Unisezóna 2017

Nebyla špatná. Sice jsem kvůli zranění ze závěru loňského roku poprvé vyjel až v březnu, ale jezdil jsem až do prosince, kdy se má letošní úroda měřených kilometrů zastavila na hodnotě 564 – no, očekával jsem trochu víc, ale to bych nesměl jezdit v průměru 2x do měsíce. Nejdelší trip (listopadový) měl 42 km, při kterém se po roce od zlomeniny dle očekávání opět ozvalo koleno, takže v nejbližší době podobné delší mimopražské výlety nehrozí. Taktiku několikaměsíčních pauz však již tentokrát praktikovat nehodlám, raději budu pravidelně zkoušet kratší jízdy a třeba budu v kupě rychleji, než v předchozích případech. Jinak vše při starém – velká uni bez problémů (na malé jsem letos neujel ani metr), výbava také slouží, a baví mě to pořád stejně, což je dobrý základ pro další sezónu:)

Sbohem lávko, budeš mi chybět

TomTom Runner

V létě 2011 jsem si pro měření ujetých tras na uni pořídil ZDE popsaný GPS logger, který jsem záhy začal používat i pro turistické výlety. Dlouhá léta sloužil bez problémů, než začal v loňském roce trochu zlobit - nechce se zapnout a naskočí až po mnoha vyndáních/zandáních baterie a všelijakých kejklích s dvířkami zavírání. Co je toho příčinou nevím, na pohled vypadá veškerá mechanika ok. Když jsem proto někde na webu náhodou spatřil v nadpisu uvedené zařízení za slušnou cenu 1999,-Kč, zjistil jsem si v recenzích co to umí, dlouho jsem neváhal.

TomTom Runner

Obsah balení

TomTom Runner (dále jen "TT") je ten nejzákladnější model, přesto umí mnohem více, než bych potřeboval - zobrazení času (když mi na zápěstí nahradil klasické hodinky), ušlé vzdálenosti a záznam trasy pro následný export a zobrazení v mapě - nic víc nežádám. Popíšu tedy jen zda a jak splňuje mé požadavky, protože zbylé funkce nemám vyzkoušené a můžete si je přečíst např. v této dosti podrobné recenzi - KLIK. Mějte při jejím čtení jen na paměti, že se za ty roky, jak výrobce vylepšoval SW, mohlo pár drobností změnit.

Celé zařízení se skládá ze dvou částí - samotný modul a pásek, do kterého se ten zacvakne. Celé to drží pohromadě velice dobře a když to máte na ruce, vypadnutí nehrozí. Kolébková nabíječka (další zbytečný krám do baráku, microUSB by asi nebylo tak kůl), do které se spodní část modulu nasouvá, jde naštěstí nasadit i bez sundání pásku čemuž jsem rád, protože po stovkách rozdělení bych měl obavu o opotřebení a vyviklanost. Jako největší problém do budoucna vidím klasické prasknutí pásku v místě zapínání kolem ruky, neboť náhradní jsem už nikde v prodeji nenašel. Až se tak stane, budu muset samotný modul holt tahat někde po kapsách. Na mé útlé ruce sedí "hodinky" perfektně, naopak jedinec s masitým zápěstím bude mít problém - dodávaný pásek je znatelně kratší, než u běžných hodinek, a spodní zaoblená část modulu by se mu namísto kopírování ohybu ruky mohla zarývat do masa a tlačit. V té je na povrchu zabudováno 4-směrné, dobře mačkatelné, ovládací tlačítko. Střed není, ač to tak vypadá, potvrzovací, v něm je GPS. Jediné další funkční místo je napravo od displeje (3 tečky), po kterých stačí přejet prstem a displej se na pár sekund slabě rozsvítí. Bohužel se to nedá natrvalo vypnout, což bych uvítal, protože podsvícení vůbec nepotřebuji a ač to pod dlouhým rukávem zdá se nereaguje, člověk nikdy neví.

