Uběhl
rok od přechodu Šumavy a já zase vyrazil zdolat kus rodné hroudy.
Tato výprava se měla uskutečnit již loni na podzim, ale to bych
nesměl jezdit (a padat) na jednokolce - na ní mám letos najeto již
120 km, to jen pro pořádek, na nějaké chlubení to není. O tom,
že pojedu právě do této oblasti, rozhodl před rokem TENTO díl
parádního dokumentu Krajinou domova. Kromě skalních měst mě z
nějakého důvodu zaujala především zmiňovaná Koruna, kam jsem
prostě musel vylézt a rozhlédnout se po kraji - stalo se a nebyl
jsem zklamán. To by však bylo na turistickou dovolenou podle mého
gusta přeci jen trochu málo, takže jsem si naplánoval celkem 13
denní pochod (plus první a patnáctý den na cestu z/do Prahy) z
Broumovska až do Jeseníků. Nyní jen opravdu stručně (ne jak
posledně), jak to celé proběhlo (edit po dopsání - já se fakt
snažil!).
20.
dubna po poledni jsem zamával Praze a přes Hradec dorazil navečer
do Teplic nad Metují. Den dva předtím byl ten sněhový blázinec
nedaleko v Jeseníkách, zde po něm nebylo naštěstí ani památky.
Také to bylo jediné místo, kde jsem měl strávit 3 noci, poté
jsem šel už jen "dopředu" a spal pokaždé jinde. Zde
jsem zvolil penzion Pod Ozvěnou a byl spokojen. Následující dva
dny padly na CHKO Broumovsko. Za jeden jsem stačil procourat hlavní
turistické cíle - Adršpašsko-teplické skály. Obě oblasti jsou
trochu jiné, každá má něco do sebe, stejně jako okolí žluté
spojovací cesty. Ten následující jsem celou lokalitu po červené
obešel, pokochal se vyhlídkou u zříceniny hradu Adršpach a po
rozhledně Čáp si maximálně užil zelenou v jižní části
oblasti, kterou velmi doporučuji - neuvěřitelně pestrá a místy
poměrně náročná trasa.
 |
| Teplická oblast |
 |
| Spojovací žlutá |
 |
| Adršpašská oblast |
 |
| Blízká pískovna Adršpach - dle cedulek koupání zakázáno |
Čtvrtý
den jsem po červené zamířil do Hlavňova. V polovině cesty
potěšila návštěva Ostaše - je tam pěkné skalní bludiště a
výhledy do kraje. Tam mě také chytla pořádná sněhovo-kroupová
přeháňka, ale narozdíl od toho, co mělo v budoucnu přijít, šlo
o pouhé příjemné zpestření dne. Hostinec u Doležalů žádný
zázrak, ale šlo to.
 |
| Výhled z Ostaše |
 |
| Po 30 minutách |
V
den pátý jsem vyrazil kousek na sever, abych vystoupal na Honský
Špičák - nejsevernější výběžek Broumovských stěn. Velká
škoda, že z něj přes okolní porost není nic vidět. Následovala
dlouhá a nenáročná cesta po hřebeni až na Korunu - nádherný
výhled do kraje, obzvláště, když je tam člověk celou dobu sám
a může se kochat. Při sestupu do Machova jsem si ještě prošel
obě žluté trasy mezi skalami - tu pravou, Božanovský Špičák,
klidně vynechte, není nijak zajímavá, naopak levá, Junácká
vyhlídka, je fajn. Ubytování Helena velmi dobré, měl jsem pro
sebe celé přízemí domu.
 |
| Kaple na okraji stěn |
 |
| Tradiční MANA+BEBE obídek |
 |
| Kamenná brána |
 |
| Pohled z Koruny |
Šestý
den začal nechutným vejšlapem po modré do Bludných skal,
ležícími těsně za státní hranicí. Tamní labyrint je poměrně
dlouhý, nijak extra zajímavý a místy dost těsný, takže
počítejte s častým kontaktem se skálou. Poté mě čekala
poměrně dlouhá a příjemná cesta Polskem přes Kudowa-Zdrój (je
tam moc pěkný lázeňský park) zpět do vlasti. Jelikož se mi v
Dobrošově nepodařilo najít vhodné ubytko, musel jsem zbytečně
sestoupit až do Náchoda. Hotel MG Slavie bez připomínek, jen by
měli zlepšit odstraňování dlouhých vlasů ze všech částí
pokoje.
 |
| Pohled na Korunu z Bludných skal |
 |
| V Bludných skalách |
 |
| Park v Kudowa-Zdrój |
Sedmý
den mi poprvé, navíc už od rána pršelo. Nerad chodím tu samou
cestu 2x, i proto jsem se nechal autobusem vyvézt zpět do
Dobrošova, odkud jsem po modré pokračoval směr Borová. Spát
jsem měl v Olešnici v Orlických horách a protože bylo posledních
několik km po hlavní silnici, pršelo a pláštěnka byla po útoku
větru na hadry, chtěl jsem se ten kousek svézt busem. Když mě
ignorantský autobusák v zastávce na znamení (asi proto, že jsem
zběsile nemával) minul, nezbylo než to dojít pěškobusem.
