Lomy u Karlštejna

Před rovnými devíti lety jsme byli s pár kamarády několik dnů stanovat ve Velké Americe. Vzhledem k předpovědi horkého víkendu (což se potvrdilo) jsem si dal tentokrát pohov od jednokolky a vyrazil se tam, i s vidinou příjemného osvěžení, zase podívat. Zvažoval jsem to absolvovat na uni, ale při lezení do lomu by mi dost překážela, takže jsem jí nechal doma.

Cesta z Prahy do zastávky Karlštejn byla rychlá (cca 40 minut, žádné zpoždění) a příjemná (poprvé jsem jel nějakým novějším, klimatizovaným, poloprázdným vlakem). Odtamtud jsem šlapal pohodovou chůzí po nepříliš frekventované silnici, chráněn před slunečním žárem korunami stromů, k Velké Americe asi 80 minut. Prošel jsem kolem hradu,

Karlštejn

a dorazil k Velké Americe. Ta je celá obšancovaná ocelovým lanem s upozorněním, že se za něj, tedy i dolů, nesmí, ale to typického Čecha jaksi vůbec nezajímá:) Když jsem se odpoledne vracel domů, tak už tam byli i policajti, ale zřejmě jen organizovali dopravu na přilehlé silnici, která se proměnila v parkoviště.

Cesta do Ameriky dlouhá je - asi 7km

Nejdříve jsem vyrazil omrknout zbylé lomy, na které jsme se tenkrát podívat nebyli. Mexiko je hned vedle, vyhlídka pěkná, dolů se dá dostat buď tunelem z Velké Ameriky (možná) nebo z té zarostlé protější strany, ale kdo by tam, do těch mokřadů, lezl.

Mexiko

Měl jsem půjčený mobil, abych mohl natočit alespoň trochu koukatelná videa. Foukal však neustále vítr, takže zvuk nestál za nic, a jelikož jsem v YT editoru nenašel volbu odstranit zvukovou stopu, tak jsem tam alespoň přiřadil něco nerušivého.

K Malé Americe už je to trochu dál, ale žlutě značená cesta vás tam bez problémů dovede. K vodě se dostanete po dosti prudkém svahu a můžete se koupat.

Malá Amerika

Ovšem plochy na ležení jsou zřejmě suchou nohou nepřístupné, takže je třeba k nim doplavat. Tomuto lákadlu jsem odolal a vydal se zpět k hlavnímu cíli dne.

Nejdřív několik srovnávacích fotek roku 2003 a toho současného. Foceno stejným foťákem:)

Velká Amerika 2003

Velká Amerika 2012

Od silnice 2003

Od silnice 2012

Oáza klidu 2003 - vpravo naše 3 stany

Koupaliště 2012

2003 - Stará přístupová cesta s kamarádem v akci

2012 - Nové přístupové cesty s lany, červený křížek
označuje, kde se kámoš tenkrát nacházel

Nejhorší úsek je hned na začátku, a má za následek, že u vody nenarazíte na žádná stará tlustá těla:) Není to však žádná hrůza, vždyť předemnou tam slézal asi 8 letý kluk a zhruba pětatřicetiletá, lehce oplácaná, mamina. Ale pokud je někdo nešika, tak bych se pádu ani příliš nedivil...

První přístupová cesta, tudy jsem lezl dolů

Druhá přístupová cesta, tudy jsem lezl nahoru
Vlevo nahoře třetí - pro ty, kteří nevěří lanům:)

Potom už jen sestupujete po cestě podél stěny k vodě, a blaženě se usmíváte při pohledu na toto:

Cesta končí na té špici vpravo. Na druhou stranu je nutné překonat asi 120cm hluboký brod, a poté máte přístupný celý zbytek lomu.

Voda byla příjemně studená a ze shora mě nikdo nezasáhl kamenem (a že tam létají skoro pořád - jde o nepsané pravidlo - každý si může dolů hodit jeden kámen a i když někoho zasáhne, tak nemůže být trestně stíhán ... alespoň tak to říkal strážce pokladu v jeskyni nad jezerem), takže to byla v tom pařáku zvláště vydařená koupačka. Jen těch lidí tam bylo trošku moc, odhadem min. stovka, o množství psů nemluvě. Cestou zpět jsem ještě chvíli filmoval v očekávání nějakého zvláště vydařeného pádu,

ale protože lidi jsou zlí a nechtějí nikomu cizímu udělat radost, tak z toho bylo akorát další nudné video:) Poté jsem ještě udělal pár posledních fotek,

a štrádoval si to na vlak. Cesta zpět je skoro pořád mírně z kopce, takže za 65 minut jsem stál na peronu, kam přijel asi po minutě vlak, a já nabral směr Praha hlavní nádraží.