Tento
článek jsem měl v plánu vytvořit až na samém sklonku roku, leč
člověk míní a jednokolka mění. Ale nepředbíhejme.
Letošní
uni jízdy jsem zahájil hned zkraje, a to již 6. ledna, kdy v Praze
po několika zcela marných zimám napadla kvalitní sněhová
pokrývka. Zařádil jsem konečně zase na sněhu a dokonale tak
vypucoval starou dobrou 24" (která od toho dne neopustila sklep
... jo, stydím se). Následovaly další a další (a delší)
jízdy, vše bylo úžasné a skvělé.
Sezóna začíná, 24" zpět v akci
První
mráček se objevil někdy v červenci, kdy jsem závěrem etapy
zaslechl podivné křupání/praskání/cvakání (pro ten zvuk
nenalézám to pravé slovo) odněkud ze středu jednokolky. Při
dalších jízdách se to zhoršovalo - na začátku nic, po nějaké
době slabě a koncem (a především, když jsem šlapal do kopce)
vyjížďky už to cvakalo jak divé. Dráty jsem vyloučil hned - na
ty jsem za celé 3 roky nemusel sáhnout a žádný se neuvolnil.
Kliky jsem také ani jednou nesundal a dotáhnout nešla ani jedna,
prostě sedí jak přibité. Vypadalo to tak buď na náboj nebo
ložiska, na kterých sedí rám - co z toho vyluzovalo ten pazvuk
jsem nebyl schopen určit. Jelikož výměna náboje je ta dražší
a nepříjemnější operace (z důvodu nového vypletení kola - ani
nevím, zda se dají znovu použít dráty nebo je nutné též
koupit nové), risknul jsem to a pořídil nová ložiska (od QU-AX,
jaká mám na 24"). Stará byla však tak "zažraná"
do středu, že jsem je nedokázal sundat a vymlátil je odtamtud
kladivem až jeden ochotný cykloservisman pomocí dlouhého silného
drátu provlečeného skrz výplet/náboj. Po nasazení nových a
následné tiché zkušební jízdě se ukázalo, že šlo o zdroj
rušivých zvuků - sláva. Na první pohled ovšem starým ložiskům
nic není. Při otáčení sice zřetelně "šumí", ale že
by měla vůli či v nich rachotila nějaká rozpadlá kulička, to
ne. Časté mytí zabahněné jednokolky tekoucí vodou a nulová
"olejová" údržba z mé strany jim ovšem jistě moc
neprospěla a možná způsobila závadu. Nicméně problém byl vyřešen a v polovině října
jsem byl připraven natočit do konce roku ještě nějakou tu
stovečku. Jenže...
1.
listopadu bylo krásně, ba přímo nádherně. I vyrazil jsem do
pražských ulic, parků, lesíků.
Sezóna končí, půlhodina do neštěstí
Krátce
po poledni jsem se ocitl na okraji Letné, majíc v úmyslu valit ku
Hradu a dolů k Vltavě. Jako obvykle jsem koukal, na co všechno by
se dalo najet a potrápit centrum rovnováhy. Bohužel mi padl do oka
šikovný vyvýšený úzký obrubníček,
na
který se nedalo najet, bylo nutné vyskočit a trefit se na něj. A
pak už to šlo ráz naráz - nějak jsem se netrefil, jednokolka mi
zmizela pod zadkem, nožky zamířily raketovou rychlostí k zemi. Na
tom není nic neobvyklého, tohle jednokolkař zažije stokrát za
rok. Jenže já měl již potřetí tu smůlu, že jsem přední
nohou dopadl přesně na okraj zmíněného obrubníku, po kterém se
mi noha svezla, pootočila na vnější stranu a celou váhu těla
znovu absorvovala 5. nártní kost. Intenzivní 2s bolest mi dala
vzpomenout na doby minulé, takže mi bylo ihned jasné, co se stalo.
Po chvilce bědování a marné snahy vrátit čas, jsem naskočil do
sedla a zamířil k nejbližší stanici metra. Cestou metrem jsem
sebou málem švihnul, protože to nějak přišlo k sobě, přestal
jsem slyšet ve sluchátkách puštěný podcast a i zrak se mi
částečně vytratil, ale ustál jsem to, dojel domů, popadl staré
dobré berle a odpajdal na pohotovost. Tam jsem se po zhlédnutí
rentgenového snímku ujistil, že jsem to opět posral a čeká mě
mnoho vskutku otravných týdnů kripl-života.
