Na jaro 2018 jsem si po roce od poslední výpravy opět naplánoval
pochod krajinou českou. Tentokráte ne někam do hor, ale pěkně na jih podél
Vltavy až někam na rakouské hranice. Po podrobném prozkoumání vhodných
turistických tras jsem to lehce pozměnil na pozdější odklon ku Třeboňsku, kde
jsem snad nikdy nebyl, a na závěr přidal ještě několik etap vedoucích až do
Budějic. Představa byla to podniknout někdy v průběhu dubna za ideálních
teplot v rozmezí 10 – 20 stupňů. Bohužel v první polovině dubna
panovala nefalšovaná zima, která se kolem dvacátého změnila takřka v léto
a bylo po nadějích. I odložil jsem to celé na podzim a doufal, že se alespoň na
týden snese na naši zem babí léto ... no, nemohl jsem učinit lepší rozhodnutí.
Den 1., 23km etapa
10h dopolední pryč, odchod z bytu se blíží a stále nemám
potvrzeno, že mě dnes navečer ubytují (všechna ostatní místa v okolí
padla). V 10.14 konečně zvoní mobil a já se dozvídám, že mě budou čekat.
Sláva, můžu v klidu vyrazit na hlavák, odkud mě vlak zaveze do Davle, kde
začne mé putování. OK, takže nadpis trochu kecal, ale všechny trasy Praha<->Davle
mám několikrát prochozené tam i zpátky, takže proč to jít znovu a ještě
s krosnou na zádech. Je krásně (včera začalo babí léto), jde se mi dobře
(aby ne první den), dva týdny pochodu přede mnou, spokojenost maximální. Navečer
dorážím do penzionu a začínám obvolávat zítřejší noclehy. Po asi deseti
telefonátech zjišťuji, že zítřejší etapa nekončí v posteli, leda pod
širákem, což nemohu akceptovat. Je to dané tím, že je pátek, o víkendu má být pěkně,
a je buď vše obsazené nebo již po sezoně zavřené. Jsem proto nucen nahradit dvě
následující etapy (20 a 25 km) vedoucí po pravé straně Vltavy, jednou po straně
levé.
|
Kolem Sázavy |
|
Nádrž Homole nad Štěchovicemi |
|
Penzion Janata |
Den 2., 24km etapa
Ranní mlha a chlad se brzy vytrácí a je na tričko. K obědu
mám Manu. Ano tu, kterou jsem si koupil na jaře 2016, měl ji na předchozích
dvou výpravách a vzal si s sebou její poslední balení (3 dávky). Šmakuje
pořád stejně, dokonce mi tentokrát, prokládaná jako obvykle sušenkou, vyloženě
chutná. Ubytování ve srubu Čelina ok (až na ty nejodpornější smažené žampiony,
které jsem kdy v životě měl), jen se do druhého pokoje pozdě večer vrací
jiný host (který se prý vrátit neměl), naštěstí má vlastní vchodové dveře a ty
mezi pokoji se dají uzamknout.
|
Živohošťský most |
|
Veselý vrch |
|
Srub Čelina |
Den 3., 33km etapa
Dobrou snídaní si pan provozní naštěstí napravuje pověst. Dopo
zataženo, ale odpoledne je fakt teplo, což se projeví zapařením chodidel a
prvním puchýřem, čemuž napomůže několika km cesta po silnici v okolí Kamýka
nad Vltavou (po hladkém asfaltu chodím fakt nerad, ale tady to jinudy nešlo). Mizí
ve mně druhá dávka Many. V závěru navíc minu jednu odbočku, což zjistím
asi po kilometru, a protože se děsně nerad vracím, raději prodlužuji etapu asi
o 2 km. Nějak jsem si přitom navíc namohl levý nárt (nechápu proč a jak) a
několik následujících dnů mě to především při každím klesání bolí jak čert. Do
Solenice přicházím na šestou, ve velikém discopenzionu Kaskáda jsem zcela sám.
