kdy lze obraz zaostřit, je 90 cm (obraz má v tu chvíli úhlopříčku 28“). Když jsem promítal na strop (viz foto výše, projektor stojí na zemi, klasický panelákový byt), měl obraz velikost 72“. Největší ostrý obraz jsem vytvořil o délce horizontální strany 220 cm (viz foto a video u postele), větší už začínal být rozmazaný.

Největší možný obraz

● Spotřeba se konstantně drží na 48 – 50 W.

● Projektor fungoval po celou dobu bez jakýchkoliv problémů, nepřetržitě jsem ho měl jednou puštěný cca 3h a vše OK. Jediná otravnost je, že když ho pustíte a hned jdete na něco koukat, na pozadí se mezitím stáhne aktualizace nějaké aplikace a následuje zavření přehrávání, aby jste se úspěšnou aktualizaci dozvěděli ... bez toho by se jeden neobešel.

Osobně bych projektor nechtěl. I kdybych měl volnou místnost jen pro takovouto kratochvíli, raději bych tam měl kvalitní televizi, na jejíž obraz se asi žádný projektor nechytá, a seděl u ní v adekvátní vzdálenosti. Třímetrový obraz mi zážitek zase až tak neudělá, to bych spíše řešil nějaké kvalitní ergonomické/pohodlnné posezení. Ale za ty peníze (já kupoval za 2790,- Kč) je to pro chudého či nenáročného diváka toužícího po velkém obrazu asi dobrá volba. Další věci, které jsem nezmínil a zajímaly by vás naleznete možná v TÉTO recenzi jiného majitele.

Na závěr malá ukázka z přehrávání - KLIK. Je to video z YT, které samo o sobě není obrazové kvality kdovíjaké ... což asi není ten nejlepší způsob, jak ukázat kvalitu projektoru, ale já jsem původně ani neměl v plánu sem nějaké video dávat, tak jsem rád alespoň za tohle, co jsem si jen tak zkušebně natočil pro sebe.

Jak jsem šel z Prahy do Rakous

Na jaro 2018 jsem si po roce od poslední výpravy opět naplánoval pochod krajinou českou. Tentokráte ne někam do hor, ale pěkně na jih podél Vltavy až někam na rakouské hranice. Po podrobném prozkoumání vhodných turistických tras jsem to lehce pozměnil na pozdější odklon ku Třeboňsku, kde jsem snad nikdy nebyl, a na závěr přidal ještě několik etap vedoucích až do Budějic. Představa byla to podniknout někdy v průběhu dubna za ideálních teplot v rozmezí 10 – 20 stupňů. Bohužel v první polovině dubna panovala nefalšovaná zima, která se kolem dvacátého změnila takřka v léto a bylo po nadějích. I odložil jsem to celé na podzim a doufal, že se alespoň na týden snese na naši zem babí léto ... no, nemohl jsem učinit lepší rozhodnutí.

Den 1., 23km etapa
10h dopolední pryč, odchod z bytu se blíží a stále nemám potvrzeno, že mě dnes navečer ubytují (všechna ostatní místa v okolí padla). V 10.14 konečně zvoní mobil a já se dozvídám, že mě budou čekat. Sláva, můžu v klidu vyrazit na hlavák, odkud mě vlak zaveze do Davle, kde začne mé putování. OK, takže nadpis trochu kecal, ale všechny trasy Praha<->Davle mám několikrát prochozené tam i zpátky, takže proč to jít znovu a ještě s krosnou na zádech. Je krásně (včera začalo babí léto), jde se mi dobře (aby ne první den), dva týdny pochodu přede mnou, spokojenost maximální. Navečer dorážím do penzionu a začínám obvolávat zítřejší noclehy. Po asi deseti telefonátech zjišťuji, že zítřejší etapa nekončí v posteli, leda pod širákem, což nemohu akceptovat. Je to dané tím, že je pátek, o víkendu má být pěkně, a je buď vše obsazené nebo již po sezoně zavřené. Jsem proto nucen nahradit dvě následující etapy (20 a 25 km) vedoucí po pravé straně Vltavy, jednou po straně levé.