Kosti mé, jsou bílé
Nejhorší
na tom je (bude), že za rok čekám opět příchod bodavé bolesti
v koleni postižené nohy. Stalo se tak po první zlomenině (ta samá
kost, jen o kousíček níže), po druhé zlomenině (na levé noze)
a můžu jen doufat, že to teď nebude ještě horší (nebo to byla
v obou případech jen úžasná náhoda a tentokráte budu i za rok
OK). Mrzí mě to o to víc, že letos jsem byl už konečně zcela
fit, nemusel se na uni nijak omezovat a po několika letech nebyl
problém jezdit delší vzdálenosti. V tuto chvíli mě těší
alespoň fakt, že to prasklo v té silnější části kosti, tudíž
bych mohl být fit dříve. Minulé dva případy totiž znamenaly
odlomení těch koncových "bobků", což je vyloženě na
pytel, protože je na ně při chůzi a udržování rovnováhy
kladen značný tlak (o těsných botách ani nemluvě), takže pokud
chcete, aby dobře a rychle srostly, nesmíte na chodilo vůbec
šlapat. Proto jsem se belhal o berlích min. 7 týdnů, a jak je ze
snímku vidět, mělo to smysl - obě kosti vypadají jako nové. Nyní jsem začal chodit alespoň po bytě bez berlí již třetí den a mohl se lehce odrážet
od vnitřní strany chodidla, aniž bych cítil intenzivní bolest
jako tehdy. Od špičky se ale asi neodrazím ještě hodně dlouho.
I
přes to šlo o jednu z nejlepších unisezón, ve které jsem
natočil 574 km a přinesla i můj osobní rekord v rámci jednoho
dne - rovných 50 km v sedle. Oproti některým venkovským jezdcům
křižujícím na 36" strojích Evropu jsou to hodnoty poněkud
bídné, leč není všem dnům konec. Na jaro 2017 jsem zvažoval
koupi tohoto stroje:
Nimbus 'Oracle' 32"
Delší
cesty by na ní ubíhaly lépe, než na 29", není tak obrovská
jako 36" (o což mi jde jak kvůli skladování v bytě, tak pro
ovladatelnost na horších cestách) a výrobce již konečně přešel
na uchycení třmenu kotoučové brzdy na navářce. Zranění a
obava z následků z něj plynoucích ale odsouvá můj záměr
minimálně na rok 2018.
Toť
pro rok 2016 vše a nejpozději v březnu 2017 v pražských ulicích
v sedle jednokolky na viděnou;)
Mám-li
možnost jíst normální potraviny/suroviny, nemám potřebu
experimentovat s podobnými "dobrotami", i kdyby to mělo
sloužit jen jako doplněk stravy. Na TOMTO podniku se však klasicky
stravovat nešlo, proto jsem využil existence takovéhoto zdroje
energie a ZDE objednal MANU.
Přišlo
mi zbytečné připlácet za tu jejich "cyklolahev" s
odměrkou (zvlášť když jsem si v diskuzi přečetl tolik nářků,
že se to sype všude kolem) a za 1400,-Kč objednal základní várku
- 7 pytlů, tedy 21 dávek. Za pár dnů přivezl kurýr megakrabici
(ve které byla níže vyfocená menší krabice) a já mohl druhý
den se třemi pytli (9 jídel) vyrazit na Šumavu.
Balení
A jeho obsah
Skladování
a přípravu jsem vyřešil jednoduše. Koupil jsem litrovou a
půllitrovou PETku
- důležité bylo, aby měly širší hrdlo pro snadnější
vsypávání prášku přes zakroucený trychtýř z papíru. Novébalení
jsem poté vždy rozstřihl, 2/3 prášku nasypal do malé PETky (až
po víčko, takže se mi všechny tři dávky od oka dobře odměřovaly) a
zbylou třetinu do velké pro aktuální den. Stačilo přidat vodu,
třetinu obsahu mini-lahvičky s olejem, protřepat a nechat uležet.
Jedno balení MANY - 1/3 v přípravě, 2/3 uskladněny po stranách
Nyní
k tomu, co asi zajímá každého nejvíc - jak to chutná. Tím, že
jsem psaní neustále odkládal a od posledního pití MANY uběhly
dobré dva měsíce, nedokážu si její šmak už vybavit natolik,
abych začal skládat
složité chuťové vzorce:) Ale co si vzpomínám, můj první dojem
byl, že je to něco jako oříšková müsli kaše s mlékem.
To zní docela dobře, že? Jenže ono to má takový ocásek, díky
kterému je to takové trochu divné a bránilo
mi to v tom, abych si na MANĚ pochutnal.
