Jak jsem šel z Prahy do Rakous

Na jaro 2018 jsem si po roce od poslední výpravy opět naplánoval pochod krajinou českou. Tentokráte ne někam do hor, ale pěkně na jih podél Vltavy až někam na rakouské hranice. Po podrobném prozkoumání vhodných turistických tras jsem to lehce pozměnil na pozdější odklon ku Třeboňsku, kde jsem snad nikdy nebyl, a na závěr přidal ještě několik etap vedoucích až do Budějic. Představa byla to podniknout někdy v průběhu dubna za ideálních teplot v rozmezí 10 – 20 stupňů. Bohužel v první polovině dubna panovala nefalšovaná zima, která se kolem dvacátého změnila takřka v léto a bylo po nadějích. I odložil jsem to celé na podzim a doufal, že se alespoň na týden snese na naši zem babí léto ... no, nemohl jsem učinit lepší rozhodnutí.

Den 1., 23km etapa

10h dopolední pryč, odchod z bytu se blíží a stále nemám potvrzeno, že mě dnes navečer ubytují (všechna ostatní místa v okolí padla). V 10.14 konečně zvoní mobil a já se dozvídám, že mě budou čekat. Sláva, můžu v klidu vyrazit na hlavák, odkud mě vlak zaveze do Davle, kde začne mé putování. OK, takže nadpis trochu kecal, ale všechny trasy Praha<->Davle mám několikrát prochozené tam i zpátky, takže proč to jít znovu a ještě s krosnou na zádech. Je krásně (včera začalo babí léto), jde se mi dobře (aby ne první den), dva týdny pochodu přede mnou, spokojenost maximální. Navečer dorážím do penzionu a začínám obvolávat zítřejší noclehy. Po asi deseti telefonátech zjišťuji, že zítřejší etapa nekončí v posteli, leda pod širákem, což nemohu akceptovat. Je to dané tím, že je pátek, o víkendu má být pěkně, a je buď vše obsazené nebo již po sezoně zavřené. Jsem proto nucen nahradit dvě následující etapy (20 a 25 km) vedoucí po pravé straně Vltavy, jednou po straně levé.

Kolem Sázavy

Nádrž Homole nad Štěchovicemi

Penzion Janata

Den 2., 24km etapa

Ranní mlha a chlad se brzy vytrácí a je na tričko. K obědu mám Manu. Ano tu, kterou jsem si koupil na jaře 2016, měl ji na předchozích dvou výpravách a vzal si s sebou její poslední balení (3 dávky). Šmakuje pořád stejně, dokonce mi tentokrát, prokládaná jako obvykle sušenkou, vyloženě chutná. Ubytování ve srubu Čelina ok (až na ty nejodpornější smažené žampiony, které jsem kdy v životě měl), jen se do druhého pokoje pozdě večer vrací jiný host (který se prý vrátit neměl), naštěstí má vlastní vchodové dveře a ty mezi pokoji se dají uzamknout.

Živohošťský most

Veselý vrch

Srub Čelina

Den 3., 33km etapa

Dobrou snídaní si pan provozní naštěstí napravuje pověst. Dopo zataženo, ale odpoledne je fakt teplo, což se projeví zapařením chodidel a prvním puchýřem, čemuž napomůže několika km cesta po silnici v okolí Kamýka nad Vltavou (po hladkém asfaltu chodím fakt nerad, ale tady to jinudy nešlo). Mizí ve mně druhá dávka Many. V závěru navíc minu jednu odbočku, což zjistím asi po kilometru, a protože se děsně nerad vracím, raději prodlužuji etapu asi o 2 km. Nějak jsem si přitom navíc namohl levý nárt (nechápu proč a jak) a několik následujících dnů mě to především při každím klesání bolí jak čert. Do Solenice přicházím na šestou, ve velikém discopenzionu Kaskáda jsem zcela sám. Apartmán moc pěkný, škoda, že se nikde nevaří, takže mám k večeři, pro podobné situace, rezervní suchary. Večerní procházka po obci ukazuje evidentní sociálně vyloučenou lokalitu. Zítřejší nocleh opět získávám jen tak tak, na všech vytipovaných místech mají zavřeno. Tohle mi od začátku dost komplikovalo život a i překvapilo. Měl jsem za to, že říjen je turisticky ještě nabitý a všude budou normálně fungovat.

