Unisezóna 2016

Tento článek jsem měl v plánu vytvořit až na samém sklonku roku, leč člověk míní a jednokolka mění. Ale nepředbíhejme.

Letošní uni jízdy jsem zahájil hned zkraje, a to již 6. ledna, kdy v Praze po několika zcela marných zimám napadla kvalitní sněhová pokrývka. Zařádil jsem konečně zase na sněhu a dokonale tak vypucoval starou dobrou 24" (která od toho dne neopustila sklep ... jo, stydím se). Následovaly další a další (a delší) jízdy, vše bylo úžasné a skvělé.

Sezóna začíná, 24" zpět v akci



První mráček se objevil někdy v červenci, kdy jsem závěrem etapy zaslechl podivné křupání/praskání/cvakání (pro ten zvuk nenalézám to pravé slovo) odněkud ze středu jednokolky. Při dalších jízdách se to zhoršovalo - na začátku nic, po nějaké době slabě a koncem (a především, když jsem šlapal do kopce) vyjížďky už to cvakalo jak divé. Dráty jsem vyloučil hned - na ty jsem za celé 3 roky nemusel sáhnout a žádný se neuvolnil. Kliky jsem také ani jednou nesundal a dotáhnout nešla ani jedna, prostě sedí jak přibité. Vypadalo to tak buď na náboj nebo ložiska, na kterých sedí rám - co z toho vyluzovalo ten pazvuk jsem nebyl schopen určit. Jelikož výměna náboje je ta dražší a nepříjemnější operace (z důvodu nového vypletení kola - ani nevím, zda se dají znovu použít dráty nebo je nutné též koupit nové), risknul jsem to a pořídil nová ložiska (od QU-AX, jaká mám na 24"). Stará byla však tak "zažraná" do středu, že jsem je nedokázal sundat a vymlátil je odtamtud kladivem až jeden ochotný cykloservisman pomocí dlouhého silného drátu provlečeného skrz výplet/náboj. Po nasazení nových a následné tiché zkušební jízdě se ukázalo, že šlo o zdroj rušivých zvuků - sláva. Na první pohled ovšem starým ložiskům nic není. Při otáčení sice zřetelně "šumí", ale že by měla vůli či v nich rachotila nějaká rozpadlá kulička, to ne. Časté mytí zabahněné jednokolky tekoucí vodou a nulová "olejová" údržba z mé strany jim ovšem jistě moc neprospěla a možná způsobila závadu. Nicméně problém byl vyřešen a v polovině října jsem byl připraven natočit do konce roku ještě nějakou tu stovečku. Jenže...

1. listopadu bylo krásně, ba přímo nádherně. I vyrazil jsem do pražských ulic, parků, lesíků.


Sezóna končí, půlhodina do neštěstí

Krátce po poledni jsem se ocitl na okraji Letné, majíc v úmyslu valit ku Hradu a dolů k Vltavě. Jako obvykle jsem koukal, na co všechno by se dalo najet a potrápit centrum rovnováhy. Bohužel mi padl do oka šikovný vyvýšený úzký obrubníček,


na který se nedalo najet, bylo nutné vyskočit a trefit se na něj. A pak už to šlo ráz naráz - nějak jsem se netrefil, jednokolka mi zmizela pod zadkem, nožky zamířily raketovou rychlostí k zemi. Na tom není nic neobvyklého, tohle jednokolkař zažije stokrát za rok. Jenže já měl již potřetí tu smůlu, že jsem přední nohou dopadl přesně na okraj zmíněného obrubníku, po kterém se mi noha svezla, pootočila na vnější stranu a celou váhu těla znovu absorvovala 5. nártní kost. Intenzivní 2s bolest mi dala vzpomenout na doby minulé, takže mi bylo ihned jasné, co se stalo. Po chvilce bědování a marné snahy vrátit čas, jsem naskočil do sedla a zamířil k nejbližší stanici metra. Cestou metrem jsem sebou málem švihnul, protože to nějak přišlo k sobě, přestal jsem slyšet ve sluchátkách puštěný podcast a i zrak se mi částečně vytratil, ale ustál jsem to, dojel domů, popadl staré dobré berle a odpajdal na pohotovost. Tam jsem se po zhlédnutí rentgenového snímku ujistil, že jsem to opět posral a čeká mě mnoho vskutku otravných týdnů kripl-života.