Později jsem si vzpomněl, že to chutná skoro stejně, jako
"mléčná krupice z mlékárny kunín". Takže pokud vás
ta chuť před koupí opravdu zajímá, kupte hned zde pod textem
uvedený výrobek a budete mít poměrně
dobrou představu, do čeho jdete
- jen to bude méně sladké a s prazvláštní příchutí;)
I
skupenství odpovídá
-
podobně hustou jsem si MANU od druhého dne dělal.
První
dávku jsem totiž udělal trochu řidší - odhadem něco přes 6 dl
vody, takže to bylo dosti tekuté, bylo toho tedy i více, navíc
jsem to dal na jedno posezení a málem jsem hodil šavli - tak moc
mi to už na konci nechutnalo. Od druhého dne jsem dával vody méně
- cca 0,5 l - z MANY se stala pomalu tekoucí kaše (aby šla ještě
pít z lahve) a začala mi i docela chutnat (navíc jsem ji už
nevypil celou, ale nadvakrát s odstupem hodiny
... no a hlad je samozřejmě vždy ten největší pomocník pro zisk
kladného hodnocení zkoušené krmě).
Je ovšem třeba nějakou dobu počkat, protože ihned po přípravě,
i když dáte vody málo, je materiál velmi řídký. Já si to
připravil vždy ráno a měl ji až k obědu, kdy krásně zhoustla,
takže ani nevím, zda měla podobnou konzistenci za 20 minut, nebo
až třeba po hodině. Každopádně pokud by vám nechutnala ihned
po přípravě, doporučuji počkat až "uzraje".
Aby
ty obědy byly o trochu chutnější, vždy jsem MANOU něco málo
zapíjel - v prvních dnech to byla suchá vánočka (to mi
chutnalo), pak jsem zkusil suchý rohlík (ten mi k tomu nesednul
vůbec) a ve zbylých dnech to byla vždy malá sušenka - i to
stačilo, aby člověk alespoň něco kousal a měl lepší pocit i
chuť, než když pije jen samotnou MANU. Nasycen jsem se
cítil méně, než kdybych měl klasický oběd, ale je asi logické,
že pocitově se kaše projeví jinak, než když v žaludku leží
brambory a maso. Energii pro pochod jsem však nepostrádal, což je
to hlavní.
A neměl jsem též žádné žaludeční obtíže, z čehož jsem
měl také trochu obavy.
Můj typický oběd - v tomto složení mi to i docela chutnalo
MANA
mě nezklamala (protože dobře posloužila konkrétnímu účelu,
pro který byla zakoupena), ale ani nijak nenadchla. Osobně ji beru
jako dobrý nouzový (či přinejlepším doplňkový) pokrm, jinak
nemám důvod pro její užívání. Především chuťově je v
základním provedení jen snesitelná (jinak posuzovat nelze ...
samozřejmě, dají se vymyslet všelijaké zlepšováky, ale potom
ztrácí to kouzlo, proč si ji člověk kupuje - aby měl kompletní,
údajně "lahodný" nápoj, který dodá tělu vše, co
potřebuje), což je trochu málo na to, abych ji dobrovolně jedl v
situaci, kdy si mohu dát běžné jídlo, na kterém si pochutnám
(a že to může být třeba houska s máslem, šunkou a sýrem - ta
je, málo platné, proti MANĚ hotový chuťový zázrak - byť s
menším množstvím energie (což v
reálu nejsem
schopen poznat) a zřejmě více nezdravými látkami). Pokud bych se
chtěl stravovat nějak echt zdravě, raději bych si jídelníček
poskládal z vybraných rádoby zdravých a kvalitních potravin, než
pil MANU. A pokud bych ji měl užívat pravidelně, tak max. jednou
denně (v takovém případě bych asi volil večeři, kdy mívám
hlad i choutky nejmenší), protože si prostě nedovedu představit,
že bych ji měl k snídani, obědu i večeři - to by mi během
několika dnů
notně klesla radost ze života.
