Western Digital Elements 1TB

Za poslední léta se mi doma nahromadily tyto externí pevné disky

Tři (nedo)Stateční

Začnu – li zleva, nejstarším je cca 7 let starý obyčejný interní 80GB Seagate, pro který jsem koupil externí box. Brzy ale přestal stačit, ceny externích kousků začaly klesat, a tak jsem si do dvou let pořídil uprostřed stojící 3.5“ WD 250GB. Když se zaplnil i ten, a začínalo mě otravovat zdržování se s připojováním externího napájení ntb stylu (tlustý kabel – zdroj – tenký kabel) při každém použití disku, koupil jsem si na začátku roku 2010 konečně něco praktického – 500GB, 2.5“ Samsung. Dohromady však disky nedají nijak zvlášť vysokou kapacitu (všechny stále bez problému fungují), takže až na unikátní data (vlastní fotky, videa a dokumenty), která mám shodně jako zálohu na všech, jsou ostatní věci (především tuna seriálů – moje hlavní flákačská zábava) rozmístěny všude možně, což je dost nepraktické. Taky mi pomalu už opět začínalo docházet místo, ale nebýt toho zranění, asi bych to ještě nějakou dobu vůbec neřešil. Jenže jak mám teď čas a můžu lozit po netu, náhodou jsem narazil na, v nadpise uvedený, exterňák, který mi hned padl do oka. No a když jsem pomyslel na všechny ty volné dny, které by se daly využít k pomalému (USB na mém noťasu dají max. 12MB/s, ale častěji se to ustálí kolem usmolených 8MB/s) překopírování veškerých dat na nový prostor, nemohl jsem nákupu odolat.

Balení

Díky gumovým nožkám v rozích neklouže po stole

Indikační dioda a zdířka USB 3.0

Disk jsem koupil za 2246,-Kč u CZC. Jako takový ničím nepřekvapí, klasická „dva-a-půlka“, jen je obzvláště tlustý (19mm), oproti mému Samsungu zhruba o půl centimetru. V kapse u kalhot ho ale nosit nehodlám, takže mi je to jedno. Bohužel se na jeho návrhu podílel nějaký lesklofil, takže místo toho, aby byl celý matný, má boční strany, za které ho budete brát, z lesklého plastu. Pěkně to vypadá akorát při vybalení, pak už vidíte jen otisky prstů či drobné částečky prachu při pokusu otisky setřít, případně obojí. Jasně, člověk to dále neřeší, ale jsou to prostě kreténi:)

Kabel měří 47cm

Disk je od výrobce naformátován na NTFS a nenajdete na něm vůbec nic (jen nějaký ten skrytý/systémový soubor). Za chodu slyšíte pouze tiché šumění ploten (u Samsungu neslyším ani to, ale tomu možná nahrává ten kožený obal), cvakání hlaviček, což bývá otravnější, naštěstí vůbec. Indikační dioda má bílou barvu a svítí jako čert. Když je disk v klidu, neustále svítí, při práci bliká, a když se disk přepne do úsporného režimu (po dlouhých 40 minutách, staré WD i Samsung to zabalí již po deseti, což mi přijde jako rozumnější), blikne asi každé 2s. Po hodinovém kopírování souborů se disk (resp. obal) lehce zahřál (po 2h teplota vzrostla minimálně), jakmile jsem ho nechal v klidu, rychle vychladl.

Dioda svítí, disk leží a běží

Jak už jsem psal, moje USB dosahují rychlostí mrzkých, takže si ani nemohu vychutnat rychlost nabízenou díky podpoře USB 3.0, stejně jako uvést nějaký údaj, ale v tom vám milerád poslouží pan Vyhledávač. A je to prostě USB 3.0 klasika, takže to celkem šlape. Já to holt ocením až s příchodem nového compu, což snad bude ještě nějakou dobu trvat, protože jsem si na tu svojí šunku, za těch již brzy 7 let, dost zvyknul. Víc už toho k této, poměrně jednoduché věcičce, nenapíšu. Beztak mi jde u těchto článků spíše o živé fotky daného zařízení, protože sám mám rád, když to takto lidé dělají a já nejsem odkázán jen na ty, často zkreslující, oficiální.

