Zpátky v sedle

Čtyři měsíce uplynuly jako voda (no … ani ne) a já mohl konečně vyvětrat již notně zaprášenou paní Jednokolku. Šlo by to sice už před několika týdny, ale nějak mi to nevyšlo, a tak jsem alespoň otestoval stav nohy na horách na prkně a s uspokojením zjistil, že má kostra je opět celistvá, a vydrží i kdejaký ten unipád. Trochu mě zklamalo počasí, těšil jsem se na sníh (snad se dočkám tento víkend), ale aspoň, že nepršelo. První rozjetí bylo zcela plynulé, jako bych byl naposledy jezdit minulý víkend, takže to vypadá jako něco, co se nezapomíná – super, na stará kolena se mi to možná bude hodit, až budu chtít zapůsobit na vnoučata. I přes pravidelné protahování/posilování kolen v průběhu pauzy, jsem již asi po hodině cítil jejich zřetelnou únavu, ale s tím jsem počítal, proto jsem také nevyrazil nijak daleko.

Opět na známém místě, tentokrát raději na svých

Ačkoli jsem se zařekl, že budu jezdit opatrně (alespoň nějaký ten čas), vydrželo mi to zhruba čtvrt hodiny, a byl jsem zpět ve starých kolejích. Budu prostě jako každý doufat, že nebudu mít opět smůlu a nespadnu nějak blbě, jinak se to asi nedá. Konečně jsem si také pořídil něco nového na dokumentování (recenze v přípravě) a časem snad vyprodukuji nějaké, zřejmě nepříliš konkurenceschopné, video:) S natáčením mám minimální zkušenosti a na výsledku to bylo dost vidět. Přístroj jsem obvykle umístil na blbé místo a záběr jízdy tak nestál za moc. A když se mi zdálo, že jsem třeba nějak slušně skočil, na videu to vypadalo jako úplné nic. Začínám mít respekt i z těch zcela průměrných skoků z různých uni videí, páč bych zřejmě nedal ani to:) No, snad časem… Dám sem alespoň jeden podařenější záběr. Hudbu jsem tam původně ani nechtěl dát, ale když jsem si zkoušel hrát s VirtualDubem, přidal jsem tam zcela náhodně první písničku, která mi přišla pod ruku, a ta tam sedla jak ulitá, především tím Serjovým komentem:) Jen nevím, jestli mi YT tu hudbu neodstraní.

Ještě k té únavě nohou, za tu vedle ztráty formy může též ta 3“ pneu, která mě začíná čím dál víc lézt na nervy svou vahou a odporem, který při jízdě klade, a když mi na podzim nevyšla koupě 26“ uni (též s 3“ Durem), tak po přečtení všech těch příspěvků na uni fóru, kde skoro všichni, kdo jezdí XC či lehčí Muni, opěvují co největší průměr kola, jsem se rozhodl pro koupi 29“. Na přejezdech to bude lépe odsýpat a v terénu je prý stále dobře použitelná. Hrozně se mi líbí tento pár měsíců starý model,

Nimbus Oracle 29"

ale když ani nevím, jestli zrovna tato velikost pro mě bude ta správná (věřím, že ano), nechce se mi zbrkle vyklopit nějakých 13k. Koupím (předpokládám na jaře) nějaký levnější kousek na vyzkoušení a uvidím. Třeba nakonec přejdu na 36“, jejíž pořízení jsem ještě nedávno zcela vylučoval, ale její majitelé jsou z této velikosti tak nadšení, že to člověka nutí k zamyšlení:)