Poslední známý snímek Many

Penzion Kaskáda

Den 4., 22km etapa

Z okna pokoje koukám přes silnici na prodejnu Coop, takže si tam ráno po sedmé hned zaběhnu pro sladké pečivo k snídani a řádně se nabouchám. Výstup na orlickou hráz není náročný, jsem tam za chvíli. Ač není dnešní trasa dlouhá ani náročná, přicházím do Kožlí zase až na šestou. Od počátku chodím nějak pomalu, to se musí zlepšit. Pokoj i večerní krmě v pořádku, jen jaksi neteče teplá voda, takže si užiju velmi osvěžující sprchu. Jsem zase jediným hostem, tak se jim možná nechtělo pouštět tamní ohřívací inštrument.

Orlická hráz

Orlík, vody málo

Nejzapavučenější altánek, kde jsem kdy jedl, ale okolí pěkné

Penzion U Nováků

Den 5., 25km etapa

Ráno mlha a pěkná kosa, celkově zatím nejchladnější den, i když odpo zase pěkně. Ničím zajímavý den, ale mně ke spokojenosti stačí, když neprší a jdu si někde v přírodě. Penzion ve Štedroníně už něco pamatuje a u všech servírovacích prací v jídelně musím asistovat (paní provozní chodí o berlích, tak ji v tom přeci nenechám), ale véča i snídaně parádní.

Venkovní akva v Orlíku nad Vltavou

Žďákovský most

Po mnoha letech jsem měl zase Smaženku

Penzion U Vaňáčů

Není nad typické těžké české jídlo pěkně na noc

Den 6., 25km etapa

Pohodová trasa do Písku za stejného počasí, jako včera. Třetí a poslední dávka Many končí v mém žaludku. Už si ji asi nikdy kupovat nebudu, ale svůj účel splnila, to nemůžu říct. Hotel Buly je spíš taková lepší ubytovna pro lidi z východu, ale jinak nemám výhrad.

Řeka Lomnice

I nějakou tu kulturu jsem cestou navštívil

Písek

Hotel Buly

Den 7., 31km etapa

Od rána azuro, vydrápal jsem se na rozhlednu Jarník, poté následovala dlouhá cesta do Týna nad Vltavou. Šlo se převázně po lesních asfaltkách, takže pohoda klídek, ale nožky bolavé. Pokoj u sv. Kateřiny už něco pamatuje, ale pizzu na pokoj vám ubytovatelé taky všude nedonesou – zde ano, mají pizzerii.

Písek z rozhledny Jarník

To je On, všech elektrospotřebičů šampion

Penzion U Svaté Kateřiny

Den 8., 33km etapa

A znovu celý den krásně. Dnes je plán trochu jiný – pěšky do Hluboké nad Vltavou, chytnout v 18.35 vlak do Veselí nad Lužnicí, kde budu 2 dny nocovat na tom samém místě. Nebylo to v plánu, jenže jsem den předtím zjistil, že v sobotu v Třeboni nejsem schopen uzmout jediný volný pokoj kvůli výlovu Rožmberka. Jak se později ukázalo, byl jsem za to nakonec rád. Do penzionu jsem dorazil skoro v osm večer, ale za odměnu mě čekal parádní nový apartmán za tři kila/noc ... a já tu měl zrovna strávit noci dvě. Člověk občas nechápe, jak rozdílně se dá za podobné peníze bydlet. Kdyby po mně chtěli 2x tolik, bral bych to jako naprosto odpovídající částku.