 
Kosti mé, jsou bílé

Nejhorší na tom je (bude), že za rok čekám opět příchod bodavé bolesti v koleni postižené nohy. Stalo se tak po první zlomenině (ta samá kost, jen o kousíček níže), po druhé zlomenině (na levé noze) a můžu jen doufat, že to teď nebude ještě horší (nebo to byla v obou případech jen úžasná náhoda a tentokráte budu i za rok OK). Mrzí mě to o to víc, že letos jsem byl už konečně zcela fit, nemusel se na uni nijak omezovat a po několika letech nebyl problém jezdit delší vzdálenosti. V tuto chvíli mě těší alespoň fakt, že to prasklo v té silnější části kosti, tudíž bych mohl být fit dříve. Minulé dva případy totiž znamenaly odlomení těch koncových "bobků", což je vyloženě na pytel, protože je na ně při chůzi a udržování rovnováhy kladen značný tlak (o těsných botách ani nemluvě), takže pokud chcete, aby dobře a rychle srostly, nesmíte na chodilo vůbec šlapat. Proto jsem se belhal o berlích min. 7 týdnů, a jak je ze snímku vidět, mělo to smysl - obě kosti vypadají jako nové. Nyní jsem začal chodit alespoň po bytě bez berlí již třetí den a mohl se lehce odrážet od vnitřní strany chodidla, aniž bych cítil intenzivní bolest jako tehdy. Od špičky se ale asi neodrazím ještě hodně dlouho.


I přes to šlo o jednu z nejlepších unisezón, ve které jsem natočil 574 km a přinesla i můj osobní rekord v rámci jednoho dne - rovných 50 km v sedle. Oproti některým venkovským jezdcům křižujícím na 36" strojích Evropu jsou to hodnoty poněkud bídné, leč není všem dnům konec. Na jaro 2017 jsem zvažoval koupi tohoto stroje:

Nimbus 'Oracle' 32"

Delší cesty by na ní ubíhaly lépe, než na 29", není tak obrovská jako 36" (o což mi jde jak kvůli skladování v bytě, tak pro ovladatelnost na horších cestách) a výrobce již konečně přešel na uchycení třmenu kotoučové brzdy na navářce. Zranění a obava z následků z něj plynoucích ale odsouvá můj záměr minimálně na rok 2018.

Toť pro rok 2016 vše a nejpozději v březnu 2017 v pražských ulicích v sedle jednokolky na viděnou;)

MANA

Mám-li možnost jíst normální potraviny/suroviny, nemám potřebu experimentovat s podobnými "dobrotami", i kdyby to mělo sloužit jen jako doplněk stravy. Na TOMTO podniku se však klasicky stravovat nešlo, proto jsem využil existence takovéhoto zdroje energie a ZDE objednal MANU.

Přišlo mi zbytečné připlácet za tu jejich "cyklolahev" s odměrkou (zvlášť když jsem si v diskuzi přečetl tolik nářků, že se to sype všude kolem) a za 1400,-Kč objednal základní várku - 7 pytlů, tedy 21 dávek. Za pár dnů přivezl kurýr megakrabici (ve které byla níže vyfocená menší krabice) a já mohl druhý den se třemi pytli (9 jídel) vyrazit na Šumavu.

Balení
A jeho obsah

Skladování a přípravu jsem vyřešil jednoduše. Koupil jsem litrovou a půllitrovou PETku - důležité bylo, aby měly širší hrdlo pro snadnější vsypávání prášku přes zakroucený trychtýř z papíru. Nové balení jsem poté vždy rozstřihl, 2/3 prášku nasypal do malé PETky (až po víčko, takže se mi všechny tři dávky od oka dobře odměřovaly) a zbylou třetinu do velké pro aktuální den. Stačilo přidat vodu, třetinu obsahu mini-lahvičky s olejem, protřepat a nechat uležet.

Jedno balení MANY - 1/3 v přípravě, 2/3 uskladněny po stranách

Nyní k tomu, co asi zajímá každého nejvíc - jak to chutná. Tím, že jsem psaní neustále odkládal a od posledního pití MANY uběhly dobré dva měsíce, nedokážu si její šmak už vybavit natolik, abych začal skládat složité chuťové vzorce:) Ale co si vzpomínám, můj první dojem byl, že je to něco jako oříšková müsli kaše s mlékem. To zní docela dobře, že? Jenže ono to má takový ocásek, díky kterému je to takové trochu divné a bránilo mi to v tom, abych si na MANĚ pochutnal. Později jsem si vzpomněl, že to chutná skoro stejně, jako "mléčná krupice z mlékárny kunín". Takže pokud vás ta chuť před koupí opravdu zajímá, kupte hned zde pod textem uvedený výrobek a budete mít poměrně dobrou představu, do čeho jdete - jen to bude méně sladké a s prazvláštní příchutí;) I skupenství odpovídá - podobně hustou jsem si MANU od druhého dne dělal.



