Z cest 016

Tak to letos konečně máme za sebou. V sobotu jsem si na uni užil poslední skutečně horký den a až přejde tento deštivý týden, očekávám nesmlouvavý nástup mé oblíbené pozdněletní/podzimní doby. Při jízdě jsem konečně natočil nějaká nová videa, další budou předpokládám následovat v dalších týdnech, takže až nastanou obvyklé listopadové plískanice a nebudu moci o víkendu jezdit, sednu ke kompu a pokusím se zase něco vytvořit. Po mnoha pokusech jsem se zřejmě též dopracoval k ideálnímu tlaku pneu – 250 kPa. Je pak dost tvrdá na to, aby se už nedeformovala, když nasednu, dále při prudkých nárazech do ostrých překážek jako jsou kořeny a nízké obrubníky (které obvykle nevyskakuju, ale najedu do nich a kolo lehce přejede), ale pořád dost měkká, abych se při jízdě necítil nepohodlně. Najel jsem 27 km, jak překvapivé.

Tak se tvářím na Bohoušovy sliby

Trasa ze dne 7. 9. 2013

BTW V neděli jsem se v posledních týdnech již podruhé vypravil do sadů Trojského zámku na jablka. Kupovat je totiž v pražských obchodech je vážně výhra. Kilo se běžně prodává za 60Kč (kam jsme se to proboha dostali … z toho by šetrného Káju Maříka trefil šlak) – teď na podzim šly ceny dolů, ale většinu roku se tato cena drží, pokud nechcete ten nejlevnější druh zvaný myslím „Červená jablka“, který má ovšem hnusnou chuť. Navíc i ta lepší jsou nějaká dovozová, která mi prostě tolik nechutnají. Není nad Rubín z českého sadu. Ty se bohužel v Praze téměř nenabízejí (ano, nebyl jsem ve všech obchodech, ale navštěvuji jich poměrně dost a tam je nemají). Ale zpět k mému questu. Sady jsou volně přístupné (v otevírací hodiny), ale tentokrát tam byl nějaký žra-so festival, čehož jsem si naštěstí všiml až poté, co jsem vstoupil do hlavní brány a neztratil čas vymýšlením nějaké důmyslné strategie. Zareagoval jsem proto ryze instinktivně, a když mě slečna pokladní pozdravila a chtěla zkasírovat, jen jsem jí s úsměvem pokynul a nerušeně pokračoval v cestě do útrob areálu. Nechala to být nebo jsem její křik přes sluchátka neslyšel. Když jsem poté odcházel, nedalo mi to se u kasy nepodívat na vstupné a jen jsem valil oči – 350Kč! Asi aby se tam nenahrnuly davy:) A jídlo samozřejmě nebylo v ceně. Já s sebou neměl ani vindru, takže jsem nic neochutnal a tudíž se nemusím cítit jako vychcánek, který to měl na rozdíl od ostatních zadarmo. Ještě by mi měl tamní zahradník poděkovat, že jsem mu o desítky jablek ulehčil práci, neboť tam to akorát padá na zem a poté se to vozí na kompost – taková škoda a Pražáci pak musí žrát nějaká španělská jablka, nebo odkud se to vozí. Já si jich odnesl 68, což mi spolu s první várkou stačí na chroupání do konce roku. Jablkům zdar a Rubínům zvlášť…

V sadu zeleném