Nabíjení v pásku není problém

Vyndavat modul je zbytečná práce

Tvarů je podivných

Použití v praxi - je velmi jednoduché a funkční, takřka bezvýhradná spokojenost. Dám na ruku, slouží jako klasické hodinky. V místě startu klepnu doprava, jsem na položce BĚH, klepnu podruhé doprava, čekám na chycení signálu. Pokud jste měli max. cca 3 dny předtím TT připojený k internetu, stáhl si polohy satelitů a fix proběhne během jednotek sekund. V opačném případě to trvá 1-3 minuty. Jakmile mám signál, klepnu potřetí doprava a loguju. V této fázi se vám zobrazují 3 přednastavené hodnoty. Jak jsem zmiňoval, mě zajímá akorát aktuální čas a kolik jsem již ušel/ujel. Nechci být rušen jinou hodnotou, proto jsem si na pravou horní část nastavil srdeční tep a vypnul jeho snímač - zobrazuje se mi tam proto jen neměnné proškrtnutí (pro úplnost dodávám, že TT nedokáže sám měřit srdeční tep - pouze ho přes bluetooth můžete spárovat s kompatibilním snímačem). Chcete-li se v reálném čase dostat k dalším měřeným údajům, stačí mačkat tlačítko dolů či nahoru a na hlavní části displeje uvidíte: aktuální čas; jak dlouho logujete; uraženou vzdálenost; aktuální rychlost (ta se mění dost opožděně, v rámci sekund); průměrnou rychlost nebo spotřebované kalorie (ty se počítají na základě zadaných hodnot o vašem těle). Když máte pauzu nebo se např. chystáte vlézt do nějaké budovy při cestě a nechcete, aby špatný signál udělal nějaké ústřely trasy, klikem doleva záznam pozastavíte. K tomu, aby se to nestávalo omylem, slouží aktivní funkce ZAMKNOUT. V tom případě musíte tlačítko chvíli podržet. Bohužel ta chvíle není třeba 2 sekundy, ale odhaduji 0,3 sekundy, což je pořád hrozně málo a je to jen takové delší zmáčknutí, ke kterému může nechtěně také snadno dojít. TT pak čeká, až záznam klikem doprava opět spustíte a pokračujete nebo doleva ukončíte. Nepřišel jsem na to, jak omylem ukončený záznam, i když ihned poté zahájíte další, s tímto spojit, abyste neměli dvě samostatné trasy.

Na ruce mé v základním režimu hodinek

Tolik k samotnému záznamu. Co dál, když si ho chcete prohlédnout. K možnému spárování s mobilem nenapíšu ani prd neb mám Lumii s Windows a na ten není aplikace. Příliš mi to ale nevadí, protože bych to stejně spravoval přes klasické PC. K němu TT připojíte pomocí dokovací kolébky. Jak hezké a praktické by bylo, kdyby se zařízení objevilo jako externí disk, ze kterého by se daly rovnou stáhnout soubory se záznamem. Ale kdepak. Z webu TomTomu si nejprve stáhnete program TomTom Sports Connect, který po spuštění umožní vytvoření vašeho internetového účtu, bez kterého bohužel neuděláte vůbec nic. Nejen, že tam provádíte všechna nastavení, stahujete a prohlížíte trasy atd., ale k tomu všemu musíte být online, jinak se záznamy z hodinek nestáhnou (a tedy neuvolní se v nich místo). Bez připojení k NETu nainstalovaný program nic nedělá. V praxi to obvykle moc nevadí, ale stejně se mi takové řešení nelíbí - alespoň možnost stáhnout trasy rovnou z hodinek do PC a vyprázdnění paměti by to mělo umět. V případě, kdy NET funguje, program okamžitě zaznamená připojený TT, začne stahovat záznamy (trvá to docela dlouho, plnou paměť to načítalo přes 3 minuty), spustí prohlížeč, a pokud jste v něm trvale přihlášeni ke svému účtu, zobrazí nové záznamy. Prostředí je celkem přehledné, záznam v jimi nabízené mapě vypadá pěkně, trasy lze třídit do skupin, pojmenovávat, mazat, vyznačenou trasu měnit nemůžete, ale jdou kupodivu přepisovat naměřené hodnoty i na úplné nesmysly (viz zfalšovaný záznam "Sem dobrej" na spodním obrázku) - k čemu je to dobré nevím. Tímto dojde k automatickému vyprázdnění paměti hodinek a máte opět maximum prostoru na log. Pro mě podstatná věc je, že si v nastavení účtu můžete zvolit, aby se vám rovnou všechny záznamy automaticky stáhly ve formě souborů do PC (vlastní adresář zvolit nejde ... proč?!? ... na takovýchto maličkostech přitom záleží) ve vybraných formátech - mně se stahuje vždy .gpx a .kml, ale jsou tam ještě .tcx, .csv, .fit a .pwx. Možnost automatického uploadu tras na vaše účty na jiných webech jako RunKeeper, Strava, Endomondo atd. je též možná. Web dále zobrazuje všemožné statistiky a podobné ptákoviny.