První dávku jsem totiž udělal trochu řidší - odhadem něco přes 6 dl vody, takže to bylo dosti tekuté, bylo toho tedy i více, navíc jsem to dal na jedno posezení a málem jsem hodil šavli - tak moc mi to už na konci nechutnalo. Od druhého dne jsem dával vody méně - cca 0,5 l - z MANY se stala pomalu tekoucí kaše (aby šla ještě pít z lahve) a začala mi i docela chutnat (navíc jsem ji už nevypil celou, ale nadvakrát s odstupem hodiny
... no a hlad je samozřejmě vždy ten největší pomocník pro zisk kladného hodnocení zkoušené krmě). Je ovšem třeba nějakou dobu počkat, protože ihned po přípravě, i když dáte vody málo, je materiál velmi řídký. Já si to připravil vždy ráno a měl ji až k obědu, kdy krásně zhoustla, takže ani nevím, zda měla podobnou konzistenci za 20 minut, nebo až třeba po hodině. Každopádně pokud by vám nechutnala ihned po přípravě, doporučuji počkat až "uzraje".

Aby ty obědy byly o trochu chutnější, vždy jsem MANOU něco málo zapíjel - v prvních dnech to byla suchá vánočka (to mi chutnalo), pak jsem zkusil suchý rohlík (ten mi k tomu nesednul vůbec) a ve zbylých dnech to byla vždy malá sušenka - i to stačilo, aby člověk alespoň něco kousal a měl lepší pocit i chuť, než když pije jen samotnou MANU. Nasycen jsem se cítil méně, než kdybych měl klasický oběd, ale je asi logické, že pocitově se kaše projeví jinak, než když v žaludku leží brambory a maso. Energii pro pochod jsem však nepostrádal, což je to hlavní. A neměl jsem též žádné žaludeční obtíže, z čehož jsem měl také trochu obavy.

Můj typický oběd - v tomto složení mi to i docela chutnalo

MANA mě nezklamala (protože dobře posloužila konkrétnímu účelu, pro který byla zakoupena), ale ani nijak nenadchla. Osobně ji beru jako dobrý nouzový (či přinejlepším doplňkový) pokrm, jinak nemám důvod pro její užívání. Především chuťově je v základním provedení jen snesitelná (jinak posuzovat nelze ... samozřejmě, dají se vymyslet všelijaké zlepšováky, ale potom ztrácí to kouzlo, proč si ji člověk kupuje - aby měl kompletní, údajně "lahodný" nápoj, který dodá tělu vše, co potřebuje), což je trochu málo na to, abych ji dobrovolně jedl v situaci, kdy si mohu dát běžné jídlo, na kterém si pochutnám (a že to může být třeba houska s máslem, šunkou a sýrem - ta je, málo platné, proti MANĚ hotový chuťový zázrak - byť s menším množstvím energie (což v reálu nejsem schopen poznat) a zřejmě více nezdravými látkami). Pokud bych se chtěl stravovat nějak echt zdravě, raději bych si jídelníček poskládal z vybraných rádoby zdravých a kvalitních potravin, než pil MANU. A pokud bych ji měl užívat pravidelně, tak max. jednou denně (v takovém případě bych asi volil večeři, kdy mívám hlad i choutky nejmenší), protože si prostě nedovedu představit, že bych ji měl k snídani, obědu i večeři - to by mi během několika dnů notně klesla radost ze života.