Jak jsem koukal, nyní
je již v prodeji nějaká nová varianta, která má trochu
jiné dávkování a zřejmě i chuť, ale velké rozdíly v tom asi
nebudou. Nevím, zda je to možné, ale osobně bych do budoucna
nejvíce ocenil (kdybych ji ještě někdy kupoval - mám zbylé
čtyři pytle, tak snad pro ně v roční spotřební lhůtě najdu
upotřebení ... doma si je rozhodně míchat nebudu), kdyby ten olej
v samostatných lahvičkách (které jsou mimochodem naštěstí
plastové, takže nehrozí rozbití) dokázali odbourat a učinit
součástí prášku, protože je to jen další krám navíc -
prášek a voda, tak si představuji maximální množství
ingrediencí pro přípravu podobné pochutiny. Připravit zkušebně jednu
dávku bez oleje jsem si netroufl - co kdyby to bylo ještě
hnusnější, já zůstal o hladu a pokazilo mi to den:)
6h
ranní, vstávám, balím, tentokráte v poklidu (aby ne, když jsem
si na to nechal 3 h) odcházím na BUS do Plzně ●
v Plzni dávám první a poslední teplý oběd této výpravy, od
zítra bude už jen MANA ●
valím vlakem do Klatov, je nechutné teplo ●
z klatovského vlakáče na autobusák je to jen pár set metrů, za
chvíli už jedu BUSem do Nýrska ●
v penzionu Pod Mezí chtějí za noc 8 stovek, jdu dál ●
sportovní hala Nýrsko žije, ovšem správce nikde, ani telefon
nebere ●
v penzionu Kohout mě prý vezmou, super a je to jen kousek ●
platím 450Kč, snídani neberu - dojím zbytek zásob, ubytování
pěkné ●
16h pryč, ale je hezky, nemusím táhnout krosnu, zajdu ještě k
vodní nádrži Nýrsko, alespoň trochu otestuji nové boty ●
po 4,5 km cesty stojím na hrázi, ty mraky se mi nelíbí ... a proč
vydávají takový dunivý zvuk?! ●
bouřka jako kráva, ale já už jsem 20 minut na pokoji, muhehe ●
pravá pata trochu bolí, zítra budu lepit, jinak se boty zdají ok
- není nad to mít v rámci úspory hmotnosti jen jedny a ještě k
tomu vyzkoušené jen na pár km v Praze ●
wifi nejede, vyzkouším tedy poprvé za rok a půl od koupě
chytrého telefonu mobilní data, ráno jsem si koupil 200MB ●
po půl hodině to vzdávám, na NET se nejde připojit, nevím, co
je špatně ... že já to nezprovoznil doma, když jsem měl k
dispozici PC s NETem
Nýrsko
v. n. Nýrsko
Penzion Kohout
Den
2., našlapáno 32 km, nastoupáno 1050 m
To
se nám od včerejška pěkně ochladilo a dokonce ani neprší ●
míchám první MANU, vypadá to poživatelně ●
po osmé odcházím, velké putování začíná ●
asi 4 následující hodiny jen stoupám ●
jé zbytky sněhu, to mě těší ●
jde se obědvat, suchá vánočka zapíjená MANOU docela ujde ●
dojídám a mám pocit, že vrhnu ... tohle že mám jíst po zbytek
dovolené?! ●
Černé jezero dosaženo, mimo žebrající páreček kachen ani noha
●
následné prudké stoupání rovným průsekem v lese od jezera je
snad to nejhorší z celého putování ●
vrchol Špičáku dobyt - rozhledna je sice zavřená, ale když už
jsem zde, navíc zcela sám, přece mě nezastaví snadno
přeskočitelná branka ●
pěknej výhled ●
Čertovo jezero - co tu zas dělají ty dvě kachny?? ●
17h, Železná Ruda, proč je ubytování U Krále Šumavy tak
vybydlené a po domě běhají samé vietnamské děti? ●
restaurace hotelu Slávie vypadá slušně, sociálka je společná,
ale co, beru pokoj za 440Kč i se snídaní ●
kam jsem to vlezl, tohle snad od začátku devadesátek nikdo
nerekonstruoval ... od teď už do starých ubytoven nepolezu ●
alespoň, že tu skoro nikdo není a nemusím bojovat o umývárku ●
sakra nikde v okolí žádná wifi, alespoň ty mejly a zítřejší
počasí bych rád omrknul ●
večeře v hotelu vynikající, nálada stoupá, teď už to tu nějak
zvládnu
Vodopád Bílá strž
