Nitro Circus 2012 v Praze

Asi před dvěma týdny jsem se poprvé doslechl o jakémsi Nitro Circus (seriálu). Hned jsem si stáhl obě série a začal koukat … líbí, jak jinak:) No a tuto sobotu jsem čirou náhodou narazil na internetu na soutěž o lístky na NC show, která se měla za dva dny konat v Praze. Nelenil jsem, využil všech svých stopadesát mejlů (když se uvádí jen správná odpověď bez dalších údajů, tak proč se trochu nezvýhodnit, že), a soutěže se zúčastnil. No a vyšlo to. Když jsem navíc při komunikaci s nimi zmínil, že se pro lístek budu muset berlit, vyšli mi vstříc, a poslali ho kurýrem až na můj práh. Taková ochota, jako by člověk ani nebyl v Česku (kam nás ovšem opět vrací moje vychcanost).

Vstupenka
Před rokem jsem byl na FMX Gladiators, takže jsem věděl, co mám asi tak očekávat, a přesně to jsem také dostal. Bylo to hodně podobné, protože více než polovinu programu tvořily motorky, které předváděly víceméně to samé, co na FMX. Zde to ovšem bylo zpestřené o lidi na kolech, bruslích, tříkolkách, koloběžce, lyžích a všemožném harampádí, ke kterému přidělali kola. No a na co šáhli, to se jim podařilo. Tvrdší pád byl jen jeden, jinak všechny hlavní triky večera dopadly úspěšně, takže ani nezdržovalo odklízení těl. Chvíli před každým z nich vždy pouštěli, jak to před pár dny vypadalo ve Vídni, a tam se snad všichni rozsekali:) Ještě, že jsou na rozdíl ode mě tak odolní, a mohli v Praze zase vystupovat.

Samotná show trvala cca od 19:20 do 21:40 s otravnou dvacetiminutovou přestávkou uprostřed (jak já nenávidím přestávky, zvláště pak takhle dlouhé). Dost triků se opakovalo, ale šlo to jedno za druhým, takže nuda nebyla, a některé byly fakt parádní – především borec na takové té malinké koloběžce, který navíc vše ustál. Jestli to stojí za ten litr až dva, co stály vstupenky? Asi ano. Osobně bych tam jako platící zákazník nešel, ale chápu, že spousta lidí má prostě ráda tu atmosféru. Já na ní moc nedám a takovéhle věci si lépe vychutnám na záznamu, kde vše dobře vidím a ještě si můžu udělat pohodlí, kterému se v O2 Aréně na obyčejných místech opravdu nedostává. Sedačky jsou jak pro trpaslíky, takže podpírají jen malou část těla a člověk si nemůže ani malinko natáhnout nohy. Alespoň, že jsem seděl až úplně nahoře, v samotné předposlední řadě, takže vidět bylo krásně na všechno. Akce to tak byla podařená, jen mi tam chyběla nějaká ta jednokolka:)

Na závěr přidávám pár fotek a videí, nad nimiž zaplesá srdce nejednoho příznivce kvalitní podívané:)

Rozmazanec v akci

Ženská za volantem:


Zapálený vozíčkář, který už nemá co ztratit:


Tři otočky na kole:


Hlavní pád večera:


Double backflip na motorce:


Berličky sledují cvrkot při bourání scény



Western Digital Elements 1TB

Za poslední léta se mi doma nahromadily tyto externí pevné disky

Tři (nedo)Stateční
Začnu – li zleva, nejstarším je cca 7 let starý obyčejný interní 80GB Seagate, pro který jsem koupil externí box. Brzy ale přestal stačit, ceny externích kousků začaly klesat, a tak jsem si do dvou let pořídil uprostřed stojící 3.5“ WD 250GB. Když se zaplnil i ten, a začínalo mě otravovat zdržování se s připojováním externího napájení ntb stylu (tlustý kabel – zdroj – tenký kabel) při každém použití disku, koupil jsem si na začátku roku 2010 konečně něco praktického – 500GB, 2.5“ Samsung. Dohromady však disky nedají nijak zvlášť vysokou kapacitu (všechny stále bez problému fungují), takže až na unikátní data (vlastní fotky, videa a dokumenty), která mám shodně jako zálohu na všech, jsou ostatní věci (především tuna seriálů – moje hlavní flákačská zábava) rozmístěny všude možně, což je dost nepraktické. Taky mi pomalu už opět začínalo docházet místo, ale nebýt toho zranění, asi bych to ještě nějakou dobu vůbec neřešil. Jenže jak mám teď čas a můžu lozit po netu, náhodou jsem narazil na, v nadpise uvedený, exterňák, který mi hned padl do oka. No a když jsem pomyslel na všechny ty volné dny, které by se daly využít k pomalému (USB na mém noťasu dají max. 12MB/s, ale častěji se to ustálí kolem usmolených 8MB/s) překopírování veškerých dat na nový prostor, nemohl jsem nákupu odolat.

Balení

Díky gumovým nožkám v rozích neklouže po stole
Indikační dioda a zdířka USB 3.0
Disk jsem koupil za 2246,-Kč u CZC. Jako takový ničím nepřekvapí, klasická „dva-a-půlka“, jen je obzvláště tlustý (19mm), oproti mému Samsungu zhruba o půl centimetru. V kapse u kalhot ho ale nosit nehodlám, takže mi je to jedno. Bohužel se na jeho návrhu podílel nějaký lesklofil, takže místo toho, aby byl celý matný, má boční strany, za které ho budete brát, z lesklého plastu. Pěkně to vypadá akorát při vybalení, pak už vidíte jen otisky prstů či drobné částečky prachu při pokusu otisky setřít, případně obojí. Jasně, člověk to dále neřeší, ale jsou to prostě kreténi:)

Kabel měří 47cm
Disk je od výrobce naformátován na NTFS a nenajdete na něm vůbec nic (jen nějaký ten skrytý/systémový soubor). Za chodu slyšíte pouze tiché šumění ploten (u Samsungu neslyším ani to, ale tomu možná nahrává ten kožený obal), cvakání hlaviček, což bývá otravnější, naštěstí vůbec. Indikační dioda má bílou barvu a svítí jako čert. Když je disk v klidu, neustále svítí, při práci bliká, a když se disk přepne do úsporného režimu (po dlouhých 40 minutách, staré WD i Samsung to zabalí již po deseti, což mi přijde jako rozumnější), blikne asi každé 2s. Po hodinovém kopírování souborů se disk (resp. obal) lehce zahřál (po 2h teplota vzrostla minimálně), jakmile jsem ho nechal v klidu, rychle vychladl.

Dioda svítí, disk leží a běží
Jak už jsem psal, moje USB dosahují rychlostí mrzkých, takže si ani nemohu vychutnat rychlost nabízenou díky podpoře USB 3.0, stejně jako uvést nějaký údaj, ale v tom vám milerád poslouží pan Vyhledávač. A je to prostě USB 3.0 klasika, takže to celkem šlape. Já to holt ocením až s příchodem nového compu, což snad bude ještě nějakou dobu trvat, protože jsem si na tu svojí šunku, za těch již brzy 7 let, dost zvyknul. Víc už toho k této, poměrně jednoduché věcičce, nenapíšu. Beztak mi jde u těchto článků spíše o živé fotky daného zařízení, protože sám mám rád, když to takto lidé dělají a já nejsem odkázán jen na ty, často zkreslující, oficiální.

2.5" vs. 3.5"

Co zavinila vypadlá čočka

V sobotu bylo přímo nádherně, takže jsem samozřejmě musel jít jezdit. Vše šlo jako po másle, dokonce i paní Skála se pode mnou chovala vzorně,

