"Býval dobrým jednokolkařem, ale spáchal ten nejhorší hřích, protože prodal svoji jednokolku a roky na žádné nejezdil. Padajíce na každých 500 metrech nyní projíždí krajinou a snaží se nahnat svou dřívější formu. Lovec unidovedností. Viator."
Asi takhle bych uvedl květnový unisraz, který se odehrál po takřka rovných 10 letech KLIK od posledního společného pojezdu v Praze, kdy tento dříve nadčlověk začínal svou již legendární unijízdu napříč Evropou. A jelikož jsem to stále odkládal, předběhl mě se svou jistě značně zkreslenou verzí celého příběhu na svém legendárním blogu - KLIK. Abych nebyl ovlivněn a neměl tendenci vysvětlovat zde všelijaké pomluvy z toho pamfletu, přečtu si to až po uveřejnění jediné pravdivé verze toho, co se ten památný den skutečně stalo.
Koncem února se habán z Moravy zcela nečekaně ozval s překvapivým návrhem na setkání a spolujízdu "někde na půli cesty" mezi našimi domovy. Po vydařených litoměřických srazech jsem příliš neváhal a velmi rychle byl domluven začátek května v Havlíčkově Brodu.
Díky časnému odjezdu z Prahy (6:45 h) se jelo krásně a v 8:25 h už jsem parkoval na tamním parádním prázdném parkovišti přímo v centru u řeky. Viator už tam skoro hodinu čekal, protože nemohl dospat, jak moc se těšil na svůj jednokolkařský vzor. Po vřelém přivítání a předání hodnotných darů (domácí dobroty z jižní Moravy, já přivezl jen úsměv na rtech) jsme bez dlouhých keců vyrazili na připravenou trasu. Oba jsme měli takřka to samé - 29" stroje, takže Viator jakožto výkonnější a mladší mašina jel sice trochu rychleji, ale zase častěji padal, takže se naše rychlosti krásně sladily do jedné dlouhé spanilé unijízdy, která zlepšila kvalitu života místních obyvatel, kteří nás spatřili, minimálně o dva tisíce bazických bodů. Ten den bylo navíc konečně příjemně teplo a slunečno, takže se jelo jedna radost. Až na jeden totální výmaz na chodníku toho z nás, jenž nenosí žádné chrániče, který skončil pár odřeninami a loktem o velikosti středně velké brambory, se dopoledne vydařilo a po kratším hledání se nám podařilo najít v takřka liduprázdném městě ještě liduprázdnější restauraci, kde jsme si dali lehký obídek (půl pizzy na můj účet vrací ranní dar a napravuje reputaci pražského skrblíka). Odpolední etapa byla více přírodní a takřka letní, takže cachtání se v říčním brodu, kde jsem se čirou náhodou před pár lety v rámci turistické dovolené ráchal také a umně nás tam tak navedl, přišlo vhod. O půl páté jsme byli zpět u aut, v nohách cca 39 km. Bál jsem se, jestli vydrží moje dříve lepená klika, která se brzy po zákroku začala loni lehce viklat a já kvůli tomu jezdil jen na 24", ale kupodivu se to nezhoršilo, takže jediná věc, která nevydržela, byla moje zasloužilá unibota (z roku 2011 .. sesterský pár, kterému se rozpadla naopak levá bota a já teď mohl vytvořit unikátní combo ze dvou párů starých bot, k vidění ZDE), které takřka odpadla podrážka, ale tkanička kolem dokola to zachránila, takže ze mě nebyl totální exot na jednom kole s jednou bosou nohou.
 |
| Vyrážíme |
 |
| Pózujeme |
 |
| Machrujeme |
 |
| Hledíme |
 |
| Funíme |
 |
| Chladíme |
 |
| Loučíme a pravé děkujeme za věrné služby |
 |
| Naše trasa, jen jsem po obědě zapomněl odpauzovat hodinky |
Sraz se tedy nadmíru vydařil a uvidíme, zda a kdy se zase srazíme. Viator sice začíná po mnohaleté pauze opět trochu jezdit, ale pokud si tam nenajde nějakého parťáka, tak to hádám nebude žádná častá sláva. Já si zase konečně přivezl do Prahy kolo a před pár dny absolvoval svou první pražskou/mimopražskou jízdu, takže tomu už asi také tolik nedám (leda bych konečně potkal onu mytickou spanilou jednokolkařku). Ale jízda na uni se nezapomíná, takže snad se dvě padavky ještě někdy v sedle na pekelných strojích setkají.
 |
| Pražská doba cyklistická začíná |