Apartmán moc pěkný, škoda, že se nikde nevaří, takže mám k večeři, pro
podobné situace, rezervní suchary. Večerní procházka po obci ukazuje evidentní
sociálně vyloučenou lokalitu. Zítřejší nocleh opět získávám jen tak tak, na
všech vytipovaných místech mají zavřeno. Tohle mi od začátku dost komplikovalo
život a i překvapilo. Měl jsem za to, že říjen je turisticky ještě nabitý a
všude budou normálně fungovat.
|
Poslední známý snímek Many |
|
Penzion Kaskáda |
Den 4., 22km etapa
Z okna pokoje koukám přes silnici na prodejnu Coop, takže
si tam ráno po sedmé hned zaběhnu pro sladké pečivo k snídani a řádně se
nabouchám. Výstup na orlickou hráz není náročný, jsem tam za chvíli. Ač není
dnešní trasa dlouhá ani náročná, přicházím do Kožlí zase až na šestou. Od
počátku chodím nějak pomalu, to se musí zlepšit. Pokoj i večerní krmě
v pořádku, jen jaksi neteče teplá voda, takže si užiju velmi osvěžující
sprchu. Jsem zase jediným hostem, tak se jim možná nechtělo pouštět tamní
ohřívací inštrument.
|
Orlická hráz |
|
Orlík, vody málo |
|
Nejzapavučenější altánek, kde jsem kdy jedl, ale okolí pěkné |
|
Penzion U Nováků |
Den 5., 25km etapa
Ráno mlha a pěkná kosa, celkově zatím nejchladnější den, i když
odpo zase pěkně. Ničím zajímavý den, ale mně ke spokojenosti stačí, když neprší
a jdu si někde v přírodě. Penzion ve Štedroníně už něco pamatuje
a u všech servírovacích prací v jídelně musím asistovat (paní provozní
chodí o berlích, tak ji v tom přeci nenechám), ale véča i snídaně parádní.
|
Venkovní akva v Orlíku nad Vltavou |
|
Žďákovský most |
|
Po mnoha letech jsem měl zase Smaženku |
|
Penzion U Vaňáčů |
|
Není nad typické těžké české jídlo pěkně na noc |
Den 6., 25km etapa
Pohodová trasa do Písku za stejného počasí, jako včera. Třetí a
poslední dávka Many končí v mém žaludku. Už si ji asi nikdy kupovat
nebudu, ale svůj účel splnila, to nemůžu říct. Hotel Buly je spíš taková lepší
ubytovna pro lidi z východu, ale jinak nemám výhrad.
|
Řeka Lomnice |
|
I nějakou tu kulturu jsem cestou navštívil |
|
Písek |
|
Hotel Buly |
Den 7., 31km etapa
Od rána azuro, vydrápal jsem se na rozhlednu Jarník, poté
následovala dlouhá cesta do Týna nad Vltavou. Šlo se převázně po lesních
asfaltkách, takže pohoda klídek, ale nožky bolavé. Pokoj u sv. Kateřiny už něco
pamatuje, ale pizzu na pokoj vám ubytovatelé taky všude nedonesou – zde ano,
mají pizzerii.
|
Písek z rozhledny Jarník |
|
To je On, všech elektrospotřebičů šampion |
|
Penzion U Svaté Kateřiny |
Den 8., 33km etapa
A znovu celý den krásně. Dnes je plán trochu jiný – pěšky do
Hluboké nad Vltavou, chytnout v 18.35 vlak do Veselí nad Lužnicí, kde budu
2 dny nocovat na tom samém místě. Nebylo to v plánu, jenže jsem den
předtím zjistil, že v sobotu v Třeboni nejsem schopen uzmout jediný
volný pokoj kvůli výlovu Rožmberka. Jak se později ukázalo, byl jsem za to
nakonec rád. Do penzionu jsem dorazil skoro v osm večer, ale za odměnu mě
čekal parádní nový apartmán za tři kila/noc ... a já tu měl zrovna strávit noci
dvě. Člověk občas nechápe, jak rozdílně se dá za podobné peníze bydlet. Kdyby
po mně chtěli 2x tolik, bral bych to jako naprosto odpovídající částku.
