Z cest 019

Jsem zpět! Ale jen na skok. Po rovném půlroce jsem provětral jednokolku a skončilo to stejně, jako koncem března – po 3h píchání v koleni a cesta dom. Tohle druhé evidentně nechce jít cestou toho prvního a dát se za pomoci samoléčby dohromady. Nemocniční ortopedi tehdá nenašli nic, takže si asi budu muset najít nějakého doporučovaného s vlastní praxí, který snad bude mít zájem mě dát do kupy. No ještě uvidím. V ničem jiném mě to naštěstí (nebo možná bohužel, to bych to řešil už dávno) neomezuje, takže je to beztak hudba příštího roku. Do té doby, obávám se, zůstane uni u ledu. Ale nějaký echt babí víkend mě možná donutí ještě jednou vyrazit … že bych po roce a půl sklepního snění probudil 24“ bestii?! To nezní úplně špatně. Každopádně jízda to v sobotu byla zajímavá, protože jsem čirou náhodou nic netušíc přijel k východnímu vyústění Blanky, kde se konal den otevřeného tunelu a já měl unikátní možnost si ho poprvé, a zřejmě i naposledy, projet na uni. Ne tedy celý, končili jsme na Letné, ale po čase už to bylo beztak lehce stereotypní. Poté jsem se ještě vydal potěšit turisty k Pražskému hradu a přes Václavák zamířil k metru.

Nový Trojský most 2 dny před otevřením

V Blance

Za Letnou nás už nepustili

Pražský hrad se blíží

Letos už to tedy z mé strany s uničlánky vypadá bídně, naštěstí Tomáš Moravák (nebo jak se to jmenuje) má podnětů za nás oba...