V prg TomTom Sports Connect neuděláte nic

Seznam záznamů na webu ve vašem účtu

Podrobnosti u záznamu

Detailní pohled na zaznamenanou trasu

Nyní již v bodech, aby to rychleji odsejpalo:

● Co mi od začátku rozum nebere je skutečnost, že TT nelze vypnout! Proč sakra, když si ho člověk nabije do plna a o víkendu vypotřebuje třetinu baterie, ho nemůže vypnout, postavit do poličky, a za 3 týdny zapnout s polovinou stavu baterie a jít ven? Protože je výrobce trotl. Namísto toho leží v šupleti a baterie se bez užitku pomalu vybíjí dokud úplně neumře - jedině tak není nic na displeji a je zcela vypnutý. Uznávám, že mi to když jsem doma zase tolik nevadí (a jde hlavně o ten pocit - el. zařízení, které nejde vypnout? Co tu kua je??), ale jakmile se jednou jedinkrát dostanu do situace, kdy budu nutně potřebovat maximálně šetřit baterii, budu nadávat, proč ho nemůžu vypnout. Po připojení ke zdroji el. en. se TT zapne a začne nabíjet. Z mrtva do plného stavu uběhne zhruba 90 minut. A výdrž? Byl to měsíc plný testování, takže nebyla šance zjistit, jak dlouho by vydržel zcela v klidu, když zobrazuje pouze hodiny. V tomto režimu ale padá ukazatel baterie vskutku pomalu, takže to vidím na dva až tři týdny (Edit: vyzkoušeno v praxi, vydržel 42 dnů ... to bych nevěřil). Při používání uvedu dva příklady výdrže: 1.) ráno zcela nabit, přes den rovných 7h záznamu, druhý den 30 minut záznamu, v poledne TT vybitý, na displeji svítí obrázek prázdné baterie (TT v této fázi na nic nereaguje), po 2,5 dnech se úplně vypíná. 2.) 29.6. nabíjím do plna, 10.7. na displeji svítí obrázek prázdné baterie (to máme nějakých 11 dnů), v mezidobí jsem při pěti použití nalogoval 6,5 h záznamu. To není úplně špatné, ale stejně bych dal přednost trochu tlustšímu tělu s větší baterií, aby to zvládlo logovat na případné celodenní túře, tedy nějakých 12 h. Kapacita baterie je ovšem ten menší problém.

Baterie vybitá, TT nereaguje na nic a čeká na smrt

● Ten větší je kapacita paměti pro záznam. Při použití Holuxu jsem s tímto neměl nikdy problém, kapacita počítaná na zaznamenané body je v něm obrovská a především si mohu nastavit, jak často má "lognout" - klidně jednou za minutu, což při paměti na 105 000 bodů dělá paměť reálně nevyčerpatelnou. Pokud bych však logoval s Holuxem každou vteřinu, dostal bych se na nějakých 29 h. Ne tak časté logování se mi hodilo při přechodu Šumavy či letošní jarní výpravě, kdy jdu celé týdny a nemám s sebou PC, kde bych paměť vyprázdnil. TT loguje pořád a nelze to změnit. Když jsem na trase v běhu udělal kolečko o průměru ani ne 4 metry, na mapě to následně zobrazilo krásně hladké malé kolečko. To Holux by při vteřinovém logování zobrazil pravděpodobně čtverec:) Pamět TT proto dojde již po zhruba 20 h záznamu. Nejdříve se zobrazí hláška "Málo paměti", záznam poté ještě cca 30 minut trvá, než se objeví druhá hláška "Paměť plná" a logování se ukončí. Nezbývá, než připojit TT k PC. Pro mé dlouhé pochody tedy musím i nadále použít polofunkční Holux. To ale nebylo nějaké nemilé překvapení - dopředu jsem věděl, že paměť TT není příliš velká. Navíc po většinu roku mi to nebude vadit a jakmile někdy přejdu na Android, mělo by spárování TT s telefonem takhle na cestě PC nahradit - trasy se stáhnou a paměť vyprázdní. Jen je i v případě telefonu nutné být online.