Jak jsem koukal, nyní je již v prodeji nějaká nová varianta, která má trochu jiné dávkování a zřejmě i chuť, ale velké rozdíly v tom asi nebudou. Nevím, zda je to možné, ale osobně bych do budoucna nejvíce ocenil (kdybych ji ještě někdy kupoval - mám zbylé čtyři pytle, tak snad pro ně v roční spotřební lhůtě najdu upotřebení ... doma si je rozhodně míchat nebudu), kdyby ten olej v samostatných lahvičkách (které jsou mimochodem naštěstí plastové, takže nehrozí rozbití) dokázali odbourat a učinit součástí prášku, protože je to jen další krám navíc - prášek a voda, tak si představuji maximální množství ingrediencí pro přípravu podobné pochutiny. Připravit zkušebně jednu dávku bez oleje jsem si netroufl - co kdyby to bylo ještě hnusnější, já zůstal o hladu a pokazilo mi to den:)

MANA na jezeru LAKA

Jak jsem přešel Šumavu

Den 1.
6h ranní, vstávám, balím, tentokráte v poklidu (aby ne, když jsem si na to nechal 3 h) odcházím na BUS do Plzně v Plzni dávám první a poslední teplý oběd této výpravy, od zítra bude už jen MANA valím vlakem do Klatov, je nechutné teplo z klatovského vlakáče na autobusák je to jen pár set metrů, za chvíli už jedu BUSem do Nýrska v penzionu Pod Mezí chtějí za noc 8 stovek, jdu dál sportovní hala Nýrsko žije, ovšem správce nikde, ani telefon nebere v penzionu Kohout mě prý vezmou, super a je to jen kousek platím 450Kč, snídani neberu - dojím zbytek zásob, ubytování pěkné 16h pryč, ale je hezky, nemusím táhnout krosnu, zajdu ještě k vodní nádrži Nýrsko, alespoň trochu otestuji nové boty po 4,5 km cesty stojím na hrázi, ty mraky se mi nelíbí ... a proč vydávají takový dunivý zvuk?! bouřka jako kráva, ale já už jsem 20 minut na pokoji, muhehe pravá pata trochu bolí, zítra budu lepit, jinak se boty zdají ok - není nad to mít v rámci úspory hmotnosti jen jedny a ještě k tomu vyzkoušené jen na pár km v Praze wifi nejede, vyzkouším tedy poprvé za rok a půl od koupě chytrého telefonu mobilní data, ráno jsem si koupil 200MB po půl hodině to vzdávám, na NET se nejde připojit, nevím, co je špatně ... že já to nezprovoznil doma, když jsem měl k dispozici PC s NETem

Nýrsko
v. n. Nýrsko
Penzion Kohout

Den 2., našlapáno 32 km, nastoupáno 1050 m
To se nám od včerejška pěkně ochladilo a dokonce ani neprší míchám první MANU, vypadá to poživatelně po osmé odcházím, velké putování začíná asi 4 následující hodiny jen stoupám ● jé zbytky sněhu, to mě těší ● jde se obědvat, suchá vánočka zapíjená MANOU docela ujde dojídám a mám pocit, že vrhnu ... tohle že mám jíst po zbytek dovolené?! Černé jezero dosaženo, mimo žebrající páreček kachen ani noha následné prudké stoupání rovným průsekem v lese od jezera je snad to nejhorší z celého putování vrchol Špičáku dobyt - rozhledna je sice zavřená, ale když už jsem zde, navíc zcela sám, přece mě nezastaví snadno přeskočitelná branka pěknej výhled Čertovo jezero - co tu zas dělají ty dvě kachny?? 17h, Železná Ruda, proč je ubytování U Krále Šumavy tak vybydlené a po domě běhají samé vietnamské děti? restaurace hotelu Slávie vypadá slušně, sociálka je společná, ale co, beru pokoj za 440Kč i se snídaní kam jsem to vlezl, tohle snad od začátku devadesátek nikdo nerekonstruoval ... od teď už do starých ubytoven nepolezu alespoň, že tu skoro nikdo není a nemusím bojovat o umývárku sakra nikde v okolí žádná wifi, alespoň ty mejly a zítřejší počasí bych rád omrknul večeře v hotelu vynikající, nálada stoupá, teď už to tu nějak zvládnu


Vodopád Bílá strž
Černé jezero
Přelétavé žebravé kachny
V dáli Velký Javor, pod ním Čertovo jezero
Hotel Slávie

Den 3., našlapáno 20 km, nastoupáno 546 m
Teprve půl sedmé a já už nemůžu spát, snídaně je až v osm, co budu dělat? ha, zavolám operátorovi a pořeším ten mobilní NET sláva, už to jede, a z Německa se valí déšť snídaně bohatá, Slávie si napravuje pověst po hodině chůze začíná pršet, dnes už to bez pláštěnky nepůjde super, je natolik objemná, že si můžu na zádech nechat krosnu a nemusím spoléhat na její obsah zabalený do igelitek jezero Laka, pěkné, obědvám a dnes mi MANA s vánočkou chutná - udělal jsem ji znatelně hustší, sotva teče, ale o to je lepší, takhle si ji budu dělat objevuje se další sníh ... začíná být všude a na cestě jsou ho ještě desítky cm ... přestávám se z něj radovat půl čtvrté a já už jsem v Prášilech penzion Škarda je zavřený, ale majitel na drátě prý pošle svoji spojku platím 500Kč i se snídaní, ubytování pěkné, v domě je zima, ale zatopí mi po dobré večeři v hostinci u Michala se vracím a hádám, že lehce teplé topení mi asi pokoj nevytopí i stalo se, jak prorokoval, dvě deky to jistí, mimo postel klepu kosu, ale pořád příjemnější, než tropy

Jezero Laka
Tady bych uvítal i ty blbé běžky
Zklamalo mě, že nešly otáčet stránky
Penzion Škarda

Den 4., našlapáno 18 km, nastoupáno 447 m
Snídaně teda bída, rohlíky hnusné, a proč se mnou ten starý pán sedí v jídelně, když nejí a jen tak kouká? počasí vypadá nadějně, vzhůru k Poledníku že já se podíval do mapy až po kilometrovém stoupání, vždyť jdu úplně jinudy! no nic, Prášilské jezero neuvidím, když nic jiného, jde ta moje špatná cesta přímo k Poledníku rozhledna samozřejmě zavřená, ale nikde ani živáčka, nesmutním tedy začíná předlouhé klesání do Modravy ... že by zase snížek na cestě? blbej mokrej sníh, jdu po něm už stovky metrů, dnes už se bořím, cítím mokro v botách v Modravě to nějak žije, ubytování Dřevák vypadá nově a mělo by být levné, zkusím 295Kč za noc? beru, pokoj prostý, leč vyhovující, sociálka na chodbě, ale náleží jen mému pokoji udělalo se azuro, jdu se projít do vesnice restaurace Arnika je zavřená, sakra, a já si chtěl na zítra domluvit snídani, mířím do U všech kukaček na véču

Rozhledna Poledník
Fotopoint poprvé
Výhled z hajzlu v ubytování Dřevák - nikdy nezapomeneme

Den 5., našlapáno 24 km, nastoupáno 443 m
K snídani malá sušenka s banánem, no co, nemusím furt žrát jak prokoplej před odchodem začíná poprchávat, dnes to hlásí na celý den nekecali, a horší se to vyhlídka na pramen Vltavy - vždyť tu není nic vidět! samotný pramen nic zajímavého, ale alespoň není vyschlý, jako loni na podzim pramen Labe cesta do Polky mezi lesy a lukami tuze hezká je, škoda, že furt prší penzion Polka, jediné ubytování široko daleko, snad mě vezmou ubytování není problém, ale je neděle, nebyl jsem očekáván a možná se pro mě nenajde žádné jídlo ... nezájem, hlavně, že už budu v suchu 550Kč, pokoj moc pěkný, nakonec bude teplá večeře i snídaně, jupí po večeři následuje 2h kulturní program pro mě a jediný další ubytovaný páreček o cestě pana domácího do Santiaga de Compostela

Fotopoint podruhé - zachycen největší marast putování
Pramen Vltavy
Kousek před Polkou
Penzion Polka

Den 6., našlapáno 20 km, nastoupáno 664 m
Snídaně mňamózní, domácí chleba, včera večer pečený, povedený sakra, leje jak z konve cože? domácí jede teď ráno do Kubovy Hutě? a vezme mě? paráda! jsem tam, cíl je jasný, najít takhle po ránu bydlení, odlehčit maximálně krosnu a vyrazit na Boubín penzion Pek - o jednoho člověka nemáte zájem? no jak myslíte U Zdichynců - tváří je rozmrzele, ale prý když nic neseženu, můžu přijít penzion Pod Boubínem - rekonstruujeme, smůla Hotel Kuba - s recepční si padáme do oka, klábosíme při čekání na pokoj, zůstávám 610Kč s večeří, snídaní a bazénem ... neberte to - pokoj sice už něco pamatuje, ale ujde přestává pršet, čas vyrazit do Boubína stoupání prudké, leč poměrně krátké, zanedlouho stojím pod rozhlednou ha, je otevřená, pro mlhu beztak nic neuvidím, ale kdo by odolal procházím boubínským pralesem, od běžného lesa se zas tolik neliší, jen těch tlejících stromů je tu trochu víc velkým okruhem po jedné z vrstevnic kolem kopce se vracím do vesnice do večeře daleko, zkusím ten bazén, beztak to bude nějaká větší vana ale podívejme se, ono se tam dá i plavat ... a mám ho jen pro sebe hlavní jídlo na večeři nic moc, polévka to zachraňuje