Kolem Sázavy
Nádrž Homole nad Štěchovicemi
Penzion Janata

Den 2., 24km etapa
Ranní mlha a chlad se brzy vytrácí a je na tričko. K obědu mám Manu. Ano tu, kterou jsem si koupil na jaře 2016, měl ji na předchozích dvou výpravách a vzal si s sebou její poslední balení (3 dávky). Šmakuje pořád stejně, dokonce mi tentokrát, prokládaná jako obvykle sušenkou, vyloženě chutná. Ubytování ve srubu Čelina ok (až na ty nejodpornější smažené žampiony, které jsem kdy v životě měl), jen se do druhého pokoje pozdě večer vrací jiný host (který se prý vrátit neměl), naštěstí má vlastní vchodové dveře a ty mezi pokoji se dají uzamknout.


Živohošťský most
Veselý vrch
Srub Čelina

Den 3., 33km etapa
Dobrou snídaní si pan provozní naštěstí napravuje pověst. Dopo zataženo, ale odpoledne je fakt teplo, což se projeví zapařením chodidel a prvním puchýřem, čemuž napomůže několika km cesta po silnici v okolí Kamýka nad Vltavou (po hladkém asfaltu chodím fakt nerad, ale tady to jinudy nešlo). Mizí ve mně druhá dávka Many. V závěru navíc minu jednu odbočku, což zjistím asi po kilometru, a protože se děsně nerad vracím, raději prodlužuji etapu asi o 2 km. Nějak jsem si přitom navíc namohl levý nárt (nechápu proč a jak) a několik následujících dnů mě to především při každím klesání bolí jak čert. Do Solenice přicházím na šestou, ve velikém discopenzionu Kaskáda jsem zcela sám. Apartmán moc pěkný, škoda, že se nikde nevaří, takže mám k večeři, pro podobné situace, rezervní suchary. Večerní procházka po obci ukazuje evidentní sociálně vyloučenou lokalitu. Zítřejší nocleh opět získávám jen tak tak, na všech vytipovaných místech mají zavřeno. Tohle mi od začátku dost komplikovalo život a i překvapilo. Měl jsem za to, že říjen je turisticky ještě nabitý a všude budou normálně fungovat.


Poslední známý snímek Many
Penzion Kaskáda

Den 4., 22km etapa
Z okna pokoje koukám přes silnici na prodejnu Coop, takže si tam ráno po sedmé hned zaběhnu pro sladké pečivo k snídani a řádně se nabouchám. Výstup na orlickou hráz není náročný, jsem tam za chvíli. Ač není dnešní trasa dlouhá ani náročná, přicházím do Kožlí zase až na šestou. Od počátku chodím nějak pomalu, to se musí zlepšit. Pokoj i večerní krmě v pořádku, jen jaksi neteče teplá voda, takže si užiju velmi osvěžující sprchu. Jsem zase jediným hostem, tak se jim možná nechtělo pouštět tamní ohřívací inštrument.

Orlická hráz
Orlík, vody málo
Nejzapavučenější altánek, kde jsem kdy jedl, ale okolí pěkné
Penzion U Nováků

Den 5., 25km etapa
Ráno mlha a pěkná kosa, celkově zatím nejchladnější den, i když odpo zase pěkně. Ničím zajímavý den, ale mně ke spokojenosti stačí, když neprší a jdu si někde v přírodě. Penzion ve Štedroníně už něco pamatuje a u všech servírovacích prací v jídelně musím asistovat (paní provozní chodí o berlích, tak ji v tom přeci nenechám), ale véča i snídaně parádní.

Venkovní akva v Orlíku nad Vltavou
Žďákovský most
Po mnoha letech jsem měl zase Smaženku
Penzion U Vaňáčů
Není nad typické těžké české jídlo pěkně na noc

Den 6., 25km etapa
Pohodová trasa do Písku za stejného počasí, jako včera. Třetí a poslední dávka Many končí v mém žaludku. Už si ji asi nikdy kupovat nebudu, ale svůj účel splnila, to nemůžu říct. Hotel Buly je spíš taková lepší ubytovna pro lidi z východu, ale jinak nemám výhrad.


Řeka Lomnice

I nějakou tu kulturu jsem cestou navštívil
Písek
Hotel Buly

Den 7., 31km etapa
Od rána azuro, vydrápal jsem se na rozhlednu Jarník, poté následovala dlouhá cesta do Týna nad Vltavou. Šlo se převázně po lesních asfaltkách, takže pohoda klídek, ale nožky bolavé. Pokoj u sv. Kateřiny už něco pamatuje, ale pizzu na pokoj vám ubytovatelé taky všude nedonesou – zde ano, mají pizzerii.