Teď už nic nezaznamenáte

● Kromě slabého pípání, které je venku snadno přeslechnutelné, se modul projevuje především vibracemi - je to takové hrozně rychlé bzučení, které rozhodně nepřehlédnete. Signalizuje nalezení signálu, nastavený budík, blížící se konec paměti atd.

● Pokud logujete, pauznete záznam, zapomenete ho spustit, ujdete nějaký kus cesty a teprve poté ho znovu spustíte, trasy se spojí přímkou, ale do uražené vzdálenosti se tato přímka nezapočítá.

● S přesností zachycené trasy jsem spokojen, ve volné krajině přesně kopíruje cesty v mapě, ve městě v ulicích mezi domy se linka trochu vlní, ale neustřeluje desítky metrů do strany, jak to občas udělá Holux.

● Ponoření na pár minut pod vodu zvládl. Při koupání ho asi pro jistotu nosit nebudu, ale zvládnout by to měl, takže deště nebo příležitostného ponoření se netřeba bát.

● Displej je tím lépe čitelný, čím více na něj svítí světla, takže na slunci je to úplná paráda.

Takhle displej září na slunci. Ukázka mého nastavení - vlevo nahoře ušlá vzdálenost, velkým písmem aktuální čas, dole síla GPS signálu a stav baterie

● Přímo na displeji si můžete prohlédnout informace o posledních deseti záznamech - konkrétně datum logu, jak dlouho jste měřili, délku trasy, průměrnou rychlost a spotřebované kalorie. Když před synchronizací stihnete vytvořit více než deset záznamů, začnou ty nejstarší z tohoto seznamu mizet, ale naštěstí v TT stále zůstávají a po připojení k PC se vám ukážou všechny. Já vyzkoušel 13 záznamů, někde jsem četl, že jich zvládne max. 30, i když by byly po pár minutách a paměť by nebyla zaplněna, tak bacha. Na kolik je paměť obsazena zobrazí pětimístný ukazatel po klepnutí doleva na základní obrazovce. Když ji zcela zaplníte, nezobrazí vám TT kdovíproč žádný záznam, uvidíte je až v PC.

Prohlížení posledních 10 záznamů

Info obrazovka

Chtěl jsem jednoduchý a levný GPS logger, který spolehlivě zaznamená absolvovanou trasu, který mi na cestě ukáže aktuální čas a kolik už mám v nohách, a kdy si budu moci následně na PC trasu zobrazit v mapě a exportovat do souboru. TT to splnil. Drobná omezení ve výdrži, kapacitě paměti, nutnosti být při zpracování záznamů online beru jako něco, co k nejlevnějšímu zástupci této kategorie zařízení patří. Více než měsíc jsem ho aktivně testoval, nesetkal jsem se s žádným nestandardním chováním, zamrznutím, ztrátou trasy apod. Doufám, že mi několik let vydrží a poté si asi už koupím nějaké "chytré hodinky", které kromě záznamu trasy zvládnou i notifikace a kdovíco v té době ještě...

Srovnání s klasickými hodinkami

Tlusté tělo TT rozhodně nemá

Jak jsem přešel Orlické hory a blízké okolí

Uběhl rok od přechodu Šumavy a já zase vyrazil zdolat kus rodné hroudy. Tato výprava se měla uskutečnit již loni na podzim, ale to bych nesměl jezdit (a padat) na jednokolce - na ní mám letos najeto již 120 km, to jen pro pořádek, na nějaké chlubení to není. O tom, že pojedu právě do této oblasti, rozhodl před rokem TENTO díl parádního dokumentu Krajinou domova. Kromě skalních měst mě z nějakého důvodu zaujala především zmiňovaná Koruna, kam jsem prostě musel vylézt a rozhlédnout se po kraji - stalo se a nebyl jsem zklamán. To by však bylo na turistickou dovolenou podle mého gusta přeci jen trochu málo, takže jsem si naplánoval celkem 13 denní pochod (plus první a patnáctý den na cestu z/do Prahy) z Broumovska až do Jeseníků. Nyní jen opravdu stručně (ne jak posledně), jak to celé proběhlo (edit po dopsání - já se fakt snažil!).