Tímto schodištěm začíná Boubín
Boubínská vyhlídka stála ten den za to
Boubínské jezírko
Prales
Bazén v hotelu Kuba
Pokoj tamtéž

Den 7., našlapáno 31 km, nastoupáno 585 m
Bufet k snídani, tak to mám rád, přijímám nadbytečné množství kalorií první ráno, kdy svítí slunce - to se bude hodit, pláštěnka se včera začala rozpadat dnes mě po cestě nečeká nic extra zajímavého, ale mně stačí i ten klid a příroda ... a že neprší Strážný je nezvykle pěkná vesnice ... než člověk doputuje k blízkosti hlavní silnice s trhovci a bordely konečně ve Stožci, dnes to bylo dlouhé, zkusím penzion U Mauritzů 750Kč? stavení je plné dětí na škole v přírodě a dnes večer mají navíc diskotéku? no dobře, když je v ceně večeře i snídaně ubytování pěkné, už se těším na véču polévka slaná, rizoto poněkud bahnité a bez chuti, zákusek takový nějaký okoralý, okurkový salát raději ne ... no teda moc jste se nevycajchnovali půl jedenácté, smradi konečně přestali řvát a rámusit


Památník Železné opony v Novém Údolí
Penzion U Mauritzů

Den 8., našlapáno 25 km, nastoupáno 337 m
Snídaně mi šmakuje jen o trochu víc, než večeře, už abych byl na cestě - do dnešního cíle se obzvláště těším poprvé střetávám Schwarzenberský plavební kanál po kilometru ho opouštím, následuje dlouhé stoupání k Plešnému jezeru pěkné, asi nejhezčí z těch, která jsem na Šumavě navštívil ... ideální čas na tekutý obídek od Plešného už jen klesám v 16h jsem v Nové Peci, penzion Alma vypadá nějak prázdně a taky že je, ale prý mě ubytují a i snídani udělají ... v koupelně to nějak divně smrdí, ale jinak pokoj OK, za 450Kč dobrý vyrážím k vodě na stará místa - jezdil jsem sem v dětství na rybářské tábory, tak si to musím všechno projít je nádherně, na našem oblíbeném nudlovitém výběžku, kde vždy chytala půlka tábora, sedám do trávy a dobrou půlhodinu užívám naprostého klídku ... tam bych mohl za takových podmínek sedět každý den no nic, nemůžu tady zůstat věčně, vracím se zpět do vesnice a zalézám do hotelu Marlin na večeři štiku mi pingl nenápadně rozmluví a doporučuje candáta ale jo, dobrej byl, ještě si dám po té zdravé večeři nezdravou palačinku a vracím se do Almy

Schwarzkanál - horní portál tunelu
Plešné jezero
Fotopoint potřetí
Vpravo se poprvé objevuje Lipno
Naše staré rybářské stanoviště - nejlepší místo z celého pochodu
Penzion Alma

Den 9., našlapáno 32 km, nastoupáno 487 m
Snídaně bohatá a chutná, až sem někdy zase pojedu na ryby, vím, kde se ubytovat dnes by to mělo být dlouhé, ale víceméně po rovině v sámošce kupuji pečivo k večeři - bude třeba vykompenzovat předpokládanou cenu ubytka za hodinu jsem u kanálu, čeká mě podél něj dobrých 20 km není ta cesta mírně do kopce? GPS logger mi dává za pravdu, přitom kanál je podél pořád ve stejné výšce a voda teče mým směrem ... to byli borci ti stavitelé kanál je místy zrekonstruován, místy se rozpadá a někde je to vyloženě obyčejný hliněný příkop ... v Rakousku to bude určitě lepší a jeho stav jako za starých časů jáj Rakušáci, vy ignoranti, to jste nemohli dát do kupy alespoň nějakou část kanálu?! vždyť z něj po celé délce zbyl akorát více či méně zarostlý příkop bez vody ... už abych byl zase u nás dnes je vskutku nepěkné teplo, začínají se mi pařit chodidla opouštím kanál a stoupám ke Svatému Tomáši co mě to pořád škrábe a pálí zespodu na noze za prsty? né, první puchýř v hogo fogo hotelu Svatý Tomáš chtějí vážně 1200Kč za noc, co nadělám, do Přední Výtoně už se mi vážně nechce no ubytování je to vskutku pěkné, hlavně koupelna velká jako samotný pokoj, ale wifi jde/nejde a nemám tu ani mobilní signál cpu rohlíky s pár přílohami, které jsem si odnesl z předchozích snídaní obloha je jasná, zítra bude úplněk, takže toho využívám a po setmění jdu na blízký Vítkův Hrádek ● moc toho nevidím, ale kdy se člověk projde lesem na plného svitu Luny ... navíc na kopci chytám signál a můžu na NET