Ještě netuší, co ho zanedlouho čeká
ovšem jen do doby, než jsem dorazil k Letné. Jedu si takhle po chodníku, mrknu (tak jako již tisíckrát toho dne, prý je to celkem běžné) a najednou mi z jednoho oka vypadne kontaktní čočka. To se mi za těch cca 8 let co je nepravidelně nosím, snad nikdy nestalo. No nic, naštěstí se nějak odrazila a skončila ve slunečních brýlích. Pokusil jsem se jí tedy znovu si nasadit. Jenže když se vám taková čočka slepí a vy na operaci s ní máte akorát holé ruce, vede to k bídnému výsledku. Ještě se mi jí ani nepodařilo rozlepit a už byla nepěkně ošmataná. To bych ještě nějak přežil, ale pak mi spadla do trávy. Sice jsem jí našel, jenže to byla tráva hned vedle chodníku, kam každej plivne, hned vedle ležel vajgl atd., což bylo trochu moc i na mě, takže jsem jí raději ponechal svému osudu. Kdybych věděl, co bude následovat, tak bych ji z té země snad i zvednul. Nu vydal jsem se dál na cestu a brzy zjistil, že takhle zbytek plánované trasy neujedu. Když na jedno oko vidíte ostře a na druhé rozmazaně, docela to narušuje orientaci v prostoru, což nevadí při chůzi, ale na uni, pokud nechcete jet jen po rovných površích, což je pak jízda o ničem, je to dost nepříjemné. S nelibostí jsem se tedy vzdal sobotního cíle cesty a zamířil na metro.

Dostal jsem se zpět na Letnou a po cestě narazil na takový šikovný vyvýšený obrubník. I když se mi to před očima trochu motalo, nemohl jsem odolat a bez rozmýšlení na něj vjel. Pak už to připomínalo již dříve popisovanou událost z jara 2010 - sletěl jsem, šlápl na okraj, noha se mi svezla a já vnější stranou chodila narazil na zem. V ten okamžik jsem slyšel zvuk, jako když zlomíte suchou větev, takže mi bylo jasné, že je to prdeli. Je pravda, že to tentokrát nebylo z takové výšky a taková bolest jako tehdy, takže jsem si říkal, že jsem se možná jen přeslechl a nic se mi nestalo, ale sám jsem tomu příliš nevěřil. Při běžné chůzi to trochu bolelo, takže jsem raději naskočil na uni a jel dál. Protože se mi nechtělo na metru přestupovat, nejel jsem na to nejbližší, ale ujel ještě asi kilometr přes Letnou až na Vltavskou. Po cestě se mi povedlo nespadnout, takže nožka byla alespoň relativně v klidu. Když jsem přišel domů a sundal ponožku, uviděl jsem přesně tu samou bouli na tom samém místě, jako tenkrát. Jediný rozdíl byl v tom, že nyní šlo o druhou nohu:)

Boule nad zlomeninou
To mě těší, protože selský rozum mi říká, že zlomit si dvakrát to samé místo asi není moc dobrá věc. Teď si holky aspoň nebudou mít co vyčítat. Ale to předbíhám. Navečer jsem se na tu nohu už nemohl ani postavit, ale jelikož ráno to bylo celkem dobré (sice celé chodidlo nateklé, ale nepříliš bolavé), pořád jsem věřil, že to tentokrát dobře dopadne.

Nedopadlo... Rentgen ukázal, že mám opět zlomenou pátou nártní kost a prasklina byla dokonce ještě delší, než tenkrát. Když jsem se zeptal, jestli bych mohl snímek v el. podobě získat pro sebe, bylo mi řečeno, že mi ho (teda byly dva) za 150Kč! vypálí na CD. Na to jsem se jim vyfláknul, protože pálit v dnešní době dva obrázky na CD a chtít za to takovou cenu mi přijde jako zlodějina. Jako by to člověku nemohli za pade nahrát na třeba flešku případně poslat na mejl.

Takže jsem teď v pracovní neschopnosti a berlím se po bytě. Jsem rád, že můžu být doma, a mít nohu většinu dne v klidu ve vodorovné poloze a ne se hrabat denodenně do práce a riskovat, že s ní cestou nebo v práci pod stolem do něčeho praštím. Za dva týdny mě čeká další rentgen, kde mi řeknou, jestli to srůstá tak, jak má. Strašnou radost mám ale z toho, když si čtu zápisky, jak tenkrát probíhalo léčení pravé nohy. Po 8 týdnech jsem se ještě nemohl odrazit od špičky, takže chůze o ničem, a teprve po 26 týdnech už mě to vůbec nebolelo, ale noha stále ještě nevypadala, jako ta zdravá (stále byla lehce nateklá). To by ale tentokrát mohlo být lepší. Kost mám sice zlomenou, ale chodidlo jsem si řekl bych nezkroutil tak brutálně, jako tehdy, takže ty měkké části by se snad mohly vzpamatovat rychleji. Kupodivu jsem ani jednou neměl nejmenší problém s kotníkem, který si tu událost musel také užít. Aspoň že ty mám tak odolné.