20. dubna po poledni jsem zamával Praze a přes Hradec dorazil navečer do Teplic nad Metují. Den dva předtím byl ten sněhový blázinec nedaleko v Jeseníkách, zde po něm nebylo naštěstí ani památky. Také to bylo jediné místo, kde jsem měl strávit 3 noci, poté jsem šel už jen "dopředu" a spal pokaždé jinde. Zde jsem zvolil penzion Pod Ozvěnou a byl spokojen. Následující dva dny padly na CHKO Broumovsko. Za jeden jsem stačil procourat hlavní turistické cíle - Adršpašsko-teplické skály. Obě oblasti jsou trochu jiné, každá má něco do sebe, stejně jako okolí žluté spojovací cesty. Ten následující jsem celou lokalitu po červené obešel, pokochal se vyhlídkou u zříceniny hradu Adršpach a po rozhledně Čáp si maximálně užil zelenou v jižní části oblasti, kterou velmi doporučuji - neuvěřitelně pestrá a místy poměrně náročná trasa.

Teplická oblast

Spojovací žlutá

Adršpašská oblast

Blízká pískovna Adršpach - dle cedulek koupání zakázáno

Čtvrtý den jsem po červené zamířil do Hlavňova. V polovině cesty potěšila návštěva Ostaše - je tam pěkné skalní bludiště a výhledy do kraje. Tam mě také chytla pořádná sněhovo-kroupová přeháňka, ale narozdíl od toho, co mělo v budoucnu přijít, šlo o pouhé příjemné zpestření dne. Hostinec u Doležalů žádný zázrak, ale šlo to.

Výhled z Ostaše

Po 30 minutách

V den pátý jsem vyrazil kousek na sever, abych vystoupal na Honský Špičák - nejsevernější výběžek Broumovských stěn. Velká škoda, že z něj přes okolní porost není nic vidět. Následovala dlouhá a nenáročná cesta po hřebeni až na Korunu - nádherný výhled do kraje, obzvláště, když je tam člověk celou dobu sám a může se kochat. Při sestupu do Machova jsem si ještě prošel obě žluté trasy mezi skalami - tu pravou, Božanovský Špičák, klidně vynechte, není nijak zajímavá, naopak levá, Junácká vyhlídka, je fajn. Ubytování Helena velmi dobré, měl jsem pro sebe celé přízemí domu.

Kaple na okraji stěn

Tradiční MANA+BEBE obídek

Kamenná brána

Pohled z Koruny

Šestý den začal nechutným vejšlapem po modré do Bludných skal, ležícími těsně za státní hranicí. Tamní labyrint je poměrně dlouhý, nijak extra zajímavý a místy dost těsný, takže počítejte s častým kontaktem se skálou. Poté mě čekala poměrně dlouhá a příjemná cesta Polskem přes Kudowa-Zdrój (je tam moc pěkný lázeňský park) zpět do vlasti. Jelikož se mi v Dobrošově nepodařilo najít vhodné ubytko, musel jsem zbytečně sestoupit až do Náchoda. Hotel MG Slavie bez připomínek, jen by měli zlepšit odstraňování dlouhých vlasů ze všech částí pokoje.

Pohled na Korunu z Bludných skal

V Bludných skalách

Park v Kudowa-Zdrój

Sedmý den mi poprvé, navíc už od rána pršelo. Nerad chodím tu samou cestu 2x, i proto jsem se nechal autobusem vyvézt zpět do Dobrošova, odkud jsem po modré pokračoval směr Borová. Spát jsem měl v Olešnici v Orlických horách a protože bylo posledních několik km po hlavní silnici, pršelo a pláštěnka byla po útoku větru na hadry, chtěl jsem se ten kousek svézt busem. Když mě ignorantský autobusák v zastávce na znamení (asi proto, že jsem zběsile nemával) minul, nezbylo než to dojít pěškobusem. Alespoň, že déšť vystřídalo sněžení. Interiér penzionu Rozmarýnka lehce za zenitem, pokoj ještě v poho, ale společná sociálka by zasloužila obnovu - ten den jsem sprchu vynechal.

Okulahodící cesta z Dobrošova do Borové

Den osmý byl dnem nejkratšího, pouze 10km pochodu, leč téměř pořád do kopce, po červené na Šerlich. Ještě v Olešnici mi bylo náhodným domorodcem řečeno, že přes noc nahoře napadlo nějakých 15 čísel a co že to mám jako za boty. Jenže já v rámci úspory hmotnosti neměl náhradní, takže nebylo co řešit. Tak po kilometru se objevil první sníh, centimetry začaly pomalu narůstat, stejně tak sklon kopce. Na Vrchmezí už leželo min. 10 čísel, naštěstí skončilo prudké stoupání a až do Masarykovy chaty se šlo příjemně. Boty byly na konci dne jen vlhké a studené, co bych za to v následujících dnech dal. Chata liduprázdná, v jednolůžáku jsem se sotva otočil jak byl malý, interiér by zasloužil po těch sto letech modernizaci. Zase se mi nechtělo do lehce nevábné společné sprchy, ale nakonec jsem neodolal.

Hned za Olešnicí jsem věděl, co mě čeká

Za Vrchmezím již ideální podmínky pro běžkaře

Masarykova chata

Celou noc vládla krajině paní Zima, takže když jsem se ráno probudil a vyhlédl z okna, málem mě trefilo. Čekal mě totiž nejdelší pochod celé výpravy - po červené téměř přes celé Orlické hory, který jsem si před týdnem maloval jako prosluněnou jarní procházku. Když jsem však šlápl do neposkvrněné vrstvy sněhu a noha se mi propadla o dobrých 20 cm, začal jsem mít lehce nahnáno. I přepnul jsem na autopilota a bez zastávky brodil sněhem skoro 4 h, než jsem narazil na první krytý přístřešek - Pěticestí - kde jsem konečně mohl shodit krosnu a něco pojíst. Boty už byly dávno plné sněhu, neustálý pohyb však zabraňoval jakýmkoliv problémům s chodily. Za Anenským vrchem jsem již občas narazil i na vyjetou stopu po autě, takže se začalo jít rychleji a pohodlněji, od Panského pole sníh zmizel a já věděl, že bídně nezhynu. Navečer, po 31 km, mě přivítala Orlická chata. Nakonec to nebyl takový očistec, jen boty byly durch. Pokoj byl snad ještě menší než posledně, interiér stejná bída, alespoň koupelna nová. Díky královské snídani, asi nejlepší švédský stůl výpravy, však vzpomínám v dobrém.

Ranní pohled z okna

Že nekecám! Chodí se v tom fakt blbě

Ale vypadá to hezky

Bunkr Na Holém - odtud už se to ťapalo

Cílem desátého dne byl Šanov. V cestě stál přírodní park Suchý vrch-Buková hora. I vyrazil jsem po červené k rozhledně Suchý vrch. Od rána vykukovalo sluníčko a bylo zřejmé, že zimní počasí je u konce. Přes den se citelně oteplilo, což mělo za následek, že všechen sníh začal rychle tát, ze stromů doslova lilo, takže jsem měl ještě před obědem v botách opět močál - alespoň jsem se nemusel zdržovat hledáním sušších částí cesty. Cestou jsem narazil na nějaké setkání přátel opevnění, kde jsem od přítomné hospodyňky tuze rád přijal grátys několik buchet. Výhled z rozhledny celkem nuda, navíc jsem se styděl za provozovatele, že není schopen u placené vyhlídky udržet elementární čistotu - v místech, kde by se mohl návštěvník opřít, byly louže vody a stovky mrtvých much, hnus. Po dlouhém klesání do Šanova jsem dorazil do penzionu Rosa. Z venku nic moc, uvnitř paráda - člověk občas nechápe, jak rozdílné pokoje může dostat za podobnou cenu, v tomto případě 350,- Kč. Po několika předešlých dnech jsem si relax po pochodu vyloženě užíval.

Výhled z rozhledny Suchý vrch na Králický Sněžník

Jedenáctý den byl takový obyčejný - prostě pořád lesem až do Hanušovic. Jedno místo ovšem musím zmínit - zhruba 7 km na červené před Hanušovicemi je v mapě vyznačena nenápadná vyhlídka na kopci Lysina. Stojíte pouze na okraji louky, ale pohled je to úžasný. Budu-li jednou nechutně bohatý, nechám si na tom místě postavit barák, sorry;) Příchod do Hanušovic byl docela šok, čekal jsem pěkné horské městečko, namísto toho jsem procházel nějakým ghettem, místy se to sice zlepšilo, ale stejně... V pivovarském muzeu se mi dostalo luxusního naddimenzovaného ubytování (jen koupelna měla skoro rozměr mého pražského bytu), dojem si zkazili druhý den snídaní - hrnek čaje, míchaná vajíčka a suchý chleba, nic víc, takovou bídu jsem ještě neviděl.

Paní Krosna chtěla taky jednu vlastní fotečku

Z Lysiny - na živo to má mnohem větší šťávu

Dvanáctý den připomínal ten předchozí - po červené a modré lesy a loukami, a častějšími výhledy, do Koutů nad Desnou. Celý den bylo azuro a typické jarní počasí, v což jsem doufal pro následující den. Penzion Kouty novostavba, spokojenost.

Jeseníky

V den třináctý na mě čekaly dva pořádné výstupy - nejdříve k v. n. Dlouhé stráně a po sestupu z opačné strany kopce, jinak to bohužel nejde, opětovný výšlap na Praděd. Než jsem vyrazil, sprchlo a i pro další hodiny to nevypadalo zrovna povzbudivě. Lanovka na Medvědí horu ten den nejela, takže mi nezbylo než se spolehnout výhradně na vlastní pohon. Další krátkou dešťovou přeháňku rázně utla mlha, která se přihnala ještě dříve, než jsem dosáhl rozhledny u Tetřeví chaty. Blízká vyhlídka Rysí skála proto definitivně padla. Navíc se zase objevila souvislá vrstva sněhu, takže než jsem dorazil k nádrži, měl jsem opět zcela promočené boty. Mnohem horší však bylo, že se mlha držela i zde a namísto té parády, kterou v souvislosti s tímto dílem vídám na fotkách, jsem neviděl zhola nic. Holt někdy příště, alespoň mám důvod se tam vrátit. Následoval poměrně dlouhý sestup po asfaltce až téměř k dolní nádrži, kde jsem se začal po modré drápat na Praděd. Jde o hodně prudkou, klikatou a úzkou lesní stezku, která se v ten den díky tání sněhu místy proměnila v regulérní potok. To už mi vlastně ani nevadilo a výstup mě vyloženě bavil. Vše se změnilo v poslední třetině kopce, kde jsem znovu narazil na hranici sněhu a to dosud toho nejhlubšího - místy jsem zapadal až po stehna. Do toho začalo svítit slunce a ubývat stromů ... zažil jsem horké chvíle po těle. Konečně jsem stanul na asfaltce vedoucí na Praděd. Udělalo se krásně, takže nebylo co řešit a zamířil jsem k vrcholu. Kvůli sněhu se ani zde nešlo úplně snadno a rychle, takže když jsem tam dorazil, šel jsem se zkusit zeptat na ubytování. Původně jsem měl totiž spát v jedné chatě pod vrcholem, ale vidina další skoro hodiny cesty mě vážně nelákala. Ubytovna byla naštěstí plná, takže jsem musel vzít dražší hotel, čemuž jsem byl posléze rád, protože jsem chytil nějakou slevu, ale i za plnou cenu bych neměl připomínek - ačkoli zvenku stavba vypadá notně omšele, interiér pokojů je evidentně po rekonstrukci a moc pěkný. Navíc se zrovna hrála LM, takže čumění z postele na velkou nástěnnou TV bylo to pravé ořechové po náročném dni. Pohanit musím dvě věci - snídani, která je servírovaná a neodpovídá příplatku 150,-Kč (za to samé chtějí na většině míst polovinu), a zavřenou rozhlednu - prý leda o víkendech či co.

