Finsko & spol.

Po několika letech jsem konečně absolvoval delší letní dovolenou. A konečně aktivního typu na severu a ne nějaké válení se na pláži u móře. Samotnému se mi do zahraničí moc jezdit nechce, proto jsem si vyhlédl cestovku (CK Mundo - s odkazem na náš zájezd), kde jet single díky plánovanému průběhu zájezdu a obecně mladší skladbě spolucestujících vůbec nevadí. Alespoň to byl tedy můj předpoklad. Zda-li se vyplnil se dočtete na následujících řádcích. Co odstavec, to jeden den dovolené.
Na úvod ještě plán trasy, jenž byl beze zbytku dodržen - KLIK.
Ve středu před polednem jsem se přiřítil s vyplazeným jazykem na Florenc, protože jsem jako obvykle nestíhal. Autobus tam nestál, ale štrúdl postávajících lidí značil, že mi neujeli. Nakonec měl cca půl hodinové zpoždění, takže jsem si ten spěch mohl ušetřit. No nic, alespoň byl čas osobně se seznámit s děvčetem, se kterým jsem byl již několik týdnů v emailovém kontaktu. Záhy se ukázalo, že nás posadili přes uličku a vedle mě sedí její bratranec zhruba mého věku i rozměrů, což naznačovalo snesitelné cestování. I vyrazili jsme zbrusu novým autobusem, který s námi putoval celou dobu, na východ republiky posbírat zbylé členy výpravy. V podvečer jsme opouštěli Ostravu a zamířili přes Polsko na sever.
Noční jízda BUSem proběhla v rámci možností příjemně. V posledních letech to překvapivě v pohodě dávám, ač se toho vždy hrozím. Nezjistit 5 minut po jeho prvním použití píchnutý nafukovací polštářek za krk (používám ho od dětství, takže na to měl nárok, jen jsem ho měl doma předem vyzkoušet), což mi nad ránem přivodilo bolest v této oblasti, byl jsem ráno jak rybička. Před polednem jsme byli v Rize. Tamní hostel mi připravil první, a naštěstí i poslední, pochyby nad tímto zájezdem. Já totiž, kromě pochopitelných věcí, jako je třeba špína, nemám rád nadměrné množství lidí na malém prostoru a nedostatek odkládacích míst. Tady nás bylo 6 v pokoji ani ne 4x4 metry (a to se nám tam bláznivá správcová ještě snažila nacpat sedmého na přistýlce) a žádná skříň/police. Krosna je pro takové podmínky to nejhorší zavazadlo, protože musíte neustále vše vybalovat a zabalovat. Poněkud znechucen přemýšlejíc, mám-li něco takového ve svém věku zapotřebí, jsem se vydal na odpolední couračku po městě. Riga z těch 4 hlavních měst, která jsme navštívili (resp. jejich širších center), vypadá jednoznačně nejchudobněji. Staré tramvaje, rozbité chodníky, rozlehlé prázdné plochy, mohutné kamenné sochy atd., připomínalo mi to devadesátá léta v našich městech, než se začala postupně rekultivovat. A právě to se mi tam moc líbilo a Riga ve mně zanechala asi největší dojem (aniž bych byl nějaký příznivec starých "dobrých" SSSR časů). Ostatní města už byla takovým tím trochu nudným turistickým způsobem hezká a načinčaná (především Tallinn), Helsinky mi přišly příjemně civilní, Stockholm mě úplně minul. Dvě dešťové přeháňky v průběhu odpoledne byla naše na dlouho poslední nepřízeň počasí. Večer proběhla první seznamovací "karimatka party", při které jsme se takřka všichni slezli ve dvoře hostelu a každý o sobě něco málo řekl, aby se skupina trochu poznala. Konečně jsem měl příležitost trochu omrknout složení zájezdu. Bylo nás 45 (+ dva delegáti a dva autobusáci). Třetinu tvořili páry, část nekompletní rodiny (jako že vždy jen jeden z rodičů a potomek/ci) a zbytek skupiny kamarádů či singlové. Věkové složení od 14 do cca 65 s tím, že naprostá většina lidí by se vešla do rozmezí 20 - 35 let, tudíž dle očekávání a k mé spokojenosti.

Pokoj hrůzy, jdu raději do města
Riga - u potoka
Riga - u památníku
Riga - prostoru máme na rozdávání

Ráno nasedáme do BUSu a pokračujeme na sever do Tallinnu. Kolem poledne parkujeme nedaleko centra a máme cca 5 h na prohlídku města. Všude lidí jako psů, staré centrum je docela malé, takže ho mám prošlé asi za 3 h a už jen tak zevluju někde na okraji. Před srazem k odjezdu do nedalekého přístavu se většina výpravy setkává v supermarketu (jak typické pro celý zbytek zájezdu), kde se nakupuje proviant a alkohol - jede se přece do drahého a alkoholu nepřejícího Finska. V 18 h vyplouváme a čeká nás příjemná 2,5h cesta do Helsinek. Sluníčko svítí, větříček fouká, část výpravy nezřízeně chlastá. Po přistání a kraťoučké cestě BUSem z přístavu do hostelu se dle řevu a sborovému zpěvu sprostých písní ukazuje, že dámská část osazenstva na trajektu poněkud přebrala. Ale děvčata jsou evidentně na kořalku zvyklá, protože není nikomu špatně (což se daří všem víceméně celý zájezd - to asi tím čerstvým severským vzduchem). Zde bych jen podotkl, že já nepiju, takže obdenní nasávací party se mě týkaly vždy jen částečně a neustálé shánění a nakupování chlastu vůbec:) Zdejší hostel je dle očekávání na mnohem lepší úrovni (především společná umývárka - už nevypadá jak v české ubytovně/Rize), na pokoji jsme jen tři a navíc si mám kam vyložit věci, takže pocit z dovolené se přesouvá do jednoznačně kladných hodnot.

Tallinn a pan domácí
Náš trajekt do Helsinek...
... který je vidět i z našeho pokoje...
... jenž vypadal jako vězeňská cimra, ale byl fajn

Poprvé vyrážíme do přírody (jako vždy nejdříve BUSem na místo, poté chození, následně odvoz zpět do bivaku). Ve městech to probíhalo tak, že nám před příjezdem vždy rozdali jednoduché mapky s vyznačenými zajímavostmi, povyprávěli co a jak, a po příjezdu dali rozchod. Já vždy chodil sám, protože jen tak si člověk může zajít přesně tam, kam chce a nemusí neustále řešit další postup s ostatními. V "divočině" jsme chodili společně, protože logicky nikdo neznal cestu. Přesto to nebylo, jako když jde školka, ale byli jsme roztažení dle libosti, kdy první šel jeden delegát (i když ani to občas neplatilo) a výpravu uzavíral ten druhý, aby se nikdo neztratil a nestal potravou pro tamní zvířenu. Tyhle pochody byli fajn, skupina se díky náhodným fotografickým a jiným zastávkám jednotlivců všemožně mixovala, takže člověk poznal nové lidi a když chtěl, mohl pořád s někým klábosit. Po pár hodinové chůzi přicházíme k jednomu z jezer, kde je cca 2h pauza. Několik jedinců leze do vody (nebyl žádný hic, takže vynechávám), ostatní se cpou a povalují. Po návratu do bodu startu jedeme ještě na necelou hodinku k moři. Večer se v malém parku v centru koná druhá karimatka party - kecá se, kruhem usazených lidí neustále putují láhve všemožného alkoholu, kolemjdoucí jen valí voči - druhé takové skupiny zde není. Kruh se postupně zmenšuje, jak někteří odcházejí, kolem půl dvanácté posezení končí, skupina asi 15 osob míří kulturně obohatit místní podniky, ostatní míří do nedalekého hostelu.

Peciválové hodují, borci se koupou
Pobřeží kousek od Helsinek
Noční návrat do hostelu

Celý den volna na prohlídku Helsinek. Mám v plánu velký okruh městem zakončený výpravou na námořní pevnost Suomenlinnu. Počasí vyšlo parádně (což je v mém případě převážně zataženo, žádný déšť a občas nějaké to sluníčko). Po 9h maratonu se vracím na pokoj. Pěkné město, asi fajn pro normální žití, nic ve stylu navoněné centrum pro turisty a za ním prd. Večer už se jen nedlouho sedí na chodbě a klábosí.

