Jednokolka je zase konečně v kupě a tak jsem jí hned vyrazil otestovat (stejně jako mojí hnátu). A dobře to dopadlo. Rám od Nimbusu (více přístě), který jsem mimo jiné i doporučoval v minulém článku (součást té 24“ jednokolky) se nerozpadl a koleno vydrželo – ty dva měsíce pilného cvičení asi přinesly ovoce. Snad už to bude dobré i když ještě hodně dlouhou dobu budu klepat zubama při každé jízdě a očekávat zradu:) Také jsem si nastavil sedlo asi o 3 cm výše, abych neměl při šlapání tak pokrčené nohy. Ze začátku to bylo dost divné, ale ke konci jízdy už to celkem šlo. Sice mám výše těžiště, takže jsem znatelně méně stabilní (i když postupně si zvyknu a bude to ok) a znesnadňuje to skákání, ale když mi to umožní jezdit… Časem to třeba budu moci zase dát dolů.
O ten nádherný, a na ježdění ideální, přelom září/říjen jsem samozřejmě přišel ale co, těch si snad v životě ještě užiju. Těch pár měsíců jsem alespoň využil k courání po Praze a hledání nových tras. A že je kde jezdit – Kunratický les, Přírodní park Hostivař, Milíčovský les, Obora Hvězda, Divoká Šárka atd. Ta dostupnější místa dám v zimě, vzdálenější (třeba ten rozlehlý les u Klánovic) až se trochu oteplí.
Žádné komentáře:
Okomentovat