To bylo ještě něco vidět

Rozhledna u Tetřeví chaty

Kdybych tu tak byl o den dříve...

Po obvodu jsem šel jenom kousek

Alespoň dolní nádrž jsem spatřil

Modrá cesta na Praděd

Slušné na druhý květnový den

Výhled z pokoje na Pradědu

Čtrnáctý den byl poslední putovní. Po slunečném ránu se ještě před odchodem přihnala mlha a mrazivý vítr, takže jsem se jakmile začala cesta klesat, natáhnul na kousku namrzlého asfaltu. Než jsem stačil dojít těch pár km k Ovčárně, už jsem měl mokro v botách, klasika. Začalo poslední větší stoupání po červené k Vysoké holi, které bylo obtížné jen kvůli poměrně hlubokému sněhu. Další km byly v mlze a silném větru, místy sněhem a travou, vyčasilo se až u Jelení studánky. Poté nastalo zase klasické jaro, které jsem si užíval až k vyhlídce Ztracené kameny. Poté už jsem jen ztrácel výšku a čekala mě dlouhá cesta do Rýmařova. Jindy by pro mě těch cca 13 zbývajících km nebyl žádný problém, ale ten den se mi šlo v závěru nějak blbě a po příchodu do hotelu Praděd jsem byl rád, že to mám ten den za sebou. Ubytování bylo ok.

Ráno na Pradědu, než stoupla oblačnost

Hřebenovka na Vysoké Holi

U Jelení studánky

Ohlédnutí za Pradědem z vrcholu Pecny

Ztracené kameny - poslední foto z hor

Patnáctý den už jsem jen přejel busem do Olomouce a po tamní 2h pauze, kdy jsem se prošel po okolí, odjel vlakem do Prahy.

Shrnutí - za 13 dní pochodu jsem ušel 275 měřených km, celé to vyšlo na 8775,-Kč, kde jsou zahrnuty veškeré náklady s podnikem spojené. Není tam započítána pouze cena 2 balení MANY (měl jsem z toho 6 obědů), která mi zbyla z loňského přechodu Šumavy. V březnu sice vypršela trvanlivost, ale co by tomu mohlo být. Chutnala pořád stejně (dokonce jsem byl spokojenější, než tenkrát) a zbývá mi ještě poslední balení. Obsah krosny jsem zredukoval ještě o trochu více, znovu jsem nepoužil akorát kraťasy, jinak snad vše, přesto mě její váha stále netěší a na cestách je to můj největší nepřítel. Boty jsem měl stejné jako na Šumavě, podrážka je už notně ochozená, přesto vše drží a nepraská ... já si je snad koupím znovu, dokud je ještě prodávají. To, že neudržely suché nohy v hlubokém, později mokrém sněhu, jim nelze vyčítat. Ať už bylo pod nulou či ke dvaceti, měl jsem na sobě vždy to samé a cítil se příjemně - obyč tričko, TYTO kalhoty, TUTO vestu (ta šla v nejteplejší dny dolů) a TUHLE bundu - ta je vážně skvělá, v teple se v ní nepřehřívám, v chladnu i ostrém větru neklepu kosu. Ne, nejsem mladej Franta Bannerů, prostě se to u mě nějak sešlo:) Narozdíl od minula jsem si tentokrát volal do potenciálních noclehů vždy den před příchodem, abych dotyčné nepřekvapoval tak náhle, a asi u toho již zůstanu. Mile mě překvapilo, že krom dvou míst (Masarykova a Orlická chata) bylo vždy možné se připojit k wifi. Celou trasu včetně ubytování jsem si zase připravil pomocí mapy.cz - tahle služba prostě nemá větší chybu. Tam, v mapě Turistické, také najdete ty "červené, modré, žluté" atd. trasy, které v textu zmiňuji. Opět jsem byl skoro všude sám, na cestách i v hotelech -> blaho a klid. Zažil jsem kromě léta všechna roční období, plán bezezbytku splnil, spokojenost s výpravou takřka stoprocentní - jen ty neviditelné Dlouhé Stráně to malinko pokazily:)

Záznam trasy - 13 etap, 275 km