Podzim ... barví se koruny stromů i moje noha.
Zimní sezóna je tedy z větší části ztracená - jak prkno, tak uni, což mě fakt štve. Tehdá jsem poprvé vyrazil po zhruba 4,5 měsících, což by teď vycházelo na začátek března. No nechám se překvapit, snad nějaký sníh tuto zimu ještě při sportu okusím.

P.S. To není trest boží za ten nejapný žertík z minula, to vám potvrdí pět z pěti ateistů;) Prostě jen mé zdravé Já a jednokolka nejde dohromady. Sice nevím, čím to je, protože u žádné jiné činnosti jsem se nikdy vážněji nezranil, ale od dalšího ježdění mě to nemůže odradit, protože jednokolka je prostě super věc:)

Z cest 007

Krátce po posledním článku mi při autonehodě zemřeli oba rodiče, takže mi nebylo moc do psaní. Ale když se mi koncem září narodil první potomek, vlilo mi to novou krev do žil, a zase to tu trochu ožije (alespoň něco). Přidávám fotky ze dvou posledních vyjížděk – první dvě jsou z Prokopského údolí (ten den jsem se konečně přehoupl přes hranici 30km denního nájezdu, sice jen o 1 km, ale aspoň něco), zbylé tři z jihu Prahy (jel jsem ze samého severu a dojel až téměř k Hostivařské přehradě – a zase to bylo jen 27km).

Vpravo Prokopské údolí
Vlevo Děvín
I v Praze se člověk může projet po poli

Tak se pozná nej období v roce

P.S. Nikdo neumřel ani se nenarodil. Jenom jsem v srpnu nejezdil, páč bylo hnusně teplo, a moje další výlety mimo Prahu a některé zářijové unijízdy nebyly natolik zajímavé, abych o nich psal
:) Ale teď už mohu říci, že se mi konečně podařilo absolvovat celou letní sezónu včetně babího léta, na což jsem se vždy tak těšil, leč nikdy mi to kvůli zraněním nebylo umožněno okusit. V následujících týdnech se možná ještě nějaký ten pseudobabí víkend objeví a pak vzhůru do vyprázdněných chladných podzimně – zimních ulic…

Lomy u Karlštejna

Před rovnými devíti lety jsme byli s pár kamarády několik dnů stanovat ve Velké Americe. Vzhledem k předpovědi horkého víkendu (což se potvrdilo) jsem si dal tentokrát pohov od jednokolky a vyrazil se tam, i s vidinou příjemného osvěžení, zase podívat. Zvažoval jsem to absolvovat na uni, ale při lezení do lomu by mi dost překážela, takže jsem jí nechal doma.

Cesta z Prahy do zastávky Karlštejn byla rychlá (cca 40 minut, žádné zpoždění) a příjemná (poprvé jsem jel nějakým novějším, klimatizovaným, poloprázdným vlakem). Odtamtud jsem šlapal pohodovou chůzí po nepříliš frekventované silnici, chráněn před slunečním žárem korunami stromů, k Velké Americe asi 80 minut. Prošel jsem kolem hradu,

Karlštejn

a dorazil k Velké Americe. Ta je celá obšancovaná ocelovým lanem s upozorněním, že se za něj, tedy i dolů, nesmí, ale to typického Čecha jaksi vůbec nezajímá:) Když jsem se odpoledne vracel domů, tak už tam byli i policajti, ale zřejmě jen organizovali dopravu na přilehlé silnici, která se proměnila v parkoviště.

