Brzdíme. Konečně!

Když jsem viděl cenu a barevnou kombinaci nové 26“ Oracle od Nimbusu, začal jsem opět vymýšlet, jak brzdit a neutratit přitom tisíce. I dal jsem řeč s jedním známým, který vlastní obchod s koly, jestli by mi na tu mojí potvoru nedokázal přidělat klasickou V-brzdu. On prý, že to nebude nejmenší problém, a tak jednokolka putovala k němu, a za necelé dva týdny bylo hotovo.

A už je tam:)

Předně bylo potřeba vyřešit dvě věci, protože bez svépomoci klasická Véčka do navářek připravených pro maguru nenamontujete. První problém je samotné přidělání brzdy k rámu. Origoš šroub, který přichytí čelist k rámu (resp. navářce) má moc velký průměr. Dalo by se to řešit zvětšením závitu na navářce, jenže kolem něj není příliš mnoho prostoru (myšleno materiálu), takže by oslabená navářka mohla při brzdění prasknout. Takže závit zůstal nezměněn a místo toho vyměnil ten vnitřek, jak je vidět dále na fotkách, jenž se nyní skládá z té stříbrné vložky, která se jedním koncem (kde má závit) prostrčí navářkou a zajistí matkou, a z toho černého šroubu, kterým se z druhé strany upevní čelist. Druhou věcí bylo vyřešit absenci té „dírky“, která slouží k přidržení toho trnu na brzdě, jenž umožňuje funkčnost v čelistech zabudované pružiny – ta je vrací do polohy před brzděním. To vyřešil jednoduše a elegantně tou malou podložkou se šroubky na jedné straně fungujícími jako zarážky. Snad nebudou mít tendenci k rozpadu.








Celé to myslím na pohled vypadá velice dobře, jak od výrobce:) Jen to lanko nad pneu je od ní vzdálené sotva 1cm, takže v blátě a v zimě, když je taková ta mokrá sněhová kaše, a plášť obalí vrstva zmíněného, by to mohlo trochu drhnout, ale to budu mít na paměti, takže to snad nebude problém.




Dvě hlavní, na míru vyrobené, součástky


Hlavní ale je, že to funguje. Ovšem není to taková sranda, jak jsem si myslel. Nástup brzdného účinku je sice poměrně plynulý, ale přeci jen to v určité poloze už začne brzdit docela hodně a pak už stačí najet na nějakou nerovnost, která s vámi zacloumá, následkem čehož stisknete páčku brzdy o dalších pár milimetrů, a letíte:) Z kopce se na tom kolébám podobně, jako když jsem začínal jezdit a teprve hledal rovnováhu. Ještě to prostě nemám v ruce, takže jednou brzdím málo, hned na to zase hodně, ale spíš než povolovat páčku, když to brzdí moc, je jednodušší se trochu opřít do pedálů a šlapat proti brzdě.

Při každém intenzivnějším brzdění se ozýval takový vřískot, že se po mně otáčelo široké okolí, takže jsem musel špalky natočit do „šípu“, aby nebrzdily celou plochou, ale nejdříve jen přední částí. Trochu to pomohlo, ale pazvuky se přeci jen ještě ozývají, takže si s tím budu muset ještě pohrát. Jak je z dokumentace patrné, brzdím většinou bříškem prostředníku, do něhož mám zapíchnutou špičku páčky. Při normální jízdě (když člověk zrovna nesjíždí Sněžku) toho brzdění zase tolik není, takže s tím nemám problém.




S brzdou tedy zatím velká spokojenost. Konečně nemusím před každým větším „skopcem“ slézat či ho nějak oklikou po mírnějších svazích objíždět. Vyšla mě jen na pár set korun, a pokud mi uni nějak nešťastně nespadne zrovna na nějaký šutr, obrubník atd., abych trefil páčku či čelist, tak by měla bez problémů sloužit po celou životnost uni. Hlavně musí vydržet ty „na zakázku“ vyrobené součástky, obyčejná Véčka koupím na každém rohu. No a díky tomu, že mám i komplet druhou sadu, si můžu koupit starou dobrou Nimbus muni 26“ a budu mít obě jednokolky s brzdou. Pokud nebudu muset přes léto opět nečekaně pauzírovat, tak si jí během pár měsíců pořídím. Teď to budu ještě nějakou dobu testovat a pilovat brzdící techniku.

Druhá sada

P.S. V sobotu jsem měl po delší době zase větší pád, který skončil totálním rozmáznutím se po chodníku, když mi zcela nečekaně a proradně sjelo kolo z obrubníku. Ačkoli jsem spadl na zcela plochý chodník, mám uprostřed stehna jelito jako kráva ... záhada! Ale možná mě jen nějak trefila jednokolka. Každopádně levý chránič lokte jsem měl celý špinavý, takže mě teprve při druhém nasazení do akce zachránil minimálně od nepříjemného odření, a to jsem si je kvůli tomu vedru nechtěl brát. Takže teď už bez nich, pokud budu mít krátký rukáv, nedám ani ránu.

Chrániče loktů FUSE

Poté, co jsem si před rokem rozsekl loket, a až do dnešních dnů se otravuji s léčením (docházení na kožní na ošetření vzniklé hypertrofní jizvy kryokauterem), jsem se rozhodl pořídit si i poslední kus chráničů – na lokty. No poslední … páteřák a integrálka by se také unosily, ale takto obrněn bych v pražských ulicích vypadal jako debil:) Takže tímto ochranou těla zřejmě končím, a na bradičku a zádíčka si holt budu dál dávat pozor.

FUSE premium light defence

Chrániče jsem koupil za 750Kč ZDE. Vypadají celkem pěkně a samotný materiál působí dosti bytelně. Pro jedince se silnější paží by to ale možná mohl být problém, protože ten neoprén je opravdu silný a roztahovat se mu moc nechce. Mám poměrně tenkou ruku a i přesto cítím, jak to mám napevno, a to jsem koupil velikost L (délka chrániče po vnitřní stěně je 20cm). Na druhou stranu chrániče dobře sedí, a ani za několik hodin se mi neposunuly či nepootočily. Ochrana lokte je řešena nějakou hodně tuhou pěnou, silnou cca 15mm, takže při normálním pádu je loket dobře chráněn.

Při plnění úkolu

Po prvním nasazení jsem se v nich moc pohodlně necítil, především ruka byla méně pohyblivá a nechtěla se ohýbat tak moc a tak snadno, jak jsem byl zvyklý bez nich, ale musím říct, že už řekněme po hodině jízdy jsem s nimi neměl vůbec žádný problém a přestal je vnímat. Vozit je nebudu asi jen v opravdu velkých vedrech a v zimě, kdy mám dlouhý rukáv, který mě jakž takž chrání, a hlavně bych je pod něj stejně nenacpal.

No a zase jsem trochu jezdil.

V pražských vodách to žije
Nad Stromovkou

Bystřejší si jistě všimli malého, leč o to významnějšího, vylepšení mé uni:) Článek již brzy.