Alespoň, že déšť vystřídalo sněžení. Interiér penzionu
Rozmarýnka lehce za zenitem, pokoj ještě v poho, ale společná
sociálka by zasloužila obnovu - ten den jsem sprchu vynechal.
 |
| Okulahodící cesta z Dobrošova do Borové |
Den
osmý byl dnem nejkratšího, pouze 10km pochodu, leč téměř pořád
do kopce, po červené na Šerlich. Ještě v Olešnici mi bylo
náhodným domorodcem řečeno, že přes noc nahoře napadlo
nějakých 15 čísel a co že to mám jako za boty. Jenže já v
rámci úspory hmotnosti neměl náhradní, takže nebylo co řešit.
Tak po kilometru se objevil první sníh, centimetry začaly pomalu
narůstat, stejně tak sklon kopce. Na Vrchmezí už leželo min. 10
čísel, naštěstí skončilo prudké stoupání a až do Masarykovy
chaty se šlo příjemně. Boty byly na konci dne jen vlhké a
studené, co bych za to v následujících dnech dal. Chata
liduprázdná, v jednolůžáku jsem se sotva otočil jak byl malý,
interiér by zasloužil po těch sto letech modernizaci. Zase se mi
nechtělo do lehce nevábné společné sprchy, ale nakonec jsem
neodolal.
 |
| Hned za Olešnicí jsem věděl, co mě čeká |
 |
| Za Vrchmezím již ideální podmínky pro běžkaře |
 |
| Masarykova chata |
Celou
noc vládla krajině paní Zima, takže když jsem se ráno probudil
a vyhlédl z okna, málem mě trefilo. Čekal mě totiž nejdelší
pochod celé výpravy - po červené téměř přes celé Orlické
hory, který jsem si před týdnem maloval jako prosluněnou jarní
procházku. Když jsem však šlápl do neposkvrněné vrstvy sněhu
a noha se mi propadla o dobrých 20 cm, začal jsem mít lehce
nahnáno. I přepnul jsem na autopilota a bez zastávky brodil sněhem
skoro 4 h, než jsem narazil na první krytý přístřešek -
Pěticestí - kde jsem konečně mohl shodit krosnu a něco pojíst.
Boty už byly dávno plné sněhu, neustálý pohyb však zabraňoval
jakýmkoliv problémům s chodily. Za Anenským vrchem jsem již
občas narazil i na vyjetou stopu po autě, takže se začalo jít
rychleji a pohodlněji, od Panského pole sníh zmizel a já věděl,
že bídně nezhynu. Navečer, po 31 km, mě přivítala Orlická
chata. Nakonec to nebyl takový očistec, jen boty byly durch. Pokoj
byl snad ještě menší než posledně, interiér stejná bída,
alespoň koupelna nová. Díky královské snídani, asi nejlepší
švédský stůl výpravy, však vzpomínám v dobrém.
 |
| Ranní pohled z okna |
 |
| Že nekecám! Chodí se v tom fakt blbě |
 |
| Ale vypadá to hezky |
 |
| Bunkr Na Holém - odtud už se to ťapalo |
Cílem
desátého dne byl Šanov. V cestě stál přírodní park Suchý
vrch-Buková hora. I vyrazil jsem po červené k rozhledně Suchý
vrch. Od rána vykukovalo sluníčko a bylo zřejmé, že zimní
počasí je u konce. Přes den se citelně oteplilo, což mělo za
následek, že všechen sníh začal rychle tát, ze stromů doslova
lilo, takže jsem měl ještě před obědem v botách opět
močál - alespoň jsem se nemusel zdržovat hledáním sušších
částí cesty. Cestou jsem narazil na nějaké setkání přátel
opevnění, kde jsem od přítomné hospodyňky tuze rád přijal
grátys několik buchet. Výhled z rozhledny celkem nuda, navíc jsem
se styděl za provozovatele, že není schopen u placené vyhlídky
udržet elementární čistotu - v místech, kde by se mohl
návštěvník opřít, byly louže vody a stovky mrtvých much,
hnus. Po dlouhém klesání do Šanova jsem dorazil do penzionu Rosa.
Z venku nic moc, uvnitř paráda - člověk občas nechápe, jak
rozdílné pokoje může dostat za podobnou cenu, v tomto případě
350,- Kč. Po několika předešlých dnech jsem si relax po pochodu
vyloženě užíval.
 |
| Výhled z rozhledny Suchý vrch na Králický Sněžník |
Jedenáctý
den byl takový obyčejný - prostě pořád lesem až do Hanušovic.
Jedno místo ovšem musím zmínit - zhruba 7 km na červené před
Hanušovicemi je v mapě vyznačena nenápadná vyhlídka na kopci
Lysina. Stojíte pouze na okraji louky, ale pohled je to úžasný.
Budu-li jednou nechutně bohatý, nechám si na tom místě postavit
barák, sorry;) Příchod do Hanušovic byl docela šok, čekal jsem
pěkné horské městečko, namísto toho jsem procházel nějakým
ghettem, místy se to sice zlepšilo, ale stejně... V
pivovarském muzeu se mi dostalo luxusního naddimenzovaného
ubytování (jen koupelna měla skoro rozměr mého pražského
bytu), dojem si zkazili druhý den snídaní - hrnek čaje, míchaná
vajíčka a suchý chleba, nic víc, takovou bídu jsem ještě
neviděl.
 |
| Paní Krosna chtěla taky jednu vlastní fotečku |
 |
| Z Lysiny - na živo to má mnohem větší šťávu |
Dvanáctý
den připomínal ten předchozí - po červené a modré lesy a
loukami, a častějšími výhledy, do Koutů nad Desnou. Celý den
bylo azuro a typické jarní počasí, v což jsem doufal pro
následující den. Penzion Kouty novostavba, spokojenost.
 |
| Jeseníky |
V
den třináctý na mě čekaly dva pořádné výstupy - nejdříve k
v. n. Dlouhé stráně a po sestupu z opačné strany kopce, jinak to
bohužel nejde, opětovný výšlap na Praděd. Než jsem vyrazil,
sprchlo a i pro další hodiny to nevypadalo zrovna povzbudivě.
Lanovka na Medvědí horu ten den nejela, takže mi nezbylo než se
spolehnout výhradně na vlastní pohon. Další krátkou dešťovou
přeháňku rázně utla mlha, která se přihnala ještě dříve,
než jsem dosáhl rozhledny u Tetřeví chaty. Blízká vyhlídka
Rysí skála proto definitivně padla. Navíc se zase objevila
souvislá vrstva sněhu, takže než jsem dorazil k nádrži, měl
jsem opět zcela promočené boty. Mnohem horší však bylo, že se
mlha držela i zde a namísto té parády, kterou v souvislosti s
tímto dílem vídám na fotkách, jsem neviděl zhola nic. Holt
někdy příště, alespoň mám důvod se tam vrátit. Následoval
poměrně dlouhý sestup po asfaltce až téměř k dolní nádrži,
kde jsem se začal po modré drápat na Praděd. Jde o hodně
prudkou, klikatou a úzkou lesní stezku, která se v ten den díky
tání sněhu místy proměnila v regulérní potok. To už mi
vlastně ani nevadilo a výstup mě vyloženě bavil. Vše se změnilo
v poslední třetině kopce, kde jsem znovu narazil na hranici sněhu
a to dosud toho nejhlubšího - místy jsem zapadal až po stehna. Do
toho začalo svítit slunce a ubývat stromů ... zažil jsem horké
chvíle po těle. Konečně jsem stanul na asfaltce vedoucí na
Praděd. Udělalo se krásně, takže nebylo co řešit a zamířil
jsem k vrcholu. Kvůli sněhu se ani zde nešlo úplně snadno a
rychle, takže když jsem tam dorazil, šel jsem se zkusit zeptat na
ubytování. Původně jsem měl totiž spát v jedné chatě pod
vrcholem, ale vidina další skoro hodiny cesty mě vážně
nelákala. Ubytovna byla naštěstí plná, takže jsem musel vzít
dražší hotel, čemuž jsem byl posléze rád, protože jsem chytil
nějakou slevu, ale i za plnou cenu bych neměl připomínek - ačkoli
zvenku stavba vypadá notně omšele, interiér pokojů je evidentně
po rekonstrukci a moc pěkný. Navíc se zrovna hrála LM, takže
čumění z postele na velkou nástěnnou TV bylo to pravé ořechové
po náročném dni. Pohanit musím dvě věci - snídani, která je
servírovaná a neodpovídá příplatku 150,-Kč (za to samé chtějí
na většině míst polovinu), a zavřenou rozhlednu - prý leda o
víkendech či co.