Cesta do Ameriky dlouhá je - asi 7km

Nejdříve jsem vyrazil omrknout zbylé lomy, na které jsme se tenkrát podívat nebyli. Mexiko je hned vedle, vyhlídka pěkná, dolů se dá dostat buď tunelem z Velké Ameriky (možná) nebo z té zarostlé protější strany, ale kdo by tam, do těch mokřadů, lezl.

Mexiko


Měl jsem půjčený mobil, abych mohl natočit alespoň trochu koukatelná videa. Foukal však neustále vítr, takže zvuk nestál za nic, a jelikož jsem v YT editoru nenašel volbu odstranit zvukovou stopu, tak jsem tam alespoň přiřadil něco nerušivého.

K Malé Americe už je to trochu dál, ale žlutě značená cesta vás tam bez problémů dovede. K vodě se dostanete po dosti prudkém svahu a můžete se koupat.

Malá Amerika


Ovšem plochy na ležení jsou zřejmě suchou nohou nepřístupné, takže je třeba k nim doplavat. Tomuto lákadlu jsem odolal a vydal se zpět k hlavnímu cíli dne.

Nejdřív několik srovnávacích fotek roku 2003 a toho současného. Foceno stejným foťákem:)

Velká Amerika 2003
Velká Amerika 2012

Od silnice 2003
Od silnice 2012

Oáza klidu 2003 - vpravo naše 3 stany
Koupaliště 2012

2003 - Stará přístupová cesta s kamarádem v akci
2012 - Nové přístupové cesty s lany, červený křížek
označuje, kde se kámoš tenkrát nacházel

Nejhorší úsek je hned na začátku, a má za následek, že u vody nenarazíte na žádná stará tlustá těla:) Není to však žádná hrůza, vždyť předemnou tam slézal asi 8 letý kluk a zhruba pětatřicetiletá, lehce oplácaná, mamina. Ale pokud je někdo nešika, tak bych se pádu ani příliš nedivil...

První přístupová cesta, tudy jsem lezl dolů
Druhá přístupová cesta, tudy jsem lezl nahoru
Vlevo nahoře třetí - pro ty, kteří nevěří lanům:)


Potom už jen sestupujete po cestě podél stěny k vodě, a blaženě se usmíváte při pohledu na toto:






Cesta končí na té špici vpravo. Na druhou stranu je nutné překonat asi 120cm hluboký brod, a poté máte přístupný celý zbytek lomu.





Voda byla příjemně studená a ze shora mě nikdo nezasáhl kamenem (a že tam létají skoro pořád - jde o nepsané pravidlo - každý si může dolů hodit jeden kámen a i když někoho zasáhne, tak nemůže být trestně stíhán ... alespoň tak to říkal strážce pokladu v jeskyni nad jezerem), takže to byla v tom pařáku zvláště vydařená koupačka. Jen těch lidí tam bylo trošku moc, odhadem min. stovka, o množství psů nemluvě. Cestou zpět jsem ještě chvíli filmoval v očekávání nějakého zvláště vydařeného pádu,


ale protože lidi jsou zlí a nechtějí nikomu cizímu udělat radost, tak z toho bylo akorát další nudné video:) Poté jsem ještě udělal pár posledních fotek,





a štrádoval si to na vlak. Cesta zpět je skoro pořád mírně z kopce, takže za 65 minut jsem stál na peronu, kam přijel asi po minutě vlak, a já nabral směr Praha hlavní nádraží.

