Tento článek bude takový neučesaný. Na jednu hromadu prostě sepíšu vše, co mě tak napadne, že by se mohlo úplnému jednokolkařskému začátečníkovi (nebo teprve vážnému zájemci) hodit. Obecně toho totiž na NETu moc není (ve srovnání s jinými sporty) nebo je to obtížné najít. Na českém internetu vám vyhledávač najde pár stránek, kde se dozvíte nějaké stručné informace, na tom světovém jsem zase nepátral tak dlouho, abych našel nějakou vyloženě užitečnou pro začátečníky, ale co jsem našel (nebo najdu) a za něco stojí, objeví se v odkazech na pravé straně blogu.
Jakmile se rozhodnute, že do toho půjdete, začnete řešit, jakou jednokolku. Mladší jedinci asi zvolí nějakou 20" na blbnutí po městě, ti odrostlejší, kteří už se nechtějí tolik válet po zemi a hodlají spíše jezdit než skákat, půjdou o pár palců výše. V tom případě už bych asi přeskočil 24" a šel rovnou do 26". 24" pořiďte jen v případě, že jste menší a drobnější, takže byste měli s 26" pravděpodobně problémy, nebo chcete utratit co nejméně. Jak už jsem to psal u recenze mé 24", ta velikost není špatná, ale jakmile se na tom naučíte a budete chtít i v terénu jezdit rychle, nebude vám stačit – abyste jeli trochu rychleji, musíte šlapat jako diví a to člověk dlouho nevydrží neboť je to dosti otravné. Uznávám, že pouze teoretizuji a možná sám uvidím (až si tu 26" pořídím), že je sice rychlejší, ale v technických místech obtížně zvládnutelná. To sice v diskuzích její majitelé sami uznávají, ale přesto jí celkově velebí, jak s ní člověk snadno překonává překážky atd., takže já už jsem pro ni rozhodnutý a příště jí určitě vyzkouším. 29" má také něco do sebe, ale ta už je přeci jen spíše pro ty, co chtějí jezdit delší vzdálenosti a vyhýbat se těžšímu terénu. Ale je také dosti oblíbená a možná jí po té 26“ také zkusím. Na 36“ už ale přestupovat nebudu, ta mi již příliš evokuje silniční cyklistiku, která mi nic neříká.
České shopy výhradně pro jednokolky jsem našel jen dva - klik, klak. Pro omrknutí větší nabídky doporučuji tuto síť obchodů. Co se konkrétních modelů týče, četl jsem spoustu pochvalných komentářů na 24" a 26" Nimbus Muni (prý jsou velmi odolné, cena kolem 6,5k) a celkem podařená má být i levná 29" Qu-ax Cross (kolem 4,5k). Kris Holm jednokolky si majitelé také chválí, ale vzhledem k jejich ceně (kolem 12k) je to snad povinnost:) Šílenosti jako Surly (klep) nebo něco s rámem od Tritonu (pic, zde ještě vyšperkováno kotoučovou brzdou) lze uvést snad jen pro zpestření - něco takového si jako začátečník asi nikdo nekoupí.
Pro první trénink se mi osvědčila dlouhá zeď, podél které jsem se mohl nejdříve plazit, později se od ní začít odrážet a dělat první šlápance ve volném prostoru. Pokud jste na sport tak šikovní, jako já (tedy hrozně moc), nebudete pro začátek potřebovat vůbec žádné ochranné vybavení. Ale to soudím jen podle toho, že se mi čirou náhodou podařilo se nijak nepraštit atd. (což je malý zázrak vzhledem k tomu všemu, co později následovalo). Jinak bych určitě doporučil minimálně rukavice, chrániče holení a boty nad kotník. Pokud nebude zrovna 30 stupňů, zkuste staré zimní rukavice. Budete mít chráněné prsty proti odření a při pádu (stejně jako při neustálém chytání jednokolky) vám přijde vhod jejich měkkost. Ochranu holení využijete pravděpodobně více než kolen, protože když sjede noha z pedálu (což se na začátku stane velice snadno), tak ten se vám svými piny krásně zahryzne do masa. No a kotník si při těch prvních zběsilých pohybech jednokolky, která pod vámi tancuje jako divá, také pěkně oboucháte - no vlastně tolik ne, ale stačí jedna pořádná rána a už budete proklínat nízké tenisky:) Ovšem nejlepší je se obrnit celý a večer se vrátit domů se zdravou kůží.