Černé jezero
Přelétavé žebravé kachny
V dáli Velký Javor, pod ním Čertovo jezero
Hotel Slávie
Den
3., našlapáno 20 km, nastoupáno 546 m
Teprve
půl sedmé a já už nemůžu spát, snídaně je až v osm, co budu
dělat? ha, zavolám operátorovi a pořeším ten mobilní NET ●
sláva, už to jede, a z Německa se valí déšť ●
snídaně bohatá, Slávie si napravuje pověst ●
po hodině chůze začíná pršet, dnes už to bez pláštěnky
nepůjde ●
super, je natolik objemná, že si můžu na zádech nechat krosnu a
nemusím spoléhat na její obsah zabalený do igelitek ●
jezero Laka, pěkné, obědvám a dnes mi MANA s vánočkou chutná -
udělal jsem ji znatelně hustší, sotva teče, ale o to je lepší,
takhle si ji budu dělat ●
objevuje se další sníh ... začíná být všude a na cestě jsou
ho ještě desítky cm ... přestávám se z něj radovat ●
půl čtvrté a já už jsem v Prášilech ●
penzion Škarda je zavřený, ale majitel na drátě prý pošle
svoji spojku ●
platím 500Kč i se snídaní, ubytování pěkné, v domě je zima,
ale zatopí mi ●
po dobré večeři v hostinci u Michala se vracím a hádám, že
lehce teplé topení mi asi pokoj nevytopí ●
i stalo se, jak prorokoval, dvě deky to jistí, mimo postel klepu
kosu, ale pořád příjemnější, než tropy
Jezero Laka
Tady bych uvítal i ty blbé běžky
Zklamalo mě, že nešly otáčet stránky
Penzion Škarda
Den
4., našlapáno 18 km, nastoupáno 447 m
Snídaně
teda bída, rohlíky hnusné, a proč se mnou ten starý pán sedí v
jídelně, když nejí a jen tak kouká? ●
počasí vypadá nadějně, vzhůru k Poledníku ●
že já se podíval do mapy až po kilometrovém stoupání, vždyť
jdu úplně jinudy! no nic, Prášilské jezero neuvidím, když nic
jiného, jde ta moje špatná cesta přímo k Poledníku ●
rozhledna samozřejmě zavřená, ale nikde ani živáčka, nesmutním
tedy ●
začíná předlouhé klesání do Modravy ... že by zase snížek
na cestě? ●
blbej mokrej sníh, jdu po něm už stovky metrů, dnes už se bořím,
cítím mokro v botách ●
v Modravě to nějak žije, ubytování Dřevák vypadá nově a mělo
by být levné, zkusím ●
295Kč za noc? beru, pokoj prostý, leč vyhovující, sociálka na
chodbě, ale náleží jen mému pokoji ●
udělalo se azuro, jdu se projít do vesnice ●
restaurace Arnika je zavřená, sakra, a já si chtěl na zítra
domluvit snídani, mířím do U všech kukaček na véču
Rozhledna Poledník
Fotopoint poprvé
Výhled z hajzlu v ubytování Dřevák - nikdy nezapomeneme
Den
5., našlapáno 24 km, nastoupáno 443 m
K
snídani malá sušenka s banánem, no co, nemusím furt žrát jak
prokoplej ●
před odchodem začíná poprchávat, dnes to hlásí na celý den ●
nekecali, a horší se to ●
vyhlídka na pramen Vltavy - vždyť tu není nic vidět! ●
samotný pramen nic zajímavého, ale alespoň není vyschlý, jako
loni na podzim pramen Labe ●
cesta do Polky mezi lesy a lukami tuze hezká je, škoda, že furt
prší ●
penzion Polka, jediné ubytování široko daleko, snad mě vezmou ●
ubytování není problém, ale je neděle, nebyl jsem očekáván a
možná se pro mě nenajde žádné jídlo ... nezájem, hlavně, že
už budu v suchu ●
550Kč, pokoj moc pěkný, nakonec bude teplá večeře i snídaně,
jupí ●
po večeři následuje 2h kulturní program pro mě a jediný další
ubytovaný páreček o cestě pana domácího do Santiaga de
Compostela
Fotopoint podruhé - zachycen největší marast putování
Pramen Vltavy
Kousek před Polkou
Penzion Polka
Den
6., našlapáno 20 km, nastoupáno 664 m
Snídaně
mňamózní, domácí chleba, včera večer pečený, povedený ●
sakra, leje jak z konve ●
cože? domácí jede teď ráno do Kubovy Hutě? a vezme mě? paráda!