Lenovo IdeaCentre C320

Po těžko uvěřitelných dvanácti letech nepřetržité služby jsem konečně poslal na zasloužený odpočinek svůj vůbec první počítač (leč zůstal ve skříni jako záložní), a koupil rodičům, za jejich péči a lásku, nový. Původně jsem chtěl koupit, vzhledem k tomu neskutečnému výběru modelů, nějaký notebook, jenže ty dnešní patnáctky jsou díky těm širokoúhlým displejům hrozně prťavé (nízké) a sedmnáctky na tom nejsou o moc lépe. Přesto jsem si ale jednu vyhlédl (Lenovo G770) a šel si jí do lenováckého obchodu v Harfě prohlédnout na vlastní oči, abych nekoupil zajíce v pytli. Dobře jsem udělal. Na obrázcích totiž tento nb vypadá docela pěkně, ovšem na živo mi, zřejmě vzhledem k nevyužitím velkým plastovým plochám, připadal jako maketa z vietnamské tržnice. Prostě hnus a i kdyby to rodičům náhodou nevadilo, já bych se na to při každém příjezdu domů dívat nechtěl. Už jsem chtěl odejít zklamaný z toho, že jediný v úvahu přicházející nb se ukázal jako nepoužitelný, když jsem zahlédl zajímavě vypadající (vzhledem i velikostí obrazovky) all-in-one (AIO). Když jsem navíc uviděl ceny začínající pod 10k, rychle jsem zapomněl na nějaký nb, jehož hlavní přednost - mobilitu - by rodiče pravděpodobně stejně nikdy nevyužili, a začal vybírat vhodnou konfiguraci. Původně jsem chtěl jednu z levnějších verzí za tuším 11777Kč. Jenže ta se v tu dobu ukázala jako nedostupná a tak jsem přihodil necelou tisícovku a vybral vlastně plně vybavený model, jen ne s těmi nejvýkonnějšími komponenty, za 12666Kč. Volba obchodu padla na TSBohemia. Nikdy jsem u nich nic nekupoval, jenže v tu dobu to byl jediný obchod, kde to měli skladem s možností osobního odběru v Praze.

Zvolená konfigurace (57303645):
- multidotekový 20“ displej (1600x900, lesklý)
- Intel Pentium G630 (dvoujádro, 2,7 GHz)
- Intel HD Graphics 2000
- 4GB RAM
- Seagate 500GB, 7200rpm
- WiFi 802.11bgn, integrovaný DVB-T tuner
- Windows 7 Home Premium SP1 64bit

Bedýnka ...
... a její obsah
Příslušenství - na přiloženém médiu jsou jen ovladače, ten bílý kablík má
konce jack<->jack (samci) a nevím, proč ho tam přibalují

Bytelná krabice i polstrování AIO samotného, v ní vše pěkně uspořádáno. Klávesnice je pohodlná, trochu hlučnější, nepříjemné je jen Fn na místě Ctrl a ne klasické uspořádání bloku kláves nad šipkami. Myš by mohla být větší a ne tolik po stranách vybraná, zdá se pak příliš úzká, kolečko je naopak velice příjemné – neklouzavý povrch a zřetelné krokování, nedá se klopit na strany, jen mačkat. Obě periferie mají zbytečně dlouhé kabely, zapomněl jsem je změřit, ale viděl bych to kolem 150cm. Zdroj má 120W, větší rozměry, ale to je v tomto případě zcela jedno.

Klávesnice
Myš a zdroj

Samotný design AIO si musí každý posoudit sám, mně se moc líbí - jednoduchý, žádné designové šaškárny. Co se mi samozřejmě nelíbí vůbec, je lesklá povrchová úprava. U displeje je to kvůli dotykové úpravě věc očekávaná (což neomlouvá lesklé panely u nedotykových konfigurací), ale u toho zbytku je to otravná klasika – je na tom vidět všechen prach, otisky a odlesky. Alespoň že spodní pás reproduktorů a masivní kovová noha jsou pěkně matné. Monitor se dá slušně zaklonit a lehce předklonit – na čumění z postele na film mi to v pohodě stačilo. Nastavování jde pěkně ztuha, takže poloha drží.

Lesklý displej v akci
Max. zaklonění
Max. předklonění

Na přední straně dole vlevo je mechanické zapínací/vypínací tlačítko (také lze nastavit, aby fungovalo jako uspávací a možná ještě nějak jinak), které při zapnutí neustále bíle svítí (ve tmě trošku moc) a při režimu spánku bliká. Vedle jsou tři diody – činnost HDD, Wi-Fi a signalizace vypnutého monitoru. Na druhé straně pak další čtyři mechanická tlačítka – přepínač nastavování jasu monitoru/změny hlasitosti, dvě nastavovací tlačítka a vypnutí/zapnutí monitoru. Pokud začnete rovnou mačkat ta nastavovací tlačítka, regulujete rovnou jas displeje. Na klávesnici zase můžete pomocí těch úzkých tlačítek nad numerickým blokem jednoduše zvyšovat/snižovat hlasitost repráčků nebo je zcela ztišit. Ty jsou celkem ok, jen si musíte vypnout nějaké to vylepšení zvuku. To způsobilo takové huhlání mluveného slova, že jsem jen kulil oči a naštěstí mě brzy trklo, že to není tragickou kvalitou HW, ale nějakým SW „vylepšením“.

