Před rovnými devíti lety jsme byli s pár kamarády několik dnů stanovat ve Velké Americe. Vzhledem k předpovědi horkého víkendu (což se potvrdilo) jsem si dal tentokrát pohov od jednokolky a vyrazil se tam, i s vidinou příjemného osvěžení, zase podívat. Zvažoval jsem to absolvovat na uni, ale při lezení do lomu by mi dost překážela, takže jsem jí nechal doma.
Cesta z Prahy do zastávky Karlštejn byla rychlá (cca 40 minut, žádné zpoždění) a příjemná (poprvé jsem jel nějakým novějším, klimatizovaným, poloprázdným vlakem). Odtamtud jsem šlapal pohodovou chůzí po nepříliš frekventované silnici, chráněn před slunečním žárem korunami stromů, k Velké Americe asi 80 minut. Prošel jsem kolem hradu,
 |
| Karlštejn |
a dorazil k Velké Americe. Ta je celá obšancovaná ocelovým lanem s upozorněním, že se za něj, tedy i dolů, nesmí, ale to typického Čecha jaksi vůbec nezajímá:) Když jsem se odpoledne vracel domů, tak už tam byli i policajti, ale zřejmě jen organizovali dopravu na přilehlé silnici, která se proměnila v parkoviště.
 |
| Cesta do Ameriky dlouhá je - asi 7km |
Nejdříve jsem vyrazil omrknout zbylé lomy, na které jsme se tenkrát podívat nebyli. Mexiko je hned vedle, vyhlídka pěkná, dolů se dá dostat buď tunelem z Velké Ameriky (možná) nebo z té zarostlé protější strany, ale kdo by tam, do těch mokřadů, lezl.
 |
| Mexiko |
Měl jsem půjčený mobil, abych mohl natočit alespoň trochu koukatelná videa. Foukal však neustále vítr, takže zvuk nestál za nic, a jelikož jsem v YT editoru nenašel volbu odstranit zvukovou stopu, tak jsem tam alespoň přiřadil něco nerušivého.
K Malé Americe už je to trochu dál, ale žlutě značená cesta vás tam bez problémů dovede. K vodě se dostanete po dosti prudkém svahu a můžete se koupat.
 |
| Malá Amerika |
Ovšem plochy na ležení jsou zřejmě suchou nohou nepřístupné, takže je třeba k nim doplavat. Tomuto lákadlu jsem odolal a vydal se zpět k hlavnímu cíli dne.
Nejdřív několik srovnávacích fotek roku 2003 a toho současného. Foceno stejným foťákem:)
 |
| Velká Amerika 2003 |
 |
| Velká Amerika 2012 |
 |
| Od silnice 2003 |
 |
| Od silnice 2012 |
 |
| Oáza klidu 2003 - vpravo naše 3 stany |
 |
| Koupaliště 2012 |
 |
| 2003 - Stará přístupová cesta s kamarádem v akci |
 |
| 2012 - Nové přístupové cesty s lany, červený křížek označuje, kde se kámoš tenkrát nacházel |
Nejhorší úsek je hned na
začátku, a má za následek, že u vody nenarazíte na žádná stará tlustá těla:)
Není to však žádná hrůza, vždyť předemnou tam slézal asi 8 letý kluk a zhruba
pětatřicetiletá, lehce oplácaná, mamina. Ale pokud je někdo nešika, tak bych se
pádu ani příliš nedivil...
 |
| První přístupová cesta, tudy jsem lezl dolů |
 |
| Druhá
přístupová cesta, tudy jsem lezl nahoru Vlevo nahoře třetí - pro ty, kteří nevěří lanům:) |
Potom už jen sestupujete po cestě podél stěny k vodě, a blaženě se usmíváte při pohledu na toto:
Cesta končí na té špici vpravo. Na druhou stranu je nutné překonat asi 120cm hluboký brod, a poté máte přístupný celý zbytek lomu.
Voda byla příjemně studená a ze shora mě nikdo nezasáhl kamenem (a že tam létají skoro pořád - jde o nepsané pravidlo - každý si může dolů hodit jeden kámen a i když někoho zasáhne, tak nemůže být trestně stíhán ... alespoň tak to říkal strážce pokladu v jeskyni nad jezerem), takže to byla v tom pařáku zvláště vydařená koupačka. Jen těch lidí tam bylo trošku moc, odhadem min. stovka, o množství psů nemluvě. Cestou zpět jsem ještě chvíli filmoval v očekávání nějakého zvláště vydařeného pádu,
ale protože lidi jsou zlí a nechtějí nikomu cizímu udělat radost, tak z toho bylo akorát další nudné video:) Poté jsem ještě udělal pár posledních fotek,
a štrádoval si to na vlak. Cesta zpět je skoro pořád mírně z kopce, takže za 65 minut jsem stál na peronu, kam přijel asi po minutě vlak, a já nabral směr Praha hlavní nádraží.