Písek z rozhledny Jarník

To je On, všech elektrospotřebičů šampion
Penzion U Svaté Kateřiny

Den 8., 33km etapa
A znovu celý den krásně. Dnes je plán trochu jiný – pěšky do Hluboké nad Vltavou, chytnout v 18.35 vlak do Veselí nad Lužnicí, kde budu 2 dny nocovat na tom samém místě. Nebylo to v plánu, jenže jsem den předtím zjistil, že v sobotu v Třeboni nejsem schopen uzmout jediný volný pokoj kvůli výlovu Rožmberka. Jak se později ukázalo, byl jsem za to nakonec rád. Do penzionu jsem dorazil skoro v osm večer, ale za odměnu mě čekal parádní nový apartmán za tři kila/noc ... a já tu měl zrovna strávit noci dvě. Člověk občas nechápe, jak rozdílně se dá za podobné peníze bydlet. Kdyby po mně chtěli 2x tolik, bral bych to jako naprosto odpovídající částku.

Nějaké hádě ráno se vyhřívající
Cesta do Hluboké nad Vltavou
Krásný snímek zámku Hluboká
Penzion Veronika

Den 9., kilometry nepočítány
Když už jsem měl tu kliku, že se zrovna v době mé přítomnosti konal tradiční výlov Rožmberka, který jsem v TV viděl nesčetněkrát, nešlo se samozřejmě nezúčastnit. Ranním vlakem jsem se nechal odvézt na nejbližší zastávku k rybníku a pak už to bylo jen pár km pěškobusem. Po této cestě lemované popojíždějícími auty a zástupy lidu bylo evidentní, že to bude naprostý blázinec. A taky, že jó, především fronty u stánků se žrádlem. Ale bylo fajn se tam projít, vidět to na vlastní voči, dát si vynikající rybí polévku a smaženého kapra, a po cca 4h jet s frgály k snídani nazpět.

Cirkus u Rožmberka
Centrum všeho dění

Den 10., 34km etapa
Tohle byla nejdelší a nejnáročnější etapa. Vlastně nevím proč, den předtím jsem mohl nachodit max. 10 km, bylo pěkně (leč podél těch velkých rybníků foukalo jak na horách) a šlo se celou dobu po rovině, přesto jsem měl úplně dřevěné nohy. Navíc se mi na pravém chodidle hned pod prsty začal tvořit pod tou silnou kůží puchýř, který mě o několik dní později málem poslal předčasně vlakem dom. Takže jsem do Třeboně dorazil jako úplná mátoha.




Penzion Chocholoušek

Den 11., 29km etapa
Pochod do Chlumu u Třeboně pěkný, pajdám si mezi rybníky, je chladněji než včera, ale zase nefouká. Ubytování pěkné, v rodinném domku, a jako sympatický chlapec dostávám od paní domácí jako pozornost pár kostek koláče.




Ubytování Střádalová

Den 12., 31km etapa
Chodidlo bolí čím dál víc, trochu se těch dnešních 30 km obávám, pan Ibalgin ale plní své životní poslání. Ráno je parádně – jen pár stupňů, bez mlh, ale je zřejmé, že odpo bude pažák a taky že ano. Cesta do Českých Velenic uběhne jako nic a já překročím hranice do Rakouska – hlavní cíl výpravy splněn. Po chvilce v zahraničí se vracím domů do pár set metrů vzdáleného hotelu Konsul. Krátce po ubytování, když chci začít obtelefonovávat možné zítřejší noclehy, ozve se z koupelny hlasitá rána. Jdu tam a vidím, že se ze stěny uvolnila taková ta porcelánová ochrana/ozdoba žárovky a rozptýlila se po celé podlaze. Byla na závit, takže bych to viděl na nějakého dementního vtipálka, který má ve zvyku to povolit na poslední milimetřík, kdy to ještě drží a ono to časem prostě spadne. Paní recepční však celou věc během pár minut vyřešila, ale asi jsem vypadal jako dost divoký host. Puchýř na noze (byť prořízlý) se začal zvětšovat a zabíjet čím dál více kůže, takže jsem se ho jal konečně celý odstřihnout a obnažit tkáň pod ním. Večer už jsem nemohl pořádně ani došlápnout, cesta na záchod byla utrpení. Představa zítřejších 27 km se mi začínala zdát jako holý nesmysl. I začal jsem se smiřovat s tím, že ráno možná budu muset na vlak a do Prahy.