Za první den se klidně můžete naučit jezdit desítky metrů a rozjíždět bez opory. Ovšem je to jízda velice nejistá (člověk je strnulý a napnutý jak pružina) a každá nerovnost vás rozhodí. Pak už záleží na tom, kolik času tomu věnujete. Já můžu trénovat akorát o víkendu, takže po zhruba měsíci jsem začal jezdit různě po okolí (jak to dopadlo, jsem psal v prvním článku). Když nebudu počítat tu půlroční pauzu, tak po 2 měsících jsem už zkoušel drobné terénní nerovnosti a sjíždění prudkých kopců (bez brzdy žádná sranda, jednokolka ujíždí pod zadkem a kolena bolí - moje až moc), potom přišla zima, takže jsem si vyzkoušel jízdu v hlubokém sněhu (téměř nemožné - kolo se zařízne a člověk letí), takové té směsi zmrzlý sníh + sůl na chodnících (docela zábavné to projíždět s prokluzujícím kolem) a hlaďoučkém ledu (když jedete pěkně klidně, tak to i přes malá smýknutí bez problémů jde). Po půl roce se v sedle cítíte už dost jistě, a i když vás na cestě něco nečekaně rozhodí, tak to většinou ustojíte a jedete a jedete a říkáte si, že takhle jste si to před tím půl rokem představovali:) Jen věci jako jízda z větších schodů, jízda pozadu a skok čelem na vyšší překážku, když jsem rozjetý, mi nejdou podle mých představ. Ty vynucené pauzy v tréninku mi holt kazí rychlý a plynulý vývoj, potvory:(
Jak jsem si vyzkoušel, jezdit se dá celoročně. Při jízdě se docela slušně zapotíte, takže ani když panovaly v loňském prosinci ty pořádné mrazy, 2 trička + svetr ke krku + mikina + šála (no uznávám, že jsem toho měl na sobě docela dost:-D) zajistily příjemné ježdění bez následků. Zima má také výhodu prázdných cest, takže se vám nikde nikdo nemotá a jste za ještě většího exota. A ta krásně čistá pneumatika, když mrzne a je všude sníh!
Při jízdě člověk budí slušnou pozornost - auta přibržďují a řidiči čumí, haranti jsou z toho paf vždy, psi vás naopak nesnášejí:) Většina lidí se na vás usmívá (většinou ženské), chlapi dávají najevo, jako že jste dobrej a jen ti největší tvrďáci dělají, jako že vás nevidí a vůbec je vaše uni kátní schopnost nezajímá:) No a tůristi si vás čile fotí - kdybych měl všechny ty fotky, které se na mě vyplácali kolem Hradu, tak bych neměl o kvalitní obrazový materiál na blog nouzi … věčná škoda.
Pokud se vám blbnutí na jednokolce na první pohled zalíbilo a víte o sobě, že nejste člověk, který se rychle pro něco nadchne a stejně rychle nadšení opadne, mohlo by se vám to skutečně zalíbit. Potom se připravte na spoustu "ztraceného" času v sedle, ovšem vyplněného skvělou zábavou:)
P.S. Dnes jsem šel v práci ze schodů, na jednom se mi smekla noha, já nějak blbě došlápl, něco v ní luplo a bolí to jak prase. Vzhledem k tomu, že mi má během pár dnů z reklamace konečně přijít nový rám, tak to snad ani nemohlo dopadnout jinak :-D Naštěstí to postihlo tu zdravou levou, která by se s tím měla vypořádat lépe, takže věřím, že budu do týdne běhat jako srnec. Ale strašlivé prokletí evidentně dále trvá…
Žádné komentáře:
Okomentovat