Jak někde na českém sídlišti, jen ten přístav tam nějak nesedí
Takový bazén bych chtěl ve své zámecké zahradě
Malá část Suomenlinny

Ráno opouštíme hlavní město a míříme dále na severovýchod. Cestou navštěvujeme hrad Olavinlinna (ušlo to), kde nás čeká asi hodinová prohlídka, největší dřevěný kostel na světě (nic extra), a po celodenním trmácení přijíždíme kolem 20 h do obrovského kempu na břehu ještě obrovštějšího jezera Pielinen. Chatky jsou luxusní, jsme tam čtyři (ve dvou bych si tam dokázal představit delší dovolenou), jen povlečení je za příplatek, proto vytahujeme spacáky a já se v tom mém do mrazů potím celou noc jak sviň (netroufám se odhalit, abych nebyl ráno samý bodanec, hlavu poprvé kryje přesně pro tyto účely nově zakoupená moskytiéra. Mimochodem spal jsem v ní 4 noci a neroztrhla se, takže doporučuji - KLIK:)

Klasické ranní hemžení u BUSu
Spací polovina finské chatky
I takto jsou někteří schopni spát

Čeká nás druhý den čistě v přírodě. Škoda, že do místa startu jedeme skoro 2h. Poté nás čekají hodiny chůze po lesních cestičkách lemovaných borůvkami, kilometry lávek mezi slatěmi (či jak se těm vodou nacucaným "loukám" říká), prostě fajn tůra. Končíme jak jinak než u nějakého jezera. Pár minut před oficiálním termínem srazu u BUSu se spouští liják a ti méně šťastní přicházení mokří jako myši. Většina z nás je však jen navlhlá, takže si můžeme odškrtnout další vydařený den a těšíme se na objednanou večeři v hlavní budově kempu. Severští soudruzi však někde udělali chybu a slibované vepřové menu není. Se slevou narychlo připravená masová kejda s bramborovou kaší (+ ještě nějaké drobnosti v rámci švédského stolu) mi nakonec maximálně sedne a krásně se za uhrazených 8 éček nacpu. A to nás ještě večer čeká ochutnávka všemožných finských pochutin, co pro nás připravili delegáti. Následuje nefalšovaná diskotéka v prostorech pro to určených, kterou jako disco-hater vynechávám a raději se jdu cournout po areálu, okusit místní sprchy (včera se mi ňák nechtělo) a do hajan.

Lesem...
... i po lávkách...
... až na rozhlednu
Večerní degustace

Máme před sebou další převážně přejezdní den. Nejdříve zamíříme na jih po západní straně jezera do parku Koli, kde se nám naskytne naprosto parádní pohled do krajiny, resp. na malou část jezera, u jehož severního cípu jsme kempovali. Mít tam loď, přes den se máchat ve vodě, večer sedět na některém z ostrovů u ohně a opejkat kus žvance, to by se mi líbilo. Nic takového ovšem nehrozí a my se ženeme dál. Ve městě Kuopio navštěvujeme vyhlídkovou věž a navečer přijíždíme do obrovského srubu, který máme celý k dispozici jen pro naší skupinu, na břehu jezera kousek od města Jyvaskyla. Večer zkouším poprvé pravou finskou saunu. Určitý čas je vyhrazený jen a pouze pro naší ženskou část výpravy, zbylý je společný ... tedy pro chlapy, protože do našeho nahého spolku si žádná přijít netroufá. I když nebyl jsem tam v těch nejpozdějších hodinách... V sauně je pekelně. Polévání horkých kamenů vodou vždy okamžitě vystřelí teplotu vzhůru a kdybych si občas nepřikryl tváře dlaněmi, tak se mi snad roztečou. Domácí by s dosaženou teplotou ale jistě spokojeni nebyli. Po cca deseti minutách následuje běh a skok do cca 15 metrů vzdálené vodní plochy. A takhle se to několikrát opakuje. Super, nedivím se Finům, že to saunování mají tak v oblibě. Za těchto podmínek bych byl asi také pravidelným návštěvníkem.

Češi na kameni
Pohled do finského kraje
Pod vyhlídkou
Z vyhlídky

Ráno poprchává, vypadá to neslavně, ovšem po příjezdu na start dnešního pochodu jako zázrakem přestává a nespadne již ani kapka. Zato komárů se vyrojí nejvíc za celou dobu strávenou ve Finsku a bodají i přes oblečení. Není to ale nic, co by nám zkazilo pochod. Kolem poledne děláme pauzu na pečení makkar (což se mi podařilo trestuhodně nezdokumentovat ... myslel jsem holt jen na to žrádlo), což jsou takové finské buřty a kterých jsme si na pokyn delegátů nakoupili přímo nesežratelné množství. Po krátkém výletu jednotlivých dříve či později najedených skupinek na špici dlouhého žížalovitého poloostrova míříme zase pomalu k cíli, kde nás nabírá náš věrný BUS a odváží ke srubu. Navečer se jdu projít po břehu jezera, nacházím partičku od nás, co se tam zašívá a griluje maso. Sedíme a vychutnáváme poslední den v přírodě. Večer opět sauna a v pozdějších hodinách potlach a klasická nasávačka.

Náš srub, sauna na strategickém místě v pravém dolním rohu
Zase ve čtyřech

Poslední den ve Finsku. Od rána valíme na jihozápad. Cestou navštěvujeme nepříliš zajímavý dřevěný kostelík, odpoledne přijíždíme do Raumy. Projdu si město, nakoupím nějaké zásoby proviantu a čeká nás poslední část cesty do Turku. Před 20 h jsme tam, návštěva města v plánu není, jedeme rovnou do přístavu. V odbavovací hale je totální blázinec, lidí jak na letišti, po pár desítkách minut v přeplněné hale se konečně dostáváme na trajekt. Loď jako kráva, ještě větší než trajekt z Tallinnu do Helsinek. Máme před sebou noční cestu do Stockholmu. Kajuty jsou malinké, naštěstí s sebou táhneme jen příruční zavazadla, vše ostatní je již v BUSu, takže s místem není problém. Především ale na pokoji nikdo nezůstává, všichni se potulují po lodi. Ve 21 h opouštíme Finskou pevninu a nastává nekonečné proplouvání mezi ostrovy. V jednu ráno absolvujeme krátkou zastávku na Alandských ostrovech, kde se zbavíme přebytečné zátěže v podobě pár náklaďáků, desítek aut a jednoho cyklisty. Mám toho po celém dni dost, mířím na pokoj. Tam nalézám totálně vytuhlého/na mol opilého mladého člena výpravy. Alespoň, že není žádným nechutným způsobem znečistěn. Dávám sprchu a hrnu se do pelechu. Přichází druhý spolubydla, domlouváme brzké ranní vstávání pro dokumentaci východu slunce. Ozývá se bušení na dveře -> banda opilců z našeho zájezdu se dožaduje posledního, čtvrtého člena našeho pokoje, aby s nimi šel pařit -> není tu, zkoušejí to na mě -> posílám je do háje. Za pět minut jsou pro mě zpět -> posílám je do stejných míst. Pak se ve mně cosi láme -> oblékám se a jdu za nimi -> k mé nelibosti jdeme do tamního klubu -> snad poprvé od střední školy křepčím na parketu -> kolem třetí ráno se povalujeme na chodbě podél našich pokojů, lidi postupně odpadávají -> po čtvrté zůstávám sám, spát se mi nechce, plán je nezahmouřit oka a zůstat vzhůru do půl šesté, kdy začíná snídaně -> toulám se po trajektu, občas narazím na pár živých duší z naší výpravy -> dokázal jsem to, jde se na snídani.

Loď jak český panelák
Kajuta pro 4 ... po sklopení postelí na stěnu se tam dá i pohybovat
Noční paluba neláká
Centrální schodiště
Jedna z mnoha chodeb s kajutami

Při cpaní se pomalu schází celé osazenstvo zájezdu, pozorujeme blížící se Stockholm. Kolem půl sedmé přirážíme ke švédské pevnině. Čeká nás celodenní prohlídka hlavního města. Toulám se všude možně, ale směr je jasný - zajít na prohlídku potopené, později vyzdvižené lodi Vasa. Naprostá bomba, pro mě jeden z top zážitků celé dovolené. Ta loď je obrovská (nesrovnávat s dnešními loděmi) a konečně jsem si mohl udělat představu, na čem se dříve plulo a jak taková dřevěná, rukama postavená loď vlastně vypadá. Lidí je tam ale požehnaně a když jsem asi po 2 h odcházel, byla před muzeem snad 50m fronta, takže doporučuji přijít hned z rána, jinak v ní zestárnete. Poté jsem zamířil do blízkého skanzenu kombinovaného se zoo. Pro rodiče s dětmi dobré, jinak celkem nuda. Zpátky se mi už nechtělo šlapat po svých, přeci jen jsem byl od místa odjezdu dost daleko, tak jsem nastoupil na hromadné vodní taxi (prostě malý trajekt) a nechal se odvézt zpět do starého centra. Po 2h potulce konečně udeřila 17 h, kdy byl plánovaný odjezd ze Stockholmu a dlouhá cesta na jih Švédska. Po, pro mě rekordních, cca 35 h bdění, kupodivu bezproblémového, jsem to mohl na sedačce BUSu zapíchnout. Město samotné mě nijak neuchvátilo. Jistě, prošel jsem jen jeho kousíček, ale jinde stačilo i to. Asi mě příliš namlsaly obrázky, které vám ukáže vyhledávač a čekal jsem něco extra, což se nestalo. Pak už to šlo ráz naráz - půlhodinový trajekt do ostrovní části Dánska, po jeho nedlouhém přejezdu hodinový trajekt do Německa. Před polednem nás přivítal rozpálený Florenc a to byl konec.