Odtud to fouká

Na horní straně je výdech chlazení. To je sice slyšitelné, ale jen si tak šumí, takže ho člověk brzy vůbec nevnímá. Já na tom během toho cca dvoutýdenního testování nestihl dělat dlouhodobě nic náročného, takže se větrák ani pořádně nerozběhl, ale když se PC probudí ze spánku, větrák se rozjede vždy na pár sekund naplno a to už je takový malý vysavač. Na jedné straně je dále čtečka paměťových karet, dvě USB 2.0 (3.0 bohužel není žádné) a zdířky na sluchátka a externí mikrofon, na druhé už jen optická mechanika. Nad displejem mikrofon (vyzkoušen při pokecu přes Skype - čistý zvuk, dobrá citlivost) a web kamera se zřejmě VGA rozlišením, takže obraz docela hrubý, ale koukatelný – není rozmazaný atd.

Levá strana
Pravá strana

Vzadu už jsou jen, bohužel těsně u sebe namačkaná, zbylá čtyři USB, ethernet, napájení a v mém případě i anténní vstup. No a také přístup k pamětem a HDD.


Po prvním zapnutí jsem během chvilky dokončil instalaci přeinstalovaného systému a mile mě překvapilo, že jsem tam nenašel tunu otravného balastu. Jediné, co na mě ihned vyskočilo, byl klasicky dodávaný McAfee antivirus, který šel ovšem bez problémů odinstalovat a byl od něj pokoj. Pak tam samozřejmě máte spoustu prográmků od Lenova na správu počítače či her pro dotykové ovládání, ale to zabírá dohromady pár set MB, max. nějaký ten GB, a neběží to na pozadí, takže to není nic hrozného. Já jsem si akorát hned na začátku rozdělil pomocí Partition Wizard Home Edition 7.5 (doporučuji, je to FW, šlo to jako po másle a za cca 20 minut bylo hotovo) disk na systém a data (mimoto tam máte ještě nějaké dva skryté oddíly – jeden má 200MB, druhý 25GB a tam je záloha systému pro případnou obnovu – momentálně má jediná záloha, protože jsem nikde nenašel možnost si vypálit systém pro obnovu na DVD) a šel aktualizovat systém. Zde se objevil první a jediný problém. V průběhu aktualizace se náhle vypnul monitor. Na tom mi nepřišlo nic tak divného, jenže se potom už nezapnul. Podle neaktivity HDD jsem poznal, že aktualizace už je hotová a tak jsem komp vypnul. Po zapnutí se displej sice rozsvítil, jenže jakmile najely Windows, tak vždy zase automaticky zhasl a bylo vymalováno. Takže jsem musel použít zatím jediný bod obnovy před první aktualizací systému a bylo vše OK. Poté jsem ze všech aktualizací vyřadit tu pro grafický adaptér (nebo co přesně to bylo) a už se to neopakovalo. PC od té doby šlape jak hodinky, jen se někdy po zapnutí nastaví jas displeje na max. hodnotu (oči vypalující … naopak ta nejnižší by se ve tmě hodila ještě o trochu nižší, ale já mám v tomto směru hodně citlivé oči, takže většina asi bude spokojena), ačkoli byl předtím snížený. Objevuje se to náhodně a já měl příliš málo času na zjištění příčiny. Buď to časem napraví další aktualizace nebo zkusím zase nainstalovat tu, kterou jsem zakázal a uvidím, co to udělá. V biosu se pro běžného uživatele nedá nastavit nic užitečného, ani třeba přemapování Fn/Ctrl, vypnutí/zapnutí napájení USB portů i při vypnutém PC atd.

