Fakt nevím, proč Matka příroda (na nic jiného nevěřím a obyčejná smůla to být prostě nemůže) nechce, abych jezdil na jednokolce. Od samého počátku se děje něco, co mi narušuje ježdění – zničené kliky, zlomenina, problémy s posezením, bolesti v koleni. Dnešní událost nezůstává nikterak pozadu.
Ráno jsem si vyrazil na blízké parkoviště „zafletit“. Asi hodinku jsem trénoval jízdu pozadu (nějak se mi nedaří dělat znatelné pokroky a po pár metrech jdu vždy dolů - je to těžší, než jsem čekal), naučil se rozjíždět naskočením na pedály oběma nohama (to mě potěšilo) a pak jsem si vyzkoušel pár skoků (no spíš poskočení, skákání stranou nahoru mi teda vůbec nejde, respektive to ani nezkouším páč vím, že by to špatně dopadlo:) ) se sedačkou ne pod zadkem, ale vystrčenou dopředu, abych mohl více pokrčit kolena. Prostě nic, co by mělo paní Jednokolku vyvést z míry. Pak ale najednou začala podivně vrzat. Okamžitě mě napadlo, že se mi povolil výplet a budu si ho holt muset nechat dotáhnout. Jenže ty zvuky byly tak příšerné, že jsem to začal prohlížet a potom si všimnul, že mám na obou stranách prasklý rám a to jako že na každé straně téměř kolem dokola. Takže jsem zamířil na naštěstí velice krátkou cestu domů a teď budu řešit, co dál.
 |
| Jedna strana |
 |
| Druhá strana |
Pěkně mě to štve. Díky všem těm mým zraněním je ta jednokolka v provozu necelý rok čistého času. Navíc není příliš namáhána neboť nejezdím náročný terén, při každém pádu jí chytám, aby sebou zbytečně nepráskala o zem, nikdy mi nespadla odnikud z výšky a tím, že vážím dost málo, jí ani celkově nijak moc nezatěžuji. Takže budu reklamovat a jsem zvědav, jak to dopadne. Pokud by mi to neuznali, tak bych si za normální situace už asi koupil novou 26“ od Nimbusu, ale když pořád nevím, jak se bude vyvíjet to koleno, tak bych nerad vyhodil skoro 10k (i s brzdou a lepšími klikami) do luftu. Z toho důvodu bych v tom případě asi skončil jen u Nimbusáckého rámu + vzal zřejmě ještě brzdu, abych při sjezdech ulevil mému kripl kolínku. Je sice drahá jako prase (kolem 3k), ale bez ní si můžu nechat zajít chuť na případnou akci lanovkou nahoru->na jednokolce dolů. To bych nedal ani se zdravými koleny.
Takže v následujících týdnech budu zřejmě rehabilitovat a posilovat kolena a těšit se na nejbližší ježdění v snad nepříliš vzdálené budoucnosti – jestli přijdu o celý podzim, na který se tak těším, tak budu řvát jak tahle ptáčata:)
Žádné komentáře:
Okomentovat