Stockholm máme na dohled
Je to město plné života
Vasa, která naživo vypadá mnohem, mnohem impozantněji...
... než na těchto mrzkých fotkách
Nejhezčí dům ve skanzenu
Poslední chvilky před odjezdem

Závěrečné shrnutí? Celé to spíše připomínalo školní zájezd, kde si všichni po chvíli tykají, dělají blbosti, delegáti se ve večerních hodinách mění v členy ethanolových jednotek (je však třeba přiznat, že ze své odpovědné role za celou dobu nevypadli a ráno byli vždy připraveni organizovat naše další kroky), po cestě hrálo občas "rádio Mundo" (na lístečky psané písničky na přání, což se proměnilo na přehlídku největších hitů české hudební scény posledních 50 let), třetina času všech přednášek delegátů po cestě o dalším cíli padla na informace o alkoholu (co koupit, kde koupit, na co bacha) atd. Pominu-li boj o každé místečko v ubytovacích zařízeních (kam nás singly delegáti rozdělovali sami, ale já měl víceméně stabilní a dobrou osádku, takže jsem nemusel řešit nějaké výměny), bylo hlavním negativem množství času stráveného v autobusu. Tolik jsem ho v tomto dopravním prostředku nestrávil za celý poslední rok a že ho celkem využívám. Ale jinak se takovýto hromadný putovní zájezd udělat nedá, takže to člověk holt musí vydržet. Za ty prachy to rozhodně stálo, a že jich nebylo zapotřebí příliš mnoho. Zájezd + pojištění 14556,- Kč + útrata cca 5500,- Kč (když člověk nekupuje chlast a spokojí se s něčím studeným do ruky, aby se nezdržoval při prohlídce měst dřepěním v restauraci, náklady znatelně klesnou). Trochu jsem se obával menšího hladovění v místech, kde se nedalo jít někam na nákup, ale nakonec jsem měl vždy dostatečné zásoby ze supermarketů, kam jsme si mohli zajít v rámci našich zastávek. Finsko mě překvapilo i pro našinec zcela snesitelnými cenami (v Lotyšsku a Estonsku jsem to čekal), za to Stockholm byl příšerně drahý, řádově úplně jinde. Celkově vzato to byl, co se náplně týče, poměrně dobře vyvážený zájezd, většině jistě vyhovující. Osobně bych uvítal méně času v civilizaci a více v přírodě, především delší pochody. U nás celkem pravidelně vyrážím na šlapací výlety, optimem je pro mě kolem 30 km za den, což zde samozřejmě ani náhodou nehrozilo z důvodu potřeby jistoty, aby to byla schopna ujít předem neznámá skladba skupiny.
Dovolená prostě vyšla nad očekávání. Lidi z BUSu byli fajn, počasí přímo parádní (obvykle něco pod 20 stupňů, na obloze neustálý boj mraků se sluncem), co slibovaly propozice zájezdu, bylo splněno. Dvě první proměnné jsou pro povedené společné cestování základ a zde byly dosazeny ty správné hodnoty. Alespoň vím, kde vybírat případnou další turistickou dovolenou.
No a nemůže chybět lehce zběsilý sestřih toho všeho, o čem byla v textu řeč:)



2 komentáře:

Tommy řekl(a)...

No teda, člověk si říká, zda ještě vůbec jsi mezi námi a ty si takhle rajtuješ po světě. To video je super čéče.

Jo a pro ostatní čtenáře - flycross s tím abstinováním kecá. Když jsme tehdá byli u toho Medvěda (teda aspoň myslím, že se to tak jmenovalo), vyžungl tam nejmíň tři tupláky :)

flycross řekl(a)...

Kdybych neznal tvoji sloni pamet, snad bych si i myslel, ze se ti to nejak popletlo v hlave a spletl sis osobu, ktera ochutnala veskera piva v tamni nabidce. Takhle vim, ze jen kecas a snazis se ze me udelat klasickeho ceskeho nasosku, kterym (obcas bohuzel) nejsem:)