|
Nějaké hádě ráno se vyhřívající |
|
Cesta do Hluboké nad Vltavou |
|
Krásný snímek zámku Hluboká |
|
Penzion Veronika |
Den 9., kilometry nepočítány
Když už jsem měl tu kliku, že se zrovna v době mé
přítomnosti konal tradiční výlov Rožmberka, který jsem v TV viděl
nesčetněkrát, nešlo se samozřejmě nezúčastnit. Ranním vlakem jsem se nechal
odvézt na nejbližší zastávku k rybníku a pak už to bylo jen pár km
pěškobusem. Po této cestě lemované popojíždějícími auty a zástupy lidu bylo
evidentní, že to bude naprostý blázinec. A taky, že jó, především fronty u
stánků se žrádlem. Ale bylo fajn se tam projít, vidět to na vlastní voči, dát
si vynikající rybí polévku a smaženého kapra, a po cca 4h jet s frgály
k snídani nazpět.
|
Cirkus u Rožmberka |
|
Centrum všeho dění |
Den 10., 34km etapa
Tohle byla nejdelší a nejnáročnější etapa. Vlastně nevím proč,
den předtím jsem mohl nachodit max. 10 km, bylo pěkně (leč podél těch velkých
rybníků foukalo jak na horách) a šlo se celou dobu po rovině, přesto jsem měl úplně dřevěné nohy. Navíc se mi na
pravém chodidle hned pod prsty začal tvořit pod tou silnou kůží puchýř, který
mě o několik dní později málem poslal předčasně vlakem dom. Takže jsem do
Třeboně dorazil jako úplná mátoha.
|
Penzion Chocholoušek |
Den 11., 29km etapa
Pochod do Chlumu u Třeboně pěkný, pajdám si mezi rybníky, je
chladněji než včera, ale zase nefouká. Ubytování pěkné, v rodinném domku,
a jako sympatický chlapec dostávám od paní domácí jako pozornost pár kostek
koláče.
|
Ubytování Střádalová |
Den 12., 31km etapa
Chodidlo bolí čím dál víc, trochu se těch dnešních 30 km obávám,
pan Ibalgin ale plní své životní poslání. Ráno je parádně – jen pár stupňů, bez
mlh, ale je zřejmé, že odpo bude pažák a taky že ano. Cesta do Českých Velenic
uběhne jako nic a já překročím hranice do Rakouska – hlavní cíl výpravy splněn.
Po chvilce v zahraničí se vracím domů do pár set metrů vzdáleného hotelu
Konsul. Krátce po ubytování, když chci začít obtelefonovávat možné zítřejší
noclehy, ozve se z koupelny hlasitá rána. Jdu tam a vidím, že se ze stěny
uvolnila taková ta porcelánová ochrana/ozdoba žárovky a rozptýlila se po celé
podlaze. Byla na závit, takže bych to viděl na nějakého dementního vtipálka,
který má ve zvyku to povolit na poslední milimetřík, kdy to ještě drží a ono to
časem prostě spadne. Paní recepční však celou věc během pár minut vyřešila, ale
asi jsem vypadal jako dost divoký host. Puchýř na noze (byť prořízlý) se začal
zvětšovat a zabíjet čím dál více kůže, takže jsem se ho jal konečně celý odstřihnout
a obnažit tkáň pod ním. Večer už jsem nemohl pořádně ani došlápnout, cesta na
záchod byla utrpení. Představa zítřejších 27 km se mi začínala zdát jako holý
nesmysl. I začal jsem se smiřovat s tím, že ráno možná budu muset na vlak
a do Prahy.
|
Rybník Hejtman - Chlum u Třeboně |
|
Hranice dosažena |
|
Hotel Konsul |
Den 13., 27km etapa
Ráno jsem se vzbudil, bolest byla přesně o 71 % méně
intenzivnější než předcházejícího večera a já věděl, že to půjde. Pro jistotu
jsem ale ráno vyrazil do nechutně vzdálené lékárny, kde jsem si koupil nějakou
dezinfekční/hojivou mast (a docházející náplast), abych nechytl nějakou infekci
a trochu zmírnil chozením opět zvyšující se bolest. Patly matly plus Ibalgin
zabraly, takže jsem to za nekončícího slunečného počasí v pohodě dopajdal
do Hojné vody.
|
V lese se na mě najednou vyřítila... ok, tak ne ... nějaký statek |
|
Fakt se s tím blbě chodí, navíc se to tam nedá pořádně zalepit |
|
Penzion Pod Kaštany |
Den 14., 25km etapa
Snídaně zde patřila k jedněm z nejlepších, takže jsem
byl tím správným způsobem naladěn na dnešní pochod. Ranní výstup na Kraví horu
a stejnojmennou rozhlednu jsem bohužel musel v rámci šetření chodidla
vypustit, přesto to byla moc pěkná etapa po lesích a loukách. Kaplické ubytko bylo
po Konsulu druhé nejdražší (715,-Kč, avšak se snídaní), ale možná to nejhezčí.
Já na tohle moc nedám, ale mají to tam fakt pěkné.
|
Hojná Voda |
|
Ubytování Kap Café |
Den 15., 27km etapa
Původní plán na tento den byl: skončit v Českém Krumlově,
přespat, ráno jet kousek vlakem, šlapat nějakých 15 km na okraj Českých
Budějovic, vlakem do centra, BUSem do Prahy. Když jsem den předtím zjistil, že
z Krumlova jezdí přímá autobusová linka do Prahy, rozhodl jsem se ušetřit
balík za spaní v Krumlově, vypustit nezajímavou poslední krátkou etapu, a
jet navečer rovnou do hlavního města. Poslední den byl první, kdy sluníčko ani
nevykouklo, dopo byla hutná mlha, odpo poměrně chladno. Ale cesta ubíhala
dobře, protože noha už se začínala hojit. V Krumlově jsem byl po čtvrté,
řádně si ho prochodil (ale jo, pěkné to tam mají) a v 19.05 vyrazil na 3h
cestu do Práglu. BUS, stejně jako celé město, byl z cca 70 % obsazen
asiaty. O půl jedenácté jsem byl doma a tím skončilo letošní putování.
|
Večerní Český Krumlov |
|
Poslední snímek výpravy |
Jako obvykle pár slov na závěr. Celkem to bylo 389 měřených km
ve 14 etapách. Dopředu jsem měl tradičně v aplikaci mapy.cz připravené trasy,
kterých jsem se až na občasné drobné (na začátku velké) změny držel. Po návratu
jsem si pomocí toho jejich měření znovu každou etapu přeměřil přesně podle
finálního průchodu, což dalo výsledné číslo. Cenově to vyšlo podobně jako
předchozí výpravy, tentokráte na 9243,-Kč. Váhu krosny jsem dostal asi nejníže,
záda na tom byla celkem dobře, zbytečně jsem nakonec táhnul jen svojí superbundu,
kterou jsem měl na sobě posledně skoro pořád a pláštěnku, ale kdo mohl tušit,
že za celou dobu nespadne z nebe ani kapka a budu většinu dní jen
v tričku. O takovém počasí se mi ani nezdálo. Boty jsem měl stejné, jako
na předchozích dvou výpravách, jen jsem si je koupil znovu a v jiné barvě
(jak jsem ostatně prorokoval posledně). Na žádné hrůzné bydlení jsem tentokrát
nenarazil, většina byla spíše nadprůměrných s cenou nejčastěji mezi 400 –
500 Kč. Až na ta několik dnů bolavá chodidla, což mi ale ani tak nekazilo
potěšení z chůze, mi to zase vyšlo podle plánu a maximálně jsem si to
užil. Po týdnu jsem sice začal mít pocit, že to asi nedám, že jsem to
s těmi denními porcemi km přehnal a že už nikdy nic podobného nepodniknu,
ale to mě ještě v průběhu pochodu přešlo a už zase začínám přemýšlet o
jaru ... třeba jen na týden.
|
Trasa pochodu, 14 etap, 389 km |
2 komentáře:
Dobře, žes ten eklhaft konečně dorazil :)
Jsem tez rad - nic neprislo na zmar a konecne to prestalo prekazet v kuchynske skrince:)
Okomentovat