Kostel sv. Tomáše
Hotel Svatý Tomáš

Den 10., našlapáno 22 km, nastoupáno 468 m
Ranní bufet za ty prachy žádný zázrak, ale vajíčka mi kuchtík umíchal dobrá čeká mě poslední, nepříliš dlouhá, etapa ... nebýt toho zatraceně bolestivého puchýře, šlo by se věru příjemně do Výtoně jen klesám, poté naposledy stoupám do lesů prudce klesám z Medvědí hory a jsem na hrázi Lipna procházím Lipno nad Vltavou, všude samé apartmány, hotelů poskrovnu první ještě nezahájil sezonu, druhý v mapě zobrazený v realitě vůbec není, ve třetím chtějí 1400Kč přicházím k jedné z posledních vytipovaných možností, hotelu Slunečná louka recepční mě chvíli napíná, prý mají plno, ale naštěstí to dopadá - 790Kč, se snídaní, ubytování asi druhé nejlepší po sv. Tomáši příliš se nezdržuji a mířím ke zdejší lesní atrakci, která je hned nad sjezdovkou, vedle které hotel stojí po půl hodině začínám stoupat Stezkou korunami stromů fajn procházka nahoru, povedená vyhlídka, tobogán poněkud drncavý náhodou si všímám půjčovny terénních koloběžek, to jsem si chtěl už nějakou dobu vyzkoušet, navíc nemusím dolů pěšky cesta dolů se klikatí po vrstevnicích kopce, vede po nudné asfaltce, což ovšem člověku nezabrání vlítnout do lesa předávám kolobrndu na parkovišti pod sjezdovkou ... nebylo to nezábavné, o koloběžce jsem uvažoval už loni v létě, když jsem nemohl šlapat na uni usedám k večeři v hotelové restauraci a těším se, jak si dám nějaké ty knedlíky oni je vůbec nenabízejí! znechuceně objednávám pizzu, kterou už jsem neměl ani nepamatuju sakra, ta je velká .. a dobrá ... žeru ji skoro hodinu, mám dost před spaním hledám navazující spoje a plánuji co nejefektivnější cestu do Prahy

Lipno kousek nad hrází
Vyústění stezky korunami stromů

Pohled na Lipno z vrcholu stezky
Nemůže chybět čtvercová fotka žrádla
Hotel Slunečná Louka

Den 11.
Ráno si užívám nejlepší bufet celého putování, získávám energetické množství, jak se později ukazuje, na celý den opouštím hotel necelou hodinu před odjezdem vlaku, pomalu podél pobřeží se vracím k hrázi dozvídám se o výluce, do Rybníka se pojede starým smradlavým BUSem z Rybníka do Budějovic už fištím prázdným moderním vlakem mám skoro hodinu, trochu se courám Budějovicema 5 minut před odjezdem BUSu do Prahy běhám kolem toho jejich baráku, kde má být údajně autobusák a marně hledám nějaké autobusy jo oni jsou na střeše! je toto možné toto!? celou cestu je mi špatně od žaludku, ty houpavé žluté autobusy mi nějak nesvědčí přicházím domů, lehčí o 8677Kč, mise splněna

