Co zavinila vypadlá čočka

V sobotu bylo přímo nádherně, takže jsem samozřejmě musel jít jezdit. Vše šlo jako po másle, dokonce i paní Skála se pode mnou chovala vzorně,

Ještě netuší, co ho zanedlouho čeká

ovšem jen do doby, než jsem dorazil k Letné. Jedu si takhle po chodníku, mrknu (tak jako již tisíckrát toho dne, prý je to celkem běžné) a najednou mi z jednoho oka vypadne kontaktní čočka. To se mi za těch cca 8 let co je nepravidelně nosím, snad nikdy nestalo. No nic, naštěstí se nějak odrazila a skončila ve slunečních brýlích. Pokusil jsem se jí tedy znovu si nasadit. Jenže když se vám taková čočka slepí a vy na operaci s ní máte akorát holé ruce, vede to k bídnému výsledku. Ještě se mi jí ani nepodařilo rozlepit a už byla nepěkně ošmataná. To bych ještě nějak přežil, ale pak mi spadla do trávy. Sice jsem jí našel, jenže to byla tráva hned vedle chodníku, kam každej plivne, hned vedle ležel vajgl atd., což bylo trochu moc i na mě, takže jsem jí raději ponechal svému osudu. Kdybych věděl, co bude následovat, tak bych ji z té země snad i zvednul. Nu vydal jsem se dál na cestu a brzy zjistil, že takhle zbytek plánované trasy neujedu. Když na jedno oko vidíte ostře a na druhé rozmazaně, docela to narušuje orientaci v prostoru, což nevadí při chůzi, ale na uni, pokud nechcete jet jen po rovných površích, což je pak jízda o ničem, je to dost nepříjemné. S nelibostí jsem se tedy vzdal sobotního cíle cesty a zamířil na metro.

Dostal jsem se zpět na Letnou a po cestě narazil na takový šikovný vyvýšený obrubník. I když se mi to před očima trochu motalo, nemohl jsem odolat a bez rozmýšlení na něj vjel. Pak už to připomínalo již dříve popisovanou událost z jara 2010 - sletěl jsem, šlápl na okraj, noha se mi svezla a já vnější stranou chodila narazil na zem. V ten okamžik jsem slyšel zvuk, jako když zlomíte suchou větev, takže mi bylo jasné, že je to prdeli. Je pravda, že to tentokrát nebylo z takové výšky a taková bolest jako tehdy, takže jsem si říkal, že jsem se možná jen přeslechl a nic se mi nestalo, ale sám jsem tomu příliš nevěřil. Při běžné chůzi to trochu bolelo, takže jsem raději naskočil na uni a jel dál. Protože se mi nechtělo na metru přestupovat, nejel jsem na to nejbližší, ale ujel ještě asi kilometr přes Letnou až na Vltavskou. Po cestě se mi povedlo nespadnout, takže nožka byla alespoň relativně v klidu. Když jsem přišel domů a sundal ponožku, uviděl jsem přesně tu samou bouli na tom samém místě, jako tenkrát. Jediný rozdíl byl v tom, že nyní šlo o druhou nohu:)

Boule nad zlomeninou

To mě těší, protože selský rozum mi říká, že zlomit si dvakrát to samé místo asi není moc dobrá věc. Teď si holky aspoň nebudou mít co vyčítat. Ale to předbíhám. Navečer jsem se na tu nohu už nemohl ani postavit, ale jelikož ráno to bylo celkem dobré (sice celé chodidlo nateklé, ale nepříliš bolavé), pořád jsem věřil, že to tentokrát dobře dopadne.

Nedopadlo... Rentgen ukázal, že mám opět zlomenou pátou nártní kost a prasklina byla dokonce ještě delší, než tenkrát. Když jsem se zeptal, jestli bych mohl snímek v el. podobě získat pro sebe, bylo mi řečeno, že mi ho (teda byly dva) za 150Kč! vypálí na CD. Na to jsem se jim vyfláknul, protože pálit v dnešní době dva obrázky na CD a chtít za to takovou cenu mi přijde jako zlodějina. Jako by to člověku nemohli za pade nahrát na třeba flešku případně poslat na mejl.

Takže jsem teď v pracovní neschopnosti a berlím se po bytě. Jsem rád, že můžu být doma, a mít nohu většinu dne v klidu ve vodorovné poloze a ne se hrabat denodenně do práce a riskovat, že s ní cestou nebo v práci pod stolem do něčeho praštím. Za dva týdny mě čeká další rentgen, kde mi řeknou, jestli to srůstá tak, jak má. Strašnou radost mám ale z toho, když si čtu zápisky, jak tenkrát probíhalo léčení pravé nohy. Po 8 týdnech jsem se ještě nemohl odrazit od špičky, takže chůze o ničem, a teprve po 26 týdnech už mě to vůbec nebolelo, ale noha stále ještě nevypadala, jako ta zdravá (stále byla lehce nateklá). To by ale tentokrát mohlo být lepší. Kost mám sice zlomenou, ale chodidlo jsem si řekl bych nezkroutil tak brutálně, jako tehdy, takže ty měkké části by se snad mohly vzpamatovat rychleji. Kupodivu jsem ani jednou neměl nejmenší problém s kotníkem, který si tu událost musel také užít. Aspoň že ty mám tak odolné.

Podzim ... barví se koruny stromů i moje noha.

Zimní sezóna je tedy z větší části ztracená - jak prkno, tak uni, což mě fakt štve. Tehdá jsem poprvé vyrazil po zhruba 4,5 měsících, což by teď vycházelo na začátek března. No nechám se překvapit, snad nějaký sníh tuto zimu ještě při sportu okusím.

P.S. To není trest boží za ten nejapný žertík z minula, to vám potvrdí pět z pěti ateistů;) Prostě jen mé zdravé Já a jednokolka nejde dohromady. Sice nevím, čím to je, protože u žádné jiné činnosti jsem se nikdy vážněji nezranil, ale od dalšího ježdění mě to nemůže odradit, protože jednokolka je prostě super věc:)