AIO putoval později ještě jednou do krabice,
proto je bohužel focen s tou hnusnou ochrannou folií

Žádné výkonnostní testy jsem provést nestihl, takže v tomto směru nemůžu sloužit, ale zkušení to odhadnou podle použitých komponent a pro BFU je podstatné, že ten počítač stačí na všechno (kromě náročnějších her). Jinak byla to moje první zkušenost se Sedmičkami a navíc 64 bitovou verzí. Potěšilo mě, že i staré programy, které používám na svých 32bit XP, jsem tam všechny bez problémů rozchodil a jen v jednom případě musel použít ten režim kompatibility. Spotřeba se dle mého zásuvkového měřiče při nejnižším podsvícení displeje (které je, pokud vám do místnosti nejsvítí slunce, normálně použitelné) a nulové činnosti drží na 31W, při puštěném videu běžné „DivX kvality“ je to 37W, a při brouzdání většinou nepřekročíte 50W.

Oba displeje jsou na max., vpravo můj starý dobrý 15" HP nx6125

Displej má příjemné barvy – nepřišly mi ani studené, ani nějak „přebarvičkované“, prostě koukatelné. Rastr je díky nižšímu rozlišení trochu hrubší, ale to mým rodičům vyhovuje a stejně tak budou spokojeni ti, kteří jsou zvyklí na ještě něco horšího, třeba z levných notebooků. Pozorovací úhly nejsou nic moc, prostě klasické TN-ko, ale jak je vidět z přiložených fotek, mohlo by být i hůř:)

Zespodu
Ze shora
Ze strany

Dotykové ovládání je řešeno pomocí infrapaprsků na stranách displeje, což je patrné z toho, jak moc je zanořený do panelu a jak dochází k reakci již cca 1-2mm nad samotným displejem, pokud se k němu přiblížíte pomalu a včas zastavíte prst či jakýkoli jiný předmět. Funguje, a to je tak jediné, co o něm můžu říct, protože jsem ho vůbec nepoužíval. Vlastně mi dobře posloužilo akorát při koukání na videa z postele, kdy jsem měl klávesnici a myš vzadu na stole a při potřebě spustit něco dalšího jsem to snadno vyřešil dotykem – tady mi došlo, že se to fakt může někdy hodit i v praktickém životě.

Ke sledování televize můžete použít Windows Media Center. Je to dělané pro blbé, takže vás to snadno provede naladěním kanálů a v nepříliš bohatém menu si chování a prostředí programu nastavíte alespoň trochu k obrazu svému. Sledovat Tv můžete buď na celé obrazovce, nebo přepnout do libovolně velkého okna a mít ho někde v rohu obrazovky. Vedle klasického nahrávání pořadů je na pozadí vždy připraven time-shifting, takže stačí na ovladači zmáčknout pause a už vám živé vysílání stojí a čeká, až se uráčíte ho znovu pustit a pokračovat v koukání. Jak dlouho vydrží na pozadí náhrávat vysílání do zásoby, než se začnou první minuty přemazávat, si nastavíte v menu zvolením max. velikosti vytvořeného souboru. Dálkové ovládání je použitelné, většina tlačítek je ale spojených do jedné řady, což ztěžuje orientaci po slepu, navíc jsou na sebe docela dost nahňácaná a jejich stisk je takový podivně gumový a nejistý. Také napájení dvěma plochými bateriemi není zrovna praktické, ale pokud vydrží několik let, tak to vem čert.

Ovladač

Vzhledem k faktu, že posledních 6 let jedu na stejném noťasu, který je mým jediným PC, a tudíž neznám nic lepšího (nic moc komp v práci nepočítám) byl jsem tímto AIO vskutku nadšen a vůbec bych se nezlobil mít ho na stálo. Notebook mi 99,8% času beztak leží na stole a vozím si ho s sebou akorát, když jedu k rodičům. Až přestane fungovat a já si budu muset koupit něco nového, budu hodně zvažovat, zda si nekoupit také něco takového.