Jak jsem doprovázel pana „Na jednokolce kolem ČR“

Všichni, kdo sem občas zavítají, asi vědí, že jsem v čilém kontaktu s autorem konkurenčního jednokolkařského blogu. Navenek to možná vypadá, jako že jsme si sympatičtí, činnost toho druhého nás zajímá a přejeme si úspěch. Ani náhodou! Ve skrytu duše se nenávidíme, ten vesnickej balík pravidelně bodá do kolena své voodoo panenky a znemožňuje mi tím ježdění na uni, já zase v posledních týdnech svolávám bouřky, abych mu maximálně znepříjemnil tu jeho pitomou cestu. A oběma se nám docela daří. Stále se mi to ale nezdálo dost, a tak jsem toho prosťáčka přesvědčil, abych ho mohl alespoň jednu etapu doprovázet a nenápadně škodit. Už to vypadalo, že z toho nebude nic, neboť to tomu slamákovi zatím docela odsejpá, a naší společnou etapu měl jet už ve čtvrtek (to bych kvůli práci nedal). Naštěstí mu začala zlobit technika, což ho zdrželo a sraz vyšel na pátek, kdy jsem se dokázal trhnout.

Oku lahodící Krušnohorská příroda

Měli jsme se sejít v Rudolicích v Horách, v nejvyšším bodě trasy široko daleko. Bohužel ten nekňuba měl kvůli lehkému bloudění zpoždění, takže jsem mu musel vyrazit naproti, abych tam kdovíjak dlouho netvrdnul, a spustil se do údolí. Tam jsme se zakrátko poprvé setkali a vyrazili zpět mou cestou. Před výšlapem kopce přišla první z mnoha přestávek na jídlo v místní hospodě. Z Tomášova popudu samozřejmě – jeho zmínky o neustálém hladu byly, jak jsem si do večera ověřil, bezezbytku naplněny. Po doplahočení se do Rudolic jsme konečně naskočili na své stroje a zahájili spanilou jízdu bok po boku. Naštěstí šlo víceméně o zcela pustou část naší země, takže jsme téměř nikoho nepotkávali a já tak nemusel poslouchat Tomášovy vychloubačné řeči, kolik už toho na tom prapodivném dopravním prostředku najel.

Tomáš tankuje

T. žere banán

Tento přístřešek nám zachránil celý den

Po pouhých pár kilometrech následovala druhá delší přestávka. Přihnal se pořádný liják, naštěstí jsme krátce před tím zastavili, jak jinak než na jídlo … moje. Vezl jsem s sebou totiž zásoby pro oba, což Tomáš kvitoval s povděkem a zřejmě záměrně zrychleným metabolismem. Pršelo celkem dlouho, my to však využili k servisnímu zásahu do jednokolky. Prý se mu již den předtím začalo odněkud ze středu ozývat nepěkné chroupání. Tomáš to vysvětlil tlakem znehodnocenou vazelínou, která již neplní svou funkci atd., bla bla bla. Navíc se mu ráno tak povolila jedna klika, že musel ještě v Litvínově najít nějakou dílnu a požádat o dotažení. Náš pan Gramař si totiž s sebou nevzal osmičku inbus. Já mu ho přivezl (a jako sponzorský dar ponechal) spolu se stahovákem na kliky, vazelínou a „lepidlem na závity“. Když to dal do kupy, jal jsem se tu jeho mašinu také vyzkoušet. Vzhledem k výšce sedla a bagáži znemožňující normální nasednutí, jsem mu uni málem rozbil, ale nakonec vše dobře dopadlo a my pokračovali vstříc německé hranici. Mou vratkou jízdu možná uvidíte v některém z Tomášových videí.