 |
| To bylo ještě něco vidět |
 |
| Rozhledna u Tetřeví chaty |
 |
| Kdybych tu tak byl o den dříve... |
 |
| Po obvodu jsem šel jenom kousek |
 |
| Alespoň dolní nádrž jsem spatřil |
 |
| Modrá cesta na Praděd |
 |
| Slušné na druhý květnový den |
 |
| Výhled z pokoje na Pradědu |
Čtrnáctý
den byl poslední putovní. Po slunečném ránu se ještě před
odchodem přihnala mlha a mrazivý vítr, takže jsem se jakmile
začala cesta klesat, natáhnul na kousku namrzlého asfaltu. Než
jsem stačil dojít těch pár km k Ovčárně, už jsem měl mokro v
botách, klasika. Začalo poslední větší stoupání po červené
k Vysoké holi, které bylo obtížné jen kvůli poměrně hlubokému
sněhu. Další km byly v mlze a silném větru, místy sněhem a
travou, vyčasilo se až u Jelení studánky. Poté nastalo zase
klasické jaro, které jsem si užíval až k vyhlídce Ztracené
kameny. Poté už jsem jen ztrácel výšku a čekala mě dlouhá
cesta do Rýmařova. Jindy by pro mě těch cca 13 zbývajících km
nebyl žádný problém, ale ten den se mi šlo v závěru nějak
blbě a po příchodu do hotelu Praděd jsem byl rád, že to mám
ten den za sebou. Ubytování bylo ok.
 |
| Ráno na Pradědu, než stoupla oblačnost |
 |
| Hřebenovka na Vysoké Holi |
 |
| U Jelení studánky |
 |
| Ohlédnutí za Pradědem z vrcholu Pecny |
 |
| Ztracené kameny - poslední foto z hor |
Patnáctý
den už jsem jen přejel busem do Olomouce a po tamní 2h pauze, kdy
jsem se prošel po okolí, odjel vlakem do Prahy.
Shrnutí
- za 13 dní pochodu jsem ušel 275 měřených km, celé to vyšlo
na 8775,-Kč, kde jsou zahrnuty veškeré náklady s podnikem
spojené. Není tam započítána pouze cena 2 balení MANY (měl
jsem z toho 6 obědů), která mi zbyla z loňského přechodu
Šumavy. V březnu sice vypršela trvanlivost, ale co by tomu mohlo
být. Chutnala pořád stejně (dokonce jsem byl spokojenější, než
tenkrát) a zbývá mi ještě poslední balení. Obsah krosny jsem
zredukoval ještě o trochu více, znovu jsem nepoužil akorát
kraťasy, jinak snad vše, přesto mě její váha stále netěší a
na cestách je to můj největší nepřítel. Boty jsem měl stejné
jako na Šumavě, podrážka je už notně ochozená, přesto vše
drží a nepraská ... já si je snad koupím znovu, dokud je ještě
prodávají. To, že neudržely suché nohy v hlubokém, později
mokrém sněhu, jim nelze vyčítat. Ať už bylo pod nulou či ke
dvaceti, měl jsem na sobě vždy to samé a cítil se příjemně -
obyč tričko, TYTO kalhoty, TUTO vestu (ta šla v nejteplejší dny
dolů) a TUHLE bundu - ta je vážně skvělá, v teple se v ní
nepřehřívám, v chladnu i ostrém větru neklepu kosu. Ne, nejsem
mladej Franta Bannerů, prostě se to u mě nějak sešlo:) Narozdíl
od minula jsem si tentokrát volal do potenciálních noclehů vždy
den před příchodem, abych dotyčné nepřekvapoval tak náhle, a asi u toho již zůstanu. Mile mě
překvapilo, že krom dvou míst (Masarykova a Orlická chata) bylo
vždy možné se připojit k wifi. Celou trasu včetně ubytování
jsem si zase připravil pomocí mapy.cz - tahle služba prostě nemá
větší chybu. Tam, v mapě Turistické, také najdete ty "červené,
modré, žluté" atd. trasy, které v textu zmiňuji. Opět jsem
byl skoro všude sám, na cestách i v hotelech -> blaho a klid.
Zažil jsem kromě léta všechna roční období, plán bezezbytku
splnil, spokojenost s výpravou takřka stoprocentní - jen ty
neviditelné Dlouhé Stráně to malinko pokazily:)
 |
| Záznam trasy - 13 etap, 275 km |
Žádné komentáře:
Okomentovat