Ze Žižkova

Za poslední 3 měsíce jsem byl jezdit tak 6x. Vždy vyjedu, šetřím pravou nohu, co to dá (to znamená, že jakékoliv prudké kopce a především „zkopce“ (při brždění to začíná bolet téměř okamžitě) chodím trapně pěšky), ale i tak to po max. 3h začínám cítit a tak mířím na nejbližší MHD, aby se to nedostalo do toho stádia jako tenkrát, když jsem nemohl ani zvednout nohu do schodu. Nad nemocnicí Na Františku, kde mi ani po dvou návštěvách nebyli schopni říci, co s tím mám (bodejť by jo, když mi to vždy leda prohmatal nějaký náhodný doktor na ambulanci – hlavně, že tam mají ortopedické oddělení, ale to asi nechtěli vytrhovat z klidu), natož nasadit vhodnou léčbu (magnetoterapie i obstřik nebyly k ničemu), jsem zlomil hůl a objednal se na ortopedii do Motola. Tam mi řekli podivuhodné informace a mých kolenech (ty si ze strategických důvodů nechám pro sebe:) – ještě by mě kvůli tomu nechtěli přijmout do kosmického programu) a nařídili magnetickou rezonanci, kde se snad konečně ukáže, jak na tom jsem (ale nevěřím, že by to mohlo být něco vážného). Bohužel mám termín až na počátku října, takže do té doby budu chodit na rehabilitace a, s tím jsem začal už dříve, posilovat svaly kolem kolene – jejich lepší stav by měl při námaze výrazně pomáhat.

Překvapuje mě, že mám zrovna tyto problémy. Nemám pocit, že bych si kolena někdy v minulosti nějakou činností opotřeboval a na druhou stranu jsem toho od třinácti, kdy jsem dostal první pořádné kolo, dost najezdil, takže to ani není tak, že by na to tato část těla nebyla zvyklá. Navíc na jednokolce jde o velice podobný pohyb, jako na kole (jen mám při šlapání více pokrčená kolena, protože mám o něco níž sedlo – kvůli potřebnému pokrčení nohou pro skoky) a na něm jsem podobné obtíže nikdy neměl. Holt se budu muset ještě nějakou dobu šetřit a namísto spanilých projížděk skrz naskrz Prahou, se zaměřím na to, co mě na jednokolkách absolutně nebaví – na flat – samozřejmě jen v uvozovkách, žádné triky, které by stály za řeč, neplánuji:) Při tom by se to koleno snad nemělo tak namáhat a alespoň natrénuju jízdu pozadu a tak nějak celkově rovnováhu, která mi při technických pasážích dost často chybí.

Teď už je tedy jasné, že opět přijdu o celou letní sezónu, to je fakt pech:( Příští jaro mě předpokládám porazí auto nebo tak nějak:) Ale projížďky zasněženou Prahou také nebudou od věci – ubude lidí na cestách a navíc mě z vedra nebude pálit v rozkroku, takže to bude příjemnější. Jen se mi to na těch kostkách, v mých oblíbených uličkách kolem Hradu, bude nepěkně klouzat...


Žádné komentáře: