Litoměřický UniSraz + sólo v Terezíně

A je to tady, po třech letech jednokolaření jsem na vlastní oči viděl živého jednokolkaře a dokonce s ním i společně zdolal pěkných pár kilometrů. První vzájemná slova padla začátkem května na unifóru, pak jsme si oba, nezávisle na sobě, ve stejný týden pořídili nové stroje, a jak to skončilo, uvidíte níže. Protože jsem v těchto dnech automobilní, rozhodl jsem se konečně po roce (loni v létě jsem podnikl 2 jízdy ve svém rodném městě) vypadnout z Prahy. Hned mě napadl Terezín, kde jsem díky prarodičům trávil dětství/mládí a měl chuť si projet stará dobrá místa. No a jelikož Milodar je z Litoměřic, navrhl jsem setkání. Nakonec z toho byl naplánovaný společný pojezd dopoledne kolem Litoměřic a odpoledne již jen já sám v Terezíně. Po deváté hodině ranní už jsem parkoval na smluveném místě, proběhla seznamovačka s ním a jeho cyklo parťákem, který pomáhal v dokumentaci a odhánění roztoužených děvčat, a vyrazili jsme na cestu.

Krajina je tam samý kopeček, takže to bylo pořád nahoru a dolů. Tempo jsme díky velikosti našich kol a podobným unizkušenostem měli pěkně sladěné (jen cyklista se musel poněkud krotit), takže se jelo vskutku příjemně.

Časem jsme se dostali až do Kalvárie ke Třem křížům, kde jsme dali foto na věčnou památku.

Porta Bohemica

Na nejkrajnějším výběžku, kam jsem se i s nohama pevně na zemi stavěl poněkud opatrněji, dostal Milodar chuť na fotku, kdy bude stát na jednokolce. To mě poněkud překvapilo, neboť se po cestě několikrát stalo, že i při naskakování za ideálních povrchových podmínek se div nepřizabil:) Čekal jsem proto předčasný konec výletu a zcela zbytečné zničení nové jednokolky, ale dobře to dopadlo a sletěl ze srázu jen málem, viz následující fotky.

A když jsme si ani jeden nerozbili tlamu na tomto prudkém a značně nerovném kopečku,

dostali jsme se po projetí zarostlejší části cesty

až k místním vinicím.

Následoval sjezd do nějaké vesnice, kde jsme se po krátkém občerstvení vydali proti proudu Labe zpět do Litoměřic. Ještě před rozloučením jsem si však musel vyzkoušet 26“ uni s kotoučovou brzdou. Dojem z jízdy mi poněkud kazil fakt, že měl sedlo nastavené tak nízko, že jsem se po nasednutí cítil jak paskřivec, ale samotná jízda byla dle očekávání zcela bez problémů. A kotoučová brzda? Nu příjemně se s ní brzdí:) Páčka má na rozdíl od mého Véčka, které zabírá na cca 2 cm příjemně měkký a dlouhý chod, takže jsem i při prvním pokusu o sjezd malého, ale o to prudšího, kopečka neměl nejmenší problém plynule brzdit a cítit, že když pořádně zaberu, brzda odvede svoji práci i na pořádném krpálu – na to se u té své spolehnout nemohu. Ale to jsem koneckonců čekal. Jen jsem se chtěl ujistit, že až si budu chtít kotoučovku pořídit, dostanu přesně to, na co se budu těšit. Rovnou jsem si vyzkoušel i skákání (za jízdy dopředu) s takto nízko nastaveným sedlem a dle informací pozorujících osob jsem dal na první dobrou nějakých 30 cm – to už by mi stačilo i na ty nejvyšší obrubníky, ovšem mít takto pokrčené nohy mi ale vůbec nevyhovovalo, takže raději zůstanu u pohodlné jízdy a obtíží při skocích.

Trasa ze dne 13. 7. 2013 - dopoledne

Něco před čtvrtou jsme si dali poslední sbohem a já nabral směr Terezín. V půl páté jsem tak vyrazil na dva naplánované okruhy kolem města.

Hned poté jsem byl zasažen krupobitím golfových míčků

Terezínské náměstí

Z dětství oblíbený rudoarmějec

Kvůli focení a stopadesáti zastávkám mi to celé trvalo skoro tři hodiny. Myslel jsem, že bude v šancích stát po povodni ještě voda, ale již jsem je našel v celkem obvyklém stavu. Alespoň už se dalo všude projet a nemusel jsem měnit plány. Město bylo navečer jak po vymření, dokonce i kolem památníku nikde ani živáčka.

Po 20h jsem vyrazil zpět do Prahy. Až na plánovanou odpolední koupačku v Ohři vyšel výlet dokonale. Při dopoledních stoupání nám hrálo chladnější počasí do karet, pozdě odpoledne už sluníčko nemělo takovou sílu, aby mi kazilo požitek z jízdy. Jednokolka tentokrát poznala středověk – práskla sebou o zem nesčetněkrát, ale vypadá neporušeně. A konečně jsem se trochu vzdálil mé typické pražské hodnotě denního nájezdu. Dopo jsme našlapali 24 km, odpo jsem přidal dalších 19 km, takže můj nový rekord v podobě cca 43 km je na světě.

Trasa ze dne 13. 7. 2013 - odpoledne