Nějaké hádě ráno se vyhřívající

Cesta do Hluboké nad Vltavou

Krásný snímek zámku Hluboká

Penzion Veronika

Den 9., kilometry nepočítány

Když už jsem měl tu kliku, že se zrovna v době mé přítomnosti konal tradiční výlov Rožmberka, který jsem v TV viděl nesčetněkrát, nešlo se samozřejmě nezúčastnit. Ranním vlakem jsem se nechal odvézt na nejbližší zastávku k rybníku a pak už to bylo jen pár km pěškobusem. Po této cestě lemované popojíždějícími auty a zástupy lidu bylo evidentní, že to bude naprostý blázinec. A taky, že jó, především fronty u stánků se žrádlem. Ale bylo fajn se tam projít, vidět to na vlastní voči, dát si vynikající rybí polévku a smaženého kapra, a po cca 4h jet s frgály k snídani nazpět.

Cirkus u Rožmberka

Centrum všeho dění

Den 10., 34km etapa

Tohle byla nejdelší a nejnáročnější etapa. Vlastně nevím proč, den předtím jsem mohl nachodit max. 10 km, bylo pěkně (leč podél těch velkých rybníků foukalo jak na horách) a šlo se celou dobu po rovině, přesto jsem měl úplně dřevěné nohy. Navíc se mi na pravém chodidle hned pod prsty začal tvořit pod tou silnou kůží puchýř, který mě o několik dní později málem poslal předčasně vlakem dom. Takže jsem do Třeboně dorazil jako úplná mátoha.

Penzion Chocholoušek

Den 11., 29km etapa

Pochod do Chlumu u Třeboně pěkný, pajdám si mezi rybníky, je chladněji než včera, ale zase nefouká. Ubytování pěkné, v rodinném domku, a jako sympatický chlapec dostávám od paní domácí jako pozornost pár kostek koláče.

Ubytování Střádalová

Den 12., 31km etapa

Chodidlo bolí čím dál víc, trochu se těch dnešních 30 km obávám, pan Ibalgin ale plní své životní poslání. Ráno je parádně – jen pár stupňů, bez mlh, ale je zřejmé, že odpo bude pažák a taky že ano. Cesta do Českých Velenic uběhne jako nic a já překročím hranice do Rakouska – hlavní cíl výpravy splněn. Po chvilce v zahraničí se vracím domů do pár set metrů vzdáleného hotelu Konsul. Krátce po ubytování, když chci začít obtelefonovávat možné zítřejší noclehy, ozve se z koupelny hlasitá rána. Jdu tam a vidím, že se ze stěny uvolnila taková ta porcelánová ochrana/ozdoba žárovky a rozptýlila se po celé podlaze. Byla na závit, takže bych to viděl na nějakého dementního vtipálka, který má ve zvyku to povolit na poslední milimetřík, kdy to ještě drží a ono to časem prostě spadne. Paní recepční však celou věc během pár minut vyřešila, ale asi jsem vypadal jako dost divoký host. Puchýř na noze (byť prořízlý) se začal zvětšovat a zabíjet čím dál více kůže, takže jsem se ho jal konečně celý odstřihnout a obnažit tkáň pod ním. Večer už jsem nemohl pořádně ani došlápnout, cesta na záchod byla utrpení. Představa zítřejších 27 km se mi začínala zdát jako holý nesmysl. I začal jsem se smiřovat s tím, že ráno možná budu muset na vlak a do Prahy.

Rybník Hejtman - Chlum u Třeboně

Hranice dosažena

Hotel Konsul

Den 13., 27km etapa

Ráno jsem se vzbudil, bolest byla přesně o 71 % méně intenzivnější než předcházejícího večera a já věděl, že to půjde. Pro jistotu jsem ale ráno vyrazil do nechutně vzdálené lékárny, kde jsem si koupil nějakou dezinfekční/hojivou mast (a docházející náplast), abych nechytl nějakou infekci a trochu zmírnil chozením opět zvyšující se bolest. Patly matly plus Ibalgin zabraly, takže jsem to za nekončícího slunečného počasí v pohodě dopajdal do Hojné vody.

