Kolonoskopie zkušenost má

Jelikož jsem měl poslední dobou drobné zažívací obtíže (a samozřejmě se hned bál rakoviny tlustého střeva atd.), zašel jsem k lékaři, absolvoval nějaké testy, a celé to bylo zakončené v nadpise uvedeným, a obecně velmi oblíbeným, vyšetřením. Protože to dopadlo dobře a podle všeho jsem zdravý jako ryba (což udělalo čáru přes rozpočet mým plánům o blogování o životě s těžkou nemocí), můžu v klidu popsat, jaké to bylo, a přispět tak k těm všem, více či méně, hrůzostrašným příběhům, které vám google zobrazí na první straně při hledání tohoto slova…

Abych si ulehčil práci a nemusel popisovat přípravu na samotné vyšetření, mrkněte na následující návod,

Jak na to

který jsem obdržel u dr., a zcela se podle něj řídil. Porušil jsem akorát množství housek k poslednímu obědu, kdy jsem si dal drze celé dvě, abych se před tím hladověním alespoň trochu nasytil. To byla asi chyba, protože jsem měl poté, spolu s přibývajícími litry přípravku, zbytečně plné a těžké břicho, takže spíš doporučuji opravdu jen něco na chuť a následně se začít nalévat dále popisovanou dobrotou. Poté odbila půl třetí odpoledne a já si z jednoho z pytlíků připravil svůj první litr nápoje.

Dobrůtka z pekla

Ještě dodám, že v ordinaci mi sestra nabídla asi za stovku tento Fortrans, nebo jsem si mohl koupit asi za tři kila něco „lepšího“, přičemž to lepší mělo spočívat (už si přesně nepamatuji) buď v tom, že toho musíte vypít méně, nebo si to dáváte do čeho chcete, a tudíž by to mělo chutnat lépe. Já udělal tu chybu, že jsem si řekl, že snad vydržím pít jedno odpoledne nápoj o stejné chuti. No … vydržel jsem to, ale za cenu doživotních vzpomínek a častých nočních můr. Fortrans totiž chutná zhruba jako ananasový džus smíchaný s jedlou sodou a je to něco naprosto odporného. Po prvním litru jsem toho měl až nad hlavu a představa dalších tří mě děsila. Ač jsem se toho snažil naráz vypít vždy co nejvíce (5-10 loků plných zoufalství), přestávky mezi jednotlivými napitími se neustále prodlužovaly, protože se mi z toho začalo dělat špatně a vůbec to do mě nešlo. Asi od třetího litru jsem to pokaždé musel zapít trochou štávy, abych se zbavil té pachuti v ústech. Kupodivu jsem ale ani při posledních (a zdaleka nejhorších) doušcích nevrhnul a v půl deváté večer to měl konečně v sobě/za sebou. Zábava tím samozřejmě neskočila, protože mi bylo dost blbě, a zhruba od dvou hodin od počátku kůry jsem musel, tak co půlhodinu, navštěvovat pana Toaletu. Ale noc proběhla v klidu (až na tři výlety na trůn) a nadešel den D. Nevím, jak moc se předtím může ještě normálně pít, já akorát svlažil hrdlo při ranním čištění zubů a tím to haslo.

V diskuzích jsem si sice přečetl, jak strašně bolestivé vyšetření to je, ale spousta lidí byla zase v pohodě, takže ačkoli vždy počítám a připravuji se na možnost toho nejhoršího scénáře, tak jsem věřil, že budu mít jako obvykle štěstí a dobře to dopadne. Proto jsem byl zcela v klidu a nijak se nestresoval. V ordinaci mě překvapily dvě věci (které jsem očekával po čtení diskuzí) – nedostal jsem žádné slušivé tepláky s dírou na zadku, takže jsem to celé absolvoval na ostro, a také jsem nedostal vůbec nic na uklidnění, prý to bude OK. No a bylo. Trvalo to asi 10-15 minut a na velké Tv jsem si pěkně prohlédl putování celým vlastním tlustým střevem. Člověk by nevěřil, že bude tak hezky růžovoučké a hebké, bez jizev a šrámů na stěnách (asi proto, že nejím střepy a kamennou drť) – jako u miminka. Škoda jen, že naše zdravotnictví zatím není tak daleko, že by vám celé video mohli pěkně hodit třeba na flešku a člověk by se jím mohl doma kochat, případně chlubit na blogu:) Po celou dobu jsem cítil jen větší či menší tlak v břiše, o nějaké bolesti se ani nedá mluvit, spíš to bylo chvílemi trochu nepříjemné, asi jako když máte křeče v břiše kvůli nějakému špatnému jídlu. Celé břicho mě trochu tlačilo ještě asi 3h po vyšetření, jak se mi v něm držel vzduch, který tam při prohlídce naprali. Ten den jsem ještě jedl jen málo, abych tomu všemu dal trochu klidu a poté již najel na normální režim.

Co z toho celého plyne? Že kolonoskopie tlustého střeva není třeba se bát, protože to může být úplně pohodové vyšetření (je pravda, že také nemusí, ale dokud to nezkusíte, tak to nezjistíte, a pak už to budete mít za sebou, takže mise splněna) a byla by škoda kvůli jeho odkládání něco zanedbat a pak třeba zcela zbytečně zhebnout;) Na stupnici bolesti od jedné do deseti bych jí dal dvojku, naproti tomu na stejné stupnici nepříjemnosti bych dal pití Fotransu osmičku. Ten už nechci v životě vidět a raději bych vyprázdnil střeva třídenním hladověním a pitím vody (pokud by to tedy mělo mít ten samý efekt), než šel znovu touto cestou. Pokud tedy zvolíte ten šetrnější přípravek (mělo by se to jmenovat Picoprep) a vyhnete se tak čtyřem litrům utrpení, může to být celé nakonec docela fajn zkušenost a unikátní prohlídka vlastních útrob:)