Zanedlouho lilo jak z konve

T. servisuje

T. telefonuje a zdržuje

Poté už se počasí jen lepšilo a my nezastavitelně mířili k původnímu cíli etapy – Vodní nádrži Přísečnice. Až na jeden obzvláště odporný úsek, kdy jsme museli jít min. kilometr po krajnici velmi frekventované silnice, jsme jeli po asfaltových cestách klidnou krušnohorskou krajinou. Tomáš vyprávěl, já jsem dělal, jako že mě to zajímá, a bylo dobře na světě.

T. střeží státní hranici

T. žere zase banán

Studánka u Přísečnice

Oba jsme blázni do moderních technologií

Po příjezdu k nádrži se vyplnila má předpověď a dokonce vykouklo i slunce. Samotného by mě to asi přesvědčilo k nocování pod širákem, zvlášť když jsem se táhnul s karimatkou, spacákem a důmyslnou síťkou proti komárům, aby ze mě přes noc nevysáli všechnu krev. Tomáš však začal naříkat, že spaní pod širákem je jen taková habaďůra pro veřejnost, aby vypadal macho, že tak údajně čirou náhodou spal jen předchozí noc, a že chce do Měděnce do nějakého penzionu, aby mohl dát tolik potřebnou sprchu – v tom jsem mu dal za pravdu, neboť při jízdě v jeho závětří mě trochu štípaly oči. Jelikož slečně nedokážu říct ne (a taky jsem měl trochu vítr z nočního lijáku), nijak jsem nenaléhal na dodržení původního plánu a souhlasil. Toho jsem již brzy litoval, protože nás čekal dlouhý táhlý kopec, na kterém jsem málem vypustil duši a na jehož konec dorazil s pár minutových zpožděním za Tomášem. Pak už to bylo do cíle jen asi kilometr. První penzion, který jsme zkusili, byl zcela prázdný, takže naší návštěvou nepohrdli. Po sprše a vytouženém usazení do křesel jsem pro jednokolkaře vytáhl poslední 4 kusy pečiva + sýr a salám, s čímž jsem se mu celý den jako věrný šerpa táhnul, a ten nenasyta se tak mohl zase trochu najíst. Následovalo téměř 2h posezení v přízemní hospodě/jídelně, kde nám pan majitel za doprovodu Tomášova koštování všech druhů nabízených piv vyprávěl příběhy ze starých časů. Den končil večerkou těsně před půlnocí.

Já šťastný, že jsem to přežil

T. referuje své spojce

Ač jsme měli snídani objednanou až na 9h, oba jsme se probudili již kolem půl sedmé. Alespoň byl čas načnout dvě zbývající balení buchet a ještě trochu pokecat. Snídaně byla prostá, leč horsky chutná, poté jsme se sbalili a po desáté už stáli před domem. Ještě jednou jsem si, tentokráte bez zavazadel, vyzkoušel Tomášovu uni (tentokráte se mi jen podařilo shodit na zem tacháč) a společně se vydali do blízkého parku obstarat závěrečnou foto/video dokumentaci. Kolem půl jedenácté nabral Tomáš směr Klínovec (natočit jeho stylový odjezd mě samozřejmě napadlo, až když zmizel za první zatáčkou) a já vyrazil cestičkou k domovu.

Na špičkách a stejně to nestačí

Moje páteční etapa - rovných 50km, T. ujel ještě víc

Závěrem bych jen doplnil, že to byl super pojezd, Tomáš je fajn řízek, a začínám věřit, že se mu to povede:) Ten kluk je fakt stroj, dokáže udržovat tempo kolem 15km/h a do náhlejších kopců mi na té uni kolikrát ujížděl (z kopce ne, takovej tragéd zase nejsem). Je vidět, že ho ty desítky tisíc km na kole zocelily. Pevně věřím, že jeho následné články o jednotlivých etapách budou řádně výživné, a i poté, co ta hlavní událost, kvůli které byl založen jeho blog, bude pryč, se mu podaří udržet zájem čtenářů i do budoucna. Zaslechl jsem cestou něco o 36“?