Záznam trasy - 9 etap, 224 km

A já myslel, že když to napíšu takhle v bodech, bude to stručné a krátké, no nic. Každopádně hlavní cíl - přejít celou Šumavu ... 224 měřených km - byl splněn, což je základ. Navíc jsem si to maximálně užil, což nebylo dopředu zdaleka jisté. Když jsem v září 2014 pochodoval v oblasti Lužických a Jizerských hor, měl jsem po 5 dnech napuchlé kotníky, jak kdybych šlápl do vosího hnízda. Loni na podzim v Krkonoších jsem 7. den už měl dost, chodila citelně bolela. Nyní mě čekalo 9 dní pochodu v kuse, s krosnou s veškerou výbavou na zádech (ta mě občas, v oblasti mezi lopatkami, bolela, ale celkově to šlo ... podařil se mi i výběr toho nejnutnějšího, nakonec jsem vůbec nevyužil akorát kraťasy, funkční triko s dlouhým rukávem, x-té náhradní ponožky a powerbanku) a jedním párem nových bot. Mé pořádné pohory jsem si nevzal ze dvou důvodů - nemůžu v nich chodit každý den, protože tlačí určitým způsobem zezadu na patu (ta zadní stěna je nějaká moc tvrdá) a po pár dnech ta celá oblast (či spíše kost samotná) začne nepříjemně bolet, a v rámci maximální úspory hmotnosti nákladu jsem si je kvůli značné váze ani náhodou nemohl přibalit jako náhradní na střídačku. Koupil jsem proto asi týden před začátkem (jednak jsem to klasicky odkládal, druhak jsem vyrazil neplánovaně dřív) v Deichmannu TENTO model. Měl jsem v plánu koupit něco rádoby vhodnějšího na takový podnik, ale v těchto nic moc vypadajících botách se mi již v prodejně šlo tak pohodlně, že jsem je nemohl nevzít. A dobře jsem udělal - po výpravě vypadají jako nové. Člověk by to bral jako samozřejmost, jenže když to srovnám s modelem od McKINLEY, který jsem si koupil za stejnou cenu loni, u kterého mi po cca 50 km praskla podrážka (a to samé se stalo u dalšího páru, který jsem dostal v rámci reklamace) a propadla se taková ta mřížka mezi podrážkou a vložkou (což je při mé lehké váze neomluvitelné), je to příjemné překvapení. Navíc ani v těch deštivých dnech jsem neměl mokré nohy, jen navlhlé, což bych vážně nečekal. Po návratu jsem se v oblasti chodidel cítil téměř jako před odjezdem z čehož plyne, že jsou to, pro obyčejného turistu jako jsem já, zkrátka super boty.

Narozdíl od Krkonoš, kde nebyl problém se kolem poledne někde najíst, bylo nutné vyřešit, jak to budu dělat v Šumavských kopcích, kde na turistických trasách podél hranic na kus žvance nenarazíte. Navíc v mnoha místech si ani ráno nic nekoupíte na cestu. I vzpomněl jsem si na TENTO produkt a vyhodnotil ho jako ideální řešení mého problému - navíc jsem byl zvědav, jak to chutná a tak. Objednal jsem jedno balení, vykoumal, jak a v čem to budu skladovat/připravovat a vzal s sebou 3 pytlíky/9 dávek, což mi akorát vycházelo na plánovaných 9 etap. Jak jsem byl s MANOU spokojen podrobně popíšu v samostatném článku.

Celou trasu jsem měl zase dopředu naplánovanou a v bodech uloženou v aplikaci Mapy.cz v mobilu, takže jsem se zbytečně nezdržoval a cesta pěkně odsýpala. V každé vesnici jsem měl dopředu vytipovaných pár stavení a na místě klepal na vrátka či případně volal, když nikdo nevylézal. Až na tu Železnou Rudu, kde jsem se opravdu necítil příjemně, to bylo všude OK. Počasí mi vyšlo, až na dva propršené dny, takřka ideálně - bylo chladno, obvykle mezi deseti a patnácti stupni, což mi vyhovuje. A hlavně, v tomto období je turismus na minimu - skončila zimní sezona, lidi odpočívají a čekají na oteplení, aby vyrazili na kola apod., takže jsem obvykle v průběhu celého dne nenarazil na jediného člověka, včetně turistických cílů jakou jsou všemožné rozhledny, jezera atd. A asi dva dny po mém návratu přišel na Šumavu ten sněhový blázinec, takže i z tohoto pohledu to byl mimořádně šťastný termín. Původně měla tato výprava proběhnout na podzim, ale řekl jsem si, proč tak dlouho čekat a uskutečnil ji takhle na jaře. Na podzim bych rád udělal další. Kde, čert ví...

Na závěr nemůže opět chybět "POV" video z cesty: