V sobotu
ráno bylo hnusně, pršelo. Nestát mi v rohu místnosti téměř nejetá 29“, ani
by mě nenapadlo vytáhnout paty. Jenže chuť jí dát poprvé pořádně do rámu byla
silnější a tak jsem nakonec vyrazil. A dobře jsem udělal, protože v neděli
bylo počasí ještě horší a nešel bych vůbec. I tak
jsem se jednou musel schovat před pořádnou přeháňkou, ale jinak si na počasí
nemohu ani v nejmenším stěžovat – teplota příjemná a na cestách minimum lidí …
toho si člověk v Praze zase tolik neužije. S velkým kolem jsem se
konečně nemusel bát delších rovinatých úseků, takže jsem si naplánoval jízdu
víceméně podél Vltavy až na samý jih města. Dojel jsem nakonec až pod Radotínský
most Pražského okruhu, poté se vrátil do Komořan na BUS, a chtěl vystoupit u
Kunraťáku, kde bych ještě trochu pojezdil. Začalo však znovu lejt, tak jsem se
nechal odvést rovnou na metro a zamířil domů.
Plot Jurského parku
Radotínský most - tu lávku po mostovkou si jednou musím projet (pokud je tedy určená veřejnosti), teď se mi nechtělo hledat, kudy bych se na ní dostal
Z jízdy
mám ale samé pozitivní dojmy. Je především tak nějak celkově pohodlnější. Když
jsem dříve věděl, že pojedu spíše po hladším povrchu, foukal jsem si Duro na
hodně vysoký tlak, aby nekladlo takový odpor. Jenže pak bylo hrozně tvrdé a
jízda nebyla vůbec příjemná. Když si pořádně nahustím současnou pneu, jede se
mi pořád skvěle. Asi to bude měkčími bočnicemi pláště, které se i přes ten
vysoký tlak snadněji deformují a pruží. Dále kliky. Ty se mi fakt líbí. I přes
větší kolo cítím znatelně vyšší kroutící moment oproti 145 mm klikám, a když
jedu nyní do kopce, tak mi to připadá, jako kdyby mi v tom pomáhal ještě
nějaký přídavný elektromotor. Je to velmi příjemné a opravdu rád bych si zkusil
jízdu do kopce se 165 mm klikami – to musí být paráda. Pro většinu jízdních
režimů ale asi budou ideál kliky 150/125 mm. Na rovince jsem si také vyzkoušel
a pomocí GPS změřil maximálku. Vytáhl jsem to na rovných 20km/h, udržel jí pár
vteřin a poté se pokorně (a rozradostněn z toho, že jsem si nerozbil držku,
protože ač se to nezdá, tohle je na jednokolce těchto parametrů rychlost přímo
závratná) vrátil na příjemnou cestovní rychlost cca 10km/h. Poslední věcí je
brzda. S tou si to zatím fakt užívám. Dal jsem si jí „na těsno“, takže se
jí jen dotknu a už brzdí jako divá. Připadám si stejně jako před rokem, když
jsem s bržděním začínal. Mnohokrát jsem tak spadnul i na asfaltu, ale
povolovat lanko kvůli tomu nebudu. Jednak už si to trochu sedlo a chod páčky se
malinko prodloužil, druhak jak se budou pomalu obrušovat špalky, bude to lepší
a lepší. Navíc začínat za obtížnějších podmínek znamená o to víc si později
vychutnat ty lehčí. To byl tedy můj první výlet na 29“, trval zhruba 5 hodin a já
najel 27 km. Posledním velice příjemným zjištěním bylo, že jsem večer a v neděli
necítil téměř žádnou únavu nohou (kolen), jako tomu bývalo při podobných
nájezdech s 24“.
Začátkem
května jsem naznal, že už přišel čas, abych do toho konečně praštil a pořídil
novou uni. Již delší dobu jsem měl vyhlídnuté dvě 29“ – QU-AX Cross (později
MUni) 29“ a Nimbus MUni 29“. Na té první mě lákala akorát nižší cena (což vzalo
za své, když skočila z 4,5k na 6,5k), naopak mě odrazovala má dřívější zkušenost
s prasklým rámem, stejná zkušenost dalšího člověka (KLIK) a
Tomášovo popis drobných problémů (KLIK). Když jsem u českého prodejce nepochodil s možností
koupit si Nimbusku u něj, nezbylo, než využít nabídky UDC.