Rybník Hejtman - Chlum u Třeboně

Hranice dosažena
Hotel Konsul

Den 13., 27km etapa
Ráno jsem se vzbudil, bolest byla přesně o 71 % méně intenzivnější než předcházejícího večera a já věděl, že to půjde. Pro jistotu jsem ale ráno vyrazil do nechutně vzdálené lékárny, kde jsem si koupil nějakou dezinfekční/hojivou mast (a docházející náplast), abych nechytl nějakou infekci a trochu zmírnil chozením opět zvyšující se bolest. Patly matly plus Ibalgin zabraly, takže jsem to za nekončícího slunečného počasí v pohodě dopajdal do Hojné vody.

V lese se na mě najednou vyřítila... ok, tak ne ... nějaký statek
Fakt se s tím blbě chodí, navíc se to tam nedá pořádně zalepit

Penzion Pod Kaštany

Den 14., 25km etapa
Snídaně zde patřila k jedněm z nejlepších, takže jsem byl tím správným způsobem naladěn na dnešní pochod. Ranní výstup na Kraví horu a stejnojmennou rozhlednu jsem bohužel musel v rámci šetření chodidla vypustit, přesto to byla moc pěkná etapa po lesích a loukách. Kaplické ubytko bylo po Konsulu druhé nejdražší (715,-Kč, avšak se snídaní), ale možná to nejhezčí. Já na tohle moc nedám, ale mají to tam fakt pěkné.

Hojná Voda



Ubytování Kap Café

Den 15., 27km etapa
Původní plán na tento den byl: skončit v Českém Krumlově, přespat, ráno jet kousek vlakem, šlapat nějakých 15 km na okraj Českých Budějovic, vlakem do centra, BUSem do Prahy. Když jsem den předtím zjistil, že z Krumlova jezdí přímá autobusová linka do Prahy, rozhodl jsem se ušetřit balík za spaní v Krumlově, vypustit nezajímavou poslední krátkou etapu, a jet navečer rovnou do hlavního města. Poslední den byl první, kdy sluníčko ani nevykouklo, dopo byla hutná mlha, odpo poměrně chladno. Ale cesta ubíhala dobře, protože noha už se začínala hojit. V Krumlově jsem byl po čtvrté, řádně si ho prochodil (ale jo, pěkné to tam mají) a v 19.05 vyrazil na 3h cestu do Práglu. BUS, stejně jako celé město, byl z cca 70 % obsazen asiaty. O půl jedenácté jsem byl doma a tím skončilo letošní putování.



Večerní Český Krumlov
Poslední snímek výpravy

Jako obvykle pár slov na závěr. Celkem to bylo 389 měřených km ve 14 etapách. Dopředu jsem měl tradičně v aplikaci mapy.cz připravené trasy, kterých jsem se až na občasné drobné (na začátku velké) změny držel. Po návratu jsem si pomocí toho jejich měření znovu každou etapu přeměřil přesně podle finálního průchodu, což dalo výsledné číslo. Cenově to vyšlo podobně jako předchozí výpravy, tentokráte na 9243,-Kč. Váhu krosny jsem dostal asi nejníže, záda na tom byla celkem dobře, zbytečně jsem nakonec táhnul jen svojí superbundu, kterou jsem měl na sobě posledně skoro pořád a pláštěnku, ale kdo mohl tušit, že za celou dobu nespadne z nebe ani kapka a budu většinu dní jen v tričku. O takovém počasí se mi ani nezdálo. Boty jsem měl stejné, jako na předchozích dvou výpravách, jen jsem si je koupil znovu a v jiné barvě (jak jsem ostatně prorokoval posledně). Na žádné hrůzné bydlení jsem tentokrát nenarazil, většina byla spíše nadprůměrných s cenou nejčastěji mezi 400 – 500 Kč. Až na ta několik dnů bolavá chodidla, což mi ale ani tak nekazilo potěšení z chůze, mi to zase vyšlo podle plánu a maximálně jsem si to užil. Po týdnu jsem sice začal mít pocit, že to asi nedám, že jsem to s těmi denními porcemi km přehnal a že už nikdy nic podobného nepodniknu, ale to mě ještě v průběhu pochodu přešlo a už zase začínám přemýšlet o jaru ... třeba jen na týden.

Trasa pochodu, 14 etap, 389 km