●
jsem tam, cíl je jasný, najít takhle po ránu bydlení, odlehčit
maximálně krosnu a vyrazit na Boubín ●
penzion Pek - o jednoho člověka nemáte zájem? no jak myslíte ●
U Zdichynců - tváří je rozmrzele, ale prý když nic neseženu,
můžu přijít ●
penzion Pod Boubínem - rekonstruujeme, smůla ●
Hotel Kuba - s recepční si padáme do oka, klábosíme při čekání
na pokoj, zůstávám ●
610Kč s večeří, snídaní a bazénem ... neberte to - pokoj sice
už něco pamatuje, ale ujde ●
přestává pršet, čas vyrazit do Boubína ●
stoupání prudké, leč poměrně krátké, zanedlouho stojím pod
rozhlednou ●
ha, je otevřená, pro mlhu beztak nic neuvidím, ale kdo by odolal ●
procházím boubínským pralesem, od běžného lesa se zas tolik
neliší, jen těch tlejících stromů je tu trochu víc ●
velkým okruhem po jedné z vrstevnic kolem kopce se vracím do
vesnice ●
do večeře daleko, zkusím ten bazén, beztak to bude nějaká větší
vana ●
ale podívejme se, ono se tam dá i plavat ... a mám ho jen pro sebe
●
hlavní jídlo na večeři nic moc, polévka to zachraňuje
Tímto schodištěm začíná Boubín
Boubínská vyhlídka stála ten den za to
Boubínské jezírko
Prales
Bazén v hotelu Kuba
Pokoj tamtéž
Den
7., našlapáno 31 km, nastoupáno 585 m
Bufet
k snídani, tak to mám rád, přijímám nadbytečné množství
kalorií ●
první ráno, kdy svítí slunce - to se bude hodit, pláštěnka se
včera začala rozpadat ●
dnes mě po cestě nečeká nic extra zajímavého, ale mně stačí
i ten klid a příroda ... a že neprší ●
Strážný je nezvykle pěkná vesnice ... než člověk doputuje k
blízkosti hlavní silnice s trhovci a bordely ●
konečně ve Stožci, dnes to bylo dlouhé, zkusím penzion U
Mauritzů ●
750Kč? stavení je plné dětí na škole v přírodě a dnes večer
mají navíc diskotéku? no dobře, když je v ceně večeře i
snídaně ●
ubytování pěkné, už se těším na véču ●
polévka slaná, rizoto poněkud bahnité a bez chuti, zákusek
takový nějaký okoralý, okurkový salát raději ne ... no teda
moc jste se nevycajchnovali ●
půl jedenácté, smradi konečně přestali řvát a rámusit
Památník Železné opony v Novém Údolí
Penzion U Mauritzů
Den
8., našlapáno 25 km, nastoupáno 337 m
Snídaně
mi šmakuje jen o trochu víc, než večeře, už abych byl na cestě
- do dnešního cíle se obzvláště těším ●
poprvé střetávám Schwarzenberský plavební kanál ●
po kilometru ho opouštím, následuje dlouhé stoupání k Plešnému
jezeru ●
pěkné, asi nejhezčí z těch, která jsem na Šumavě navštívil
... ideální čas na tekutý obídek ●
od Plešného už jen klesám ●
v 16h jsem v Nové Peci, penzion Alma vypadá nějak prázdně a taky
že je, ale prý mě ubytují a i snídani udělají ... v koupelně
to nějak divně smrdí, ale jinak pokoj OK, za 450Kč dobrý ●
vyrážím k vodě na stará místa - jezdil jsem sem v dětství na
rybářské tábory, tak si to musím všechno projít ●
je nádherně, na našem oblíbeném nudlovitém výběžku, kde vždy
chytala půlka tábora, sedám do trávy a dobrou půlhodinu užívám
naprostého klídku ... tam bych mohl za takových podmínek sedět
každý den ●
no nic, nemůžu tady zůstat věčně, vracím se zpět do vesnice a
zalézám do hotelu Marlin na večeři ●
štiku mi pingl nenápadně rozmluví a doporučuje candáta ●
ale jo, dobrej byl, ještě si dám po té zdravé večeři nezdravou
palačinku a vracím se do Almy
Schwarzkanál - horní portál tunelu
Plešné jezero
Fotopoint potřetí
Vpravo se poprvé objevuje Lipno
Naše staré rybářské stanoviště - nejlepší místo z celého pochodu
Penzion Alma
Den
9., našlapáno 32 km, nastoupáno 487 m
Snídaně
bohatá a chutná, až sem někdy zase pojedu na ryby, vím, kde se
ubytovat ●
dnes by to mělo být dlouhé, ale víceméně po rovině ●
v sámošce kupuji pečivo k večeři - bude třeba vykompenzovat
předpokládanou cenu ubytka ●
za hodinu jsem u kanálu, čeká mě podél něj dobrých 20 km ●
není ta cesta mírně do kopce? GPS logger mi dává za pravdu,
přitom kanál je podél pořád ve stejné výšce a voda teče mým
směrem ... to byli borci ti stavitelé ●