Zde
malá vsuvka. Bylo mi jasné, že pro nákup ze zahraničního eshopu budu muset
zřejmě využít služby PayPal. Měl jsem za to, že pro jeho používání je třeba mít
s tímto účtem svázanou platební kartu a jelikož jsem k tomu nechtěl
použít kartu ke svému starému dobrému účtu, který mám již od patnácti let,
založil jsem si primárně k tomuto účelu osobní účet u mBank. Nestálo/nestojí
mě to ani korunu, budu tam mít v mezidobí akorát pár korun, takže se nemusím
ničeho obávat, a navíc mi k tomu dali bezkontaktní platební kartu, takže
než jí dostanu od své hlavní banky, mohl jsem si alespoň již vyzkoušet
bezkontaktní způsob placení. Proces založení účtu u mBank byl dosti negativně poznamenán
tím, že když jsem šel na kontaktní místo do Kotvy podepsat pár papírů, strávil
jsem tam skoro hodinu, protože tam byla jediná absolutně nestíhající paní a
přede mnou obrovská fronta dvou! lidí. Navíc si v tom jejich výklenku
člověk ani nemá pořádně kam sednout, takže tam zákazníci kolem postávají jak
pitomci. Fakt ostudné, měl jsem sto chutí odejít. Naproti tomu založení PayPal
účtu byla procházka růžovým sadem. Řídil jsem se tímto návodem (KLIK), a i
když už je trochu zastaralý a v procesu registrace nastalo pár drobných
změn, průměrně znalý člověk si s tím bez problémů poradí. Nakonec jsem
zjistil, že jsem si tu mBank mohl klidně odpustit, protože s PayPal účtem
není nutné vázat žádnou kartu, a člověk si na něj může poslat peníze převodem
ze svého bankovního účtu. Tak jsem to také udělal v případě nákupu uni,
ale příště si asi zkusím druhý způsob – mít peníze na nákup na mBank účtu a při
placení použít kartu, kterou mám s oběma účty svázanou.
Ale
zpět k samotnému nákupu. V německém UDC požadovanou jednokolku neměli
(jen podobnou – Nimbus Tour 29“, jenže tam bych toho musel měnit mnohem více –
pedály, pneu atd., navíc byla dražší), takže britský shop byl jasná volba –
především kvůli té parádní ceně 205 liber (mít tak tenhle obchod za rohem). V úterý
ráno jsem jim tedy napsal mejl, kde jsem projevil zájem o tento model s drobnou
úpravou – výměna sedla, sedlovky a k tomu přihodit úchyt na brzdu a „okrasnou“
čepičku na ventilek. Také jsem požádal o sdělení, kolik by stálo poštovné do ČR,
neboť ten jejich objednávkový formulář zrovna u naší země, na rozdíl od většiny
ostatních, tuto cenu automaticky neukazoval. Když nepřišla žádná odpověď, začal
jsem se obávat, že mejl z východní Evropy jim spadnul rovnou do spamu:), a
tak jsem využil toho jejich živého chatu, který nabízejí na stránkách, a napsal
jim rovnou. K mému překvapení se snad během půl minuty ozvala druhá strana
a začalo sáhodlouhé chatování.
Hlavní
problém byl ten, že jsme si jaksi nedovedli navzájem vysvětlit další postup
nákupu. Já jsem po nich chtěl úplně obyčejnou odpověď na můj email – kolik ta
celá sranda (pozměněná uni + dopravné) bude stát. Pak bych řekl, jestli to beru,
a řešilo by se placení. Jenže druhá strana mi tam neustále psala něco ve smyslu,
abych nejdříve poslal doručovací adresu a PayPal mejl, aby mi mohli poslat tu objednávku.
Já ale tyto údaje nechtěl poskytnout, protože jsem nejdříve potřeboval znát tu
pitomou (leč základní) informaci o koncové ceně:) Když k tomu připočtete
komunikaci v angličtině, kdy dotyčný používá různé zavedené anglické
obchodnické fráze, kterým člověk nerozumí a míchá to s použitím PayPalu,
který jsem do té doby nikdy nepoužil, je takové dohadování fakt libůstka.