V lese se na mě najednou vyřítila... ok, tak ne ... nějaký statek

Fakt se s tím blbě chodí, navíc se to tam nedá pořádně zalepit

Penzion Pod Kaštany

Den 14., 25km etapa

Snídaně zde patřila k jedněm z nejlepších, takže jsem byl tím správným způsobem naladěn na dnešní pochod. Ranní výstup na Kraví horu a stejnojmennou rozhlednu jsem bohužel musel v rámci šetření chodidla vypustit, přesto to byla moc pěkná etapa po lesích a loukách. Kaplické ubytko bylo po Konsulu druhé nejdražší (715,-Kč, avšak se snídaní), ale možná to nejhezčí. Já na tohle moc nedám, ale mají to tam fakt pěkné.

Hojná Voda

Ubytování Kap Café

Den 15., 27km etapa

Původní plán na tento den byl: skončit v Českém Krumlově, přespat, ráno jet kousek vlakem, šlapat nějakých 15 km na okraj Českých Budějovic, vlakem do centra, BUSem do Prahy. Když jsem den předtím zjistil, že z Krumlova jezdí přímá autobusová linka do Prahy, rozhodl jsem se ušetřit balík za spaní v Krumlově, vypustit nezajímavou poslední krátkou etapu, a jet navečer rovnou do hlavního města. Poslední den byl první, kdy sluníčko ani nevykouklo, dopo byla hutná mlha, odpo poměrně chladno. Ale cesta ubíhala dobře, protože noha už se začínala hojit. V Krumlově jsem byl po čtvrté, řádně si ho prochodil (ale jo, pěkné to tam mají) a v 19.05 vyrazil na 3h cestu do Práglu. BUS, stejně jako celé město, byl z cca 70 % obsazen asiaty. O půl jedenácté jsem byl doma a tím skončilo letošní putování.

Večerní Český Krumlov

Poslední snímek výpravy

Jako obvykle pár slov na závěr. Celkem to bylo 389 měřených km ve 14 etapách. Dopředu jsem měl tradičně v aplikaci mapy.cz připravené trasy, kterých jsem se až na občasné drobné (na začátku velké) změny držel. Po návratu jsem si pomocí toho jejich měření znovu každou etapu přeměřil přesně podle finálního průchodu, což dalo výsledné číslo. Cenově to vyšlo podobně jako předchozí výpravy, tentokráte na 9243,-Kč. Váhu krosny jsem dostal asi nejníže, záda na tom byla celkem dobře, zbytečně jsem nakonec táhnul jen svojí superbundu, kterou jsem měl na sobě posledně skoro pořád a pláštěnku, ale kdo mohl tušit, že za celou dobu nespadne z nebe ani kapka a budu většinu dní jen v tričku. O takovém počasí se mi ani nezdálo. Boty jsem měl stejné, jako na předchozích dvou výpravách, jen jsem si je koupil znovu a v jiné barvě (jak jsem ostatně prorokoval posledně). Na žádné hrůzné bydlení jsem tentokrát nenarazil, většina byla spíše nadprůměrných s cenou nejčastěji mezi 400 – 500 Kč. Až na ta několik dnů bolavá chodidla, což mi ale ani tak nekazilo potěšení z chůze, mi to zase vyšlo podle plánu a maximálně jsem si to užil. Po týdnu jsem sice začal mít pocit, že to asi nedám, že jsem to s těmi denními porcemi km přehnal a že už nikdy nic podobného nepodniknu, ale to mě ještě v průběhu pochodu přešlo a už zase začínám přemýšlet o jaru ... třeba jen na týden.

Trasa pochodu, 14 etap, 389 km