kanál je místy zrekonstruován, místy se rozpadá a někde je to
vyloženě obyčejný hliněný příkop ... v Rakousku to bude
určitě lepší a jeho stav jako za starých časů ●
jáj Rakušáci, vy ignoranti, to jste nemohli dát do kupy alespoň
nějakou část kanálu?! vždyť z něj po celé délce zbyl akorát
více či méně zarostlý příkop bez vody ... už abych byl zase u
nás ●
dnes je vskutku nepěkné teplo, začínají se mi pařit chodidla ●
opouštím kanál a stoupám ke Svatému Tomáši ●
co mě to pořád škrábe a pálí zespodu na noze za prsty? né,
první puchýř ●
v hogo fogo hotelu Svatý Tomáš chtějí vážně 1200Kč za noc,
co nadělám, do Přední Výtoně už se mi vážně nechce ●
no ubytování je to vskutku pěkné, hlavně koupelna velká jako
samotný pokoj, ale wifi jde/nejde a nemám tu ani mobilní signál ●
cpu rohlíky s pár přílohami, které jsem si odnesl z předchozích
snídaní ●
obloha je jasná, zítra bude úplněk, takže toho využívám a po
setmění jdu na blízký Vítkův Hrádek ●
moc toho nevidím, ale kdy se člověk projde lesem na plného svitu
Luny ... navíc na kopci chytám signál a můžu na NET
Kostel sv. Tomáše
Hotel Svatý Tomáš
Den
10., našlapáno 22 km, nastoupáno 468 m
Ranní
bufet za ty prachy žádný zázrak, ale vajíčka mi kuchtík
umíchal dobrá ●
čeká mě poslední, nepříliš dlouhá, etapa ... nebýt toho
zatraceně bolestivého puchýře, šlo by se věru příjemně ●
do Výtoně jen klesám, poté naposledy stoupám do lesů ●
prudce klesám z Medvědí hory a jsem na hrázi Lipna ●
procházím Lipno nad Vltavou, všude samé apartmány, hotelů
poskrovnu ●
první ještě nezahájil sezonu, druhý v mapě zobrazený v realitě
vůbec není, ve třetím chtějí 1400Kč ●
přicházím k jedné z posledních vytipovaných možností, hotelu
Slunečná louka ●
recepční mě chvíli napíná, prý mají plno, ale naštěstí to
dopadá - 790Kč, se snídaní, ubytování asi druhé nejlepší po
sv. Tomáši ●
příliš se nezdržuji a mířím ke zdejší lesní atrakci, která
je hned nad sjezdovkou, vedle které hotel stojí ●
po půl hodině začínám stoupat Stezkou korunami stromů ●
fajn procházka nahoru, povedená vyhlídka, tobogán poněkud
drncavý ●
náhodou si všímám půjčovny terénních koloběžek, to jsem si
chtěl už nějakou dobu vyzkoušet, navíc nemusím dolů pěšky ●
cesta dolů se klikatí po vrstevnicích kopce, vede po nudné
asfaltce, což ovšem člověku nezabrání vlítnout do lesa ●
předávám kolobrndu na parkovišti pod sjezdovkou ... nebylo to
nezábavné, o koloběžce jsem uvažoval už loni v létě, když
jsem nemohl šlapat na uni ●
usedám k večeři v hotelové restauraci a těším se, jak si dám
nějaké ty knedlíky ●
oni je vůbec nenabízejí! znechuceně objednávám pizzu, kterou už
jsem neměl ani nepamatuju ●
sakra, ta je velká .. a dobrá ... žeru ji skoro hodinu, mám dost
●
před spaním hledám navazující spoje a plánuji co
nejefektivnější cestu do Prahy
Lipno kousek nad hrází
Vyústění stezky korunami stromů
Pohled na Lipno z vrcholu stezky
Nemůže chybět čtvercová fotka žrádla
Hotel Slunečná Louka
Den
11.
Ráno
si užívám nejlepší bufet celého putování, získávám
energetické množství, jak se později ukazuje, na celý den ●
opouštím hotel necelou hodinu před odjezdem vlaku, pomalu podél
pobřeží se vracím k hrázi ●
dozvídám se o výluce, do Rybníka se pojede starým smradlavým
BUSem ●
z Rybníka do Budějovic už fištím prázdným moderním vlakem ●
mám skoro hodinu, trochu se courám Budějovicema ●
5 minut před odjezdem BUSu do Prahy běhám kolem toho jejich
baráku, kde má být údajně autobusák a marně hledám nějaké
autobusy ●
jo oni jsou na střeše! je toto možné toto!? ●
celou cestu je mi špatně od žaludku, ty houpavé žluté autobusy
mi nějak nesvědčí ●
přicházím domů, lehčí o 8677Kč, mise splněna
Záznam trasy - 9 etap, 224 km
A
já myslel, že když to napíšu takhle v bodech, bude to stručné
a krátké, no nic. Každopádně hlavní cíl - přejít celou
Šumavu ... 224 měřených km - byl splněn, což je základ. Navíc
jsem si to maximálně užil, což nebylo dopředu zdaleka jisté.
Když jsem v září 2014 pochodoval v oblasti Lužických a
Jizerských hor, měl jsem po 5 dnech napuchlé kotníky, jak kdybych
šlápl do vosího hnízda. Loni na podzim v Krkonoších jsem 7. den
už měl dost, chodila citelně bolela. Nyní mě čekalo 9 dní
pochodu v kuse, s krosnou s veškerou výbavou na zádech (ta mě
občas, v oblasti mezi lopatkami, bolela, ale celkově to šlo ...
podařil se mi i výběr toho nejnutnějšího, nakonec jsem vůbec
nevyužil akorát kraťasy, funkční triko s dlouhým rukávem, x-té
náhradní ponožky a powerbanku) a jedním párem nových bot. Mé
pořádné pohory jsem si nevzal ze dvou důvodů - nemůžu v nich
chodit každý den, protože tlačí určitým způsobem zezadu na
patu (ta zadní stěna je nějaká moc tvrdá) a po pár dnech ta celá
oblast (či spíše kost samotná) začne nepříjemně bolet, a v rámci maximální úspory
hmotnosti nákladu jsem si je kvůli značné váze ani náhodou
nemohl přibalit jako náhradní na střídačku. Koupil jsem proto
asi týden před začátkem (jednak jsem to klasicky odkládal,
druhak jsem vyrazil neplánovaně dřív) v Deichmannu TENTO model.
Měl jsem v plánu koupit něco rádoby vhodnějšího na takový
podnik, ale v těchto nic moc vypadajících botách se mi již v prodejně šlo tak pohodlně, že jsem je nemohl nevzít. A dobře
jsem udělal - po výpravě vypadají jako nové. Člověk by to bral
jako samozřejmost, jenže když to srovnám s modelem od McKINLEY,
který jsem si koupil za stejnou cenu loni, u kterého mi po cca 50
km praskla podrážka (a to samé se stalo u dalšího páru, který
jsem dostal v rámci reklamace) a propadla se taková ta mřížka
mezi podrážkou a vložkou (což je při mé lehké váze
neomluvitelné), je to příjemné překvapení. Navíc ani v těch
deštivých dnech jsem neměl mokré nohy, jen navlhlé, což bych
vážně nečekal. Po návratu jsem se v oblasti chodidel cítil
téměř jako před odjezdem z čehož plyne, že jsou to, pro
obyčejného turistu jako jsem já, zkrátka super boty.
Narozdíl
od Krkonoš, kde nebyl problém se kolem poledne někde najíst, bylo
nutné vyřešit, jak to budu dělat v Šumavských kopcích, kde na
turistických trasách podél hranic na kus žvance nenarazíte.
Navíc v mnoha místech si ani ráno nic nekoupíte na cestu. I vzpomněl jsem si na TENTO produkt a vyhodnotil ho jako ideální
řešení mého problému - navíc jsem byl zvědav, jak to chutná a
tak. Objednal jsem jedno balení, vykoumal, jak a v čem to budu
skladovat/připravovat a vzal s sebou 3 pytlíky/9 dávek, což mi
akorát vycházelo na plánovaných 9 etap. Jak jsem byl s MANOU
spokojen podrobně popíšu v samostatném článku.
Celou
trasu jsem měl zase dopředu naplánovanou a v bodech uloženou v
aplikaci Mapy.cz v mobilu, takže jsem se zbytečně nezdržoval a
cesta pěkně odsýpala. V každé vesnici jsem měl dopředu
vytipovaných pár stavení a na místě klepal na vrátka či
případně volal, když nikdo nevylézal. Až na tu Železnou Rudu,
kde jsem se opravdu necítil příjemně, to bylo všude OK. Počasí
mi vyšlo, až na dva propršené dny, takřka ideálně - bylo
chladno, obvykle mezi deseti a patnácti stupni, což mi vyhovuje. A
hlavně, v tomto období je turismus na minimu - skončila zimní
sezona, lidi odpočívají a čekají na oteplení, aby vyrazili na
kola apod., takže jsem obvykle v průběhu celého dne nenarazil na
jediného člověka, včetně turistických cílů jakou jsou
všemožné rozhledny, jezera atd. A asi dva dny po mém návratu
přišel na Šumavu ten sněhový blázinec, takže i z tohoto
pohledu to byl mimořádně šťastný termín. Původně
měla tato výprava proběhnout na podzim, ale řekl jsem si, proč
tak dlouho čekat a uskutečnil ji takhle na jaře. Na podzim bych
rád udělal další. Kde, čert ví...