Nakonec se mi však podařilo vysvětlit, co že to po nich chci, a bylo mi
slíbeno, že obdržím požadovaný mejl s koncovou cenou. V pátek odpoledne
mi přišla jakási nevyplněná faktura, z níž mě zajímala především tato část:
Cenová nabídka od UDC UK
Cena
samotné uni byla naprosto v pořádku ovšem dopravné mi vyrazilo dech. Zvlášť
v porovnání třeba s dopravou přes DPD na Slovensko, která podle
jejich stránek vychází na nějakých 22 liber! Na to mi ovšem bylo řečeno, že
mají s posíláním přes DPD do ČR špatné zkušenosti kvůli nějakým podvodům (nj,
prostě klasika, aby se u nás něco podobného nedělo...) a jinak, než přes DHL to
nepůjde. Nezbylo, než se s tím smířit. V pondělí jsem jim napsal, že
to beru, dobil si PayPal účet 10k a čekal na výzvu k zaplacení. Ta přišla
v úterý, já ve středu brzy ráno zaplatil a ve čtvrtek dopoledne (takový
fofr jsem věru nečekal, i když za tu cenu asi mohl) už volal kurýr z DHL, že mi
to odpoledne přiveze. Tak se také stalo a já si naše povedené čtvrtfinálové hokejové
utkání se Švýcarskem zpestřil okukováním jednotlivých částí.
Takto
úspěšně proběhl můj první přeshraniční nákup a já se mohl těšit na víkend. V sobotu
dopoledne jsem jednokolku po nečekaných problémech sestavil a vyrazil na první
test, ze kterého vzešlo následující video. Pan Vítr se rozhodl trollovat, ale většina
toho, co tam plácám, by měla být srozumitelná.
Samotnou
uni jsem ještě podrobně natočil na druhém videu. Zkusil jsem použít tu YT
stabilizaci, takže se obraz trochu vlní, ale zase zmizelo třesení rukou. Ani
jedno není ideální, ale kde jinde si tento filtr vyzkoušet, když ne u něčeho
takového.
Nedělní odpoledne padlo na montáž brzdy a dílo
se, opět s menšími obtížemi, podařilo. O víkendu jednokolce pořádně
naložím a postnu článek s průběhem stavby a hromadou fotek. Teď jen pár prvních
dojmů z úvodní, cca hodinové jízdy:
- radost a zklamání zároveň – jízda je
naprosto bez problémů, ale necítím výrazný rozdíl oproti 24“ (možná to dělají
ty kliky – kolo je větší, kliky jsou delší … se 125 mm by to bylo něco jiného)
- roztočené kolo je stabilnější, nerozklepe se
tak snadno
- při prudší zatáčce často škrtnu kolem o chrániče
- pneu je stejně pohodlná jako Duro, musel
jsem jí podezřele dlouho hustit, aby byla tvrdší (budu muset sehnat nějaký
tlakoměr, abych zjistil, jestli se pohybuji ve správných mezích)
- při ztrátě rovnováhy to není taková sranda
srovnat (ale první pád přišel asi až po půlhodině jízdy, z čehož je
zřejmé, že přechod z 24“ na 29“ je více než pohodová záležitost)
- při položení uni na tvrdý povrch se díky
plastovým pedálům konečně neozývá ten hrozný rámus jako doposud:)
Nakonec jsem se ještě stavil na starém dobrém místě a zopakoval 3 roky staré události. A to jak na fotce:
Po
sobotních deštích byly hliněné cesty místy pěkně rozmáčené, takže jsem si po
hodně dlouhé době užil zase trochu rochnění v bahně. Konečně jsem vyrazil
na tu náhorní planinu nad Prokopským údolím a tamní terén mě potěšil. Škoda
jen, že je to vcelku malá oblast, takže jí má člověk poměrně rychle projetou.
Po cestě zpět jsem sjížděl takový extra prudký lesní svah a brzda už neměla na
to jednokolku ubrzdit. Teda možná měla, ale to bych jí drtil takovým způsobem,
že by mohlo něco prasknout, takže to vyřešil dlouhý skok do prostoru:) U
většího kola to bude asi ještě větší problém …no uvidíme. Tentokrát jsem najel
jen 24 km, ale nožky bolely jak po třiceti.
Všemi
(jedním) pravidelnými čtenáři napjatě očekávané uni video je tady:)! Není to
žádný zázrak, ale každý jezdec/režisér/střihač nějak začínal. Celkem to odsýpá
(až na ten vlastenecký začátek), takže byste se snad neměli stačit začít nudit,
je tam fajn hudba (díky Dwightovi z The Office a jeho vytříbenému
hudebnímu vkusu) a dechberoucí jednokolkařské triky (ok, tak ne). Mezitím jsem
dál pilně natáčel, venku začalo být pro záběry poněkud lepší světlo, takže
další sestřih by měl být, díky vybrané hudbě, zhruba dvakrát tak dlouhý a snad i
o něco pestřejší. Zvlášť, když v té době už asi budu jezdit na 29“, takže
to bude zřejmě mix obou kol, i když záběry z toho většího budou spíš o
pádech a ještě mrzčích tricích než doposud:) Ale na to si budete muset ještě
nějaký ten měsíc počkat.