2.5" vs. 3.5"

Co zavinila vypadlá čočka

V sobotu bylo přímo nádherně, takže jsem samozřejmě musel jít jezdit. Vše šlo jako po másle, dokonce i paní Skála se pode mnou chovala vzorně,

Ještě netuší, co ho zanedlouho čeká

ovšem jen do doby, než jsem dorazil k Letné. Jedu si takhle po chodníku, mrknu (tak jako již tisíckrát toho dne, prý je to celkem běžné) a najednou mi z jednoho oka vypadne kontaktní čočka. To se mi za těch cca 8 let co je nepravidelně nosím, snad nikdy nestalo. No nic, naštěstí se nějak odrazila a skončila ve slunečních brýlích. Pokusil jsem se jí tedy znovu si nasadit. Jenže když se vám taková čočka slepí a vy na operaci s ní máte akorát holé ruce, vede to k bídnému výsledku. Ještě se mi jí ani nepodařilo rozlepit a už byla nepěkně ošmataná. To bych ještě nějak přežil, ale pak mi spadla do trávy. Sice jsem jí našel, jenže to byla tráva hned vedle chodníku, kam každej plivne, hned vedle ležel vajgl atd., což bylo trochu moc i na mě, takže jsem jí raději ponechal svému osudu. Kdybych věděl, co bude následovat, tak bych ji z té země snad i zvednul. Nu vydal jsem se dál na cestu a brzy zjistil, že takhle zbytek plánované trasy neujedu. Když na jedno oko vidíte ostře a na druhé rozmazaně, docela to narušuje orientaci v prostoru, což nevadí při chůzi, ale na uni, pokud nechcete jet jen po rovných površích, což je pak jízda o ničem, je to dost nepříjemné. S nelibostí jsem se tedy vzdal sobotního cíle cesty a zamířil na metro.

Dostal jsem se zpět na Letnou a po cestě narazil na takový šikovný vyvýšený obrubník. I když se mi to před očima trochu motalo, nemohl jsem odolat a bez rozmýšlení na něj vjel. Pak už to připomínalo již dříve popisovanou událost z jara 2010 - sletěl jsem, šlápl na okraj, noha se mi svezla a já vnější stranou chodila narazil na zem. V ten okamžik jsem slyšel zvuk, jako když zlomíte suchou větev, takže mi bylo jasné, že je to prdeli. Je pravda, že to tentokrát nebylo z takové výšky a taková bolest jako tehdy, takže jsem si říkal, že jsem se možná jen přeslechl a nic se mi nestalo, ale sám jsem tomu příliš nevěřil. Při běžné chůzi to trochu bolelo, takže jsem raději naskočil na uni a jel dál. Protože se mi nechtělo na metru přestupovat, nejel jsem na to nejbližší, ale ujel ještě asi kilometr přes Letnou až na Vltavskou. Po cestě se mi povedlo nespadnout, takže nožka byla alespoň relativně v klidu. Když jsem přišel domů a sundal ponožku, uviděl jsem přesně tu samou bouli na tom samém místě, jako tenkrát. Jediný rozdíl byl v tom, že nyní šlo o druhou nohu:)

Boule nad zlomeninou

To mě těší, protože selský rozum mi říká, že zlomit si dvakrát to samé místo asi není moc dobrá věc. Teď si holky aspoň nebudou mít co vyčítat. Ale to předbíhám. Navečer jsem se na tu nohu už nemohl ani postavit, ale jelikož ráno to bylo celkem dobré (sice celé chodidlo nateklé, ale nepříliš bolavé), pořád jsem věřil, že to tentokrát dobře dopadne.

Nedopadlo... Rentgen ukázal, že mám opět zlomenou pátou nártní kost a prasklina byla dokonce ještě delší, než tenkrát. Když jsem se zeptal, jestli bych mohl snímek v el. podobě získat pro sebe, bylo mi řečeno, že mi ho (teda byly dva) za 150Kč! vypálí na CD. Na to jsem se jim vyfláknul, protože pálit v dnešní době dva obrázky na CD a chtít za to takovou cenu mi přijde jako zlodějina. Jako by to člověku nemohli za pade nahrát na třeba flešku případně poslat na mejl.

Takže jsem teď v pracovní neschopnosti a berlím se po bytě. Jsem rád, že můžu být doma, a mít nohu většinu dne v klidu ve vodorovné poloze a ne se hrabat denodenně do práce a riskovat, že s ní cestou nebo v práci pod stolem do něčeho praštím. Za dva týdny mě čeká další rentgen, kde mi řeknou, jestli to srůstá tak, jak má. Strašnou radost mám ale z toho, když si čtu zápisky, jak tenkrát probíhalo léčení pravé nohy. Po 8 týdnech jsem se ještě nemohl odrazit od špičky, takže chůze o ničem, a teprve po 26 týdnech už mě to vůbec nebolelo, ale noha stále ještě nevypadala, jako ta zdravá (stále byla lehce nateklá). To by ale tentokrát mohlo být lepší. Kost mám sice zlomenou, ale chodidlo jsem si řekl bych nezkroutil tak brutálně, jako tehdy, takže ty měkké části by se snad mohly vzpamatovat rychleji. Kupodivu jsem ani jednou neměl nejmenší problém s kotníkem, který si tu událost musel také užít. Aspoň že ty mám tak odolné.

Podzim ... barví se koruny stromů i moje noha.

Zimní sezóna je tedy z větší části ztracená - jak prkno, tak uni, což mě fakt štve. Tehdá jsem poprvé vyrazil po zhruba 4,5 měsících, což by teď vycházelo na začátek března. No nechám se překvapit, snad nějaký sníh tuto zimu ještě při sportu okusím.

P.S. To není trest boží za ten nejapný žertík z minula, to vám potvrdí pět z pěti ateistů;) Prostě jen mé zdravé Já a jednokolka nejde dohromady. Sice nevím, čím to je, protože u žádné jiné činnosti jsem se nikdy vážněji nezranil, ale od dalšího ježdění mě to nemůže odradit, protože jednokolka je prostě super věc:)

Z cest 007

Krátce po posledním článku mi při autonehodě zemřeli oba rodiče, takže mi nebylo moc do psaní. Ale když se mi koncem září narodil první potomek, vlilo mi to novou krev do žil, a zase to tu trochu ožije (alespoň něco). Přidávám fotky ze dvou posledních vyjížděk – první dvě jsou z Prokopského údolí (ten den jsem se konečně přehoupl přes hranici 30km denního nájezdu, sice jen o 1 km, ale aspoň něco), zbylé tři z jihu Prahy (jel jsem ze samého severu a dojel až téměř k Hostivařské přehradě – a zase to bylo jen 27km).

Vpravo Prokopské údolí

Vlevo Děvín

I v Praze se člověk může projet po poli

Tak se pozná nej období v roce

P.S. Nikdo neumřel ani se nenarodil. Jenom jsem v srpnu nejezdil, páč bylo hnusně teplo, a moje další výlety mimo Prahu a některé zářijové unijízdy nebyly natolik zajímavé, abych o nich psal:) Ale teď už mohu říci, že se mi konečně podařilo absolvovat celou letní sezónu včetně babího léta, na což jsem se vždy tak těšil, leč nikdy mi to kvůli zraněním nebylo umožněno okusit. V následujících týdnech se možná ještě nějaký ten pseudobabí víkend objeví a pak vzhůru do vyprázdněných chladných podzimně – zimních ulic…